1 VSOL 1185/2015-A-17
KSBR 52 INS 22167/2015 1 VSOL 1185/2015-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka PROPAL CZ s.r.o., IČ: 48533858, se sídlem Zlín, tř. T. Bati 87, PSČ 760 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.10.2015, č.j. KSBR 52 INS 22167/2015-A-12 tak to :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.10.2015, č.j. KSBR 52 INS 22167/2015-A-12 se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 108 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), zastavil insolvenční řízení z důvodu, že dlužník nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že již v insolvenčním návrhu žádal, aby na částečnou úhradu nákladů insolvenčního řízení byly použity finanční prostředky ve výši 29.440 Kč blokované na účtu dlužníka u Fio banky, a.s., pobočka Zlín, s tím, že zbývající část nákladů bude uhrazena v co nejkratším časovém období, což soud neakceptoval. Navrhoval, aby odvolací soud přihlédl k velmi tíživé finanční situaci dlužníka a rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 31.8.2015, doručeným soudu 1.9.2015, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu na jeho majetek. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že má splatné závazky u více věřitelů ve výši cca 762.010,51 Kč s příslušenstvím a že v současné době nemá finanční prostředky na pokrytí zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to s výjimkou částky 29.440,17 Kč na účtu dlužníka vedeném u Fio banky, a.s., pobočka Zlín, který je blokován Finančním úřadem Zlín. V připojeném seznamu majetku uvedl, že nemá žádné pohledávky a vlastní pouze počítač a tiskárnu v nulové zůstatkové hodnotě. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 7.9.2015, č.j. KSBR 52 INS 22167/2015-A-8, které nabylo právní moci dne 25.9.2015, byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit. Na tuto výzvu reagoval dlužník opakovaným sdělením, že na bankovním účtu č. 2500553815/2010 vedeného u Fio banky, a.s., pobočka Zlín je blokovaná částka ve výši 29.440,17 Kč, kterou žádá použít na částečné pokrytí zálohy. Vzhledem k tomu, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě nezaplatil, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci není pochyb o tom, že rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nabylo právní moci, a proto v rámci tohoto odvolacího řízení, jehož předmětem je projednání odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení zálohy, již nelze přezkoumávat podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu. Insolvenční zákon ponechává na vůli insolvenčního soudu, zda z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení toto řízení zastaví nebo přikročí k vymáhání zálohy.

Toto rozhodnutí zákonodárce ponechal na úvaze insolvenčního soudu. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (1 VSOL 20/2013, KSOL 10 INS 21861/2012), které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz, uvedl, že považuje za správný závěr odvolacího soudu, podle něhož nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (§ 108 odst. 1, věta první IZ). S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že formulací ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona ( může zastavit ) zákonodárce ponechal insolvenčnímu soudu prostor k úvaze, zda v případě nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví. Dále dovolací soud v tomto rozhodnutí k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 IZ uzavřel, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Odvolací soud proto jen prověřil, zda v intencích shora citovaných judikatorních závěrů bylo možno v řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy, a v této souvislosti konstatuje, že nikoliv, neboť trvat na uhrazení zálohy není v této věci nadbytečné a ani tu nejsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. V konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty, ve které tyto prostředky nejsou. V dalším pak odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění potřebnosti zálohy pro pokračování v insolvenčním řízení, které je obsaženo v rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 7.9.2015, č.j. KSBR 52 INS 22167/2015-A-8

K opakované žádosti dlužníka, aby soud použil k částečné úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení částku 29.440,17 Kč, blokovanou na jeho bankovním účtu č. 2500553815/2010 vedeného u Fio banky, a.s., pobočka Zlín, odvolací soud pro úplnost konstatuje, že se nejedná o disponibilní finanční prostředky, jejichž výše navíc ani nestačí ke krytí předpokládané odměny insolvenčního správce.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v

rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 23.listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu