1 VSOL 1175/2016-B-51
KSBR 28 INS 9199/2013 1 VSOL 1175/2016-B-51

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Ondřeje anonymizovano , anonymizovano , bytem Milíčovice 11, PSČ 669 02, o zrušení schváleného oddlužení a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.8.2016, č. j. KSBR 28 INS 9199/2013-B-31

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 182/20006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) zrušil schválené oddlužení dlužníka Ondřeje anonymizovano plněním splátkového kalendáře (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs, který bude podle ustanovení § 314 odst. 1 písm. a) IZ veden jako nepatrný (výrok II., III.), a pro průběh nepatrného konkursu stanovil odchylku, že ke zpeněžení majetku dlužníka, zapsaného v soupisu majetkové podstaty, není nutný souhlas věřitelského orgánu (výrok IV.). V odůvodnění uvedl, že dlužník dlouhodobě neplnil isir.justi ce.cz podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, neboť nepodával soudu zprávy o svých příjmech, ačkoliv k tomu byl soudem opakovaně vyzýván. Navíc se ukázalo, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, neboť aktuální očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů po pěti letech oddlužení činí pouze cca 19,21 %.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včas odvolání, ve kterém namítal, že v roce 2016 se mu sice nedařilo splácet pravidelně, ale splátky za období leden 2016 až srpen 2016 uhradil. Na svoji obranu uváděl, že má příjem ve výši cca 1.419 Eur brutto, ale má vyživovací povinnost k manželce na mateřské dovolené a dvěma dětem. S ohledem na špatnou komunikaci s insolvenčním správcem navrhoval jeho zproštění. Insolvenčnímu správci především vytýkal, že mu není schopen říci a ani vypočítat kolik by měla dělat přesně měsíční splátka s jeho odměnou.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 12.3.2013, doručeným soudu dne 3.4.2013, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. V návrhu mimo jiné uvedl, že je zaměstnán u společnosti Gráf Martin, LBG Horn KtoNr 71502279 a pobírá mzdu ve výši 9.473 Kč a dále má na základě smlouvy o důchodu od matky Ludmily Šmudlové částku 2.400 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost má k jednomu nezletilému dítěti. Usnesením ze dne 25.11.2013, č.j. KSBR 28 INS 9199/2013-A-16 byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužníka Ondřeje anonymizovano , povoleno oddlužení a insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Tomáš Gartšík. Insolvenční správce ve zprávě o hospodářské situaci dlužníka ze dne 13.1.2014 sdělil, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 7 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami ve výši celkem 530.737,72 Kč. Dlužník je zaměstnán v Rakousku u Martina Grafa, Dietmannsdorf 72, A-2051, Zellerndorf a jeho brutto mzda činí 346 Eur měsíčně. Dlužník má zajištěn další příjem z darovací smlouvy ze dne 12.3.2013 a ze dne 15.8.2013 od své matky ve výši celkem 3.900 Kč měsíčně. Dlužník má vyživovací povinnost k jednomu dítěti Antonínu anonymizovano , anonymizovano a žije ve společné domácnosti s přítelkyní, která má z prvního manželství ve své výchově a výživě dvě děti Kateřinu anonymizovano , anonymizovano a Radku anonymizovano , nar. 1.12.2005, na které pobírá výživné od jejich otce ve výši 4.000 Kč na obě měsíčně. Insolvenční správce považuje oddlužení za reálné, ale jen díky daru, a to s minimální rezervou. Usnesením ze dne 13.3.2014, č.j. KSBR 28 INS 9199/2013-B-6 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a dlužníkovi bylo uloženo, aby po dobu pěti let počínaje 25.4.2014 platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce Mgr. Tomáše Gartšíka na úhradu jejich pohledávek vždy ke každému 25.dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, po odečtení částky 900 Kč, sestávající ze záloh na odměnu insolvenčního správce dlužníka ve výši 750 Kč a ze zálohy na náhradu hotových výdajů insolvenčního správce dlužníka ve výši 150 Kč, po odečtení daně z přidané hodnoty dle aktuální zákonné sazby, náležející k uvedené výši zálohy na odměnu insolvenčního správce a k uvedené výši zálohy na náhradu hotových výdajů insolvenčního správce dlužníka, pokud je insolvenční správce dlužníka plátcem daně z přidané hodnoty nebo se jím stane, po odečtení dalších případných pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, podle poměru pohledávek, a to věřitelům vyjmenovaným ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Dále bylo dlužníkovi uloženo, aby částky získané z titulu smlouvy o důchodu ze dne 12.3.2013 a 15.8.2012 vyplácel po dobu trvání účinků schváleného oddlužení vždy k 15.dni v měsíci insolvenčnímu správci. V tomto rozhodnutí byl poučen mimo jiné i tom, že po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého zaměstnání a vždy k 15.březnu a k 15.září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, což neučinil. Insolvenční správce již ve zprávě ze dne 20.6.2014 soudu sdělil, že do majetkové podstaty dlužníka nebyly připsány žádné finanční prostředky a dlužník byl vyzván k nápravě. Následně pak insolvenční správce soudu sdělil, že dne 29.10.2014 obdržel od dlužníka 12.000 Kč, v říjnu 2015 částku 20.000 Kč a že plnění dlužníka je zcela nepravidelné, a to jak z příjmů, tak i z daru. Soud prvního stupně z důvodu neplnění povinností dlužníka nařídil jednání na den 11.11.2014, k němuž se dlužník z důvodu neuvolnění ze zaměstnání nedostavil. Další jednání s ohledem na pokračující neplnění povinností v oddlužení bylo nařízeno na den 20.1.2016 a u tohoto jednání dlužník do protokolu přislíbil řádné plnění oddlužení, což nesplnil, a proto bylo nařízeno třetí jednání na den 10.8.2016, ke kterému se z důvodu dopravních komplikací nedostavil (svoji neúčast dodatečně řádně omluvil). Insolvenční správce u tohoto jednání předložil aktuální zprávu o plnění oddlužení a uvedl, že dlužník opakovaně porušuje povinnosti vyplývající z ustanovení § 412 odst. 1 písm. a), c) a d) IZ, a za tohoto stavu proto navrhuje, aby bylo schválené oddlužení zrušeno. Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník za celou dobu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře neplnil povinnost podle ustanovení § 412 odst. 1 písm. d) IZ předložit vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, a to přesto, že ke splnění povinnosti předložit přehled svých příjmů byl opakovaně vyzýván nejen insolvenčním správcem, ale rovněž insolvenčním soudem, a to usnesením ze dne 14.4.2015, č.j. KSBR 28 INS 9199/2013-B-19 a usnesením ze dne 12.11.2015, č.j. KSBR 28 INS 9199/2013-B-22. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Insolvenční správce ve vyjádření k odvolání dlužníka a k jeho návrhu na zproštění insolvenčního správce jeho funkce uvedl, že dlužník byl opakovaně vyzýván, aby předložil potvrzení o svých příjmech, a to mimo jiné též e-mailovou korespondencí, kterou insolvenční správce doložil. Dlužník navíc insolvenčního správce neinformoval o změně svého zaměstnavatele, takže se o něm insolvenční správce dozvěděl až z podaného odvolání. Dlužník sice žádal o sdělení, jakou měsíční částku má hradit, ovšem insolvenční správce bez dokladů o jeho příjmu nebyl schopen tomuto požadavku vyhovět. Dlužník zaslal na základě smluv o důchodu pouze částku ve výši celkem 29.700 Kč, ovšem za uplynulých 29 měsíců trvání oddlužení měl dlužník zaslat částku ve výši celkem 113.100 Kč (tj. 29 x 3.900 Kč).

Dále insolvenční správce ve zprávě doručené odvolacímu soudu dne 25.10.2016 sdělil, že za měsíc 4/2016 byla do oddlužení připsána částka 8.000 Kč, zatímco za předchozí měsíce 1/2016 až 3/2016 nebyla do oddlužení připsána žádná částka. Dále byla do oddlužení připsána za měsíc 8/2016 částka 29.000 Kč, za měsíc 9/2016 částka 5.000 Kč a za měsíc 10/2016 částka 6.000 Kč. Nyní (10/2016) činí očekávané uspokojení věřitelů (pokud by byly rozděleny zatím deponované prostředky) koeficient 30,79 %. Aby dlužník splnil oddlužení alespoň na 30 %, musel by od 11/2016 měsíčně do oddlužení připsat ve prospěch věřitelů 2.578 Kč a na odměnu insolvenčního správce částku 1.089 Kč, tedy celkem nejméně 3.667 Kč měsíčně. V další zprávě doručené odvolacímu soudu dne 1.11.2016 insolvenční správce sdělil, že od dlužníka obdržel výplatní pásky a potvrzení od zaměstnavatele za rok 2016 a zjistil, že za období od 2/2016 až 9/2016 měl dlužník ze své zahraniční mzdy do insolvenční podstaty odevzdat částku 223.994 Kč při dvou vyživovaných osobách, resp. částku 211.634 Kč při třech vyživovaných osobách, ovšem podle jeho informací má dlužník dvě děti a přítelkyní, nikoliv manželku.

Odvolací soud z výpovědi dlužníka jako účastníka řízení zjistil, že v době podání insolvenčního návrhu pracoval u malého živnostníka Martina Gráfa, LBG Horn KtoNr 71502279, a to na základě ústní dohody. Vzhledem k tomu, že byl jediným zaměstnancem, se kterým si tento zaměstnavatel dělal, tzv. co chtěl, nepohodli se a po hádce přestal u tohoto zaměstnavatele v březnu 2015 pracovat. Na úřad práce se nepřihlásil, a to s vidinou, že si obratem najde další zaměstnání v Rakousku, což se mu ovšem podařilo za měsíc a půl, takže po tuto dobu byl bez pracovního poměru a bez příjmu. V polovině května 2015 nastoupil ke stavební firmě Petra Trans Retz, kde pracoval do 31.11.2015. Vzhledem k tomu, že mu tento zaměstnavatel nezaplatil mzdu za měsíce září, říjen a listopad 2015, přestal pro něho pracovat. Písemnou pracovní smlouvu neměl. Od 5.12.2015 do 10.2.2016 pracoval jako řidič kamionu u firmy Dachsberger v Glaubendorfu a tento pracovní poměr ukončil ze zdravotních důvodů. Od 15.2.2016 pracuje jako řidič kamionu u současného zaměstnavatele a má uzavřenu pracovní smlouvu v písemné formě na dobu neurčitou, o čemž soudu předkládá originál potvrzení o pracovním poměru ze dne 18.10.2016. Dále bylo z jeho výpovědi zjištěno, že změny zaměstnavatelů soudu ani insolvenčnímu správci nehlásil, domníval se, že změny postačí hlásit pouze insolvenčnímu správci, což se pokoušel telefonicky, ovšem telefon vzala vždy sekretářka a než insolvenčnímu správci zavolal podruhé, uplynul nějaký čas. Soudu ani insolvenčnímu správci za celou dobu oddlužení nezaslal žádnou zprávu o svém příjmu ani doklad o výši svého příjmu. Na základě smluv o důchodu mu jeho matka nikdy žádnou částku neposkytla, takže pokud do oddlužení nějakou částku platil, nikdy to nebyly částky poskytnuté matkou z těchto smluv, ale byly to jeho finanční prostředky z příjmů. V současné době přemýšlí, že tyto smlouvy zruší, neboť je vlastně nepotřebuje, když už má dostatečně vysoký příjem. Dne 11.10.2015 se oženil s Ivanou Zatloukalovou, nar. 24.6.1980, která je matkou jeho dvou dětí Antonína anonymizovano , anonymizovano a Ondřeje anonymizovano , nar. 30.12.2015. Jeho manželka je na mateřské dovolené a dlužník má fakticky pět vyživovacích povinností, neboť jeho manželka má z prvního manželství dvě děti, na které jejich otec přispívá na základě soudního rozhodnutí částku 2.000 Kč na každé z nich. Na vysvětlenou uvedl, že počátkem roku 2016 do oddlužení neposkytoval žádné částky, neboť dne 1.12.2015, tj. měsíc před narozením druhého dítěte vyhořeli, takže měl velké finanční výdaje s obnovou a se zabezpečením běžného chodu domácnosti. Na povinnost uloženou mu v rozhodnutí o schválení oddlužení podávat soudu k 15.3 a 15.10. každého roku insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců zapomněl.

Odvolací soud dále doplnil dokazování čtením potvrzení zaměstnavatele dlužníka Hengl Mineral GmbH, Hauptstrasse 39, A-3721 Limberg ze dne 18.10.2016, z něhož zjistil, že je u tohoto zaměstnavatele zaměstnán od 15.2.2016 a pobírá čistou měsíční mzdu ve výši 1.900 Eur (včetně přesčasových hodin, prémií a dalších pohyblivých složek mzdy jako např. diety a dopravné). Ze mzdových listů za období od 2/2016 do 9/2016 zjistil, že v měsíci 2/2016 měl základní mzdu ve výši 756.80 Eur a za přesčasové hodiny 141,90Eur, v měsíci 3 /2016 měl základní mzdu ve výši 1.527,66 Eur a za přesčasové hodiny 572Eur, v měsíci 4 /2016 měl základní mzdu ve výši 1.458,24Eur a za přesčasové hodiny 436Eur, v měsíci 5 /2016 měl základní mzdu ve výši 1.111,04Eur a za přesčasové hodiny 364,56Eur, v měsíci 6 /2016 měl základní mzdu ve výši 1.419,18Eur a za přesčasové hodiny 507,78Eur, v měsíci 7 /2016 měl základní mzdu ve výši 1.432,28 Eur a za přesčasové hodiny 455,70Eur, v měsíci 8 /2016 měl základní mzdu ve výši 972,16Eur a za přesčasové hodiny 131,24Eur, v měsíci 9 /2016 měl základní mzdu ve výši 1.388,80 Eur a za přesčasové hodiny 240,87Eur. Ostatní položky na mzdovém listu jako např. diety nepodléhají výkonu rozhodnutí, takže s nimi nelze pro oddlužení počítat.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle ustanovení § 412 IZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit (odstavec 1).

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28.2.2013, sen. zn. 29 NS ČR 12/2013, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 77/2013 formuloval a odůvodnil závěr, že lhůta stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. Jestliže dlužník za trvání účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoliv řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona, není to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona, postup podle § 418 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona tím však není vyloučen. Dále v tomto rozhodnutí uvedl, že z dikce ustanovení § 418 odst. 1, písm. a) IZ plyne, že pro účely posouzení, zda je důvod zrušit schválené oddlužení a současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jelikož dlužník neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (§ 418 odst. 1, písm. a) IZ), není omezujícím (rozhodným) kritériem (vylučujícím vydání takového rozhodnutí) to, zda dlužník zavinil, že neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nýbrž to, zda dlužník takto neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Výčet těchto povinností je obsažen v ustanovení § 412 insolvenčního zákona.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře usnesením ze dne 13.3.2014 a oddlužení mělo probíhat od dubna 2014 do března 2019. Dlužník ani bezprostředně po schválení oddlužení neplnil splátkový kalendář, a to ani přes výzvy insolvenčního správce. Teprve v měsíci 10/2014 zaslal insolvenčnímu správci první splátku 12.000Kč, a to až poté, kdy obdržel předvolání k jednání na den 11.11.2014, které bylo nařízeno k projednání neplnění jeho povinností v oddlužení. Dlužník i po tomto prvním varování plnil splátkový kalendář naprosto nepravidelně a insolvenčnímu správci posílal různé částky dle vlastního uvážení, a proto bylo nařízeno další jednání na den 20.1.2016, u kterého dlužník přislíbil nápravu, k níž ovšem nedošlo. Insolvenční správce ani soud neměli po celou dobu probíhajícího oddlužení (4/2014-8/2016) žádné informace o výši jeho příjmu ani o jeho aktuálních zaměstnavatelích, a to přesto, že k tomuto sdělení dlužníka opakovaně vyzývali. Za této situace bylo zcela důvodné rozhodnout odvoláním napadeným rozhodnutím o zrušení schváleného oddlužení podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) IZ z důvodu, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení vyjmenované ve shora citovaném ustanovení § 412 IZ, jakož i podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) IZ z důvodu, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit.

Odvolací soud konstatuje, že dlužník sice po rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení zaplatil mimořádné splátky (opět ve výši dle vlastního uvážení), aby zabránil zrušení oddlužení podle ustanovení § § 418 odst.1 písm. b) IZ, ovšem důvod pro zrušení oddlužení podle ustanovení § § 418 odst.1 písm. a) IZ nepominul.

Odvolací soud navíc konstatuje, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a) IZ), a že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 IZ).

Podle ustanovení § 395 odst.1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Ze shora citovaných ustanovení § 395 odst.1 písm. a), odst.2 IZ je zřejmé, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením je zásada poctivosti dlužníka a zodpovědného přístupu k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Otázkou poctivosti záměru dlužníka při podání návrhu ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ se Nejvyšší soud zabýval například v usnesení ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněném pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde formuloval a odůvodnil závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v ustanovení § 395 IZ mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce § 405 odst. 1 IZ) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením poctivý záměr ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ trvá po celou dobu oddlužení, tedy od samotného podání insolvenčního návrhu až po vydání rozhodnutí ve smyslu § 414 IZ o osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Poctivost dlužníkova záměru při oddlužení je povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední činnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval, případně nesleduje oddlužením poctivý záměr, a to okamžitě, jakmile vyjdou takové skutečnosti v insolvenčním řízení najevo. Pro posouzení poctivosti či nepoctivosti záměru dlužníka v oddlužení není rozhodující pouze jednání dlužníka při podání insolvenčního návrhu, ale po celou dobou plnění oddlužení a dokonce i po jeho skončení.

Dále Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26.2.2014, sp. zn. 29 NSČR 71/2013, dostupném na internetových stránkách ww.nsoud.cz, formuloval a odůvodnil závěr, že insolvenčnímu soudu je v ustanovení § 395 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) IZ výslovně předepsáno zkoumat poctivost dlužníkových záměrů a jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení při povolení oddlužení a při jeho schválení, což ovšem neznamená, že dlužník není povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Stejně tak skutečnost, že nepoctivost dlužníkova záměru nebo jeho lehkomyslný či nedbalý přístup vyšly v insolvenčním řízení najevo až dodatečně (po schválení oddlužení), nezbavuje insolvenční soud povinnosti zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení (např. věřitelé) nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni, nebo nedovoleně zvýhodněni (§ 5 písm. a) IZ).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že dlužník odtajnil svoje příjmy až v odvolacím řízení, z čehož lze důvodně usoudit, že nehodlal svým věřitelů uhradit více než zákonnou hranici 30 % jejich pohledávek, a proto chtěl zatajováním svých skutečných příjmů zabránit, aby mu zůstala pouze nezabavitelná částka 13.903 Kč a zbytek příjmu (nikoli jen částka 3.667 Kč potřebná pro zaplacení 30 % pohledávek) připadl na splátky věřitelům (po odpočtu částky 1.089 Kč na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce). Tomuto závěru nasvědčuje též obsah odvolání, ve kterém si dlužník stěžoval, že mu insolvenční správce není schopen říci a ani vypočítat kolik by měla dělat přesně měsíční splátka s jeho odměnou, ale zejména zjištění z účastnické výpovědi dlužníka, který prohlásil, že uvažuje o zrušení obou darovacích smluv, když už má dostatečný příjem. V této souvislosti odvolací soud opakovaně zdůrazňuje, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením je zásada poctivosti dlužníka a zodpovědného přístupu k plnění povinností v insolvenčním řízení, což u dlužníka v posuzované věci konstatovat nelze.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že o návrhu dlužníka na zproštění Mgr. Tomáše Gartšíka funkce insolvenčního správce rozhodne soud prvního stupně.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 2.listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu