1 VSOL 1199/2017-B-143
č. j. KSBR 30 INS 30290/2013 1 VSOL 1199/2017-B-143

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenčním řízení ve věci

dlužníka: Daniel anonymizovano , anonymizovano bytem Vídeň 106, 594 01 Velké Meziříčí

o návrhu dlužníka na zproštění insolvenčního správce, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2017, č. j. KSBR 30 INS 30290/2013-B-128,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2017, č. j. KSBR 30 INS 30290/2013-B-128, se potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 32 odst. 1, odst. 2, § 37 odst. 1, § 192 odst. 1, odst. 3 a § 201 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) zamítl návrh dlužníka na zproštění JUDr. Josefa Cupky funkce insolvenčního správce.

2. V důvodech uvedl, že řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 29. 10. 2013, usnesením ze dne 25. 11. 2013, č.j. KSBR 30 INS 30290/2013-A-12, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, povoleno jeho oddlužení a do funkce insolvenčního správce (dále jen též správce ) byla ustavena JUDr. Edita Pařízková. Na přezkumném jednání 25. 2. 2014 byla mj. přezkoumána přihláška pohledávek věřitele č. 11 -QI investiční společnost, a.s. (přihláška č. P11), kterou uvedený věřitel přihlásil pohledávky ve výši celkem 1.897.144,73 Kč, jako pohledávky zajištěné zástavním právem k majetku dlužníka. Po přezkumu byly tyto pohledávky zjištěny ve výši 757.767,15 Kč včetně práva na uspokojení ze zajištění a ve výši 1.139.377,60 Kč byly popřeny co do pravosti a výše isir.justi ce.cz

správkyní i dlužníkem. Na následně konané schůzi věřitelů byla dosavadní správkyně JUDr. Edita Pařízková odvolána a do funkce insolvenčního správce byl ustanoven JUDr. Josef Cupka; insolvenční soud svým usnesením ustanovení nového správce ve funkci potvrdil (B- 3). Usnesením ze dne 25. 3. 2014, č. j. KSBR 30 INS 30290/2013-B-9 rozhodl soud o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Podáními ze dne 24. 3. 2014 (B-10 až B-14) vzal správce JUDr. Josef Cupka popření pohledávek věřitele č. 11-QI investiční společnost, a.s. v celém rozsahu zpět. Podáním ze dne 19. 9. 2014 (B-31), doplněným 24. 11. 2014 (B-41), dlužník navrhl zproštění JUDr. Josefa Cupky z funkce správce s tím, že si neplní řádně své povinnosti a nepostupuje s odbornou péčí. Konkrétně mu vytýkal, že na pokyn zajištěného věřitele č. 11-QI investiční společnost, a.s. přistoupil ke zpeněžování zajištěného majetku (nemovitostí), šlo přitom o postup předčasný, neboť pohledávka tohoto věřitele nebyla dosud zjištěna, když její pravost a výše byla popřena nejen správcem, který ovšem vzal následně svůj popěrný úkon zpět, nýbrž i dlužníkem, jenž v zákonné lhůtě podal u insolvenčního soudu žalobu, kterou se domáhal určení neexistence pohledávky tohoto věřitele v rozsahu svého popěrného úkonu (řízení vedeno pod sp. zn. 30 ICm 1057/2014). Dále správci vytýkal, že bez jakéhokoliv odůvodnění a v rozporu se stanoviskem dlužníka, vzal ve vztahu k pohledávce věřitele QI investiční společnost, a.s. zpět popěrný úkon, učiněný předchozí správkyní. Usnesením ze dne 5. 3. 2015, č.j. KSBR 30 INS 30290/2013-B-56 soud uvedený návrh dlužníka na zproštění správce zamítl, k odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 10. 2015, č. j. 1 VSOL 475/2015-B-87 toto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Následně usnesením ze dne 19. 7. 2016, č. j. KSBR 30 INS 30290/2013-B-101, soud zrušil oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Podáním ze dne 20. 10. 2016 (B-105) a jeho doplněním ze dne 15. 11. 2016 (B-110) se dlužník opětovně domáhal zproštění JUDr. Josefa Cupky výkonu funkce správce a opětovně spatřoval důvody v tom, že správce zpětvzetím popěrných úkonů nekonal s náležitou odbornou péčí ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 IZ, dále správci vytýkal, že nehradí výživné na nezletilého syna dlužníka, a to i přesto, že dlužník do majetkové podstaty poskytl potřebné finanční prostředky (50 000 Kč a 10 000 Kč) a nesouhlasil s argumentací správce o nemožnosti odeslat výživné na příslušný účet. Dále dlužník vůči správci namítal, že se snažil zastrašit objednatele, pro něž dlužník na základě uzavřené smlouvy o dílo prováděl smluvené práce. Insolvenční správce ve vyjádření k tomuto návrhu uvedl, že výživné nebylo včas hrazeno proto, neboť správce neměl k dispozici číslo účtu matky nezletilého.

3. Na základě uvedených zjištění soud prvního stupně k výtkám dlužníka ohledně zpětvzetí popěrného úkonu správcem odkázal na argumentaci soudu uvedenou již v usnesení č. j. KSBR 30 INS 30290/2013-B-56 ze dne 5. 3. 2015, avšak ani další námitky dlužníka vůči správci neshledal důvodnými. Skutečnost, že správce trval na písemném sdělení čísla účtu matky nezletilého syna, lze hodnotit jako postup obezřetný, jehož smyslem bylo zajistit odeslání příslušných finančních prostředků na správný účet. Rovněž fakt, že správce kontaktoval dlužníky dlužníka, tedy objednatele dle uzavřené smlouvy o dílo, byl v souladu s insolvenčním zákonem, neboť okamžikem prohlášení konkursu na majetek dlužníka, přešla dispoziční oprávnění k majetku dlužníka na insolvenčního správce, který je povinen provést úplný soupis majetkové podstaty, jehož součástí přitom mohou být i pohledávky dlužníka za jeho obchodními partnery. Soud prvního stupně tedy neshledal na straně správce dlužníkem tvrzené porušení povinností, či postup v rozporu s odbornou péčí nebo porušení důležité povinnosti uložené zákonem či soudem, jež by měla vést ke zproštění insolvenčního správce jeho funkce. Proto návrh dlužníka na zproštění insolvenčního správce funkce opětovně jako nedůvodný zamítl.

4. Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že usnesení je v rozporu se zásadou spravedlnosti a rovnosti stran; v insolvenčním řízení neustále vystupuje správce, který Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová

způsobil dlužníkovi obrovskou škodu, proti kterému bylo podáno trestní oznámení a bylo zahájeno trestní stíhání, které však bylo z nepochopitelných důvodů zastaveno. Přesto nelze předpokládat, že by takový zásah nevyvolal u správce jakoukoli reakci v podobě zaujatosti vůči dlužníkovi, neboť trestní stíhání se muselo nepochybně dotknout jak pověsti správce i jeho osoby. Dále podal vůči správci rovněž žalobu na náhradu škody, a i když je správce pravděpodobně pojištěný, v případě výhry v tomto řízení se toto dotkne i jeho pověsti, a to i tehdy, že by dlužník v tomto sporu nevyhrál. Správce svým postupem fakticky existenčně likviduje dlužníka, neboť ten díky způsobené škodě ztratil možnost řešit svou situaci oddlužením. Napadené rozhodnutí nerespektuje rozhodování soudů v obdobných věcech, dle kterých postačuje odůvodněné podezření zaujatosti k odvolání zaujatých osob. Odkázal na nálezy Ústavního soudu ČR II. ÚS 105/01, III. ÚS 441/04 a rozhodovací praxi Evropského soudního dvora, se kterými je napadené usnesení v rozporu, protože je důvodné se domnívat, že správce s ohledem na uvedené skutečnosti nemůže mít nepodjatý vztah k věci. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl o odvolání insolvenčního správce.

5. Insolvenční správce JUDr. Josef Cupka ve vyjádření k tomuto odvolání uvedl, že úvahy dlužníka jsou nesmyslné a správce se v jeho věci necítí být podjatý. Dlužník pouze využil zákonem předvídaných možností, tj. podal žalobu na náhradu škody i trestní oznámení. Je absolutně vyloučeno, aby tento postup dlužníka, se kterým se správce při řešení cca 600 insolvenčních případů setkává velmi často, jakýmkoli způsobem ovlivnil jeho čistě profesionální přístup ke všem realizovaným věcem, a to jak přístup správcův, tak i jeho zaměstnanců. Dlužník si velmi fandí pokud se domnívá, že právě on nebo jeho případ se dotknul pověsti správce nebo jeho osoby. Insolvenční řízení dlužníka Daniela anonymizovano je od samého začátku vedeno standardně, v souladu s insolvenčním zákonem a pokyny soudu. Ve spisových materiálech není žádný důkaz o tom, že by správce právě ve věci dlužníka postupoval jinak než obvykle. Pokud by akceptoval tvrzení dlužníka, stačilo by k odvolání správce z funkce jen to, aby dlužník na správce podal žalobu, případně trestní oznámení a využitím svých práv tak způsobil dle svého uvážení rotaci insolvenčních správců až do chvíle, než by si svého správce vybral. K tvrzení dlužníka, že jej správce svým postupem fakticky likviduje správce uvedl, že i v tomto se dlužník mýlí. Krajský soud v Brně ve svém usnesení č. d. B-101 ze dne 19. 7. 2017 o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu velmi přesně na několika stránkách popisuje, proč ztratil dlužník možnost řešit svou situaci oddlužením. Likvidační postup insolvenčního správce vůči dlužníkovi však mezi cca dvaceti důvody zrušení oddlužení pana anonymizovano , správce nenašel.

6. Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

7. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 12, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. 8. Podle ustanovení § 31 odst. 1 IZ platí, že z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová

Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

9. Podle ustanovení § 32 odst. 1 a 2 IZ, insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odstavec 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odstavec 2).

10. Podle ustanovení § 24 odst. 1 IZ platí, že insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

11. Podle ustanovení § 29 IZ, na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, se mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. O odvolání insolvenčního správce, kterým byla v rámci reorganizace povolené podle § 148 odst. 2 insolvenčním soudem ustanovena osoba určená v předloženém reorganizačním plánu podle § 25 odst. 1, a o ustanovení nového insolvenčního správce se mohou věřitelé usnést také na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přeměně reorganizace v konkurs. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek, kteří mají právo hlasovat. Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, je toto usnesení přijato, jestliže pro ně hlasovala nadpoloviční většina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49 odst. 1) zároveň činí nadpoloviční většinu přihlášených pohledávek (odst. 1). Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a § 25 odst. 3; § 54 odst. 1 se nepoužije (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně (odst. 3).

12. Podle ustanovení § 192 odst. 1 IZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

13. V usnesení ze dne 30. 6. 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013 (zveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nevyššího soudu pod R 114/2014) a dále mj. v usnesení ze dne 31.8.2015, sen. zn. 29 NSČR 80/2015 (zveřejněném v téže sbírce po R 47/2016) Nejvyšší soud mimo jiné formuloval závěr, že ustanovení § 24 a § 31 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, a to jest k právním normám, jejichž hypotéza není ustanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Podmínky za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení (§ 24 odst. 1 insolvenčního zákona), lze v zásadě (s níže uvedenou výjimkou) poměřovat s podmínkami určenými ustanovením § 14 odst. 1 o. s. ř.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová

Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku-§ 14 odst. 1 insolvenčního zákona), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech (§ 16 insolvenčního zákona), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být prokázána . 14. V R 47/2016 dále Nejvyšší soud uvedl, že Ve srovnání s právní úpravou obsaženou v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, insolvenční zákon posílil práva věřitelů (mimo jiné) tím, že umožnil, aby za tam určených podmínek rozhodly o změně v osobě insolvenčního správce věřitelské orgány a připustil možnost, aby rozhodnutí, kterým insolvenční soud nepotvrdil usnesení schůze věřitelů o ustanovení nového správce, věřitelé oponovali za předem určených podmínek (daných potřebou co nejvíce urychlit průběh řízení) odvoláním (srov. důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu). K tomu, aby takto vymezené právo věřitelů mohlo být vskutku naplněno, je nezbytné respektovat, že si věřitelé zvolí jako nového insolvenčního správce osobu, která je jim známa (se kterou mají zkušenosti) jako natolik zdatná (posuzováno jak ve vztahu k jejím odborným znalostem a schopnostem dostát při výkonu funkce insolvenčního správce povinnostem, pro ni plynoucím z insolvenčního zákona a dalších právních předpisů, tak i z hlediska pověsti, důvěry a respektu, jichž v očích věřitelů požívá), že bude zárukou pro naplnění účelu a zásad insolvenčního řízení (§ 5 insolvenčního zákona) a pro řádný výkon funkce insolvenčního správce (§ 36 insolvenčního zákona). Reálnému naplnění práva věřitelů založeného ustanovením § 29 insolvenčního zákona tak zjevně neodpovídá teze, podle níž by věřitelé (respektive majoritní věřitel) byli omezeni při volbě (nového) insolvenčního správce tím, zda mají (či v minulosti měli) k tomuto insolvenčnímu správci vztah založený a odvíjející se např. z dřívějších insolvenčních řízení, v nichž v pozici účastníků řízení vystupovali totožní věřitelé a ve funkci insolvenčního správce tatáž osoba. Potud ani okolnost, že stejní věřitelé (respektive stejný majoritní věřitel) opakovaně (v různých insolvenčních řízeních) postupem podle ustanovení § 29 insolvenčního zákona ustanovují novým insolvenčním správcem stejnou osobu, není důvodem, který by mohl vést k pochybnostem o nepodjatosti takového insolvenčního správce. A naopak, kdyby v průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že věřiteli ustanovený insolvenční správce tyto věřitele v jiných insolvenčních řízeních v rozporu se shora uvedenými zásadami zvýhodnil, aniž by současně šlo o omluvitelné pochybení insolvenčního správce (plynoucí např. z nejednoznačné právní úpravy), bude zpravidla dán i důvod pochybovat o nepodjatosti takového insolvenčního správce.

15. V dané věci je z obsahu spisu zřejmé, že usnesením ze dne 25. 11. 2013 (A-12) byl zjištěn úpadek dlužníka, současně bylo povoleno jeho oddlužení a insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Edita Pařízková; na přezkumném jednání 25. 2. 2014 byla přezkoumána mj. přihláška pohledávek věřitele č. 11-QI investiční společnost, a.s. (P11), který přihlásil zajištěné pohledávky v celkové výši 1.897.144,73 Kč, z tohoto v rozsahu 757.767,15 Kč, včetně práva na uspokojení ze zajištění byly tyto pohledávky zjištěny a ve výši 1.139.377,60 Kč byly popřeny správkyní i dlužníkem. Pohledávky ostatních věřitelů v celkové výši 521 440,21 Kč byly zjištěny, z toho pohledávka věřitele č. 2 v rozsahu 32 850 Kč jako zajištěná. Celkem tak byly zjištěny pohledávky v rozsahu 1 279 207,36 Kč, z toho zajištěné 790 617,15, nezajištěné 488 590,21 Kč (po té, kdy věřitel č. 1 vzal svou pohledávku částečně zpět ve výši 1 682 Kč, zůstalo zjištěných nezajištěných pohledávek ve výši 486 908,21 Kč). Na schůzi věřitelů 25. 2. 2014, které se zúčastnil pouze věřitel č. 11, byla vahou jeho hlasu (více než 50% z celkového počtu zjištěných pohledávek) dosavadní správkyně JUDr. Edita Pařízková odvolána a do funkce insolvenčního správce byl ustanoven JUDr. Josef Cupka; insolvenční soud nového správce ve funkci potvrdil (B-3). Podáními ze dne 24. 3. 2014 (B-10 až B-14) vzal správce JUDr. Josef Cupka popření pohledávek věřitele č. 11 v celém rozsahu zpět. Usnesením ze dne 25. 3. 2014 (B-9) soud schválil oddlužení dlužníka plněním

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová

splátkového kalendáře, které však bylo usnesením ze dne 19. 7. 2016, č. j. KSBR 30 INS 30290/2013-B-101 zrušeno a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs, k odvolání dlužníka bylo toto rozhodnutí usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 2. 2017, č. j. 1 VSOL 1306/2016-B-125 potvrzeno z důvodu, že oddlužení nebylo řádně plněno a též z důvodu lehkomyslného a nedbalého přístupu dlužníka. V mezidobí usnesením ze dne 5. 3. 2015, č. j. KSBR 30 INS 30290/2013-B-56 soud prvního stupně zamítl první návrh dlužníka na zproštění JUDr. Josefa Cupky z funkce správce, k odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 10. 2015, č. j. 1 VSOL 475/2015-B-87 toto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Po té kdy dlužník opětovně podal návrh na zproštění správce JUDr. Josefa Cupky s tím, že-zpětvzetím popěrných úkonů nekonal jmenovaný s náležitou odbornou péčí, nehradil včas výživné na nezletilého syna dlužníka, a že zastrašoval objednatele, pro něž dlužník na základě uzavřené smlouvy o dílo prováděl smluvené práce a po té, kdy se k tomuto návrhu správce vyjádřil, vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

16. Dále odvolací soud ze spisu soudu prvního stupně zjistil, že:

-usnesením ze dne 14. 6. 2016 (P11-7) soud prvního stupně rozhodl, že ohledně pohledávek přihlášených věřitelem č. 11 QI investiční společnosti, a.s. bude v řízení jako s nástupcem pokračovat se společností Accora, s.r.o., přičemž podáním ze dne 27. 2. 2018 posledně uvedená společnost vzala (bez odůvodnění) svou přihlášku pohledávek v rozsahu 1 139 377,60 Kč zpět a tuto skutečnost vzal insolvenční soud na vědomí svým usnesením ze dne 8. 3. 2017 (P11-9);

-z důvodu podané žaloby otcem dlužníka Rudolfem anonymizovano na vyloučení zajištěného nemovitého majetku z majetkové podstaty dlužníka (věc vedena pod sp. zn. 70/30 ICm 844/2015), správce dosud, i přes pokyn zajištěného věřitele č. 11, zajištěné nemovitosti nezpeněžil; řízení o vyloučení není dosud ukončeno a dle obsahu spisu tuto skutečnost správce respektuje;

-dlužník podal u Krajského soudu v Brně proti správci žalobu na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 159 odst. 1 písm. e) IZ s tím, že správce dlužníka poškodil dodatečným uznáním popřených pohledávek věřitele č. 11 v rozsahu 1 139 377,60 Kč; věc je vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 ICm 1162/2015 (C5) a není dosud skončena;

-usnesením ze dne 27. 7. 2016 2 ZT 39/2016-48 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 zastavilo trestní stíhání obv. JUDr. Josefa Cupky s tím, že popsaný skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci; stížnost dlužníka proti tomuto usnesení byla usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 7. 10. 2016, č.j. KZT 593/2016-38 jako nedůvodná zamítnuta.

17. Odvolací soud předně posoudil dlužníkem uplatněnou námitku podjatosti vůči insolvenčnímu správci JUDr. Josefu Cupkovi jako nedůvodnou, neboť z celého obsahu předmětného spisu, včetně vyjádření správce k této námitce, nelze zjistit žádné poznatky o jakémkoliv poměru tohoto správce k účastníkům tohoto řízení, včetně věřitele č. 11, či tvrzeného negativního poměru k osobě dlužníka, a to ať již v období, kdy probíhalo trestní stíhání vůči tomuto správci či po té, kdy bylo trestní stíhání zastaveno. Jak dále uvedl odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 30. 10. 2015 (B-87), důvod ke zproštění správce nemůže založit ani skutečnost, že správce popře či uzná pohledávku některého z věřitelů (oproti odlišnému stanovisku dlužníka), avšak ani to, že původně popřenou pohledávku dodatečně uzná. V tomto postupu správce totiž nelze bez dalšího neplnění jeho povinností spatřovat, tím ovšem není dotčeno právo účastníků řízení domáhat se vůči správci náhrady škody, čehož Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová

dlužník využil a příslušnou žalobu podal, přičemž výsledek tohoto řízení nelze předjímat. Dle vyjádření správce (i dle obsahu spisu) ani tato skutečnost však neměla vliv na postup správce v tomto řízení a jak správně správce ve svém vyjádření poukázal, důvodem ke zrušení schváleného oddlužení nebyl postup správce, nýbrž neplnění oddlužení dlužníkem a nedbalý a lehkomyslný přístup samotného dlužníka k plnění svých povinností v rámci probíhajícího oddlužení. Rovněž v tom, že správce prověřoval správnost účtu, na který má být zasláno výživné pro nezletilého syna dlužníka a dále pokud prověřoval příjmy, případně existenci pohledávky dlužníka, nelze spatřovat porušování jeho povinností, či postup v rozporu se zákonem. 18. Jelikož v tomto řízení nebylo zjištěno, že by správce JUDr. Josef Cupka neplnil řádně své povinnosti nebo nepostupoval při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo že by závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem, a nadto z žádných skutečností nelze dovodit (i přes trestní stíhání a podanou žalobu na náhradu škody iniciované dlužníkem) pochybnost o nepodjatosti tohoto insolvenčního správce, proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a zástupci věřitelů, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

Olomouc 26. března 2018

JUDr. Anna Hradilová, v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová