1 VSOL 1188/2013-A-11
KSOS 38 INS 28952/2013 1 VSOL 1188/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Ľubice anonymizovano , anonymizovano , bytem Hlučín, Opavská 772/10, PSČ 748 01, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužením, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.11.2013, č.j. KSOS 38 INS 28952/2013-A-6

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.11.2013, č.j. KSOS 38 INS 28952/2013-A-6 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), ve znění účinném do 31.12.2013, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužnice ani její manžel nejsou schopni za pět let oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek, takže lze důvodně předpokládat, že insolvenční návrh bude dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ zamítnut a současně dle ustanovení § 396 IZ rozhodnuto o způsobu řešení jejího úpadku konkursem. Při tomto způsobu řešení úpadku činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH, přičemž v majetkové podstatě dlužnice nejsou na zaplacení této odměny dostatečné pohotové finanční prostředky.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že příjem obou manželů činí celkem 22.786 Kč měsíčně, manželé jsou považováni za jednoho dlužníka, takže by se mělo počítat pouze s jednou nesrazitelnou částkou a jednou odměnou insolvenčního správce.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 14.10.2013, doručeným soudu dne 16.10.2013, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen společným oddlužením manželů formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonce 06 mimo jiné uvedla, že v současné době má 5 svých věřitelů a 5 společných věřitelů z titulu SJM, u kterých dluží celkem částku 1.075.602 Kč, kdy splátky těchto závazků převyšují příjmy. V kolonce 09 uvedla, že při společném oddlužení manželů s využitím příjmů obou manželů budou pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny ve výši 49 %. Dlužnice má vyživovací povinnost k manželovi a jednomu dítěti. K návrhu připojila mzdový výměr na základní mzdu ve výši 5.748 Kč za sjednaný pracovní úvazek 30 hodin týdně a výplatní pásky mimo jiné za období od 1.1.2013 do 31.8.2013, z nichž lze zjistit, že dlužnice měla v tomto období čistou průměrnou měsíční mzdu ve výši 7.484,75 Kč. V předloženém seznamu majetku ze dne 14.10.2013 dlužnice uvedla, že spoluvlastní nemovitý majetek-RD a z movitých věcí vlastní běžné vybavení domácnosti a osobní automobil zn. Škoda Octavia, rok výroby 1997 za pořizovací cenu 50.000 Kč. Kolonky 19 a 21 (nevykonatelné a vykonatelné závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění) zůstaly v návrhu nevyplněny. Na výzvu insolvenčního soudu dlužnice předložila opravený seznam závazků a opravený seznam majetku ze dne 21.11.2013, ve kterém nově prohlásila, že nevlastní žádný nemovitý majetek. Z opraveného seznamu závazků vyplývá, že všechny závazky s výjimkou závazku vůči Provident Financial s.r.o. ve výši 24.405 Kč jsou závazky nezajištěné. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Z obsahu insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 38 INS 28939/2013 odvolací soud zjistil, že rovněž manžel dlužnice Jan Kowala se insolvenčním návrhem ze dne 14.10.2013, doručeným soudu 16.10.2013, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen společným oddlužením manželů formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 06 uvedl, že má 5 svých věřitelů a 5 společných věřitelů z titulu SJM, u kterých dluží celkem částku 1.075.602 Kč. V kolonce 09 uvedl, že při společném oddlužení manželů a při využití příjmů obou manželů bude nezajištěným věřitelům zaplaceno více než 49 % jejich pohledávek. V kolonce 12 uvedl, že má vyživovací povinnost k manželce a 1 dítěti, a pokud se týká příjmů, odkázal na přílohu, ve které předložil pracovní smlouvu včetně dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 10.12.2012 s tím, že pracovní poměr (dříve sjednáván na dobu určitou) se sjednává na dobu neurčitou. Dále soudu předložil výplatní pásky, a to včetně období leden 2013 až srpen 2013, z nichž vyplývá, že v tomto období mu bylo na mzdě vyplaceno v průměru 15.493 Kč měsíčně. V původním seznamu majetku ze dne 14.10. 2013 též uvedl, že spoluvlastní nemovitý majetek-RD. Na výzvu soudu předložil opravený seznam závazků a opravený seznam majetku ze dne 21.11.2011, ve kterém uvedl, že nevlastní žádný nemovitý majetek, a pokud se týká movitých věcí, vlastní běžné vybavení domácnosti a osobní automobil Škoda Octavia, roč. výroby 1997, za pořizovací cenu 50.00 Kč. Podle předloženého seznamu majetku nemá žádný zajištěný závazek. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 25.11.2013, č.j. KSOS 38 INS 28939/2013-A-7, ve kterém dlužníkovi uložil povinnost složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč s odůvodněním, že dlužník ani jeho manželka nejsou schopni ze svých příjmů s ohledem na výši závazků a výši vyživovacích povinností uspokojit za pět let oddlužení 30 % závazků nezajištěných věřitelů. Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto.

V přechodných ustanoveních k zákonu č. 294/2013 Sb., kterým byl novelizován insolvenční zákon s účinností od 1.1.2014 je stanoveno, že insolvenční zákon, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. od 1.1.2014, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány (článek II).

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014 nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 108 IZ ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů a prostředků k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli -zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (odstavec 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění konkursu (odstavec 3).

Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a vyplývá z něho, že dlužnice je v úpadku. Dále odvolací soud na základě předloženého spisu uzavírá, že skutková zjištění soudu prvního stupně tak, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jsou úplná a v podstatě správná, proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí na tato správná zjištění v celém rozsahu odkazuje. Shodně se soudem prvního stupně je nutno uzavřít, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť z doložených příjmů dlužníka za měsíce leden 2013 až srpen 2013, vyplývá, že její průměrný měsíční příjem činí 7.484 Kč a dlužnice není schopna z tohoto příjmu (po odpočtu nezabavitelných částek, s přihlédnutím k vyživovací povinnosti dlužníka k manželovi a 1 dítěti) pro oddlužení poskytnout žádnou částku. Rovněž její manžel, jehož průměrný měsíční příjem činí 15.493 Kč, není schopen z tohoto příjmu (po odpočtu nezabavitelných částek, s přihlédnutím k vyživovací povinnosti dlužníka k manželce a 1 dítěti) zaplatit za pět let oddlužení nezajištěným věřitelů zákonem požadovaných 30% jejich pohledávek (pouze cca 18%) a souhlas věřitelů s nižším plněním nebyl předložen. Odvolatelka se mýlí, pokud se domnívá, že při společném oddlužení manželů se nesrazitelná částka na dlužníka a na ostatní vyživované osoby odečítá pouze jedenkrát.

Manželé nejsou schopni ani společně splnit podmínky oddlužení formou splátkového kalendáře, to je úhradu pohledávek jejich věřitelů v rozsahu 30% za dobu 5 let, takže soud prvního stupně postupoval správně, pokud řízení o návrzích obou dlužníků nespojil a je nutno souhlasit i se závěrem, že pokud dlužnice na svém insolvenčním návrhu setrvá, bude nutno jeho úpadek řešit konkursem.

Proto odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 28.ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu