1 VSOL 1194/2013-A-9
KSBR 29 INS 32385/2013 1 VSOL 1194/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Marie Schreiberové, nar. 15.1.1950, bytem Dubňany, Luční 1461, PSČ 696 03, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.11.2013, č.j. KSBR 29 INS 32385/2013-A-4, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužnice doručený soudu dne 15.11.2013.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužnice je neurčitý a neobsahuje všechny náležitosti, neboť dlužnice dostatečně nepopsala rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek. Dlužnice v návrhu řádně neoznačila své věřitele, neuvedla splatnost závazků a neoznačila rozhodnutí, na základě nichž se závazky staly vykonatelnými. Uvedla pouze obecné tvrzení o tom, že není schopna dostát svým závazkům, neuvedla však žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno usoudit, že není objektivně schopna své závazky plnit. Z obecných tvrzení dlužnice není soud schopen posoudit, zda se dlužnice nachází v úpadku či nikoliv či zda jí úpadek hrozí. Z návrhu tedy není zřejmé, zda jsou splněny znaky úpadku dle ust. § 3 odst. 1, § 3 odst. 2, písm. a) až c) IZ. Při posuzování úplnosti vylíčení rozhodující skutečností přitom nebylo možné přihlédnout ani k seznamu závazků, neboť seznam závazků dlužnice k návrhu nepřipojila. Vzhledem k tomu, že insolvenční zákon neumožňuje vyzvat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu a vady insolvenčního návrhu dlužnice brání pokračování v řízení, soud prvního stupně insolvenční návrh dlužnice odmítl. Nad rámec uvedl, že řádný nebyl ani návrh dlužnice na povolení oddlužení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že splňuje všechny podmínky pro zahájení insolvenčního řízení s tím, že obratem dodá potřebné dokumenty, které k původnímu návrhu nepřipojila. Zdůraznila, že je s manželem ve starobním důchodu, což je jejich jediný příjem a z této částky manželé nejsou schopni dostát všem svým závazků. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se její insolvenční návrh neodmítá (§ 41 odst. 2 o.s.ř.).

Podle § 7 odst. 1 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věcí bylo zahájeno dne 15.11.2013 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice v bodu 06 návrhu uvedla, že návrh je podávám společně s manželem Zdeňkem Schreiberem, nar. 9.11.1942, má celkem 5 dluhů, její zadluženost je 1.826.000 Kč a své dluhy nezvládá splácet. V bodu 09 návrhu dále uvedla, že v současné době pobírá důchod. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné), uvedla 2 závazky vůči 2 věřitelům, věřitele označila toliko názvem, resp. obchodní firmou a závazky obecným důvodem vzniku a výší. V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné), dlužnice označila 3 závazky jejich výší, bližším způsobem žádný závazek neidentifikovala, u všech závazků označila jako věřitele exekutorský úřad. Seznam závazků dlužnice k návrhu nepřipojila.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu podaného insolvenčního návrhu dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje úplné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, nutno vyjít ze závěrů, které Nejvyšší soud ČR formuloval ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 88/2010. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c / IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Nutno souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice v insolvenčním návrhu nevylíčila rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek dle ust. § 3 odst. 1, 2 IZ. Dlužnice v insolvenčním návrhu neoznačila řádně věřitele v souladu s ust. § 103 odst. 1 IZ, neboť u žádného věřitele neuvedla sídlo ani identifikační číslo a u vykonatelných závazků označila jako věřitele exekutorský úřad, přičemž není zřejmé, zda věřitelem je soudní exekutor nebo jiná osoba. V návrhu rovněž absentují tvrzení, na základě nichž by bylo možné uzavřít, že závazky dlužnice nejméně vůči 2 věřitelům jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. V insolvenčním návrhu chybí údaj o splatnosti alespoň dvou závazků dlužnice či uvedení jiného konkrétního údaje, ze kterého lze na to, že závazky jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, alespoň usuzovat. V návrhu rovněž absentují jakákoliv tvrzení k platební neschopnosti dlužnice. Soud prvního stupně správně uvedl, že chybějící údaje nebylo možné zjistit ani ze seznamu závazků, neboť dlužnice tuto povinnou přílohu k insolvenčnímu návrhu nepřipojila (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp.zn. 29 NSČR 22/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 26/2011).

Soud prvního stupně proto nepochybil, když insolvenční návrh dlužnice odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 28.ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu