1 VSOL 1193/2015-A-18
KSBR 37 INS 19944/2015 1 VSOL 1193/2015-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníků a) Petra anonymizovano , anonymizovano , IČ: 68696396, b) Taťány anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Podivín, Děvínská 942/1, PSČ 691 45, o insolvenčním návrhu dlužníků, k odvolání obou dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.9.2015, č.j. KSBR 37 INS 19944/2015-A-11

tak to :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.9.2015, č.j. KSBR 37 INS 19944/2015-A-11 se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužníků s odůvodněním, že ani na výzvu soudu nepřipojili k návrhu řádný seznam závazků, neboť i v nově předloženém seznamu schází údaj o splatnosti všech jednotlivých závazků, které navíc nejsou dostatečně určitě popsány, a seznam zaměstnanců nedoplnili prohlášením o jeho správnosti a úplnosti.

Proti tomuto rozhodnutí podali oba dlužníci odvolání, ve kterém pouze konstatovali své přesvědčení, že jejich insolvenční návrh, a to včetně jeho příloh, zcela vyhovuje zákonným požadavkům a je způsobilý ke zjištění a prohlášení úpadku na majetek odvolatelů.

Z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že odvolatelé fakticky brojí proti odmítnutí insolvenčního návrhu postupem podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, ovšem nutno zdůraznit, že soud prvního stupně insolvenční návrh neodmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ pro vady návrhu, ale podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ pro vady příloh.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníci se společným insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 3.8.2015 domáhali rozhodnutí, ale společný návrh manželů na povolení oddlužení spolu s tímto návrhem nepodali. K návrhu připojili mimo jiné seznam závazků, ve kterém sice uvedli datum a spisovou značku rozhodnutí, na základě kterého se závazky staly vykonatelnými, nikoliv však údaj o jejich splatnosti, a dále připojili seznam zaměstnanců, ve kterém scházelo prohlášení o jeho správnosti a úplnosti. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3.8.2015, č.j. KSBR 37 INS 19944/2015-A-9 dlužníky vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí doplnili insolvenční návrh tak, že předloží nový a opravený seznam závazků s poučením o jeho náležitostech a dále nový a opravený seznam svých zaměstnanců, a to včetně prohlášení o jeho správnosti a úplnosti. Současně dlužníky poučil, že nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ odmítne. Na tuto výzvu dlužníci reagovali předložením nového seznamu závazků, ve kterém opět schází datum splatnosti u všech jednotlivých závazků a dále předložením nového seznamu závazků, a to opět bez prohlášení o jeho správnosti a úplnosti. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 103 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel dovolává (odstavec 2). Insolvenční návrh je nutné předložit s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u insolvenčního soudu a aby každý, komu se doručuje, dostal jeden stejnopis. Insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu (odstavec 3).

Podle § 104 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odstavec 1). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odstavec 3).

Podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že ani opravený seznam závazků ze dne 11.9.2015 nesplňuje náležitosti řádného seznamu závazků jako povinné přílohy insolvenčního návrhu dle ustanovení § 104 odst.1, písm. b) IZ, neboť neobsahuje údaj o splatnosti všech jednotlivých závazků (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněné pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že seznamy přiložené dlužníkem k insolvenčnímu návrhu v souladu § 104 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona, na něž odkazuje ustanovení § 116 odst. 2 insolvenčního zákona, musí obsahovat i údaj o splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených). Dále správně uzavřel, že nově předložený seznam zaměstnanců ze dne 11.9.2015 (nazvaný Prohlášení) nesplňuje náležitosti řádného seznamu zaměstnanců jako povinné přílohy insolvenčního návrhu dle ustanovení § 104 odst.3 IZ, neboť v něm není výslovně uvedeno, že je správný a úplný.

Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně postupoval správně, když insolvenční návrh, který nebyl ve stanovené lhůtě na výzvu soudu doplněn o řádný seznam závazků a řádný seznam zaměstnanců podle ustanovení § 128 odst. 2, poslední věta IZ odmítl.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že podle ustanovení § 83a IZ není v insolvenčním řízení přípustné spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení, a to s výjimkou upravenou v ustanovení § 394a IZ-je-li spolu s návrhem podán společný návrh manželů na povolení oddlužení. V posuzované věci podali dlužníci (manželé) společný insolvenční návrh, který ale nespojili se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, takže i pokud by nedošlo k odmítnutí insolvenčního řízení pro vady příloh, stejně nebylo by možno pokračovat ve společném insolvenčním řízení. Skutečnost, že bylo rozhodnuto o odmítnutí insolvenčního návrhu ve společném řízení, ovšem nelze považovat za vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a proto odvolací soud nepovažoval za hospodárné a účelné ukládat soudu prvního stupně, aby vyloučil insolvenční návrh některého z manželů k samostatnému řízení a teprve následně rozhodl v obou samostatných řízeních o odmítnutí insolvenčních návrhů pro vady příloh.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost

dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 23.listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu