1 VSOL 1196/2016-B-54
KSBR 29 INS 11947/2011 1 VSOL 1196/2016-B-54

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Ivo anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Tlumačov, Sportovní 561, PSČ 763 62, identifikační číslo osoby: 680 83 971, zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem, se sídlem Hodonín, Štefánikova 14, PSČ 695 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 11947/2011, o návrhu dlužníka na zproštění insolvenčního správce funkce, o odvolání dlužníka ze dne 10.8.2016 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.5.2016, č.j. KSBR 29 INS 11947/2011-B-48,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.5.2016, č.j. KSBR 29 INS 11947/2011-B-48, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na citovaná ustanovení § 32 odst. 1, odst. 2, § 36 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zamítl návrh dlužníka na zproštění Mgr. Petra Fišera funkce insolvenčního správce s odůvodněním, že s ohledem na obsah návrhu dlužníka (v podání doručeném dne 9.2.2016) a vyjádření správce, bylo na dlužníku, aby správce upozornil, že má na správcem vedené spory odlišný názor. Insolvenčnímu správci proto nelze vytýkat, že vede spory za účelem isir.justi ce.cz zvětšení majetkové podstaty dlužníka. Proto dlužníkem uváděné skutečnosti nemohou vést k závěru, že insolvenční správce Mgr. Petr Fišer porušil některou ze svých povinností, vyplývajících z insolvenčního zákona, a nelze ani dovodit, že by při výkonu své funkce nepostupoval s odbornou péčí či řádně neplnil své povinnosti. Není tudíž důvod pro jeho zproštění.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že soud se řádně nevypořádal se všemi jeho námitkami, zabýval se pouze argumenty, které se týkají řízení u Krajského soudu v Plzni pod. sp. 44 Cm 214/2014-o zaplacení 1.214.197,50 Kč s příslušenstvím vůči společnosti COXYS s.r.o. a v řízení vůči společnosti BRIKLIS spol. s r.o., která však nebyla pasivně legitimována a žaloba měla být vedena vůči společnosti COXYS-Biopaliva s.r.o. a zcela pominul argument, týkající se výrobních strojů, jež byly správcem sice zahrnuty do majetkové podstaty, avšak následně byly vyjmuty ve prospěch této společnosti a to pro dluh dlužníka 366.000 Kč vůči COXYS-Biopaliva s.r.o., jenž byl uhrazen zápočtem právě na předmětné stroje. Poukázal, že pokud je mu soudem vytýkáno, že řízení bylo zahájeno již v roce 2012 a dlužník měl správce upozornit na jeho odlišný názor, pak jeho povinností bylo správci předat své účetnictví, jež obsahovalo všechny doklady, týkající se činnosti dlužníka, naproti tomu bylo povinností správce tyto doklady správně vyhodnotit a vést řízení svědomitě a s odbornou péčí. Správce je z titulu své funkce profesionál a není povinností dlužníka, nad rámec svých znalostí, správce o věci a správě majetkové podstaty poučovat. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno 8.7.2011. Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení citovaného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (v důsledku nesprávného poučení ze strany soudu prvního stupně-§ 204 odst. 2 o.s.ř.) a osobou oprávněnou, přezkoumal odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že:

-řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužníka, k němuž dlužník předložil mj. seznam svého majetku a závazků s prohlášením, že jde o seznamy správné a úplné. V seznamu majetku dlužník označil 10 movitých věcí, mezi nimiž-sušící linka BS 1,-trafostanice,-balící stroj SE 550,-vysokozdvižný vozík DV 1661,-4 ks přepravních kontejnerů-ani briketovací lis BrikStar 200, uvedeny nebyly. Dlužník v tomto seznamu rovněž výslovně prohlásil, že neviduje žádné pohledávky;

-usnesením ze dne 29.12.2011, č.j. KSBR 29 INS 11947/2011-A-16 Krajský soud v Brně rozhodl o úpadku dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem (dále jen správce) ustanovil Mgr. Petra Fišera;

-ve zprávě ze dne 20.2.2012 (č.d. B-4) správce mj. uvedl, že dlužník mu předložil seznam movitého majetku, který správce do majetkové podstaty sepsal, dále dlužník sdělil, že do majetkové podstaty by mohla spadat sušící linka BS 1, briketovací lis HLS 200 a briketovací lis B 70, že má cca jednu pohledávku vůči společnosti COXYS-Biopaliva s.r.o., správci měl sdělit její výši, což neučinil. K této zprávě správce předložil soupis majetkové podstaty, do kterého shora vyjmenované věci zapsány nebyly;

-na schůzi věřitelů 19.3.2012 (č.d. B-11) dlužník mj. uvedl, že nějaký svůj majetek vložil do společnosti COXYS-Biopaliva s.r.o., stal se vlastníkem této společnosti v rozsahu 30%, o podíl pak přišel, nějaké závazky za něj zaplatila společnost COXYS s.r.o., neví, kdo za něj zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč, cca nějaký subjekt u kterého měl být zaměstnán. Dlužníku bylo soudem uloženo, předložit správci vše, co by mohlo vést k vyjasnění rozsahu jeho majetku;

-dne 26.3.2012 správce předložil doplněný soupis majetkové podstaty; v něm pod položkami 14.-16 sepsal: sušící linku typ BS 1 (č. 14), trafostanici (č. 15), balící stroj SE 550 (č. 16), vysokozdvižný vozík DV 1661 (č. 17), 4 ks přepravních kontejnerů (č. 18);

-usnesením ze dne 27.3.2012 (B-18) bylo rozhodnuto, že konkurs dlužníka bude projednáván jako nepatrný;

-podáním z 5.6.2012 správce soudu oznámil, že movité věci sepsané v soupise pod položkami 14-18 vyloučil z majetkové podstaty, neboť byly doloženy doklady, že jde o majetek 3. osoby, pokud jde o položku 15 (trafostanice), zde uplatnila své vlastnické právo COXYS-Biopaliva s.r.o.; ve zprávě ze dne 31.7.2012, 31.10.2012, 5.2.2013 a 26.11.2013 a 29.9.2015 pak správce postupně sděloval, že dle seznamu pohledávek dlužníka posuzuje jejich dobytnost, bude je vymáhat, neboť dlužníci (dlužníka) své závazky neuznávají, vymáhá je soudní cestou, spory nejsou skončeny;

-podáním z 5.2.2016 dlužník navrhl zproštění správce s námitkou, že nepostupuje v souladu s ustanovením § 36 IZ s tím, že:

1. správce do majetkové podstaty sepsal mj. movité věci pod položkami 14-18. Dne 26.4.2012 uplatnila společnost COXYS-Biopaliva s.r.o. žalobu na vyloučení trafostanice pod položkou č. 15 soupisu, správce nárok uznal, došlo k vyloučení po té, kdy společnost COXYS-Biopaliva s.r.o. uvedla, že dlužník vystavil faktury č. 2009014 a č. 2009013 pro celkovou částku 366.000 Kč (představující hodnotu trafostanice) a že byl proveden zápočet č. ID-2011-0024 a č. ID 2011-0032, kterým došlo k úhradě zmíněných faktur dlužníka. Zápočty však byly účelové, dlužník této společnosti nic nedlužil, proto cena za trafostanici nebyla nikdy uhrazena, položka č. 15 neměla být ze soupisu vyloučena a správce měl částku 366.000 Kč po COXYS-Biopaliva s.r.o. vymáhat;

2. správce vede nedůvodně žalobu vůči COXYS s.r.o. u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 214/2012 o zaplacení 1.214.197,50 Kč s přísl., kdy tato částka představuje cenu, kterou tato společnost uhradila za movité věci pod položkami č. 14, 16, 17 a 18 soupisu. Tato částka však byla poskytnuta Českomoravské záruční a rozvojové bance, a.s. na úhradu dluhu dlužníka; lze očekávat zamítnutí této žaloby správce;

3. správce rovněž z nepochopitelných důvodů podal žalobu na zaplacení částky 436.261 Kč vůči společnosti BRIKLIS, spol. s r.o., avšak mezi dlužníkem a touto společností byl vztah založený kupní smlouvou, kdy předmětem koupě byl stroj zn. 079/200BrikStar 200, přičemž dlužník uhradil za tento stroj 436.261 Kč, zbylá částka kupní ceny 313.439 Kč byla uhrazena ze strany společnosti COXYS-Biopaliva s.r.o., která stroj používala, a to až do roku 2015. Správce měl tedy postupovat vůči společnosti COXYS-Biopaliva s.r.o., nikoliv vůči společnosti BRIKLIS spol. s r.o. Tímto postupem správce došlo dle dlužníka k promlčení jeho nároků, což vede k poškození věřitelů i dlužníka.

-Insolvenční správce k námitce ad 1) uvedl, že trafostanici pod položkou č. 15 skutečně vyloučil a současně podal dne 5.9.2012 proti COXYS-Biopaliva s.r.o. žalobu o zaplacení částky 366.000 Kč s příslušenstvím, tj. pohledávky z titulu nezaplacené kupní ceny, kterou dlužník uvedenými fakturami za položku č. 15 fakturoval. Krajský soud v Plzni vydal dne 2.10.2012 platební rozkaz pod č.j. 45 Cm 204/2012-15, proti kterému byl podán odpor s tím, že závazek zanikl započtením vzájemných pohledávek, dlužník tuto skutečnost popřel, když tvrdil, že jeho podpis na zápočtu byl falšován, ve věci dosud nebylo rozhodnuto. K námitce ad 2) správce uvedl, že dlužník prodal COXYS s.r.o. sušící linku BS 1 (pozn. původně položka č. 14 soupisu), vysokozdvižný vozík DV 1661 (pozn. původně položka č. 17 soupisu), a 4 ks přepravních kontejnerů (pozn. původně položka č. 18 soupisu) za dohodnutou kupní cenu 1.2014.197,50 Kč (vč. DPH), která byla 3 fakturami dlužníkem fakturována se splatností 1.7 a 1.8.2009). Faktury byly správci předány, kupní smlouva nikoliv, kupující však její uzavření nepopřel. Dne 5.9.2012 byla podána žaloba na zaplacení uvedené částky, Krajský soud v Plzni vydal platební rozkaz (č.j. 44 Cm 214/2012-6), proti kterému byl podán COXYS s.r.o. odpor s tvrzením, že závazek zanikl zápočtem. Dlužník však tuto skutečnost popřel, když tvrdil, že jeho podpis na započtení byl falšován, žádnou půjčku po COXYS s.r.o. nikdy nežádal a taktéž úhrada Českomoravské záruční a rozvojové bance, a.s. proběhla bez jeho vědomí či žádosti. Ve věci bylo nařízeno jednání na 21.4.2016, které bylo odročeno. K námitce ad 3) správce uvedl, že v tomto sporu (o zaplacení 436.261 Kč s příslušenstvím), který vedl proti BRIKLIS, spol. s r.o., bylo vycházeno ze skutečnosti, že dne 11.12.2006 byla mezi dlužníkem jako kupujícím a touto společnosti uzavřena kupní smlouva č. 061131, jejímž předmětem byl briketovací lis BrikStar 200, výrobní číslo 079-000, kupní cena byla stanovena dohodou na 749.700 Kč (vč. DPH) a měla být zaplacena ve splátkách, které dlužník do konce roku 2009 hradil. Na podzim roku 2011 společnost BRIKLIS, spol. s r.o. od kupní smlouvy odstoupila z důvodu prodlení dlužníka, do této doby bylo na kupní cenu zaplaceno 436.261 Kč. Z důvodu odstoupení dlužník lis uvedené společnosti vydal, dosud uhrazené splátky (436.261 Kč) však nebyly BRIKLIS, spol. s r.o. vráceny. Na straně BRIKLIS, spol. s r.o. tak došlo k bezdůvodnému obohacení. Kupní smlouva, odstoupení a doklady o zaplacení, byly správci předány. Dne 6.8.2012 byla podána žaloba o zaplacení částky 436.261 Kč s příslušenstvím, nicméně žaloba správce byla Krajským soudem v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29.8.2014, č.j. 13 Cm 1667/2012-103 zamítnuta. K tomuto sporu správce dále uvedl, že dlužníkem mu byla předložena odlišná kupní smlouva, než byla BRIKLIS, spol. s r.o. v průběhu uvedeného řízení předložena. Pro úspěch v této věci byla rovněž podstatná výpověď dlužníka, která se lišila od toho, co bylo správci původně dlužníkem neformálně sděleno. Dále správce namítal, že musí pracovat s informacemi a podklady od dlužníka, přičemž dlužník mu účetnictví předával postupně, v nekompletním stavu. Kroky správce byly činěny na základě tvrzení samotného dlužníka a několika předloženými dokumenty, což může správce doložit zápisy, které dlužník podepsal. Žaloby byly vždy s dlužníkem konzultovány, nikdy nic nenamítal, úspěch žalob je však do značné míry závislý na přístupu dlužníka (jeho výpovědi), proto případný neúspěch ve sporu nelze přičítat správci. V neposlední řadě správce uvedl, že dlužník delší dobu nepracuje, byl odsouzen pro majetkovou trestnou činnost, bez vědomí správce uzavřel dohodu o vině a trestu a zavázal se k náhradě škody.

Z (dlužníkem i správcem) doloženého rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.8.2014, č.j. 13 Cm 1667/2012-103, ve znění potvrzujícího rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8.1.2015, č.j. 6 Cmo 383/2014-125, dále odvolací soud zjistil, že žaloba správce proti BRIKLIS, spol. s r.o. o zaplacení 436.261 Kč s příslušenstvím byla skutečně zamítnuta. Dle odůvodnění těchto rozhodnutí bylo v uvedeném sporu zjištěno, že mezi dlužníkem (jako kupujícím) a BRIKLIS, spol. s r.o. (jako prodávajícím), byla dne 11.12.2006 uzavřena kupní smlouva (č. 06131), jejímž předmětem byl briketovací lis BrikStar 200, výrobní číslo 079-000, za dohodnutou kupní cenu 749.700 Kč, která měla být hrazena ve splátkách, s roční úrokovou sazbou 7% , dále bylo dohodnuto, že v případě odstoupení od smlouvy, zaplacená záloha propadá ve prospěch dodavatele a dle originálu žalovaným předložené smlouvy bylo dále sjednáno, že do úplného uhrazení kupní ceny zůstává briketovací lis ve vlastnictví dodavatele (ve smlouvě předložené žalobcem toto ujednání obsaženo nebylo). Na základě vzájemné dohody byla kupní cena hrazena ze strany kupujícího dodávkami briket, které byly fakturovány kupujícím (pozn. dlužníkem), a následně byl prováděn vzájemný zápočet. Takto bylo z kupní ceny uhrazeno 436.261 Kč (k poslednímu zápočtu došlo 9.12.2009), po té pro neplnění těchto podmínek prodávající od smlouvy odstoupil s tím, že dosud nebylo uhrazeno 313.439 Kč s příslušenstvím a že dosud uhrazené splátky propadají (dle závěrů tohoto rozsudku se jednalo o ujednání o smluvní pokutě) ve prospěch prodávajícího. Dlužník (kupující) odstoupení převzal 17.5.2011, lis prodávajícímu předal a ten jej pak prodal dle kupní smlouvy ze dne 6.6.2011 společnosti COXYS-Biopaliva s.r.o. za kupní cenu 270.000 Kč. Ve věci byl vyslechnut jako účastník rovněž dlužník, který si dle jeho výpovědi na ujednání o propadnutí zaplacené zálohy nic nepamatoval, uvedl, že pro něj bylo důležité stroj obstarat a souhlasil se splácením kupní ceny formou dodávek briket, bylo to pro něj výhodné . Pokud se žalobce (správce) v tomto řízení domáhal vrácení zaplacené částky 436.261 Kč, z důvodu odstoupení od smlouvy ze strany prodávajícího, nebyl s tímto požadavkem úspěšný i se závěrem, že pokud kupující lis do odstoupení využíval ke své podnikatelské činnosti, aniž musel zaplatit jednorázově kupní cenu, pak zaplacení uvedené částky 436.261 Kč za celé období 36 měsíců roku 2007-2009 představuje faktický nájem v měsíční výši 12.118 Kč a pokud by bylo uvažováno s celou dobou, po kterou měl stroj splácet, tj. 52 měsíců (od roku 2007-2011), jednalo by se o částku 8.389 Kč. Proto bylo uzavřeno, že takto dohodnutá výše smluvní pokuty odpovídá částce, kterou Ivo Gazda (dlužník) na úhradu kupní ceny částečně zaplatil; bez tohoto ujednání by nastala situace, kdy by za dlouhodobé užívání, po odstoupení od smlouvy pro porušení podmínek kupujícím, nemusel kupující platit vůbec nic, neboť by mu celé částečné plnění bylo vráceno.

Na základě shora uvedených podrobných zjištění, jak vyplývají ze spisu, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že důvod ke zproštění správce Mgr. Petra Fišery, z důvodů namítaných dlužníkem, nebyl dán.

Podle ustanovení § 32 odst. 1 IZ platí, že insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

K jednotlivým námitkám dlužníka odvolací soud uzavírá následující.

Namítal-li dlužník, že za trafostanici mu nebylo společností COXYS-Biopaliva s.r.o. zaplaceno 366.000 Kč (dle jím vystavených faktur, jejichž splatnost netvrdí) a že k žádnému zápočtu na úhradu kupní ceny nedošlo, neboť této společnosti nic nedlužil a pokud nezpochybňuje (netvrdí), že kupní smlouva (jejíž datum z obsahu spisu nevyplývá, avšak ani z žaloby na vyloučení-oddíl C insolvenčního rejstříku) byla uzavřena a rovněž netvrdí, že by od této kupní smlouvy bylo odstoupeno, pak byl správný postup správce, když dne 5.9.2012 podal vůči této společnosti žalobu na zaplacení uvedené částky (kupní ceny). Závěr dlužníka, že tento nárok na zaplacení je promlčen, je tedy přinejmenším předčasný, včetně toho, že se tak stalo zaviněním správce. Nebude-li správce ve sporu úspěšný se závěrem, že trafostanice zůstala ve vlastnictví dlužníka, nic nebude správci bránit, aby ji opětovně do soupisu zapsal.

Je rovněž neopodstatněná námitka dlužníka, že správce nedůvodně vede spor se společností COXYS s.r.o., které movité věci, sepsané původně v majetkové podstatě pod položkami 14,16,17 a 18, prodal za kupní cenu 1.214.197,50 Kč, která byla uhrazena zápočtem. A to za situace, kdy sám dlužník měl správci sdělit, že jeho podpis na zápočtu byl falšován, že žádnou půjčku po této společnosti nežádal a že i úhrada vůči zmíněné bance proběhla bez jeho vědomí . Pokud správce dovodil, že všechny tyto okolnosti daného případu jsou nejasné (sporné), pak postupoval s náležitou péčí, když zmíněnou žalobu podal, právě proto, aby zabránil případnému promlčení.

Stejně tak je nedůvodná námitka, že správce z nepochopitelného důvodu podal žalobu na společnost BRIKLIS, spol. s r.o., nikoliv na COXYS-Biopaliva s.r.o. Tento závěr učinil odvolací soud s ohledem na výsledky uvedeného sporu, který byl veden u Krajského soudu v Českých Budějovicích, zejména s ohledem na skutková zjištění tohoto soudu ve shora zmíněném rozsudku, z nichž nevyplývá, zda a od kdy COXYS-Biopaliva s.r.o. uvedený stroj (ať již oprávněně či neoprávněně) držela a užívala jej ke své podnikatelské činnosti. Z tohoto rozhodnutí vyplývá pouze to, že společnost BRIKLIS, spol. s r.o. (po odstoupení od smlouvy s dlužníkem) prodala dle kupní smlouvy ze dne 6.6.2011 zmíněný stroj-briketovací lis BrikStar 200, výrobní číslo 079-000-společnosti COXYS-Biopaliva s.r.o. za kupní cenu 270.000 Kč. Je tedy sporné, zda společnost COXYS-Biopaliva s.r.o. dlužníku za užívání tohoto stroje , cokoliv a od kdy dluží, zda je tento nárok promlčen a zda se tak stalo zaviněním správce. V této souvislosti odvolací soud rovněž nepřehlédl, že dlužník byl zapsán v obchodním rejstříku společnosti COXYS-Biopaliva s.r.o., a to v období od 10.6.2008-15.3.2010, jako její jednatel a společník.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v jeho výroku věcně správné, proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř., a toto rozhodnutí potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru, státnímu zastupitelství, pokud vstoupilo do řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 20. října 2016

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu