1 VSOL 1200/2013-A-21
KSBR 45 INS 31188/2013 1 VSOL 1200/2013-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Jitky Nykrmajerové, nar. 3.12.1946, bytem Blatnice 63, 675 51 Jaroměřice nad Rokytnou, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 31188/2013, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 20.11.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.11.2013, č.j. KSBR 45 INS 31188/2013-A-4,

t a k t o: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.11.2013, č.j. KSBR 45 INS 31188/2013-A-4, se m ě n í takto:

Dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

O d ů v o d n ě n í: Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst. 1, odst. 2, a odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě od právní moci tohoto usnesení zaplatila na označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč, na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně.

V důvodech uvedl, že dlužnice se svým insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala zjištění jejího úpadku a povolení oddlužení, přičemž jako formu oddlužení navrhla plnění splátkového kalendáře. Soud zjistil, že jde o návrh důvodný. S ohledem na v návrhu uvedenou a řádně doloženou výši průměrných čistých měsíčních příjmů a celkový rozsah nezajištěných závazků, které mají být uspokojovány poměrně, má soud zato, že u dlužnice jsou splněny podmínky povolení oddlužení. Dále soud prvního stupně podrobně vyložil, jaký je účel zálohy na náklady insolvenčního řízení (umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti, překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků) a uzavřel, že vhledem k tomu že v návrhu dlužnice uvedla i dva zajištěné věřitele, kteří pokud se přihlásí se svou pohledávkou, jako zajištěnou, budou uspokojeni pouze z výtěžku zpeněžení zajištění, bez ohledu na to, zda bude schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře a správce by tak zůstal v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení zcela bez finančních prostředků spojených se správou zajištěného majetku, pak je třeba, aby dlužnice zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení v požadované výši 20.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž uvedla, že v rámci výkonu rozhodnutí jsou z jejího příjmu prováděny srážky, proto není schopna zálohu na náklady insolvenčního řízení v požadované výši zaplatit. Proto žádá o snížení na 3.000 Kč.

Především odvolací soud konstatuje, že po vydání napadeného usnesení byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů opět novelizován zákonem č. 294/2013 Sb., s účinností od 1.1.2014. Podle přechodného ustanovení v čl. II zák. č. 294/2013 Sb. platí, že zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (to je od 1.1.2014) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání odvolatelky je důvodné, avšak z jiných než odvolatelkou uváděných důvodů.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že dlužnice, jež se domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení formou splátkového kalendáře, je vdova, nemá žádnou vyživovací povinnost, dle doložených listin pobírá od ledna 2013 vdovský důchod ve výši 10.313 Kč měsíčně, dle doložené nájemní smlouvy ze dne 30.4.2013 má další příjem 3.000 Kč měsíčně. V návrhu i v seznamu majetku dlužnice uvedla své věřitele s pohledávkami v celkové výši 1.640.560 Kč, z toho zajištěné závazky v rozsahu 989.653 Kč a nezajištěné závazky ve výši 650.907 Kč. Tři závazky dlužnice jsou vykonatelné a dosud o nich probíhalo exekuční řízení. Dlužnice v návrhu i v seznamu majetku označila jak svůj movitý (běžné vybavení), tak nemovitý majetek (rodinný dům se dvěma pozemky). Na základě těchto zjištění (jež byla v napadeném usnesení shrnuta jen obecně) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný, vyplývá z něj, že dlužnice je v úpadku a rovněž dle předběžných propočtů odvolacího soudu dlužnice splňuje podmínky pro povolení oddlužení, v případě oddlužení formou splátkového kalendáře by byla dle doložených listin schopna uhradit svým nezajištěným věřitelům (po odpočtu nezabavitelných částek a nároků insolvenčního správce) cca 33%-35%, dle toho, zda by insolvenční správce byl či nebyl plátcem daně z přidané hodnoty. Se soudem prvního stupně lze souhlasit i potud, že pokud se zajištění věřitelé přihlásí a uplatní své zajištění, lze očekávat, že insolvenční správce bude zpeněžovat zastavenou nemovitost a že pro tento případ bude potřebovat pohotové finanční prostředky. Proto v době vydání napadeného usnesení měl požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení plnou oporu.

Nicméně ustanovení § 108 IZ v nyní platném znění stanoví, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1).

S ohledem na přechodná ustanovení v čl. II zákona č. 294/2013 Sb., jímž byl novelizován insolvenční zákon, je nutno na projednávanou věc aplikovat ustanovení § 108 IZ ve znění účinném od 1.1.2014. A jelikož dle závěru soudu prvního stupně i odvolacího soudu nic nebrání insolvenčnímu soudu, aby o insolvenčním návrhu dlužnice rozhodl bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku dlužnice, s nímž spojí též rozhodnutí o povolení oddlužení, pak v takovém případě ustanovení § 108 odst. 1 IZ, poslední věta v nyní platném znění neumožňuje insolvenčnímu soudu požadovat po dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení; pouze v ustanovení § 136 odst. 4 IZ v nyní platném znění mu ukládá v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uložit dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

V tomto směru odvolací soud odkazuje rovněž na důvodovou zprávu k zákonu č. 294/2013 Sb., z níž se k důvodům ke změně v ust. § 108 IZ podává, že doplnění pravidla, podle kterého v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu insolvenčního správce (§ 136 odst. 4 věta třetí insolvenčního zákona), reaguje na potřeby praxe zajistit, aby insolvenční správce i v době mezi rozhodnutím o povolení oddlužení a jeho následným schválením mohl čerpat odměnu za výkon své činnosti a současně přimět insolvenční soudy k tomu, aby se při zajištění tohoto cíle nesoustřeďovaly v těchto insolvenčních řízeních na vlastní zálohu na náklady insolvenčního řízení (§ 108 insolvenčního zákona). Jeví se smysluplnějším nepodmiňovat v počátečních fázích insolvenčního řízení rozhodnutí o insolvenčním návrhu, jenž je spojen s návrhem na povolení oddlužení, složením zálohy na náklady insolvenčního řízení a zajistit pravidelný přísun částek, jež mají krýt aktivity insolvenčního správce způsobem, jenž lépe odpovídá majetkovým poměrům tohoto typu dlužníků .

Jelikož ze všech shora uvedených důvodů nelze dlužnici, která splňuje podmínky pro povolení oddlužení, zálohu na náklady insolvenčního řízení uložit, proto postupoval odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 30. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu