1 VSOL 1174/2017-A-20
KSBR 27 INS 746/2017 1 VSOL 1174/2017-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníků a) Pavla anonymizovano , anonymizovano , IČO 87303086, b) Oldřišky anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Nevojice 33, PSČ 685 01, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, k odvolání obou dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.6.2017, č.j. KSBR 27 INS 746/2017-A-13

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.6.2017, č.j. KSBR 27 INS 746/2017-A-13 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkům podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném do 30.6.2017 (dále jen IZ ), aby ve lhůtě isir.justi ce.cz

10 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužníci nejsou ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) IZ osobami oprávněnými podat návrh na povolení oddlužení, neboť dlužník a) Pavel Bureš má závazek z podnikání vůči věřiteli Okresní správě sociálního zabezpečení Vyškov, který s řešením úpadku oddlužením výslovně nesouhlasí a dále vůči Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, která souhlasí pouze v případě, že bude uhrazena pohledávka v plné výši, což nelze považovat za souhlas. Úpadek dlužníků proto bude řešen prohlášením konkursu na jejich majetek. Při tomto způsobu řešení úpadku činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH, ovšem dlužníci nedisponují pohotovými finančními prostředky, a proto soud stanovil zálohu v maximální výši 50.000 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podali oba dlužníci blanketní odvolání, které ani na výzvu soudu neodůvodnili. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníci se návrhem ze dne 12.1.2017, doručeným soudu dne 13.1.2017, domáhali rozhodnutí o svém úpadku a navrhovali, aby byl řešen společným oddlužením manželů formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podali na předepsaném formuláři a v kolonce 12 (údaje o všech dlužníkových příjmech za poslední tři roky) mimo jiné uvedli, že dlužník a) pracuje jako OSVČ a dlužnice b) má příjem ze zaměstnání. V kolonce 15 (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) dlužníci uvedli pouze běžné vybavení domácnosti. Totéž uvedli v seznamu majetku, který podepsali a opatřili prohlášením o správnost a úplnosti. V kolonce 17 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedli 29 závazků vůči různým věřitelům a v kolonce 19 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedli 15 závazků a mezi nimi též závazek vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Vyškov a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra. Usnesením ze dne 20.2.2017, č.j. KSBR 27 INS 746/2017-A-9 byli dlužníci vyzváni, aby doplnili a opravili svůj návrh na povolení oddlužení tak, že doloží u všech závazků z podnikání (zejména zdravotní pojišťovny, OSSZ apod.) souhlasy těchto věřitelů se způsobem řešení jeho úpadku formou oddlužení v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 písm. a) IZ a doloží aktuální výpisy z rejstříku trestů ne starší než tři měsíce. Současně byli poučeni, že nebude-li přes výzvu návrh řádně opraven a doplněn, a pro tyto nedostatky nebude možné pokračovat v insolvenčním řízení, soud návrh na povolení oddlužení odmítne a současně rozhodne o způsobu řešení jejich úpadku konkursem. Na tuto výzvu reagovali dlužníci sdělením, že věřitelé, u nichž má dlužník a) závazek z podnikání (zejména věřitelé ZP MV a OSSZ) byli požádání, aby se vyjádřili soudu v co možná nejkratším čase, zda souhlasí s řešením jejich úpadku formou oddlužení. Česká správa sociálního zabezpečení-OSSZ Vyškov, soudu sdělila, že pohledávka dlužníka vůči OSSZ Vyškov vznikla z jeho samostatné výdělečné činnosti, takže za dlužníkem je evidována splatná pohledávka na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve výši 233.763 Kč, přičemž dlužník nepředložil přehled o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné za kalendářní rok 2015. OSSZ Vyškov nesouhlasí, aby hrozící úpadek dlužníka byl řešen oddlužením.

Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR soudu sdělila, že vůči dlužníkovi a) eviduje dlužné pojistné v kategorii OSVČ ve výši celkem 222.663 Kč a poskytuje souhlas za předpokladu 100 % uspokojení této pohledávky, neboť pojišťovna jako správce veřejných prostředků se nemůže předem vzdát oprávněných pohledávek. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

V posuzované věci je proto mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluhy z podnikání, které brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ, a nikoliv důvodem pro postup podle ustanovení § 397 IZ (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015, č.j. KSBR 29 INS 15846/2015-A-11, 1 VSOL 918/2015, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani na k výzvě soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle ustanovení § 397 odst. 1, věty druhé insolvenčního zákona je v těchto případech vyloučen.

Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 30.11.2016, sp. zn. NSČR 185/2016 uvedl, že na shora uvedených závěrech (s nimiž dal najevo svůj souhlas tím, že shora označené usnesení Vrchního soudu v Olomouci uveřejnil za účelem sjednocení rozhodovací praxe obecných soudů ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) Nejvyšší soud plně setrvává (přejímá je coby názory vlastní) a nemá důvod na nich nic měnit ani v poměrech projednávané věci.

Odvolací soud konstatuje, že za situace, kdy z obsahu spise plyne (a není ani ze strany dlužníků rozporováno), že k datu vydání (odvoláním napadeného) rozhodnutí dlužníci nedoložili a ani netvrdili souhlas všech nezajištěných věřitelů, vůči kterým mají dluhy z podnikání, s řešením jeho úpadku oddlužením, je právní posouzení věci soudem prvního stupně správné. K výkladu pojmu veřejnoprávní dluhy z podnikání odkazuje odvolací soud na závěry, které formuloval v usnesení ze dne 31.5.2017 č.j. KSBR 24 INS 29225/2016, 1 VSOL 479/2017-A-19.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Totéž platí při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužníci jsou v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jejich úpadek bude nutno řešit konkursem. Uložení zálohy je důvodné, neboť dlužníci nedisponují pohotovými finančními prostředky a po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého. Je zde tedy důvodná obava, že při neuložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, bude nutné hradit veškeré náklady insolvenčního řízení z prostředků státu, čemuž nutno předejít.

Dále se odvolací soud z pohledu níže citovaných ustanovení zabýval otázkou výše uložené zálohy.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ, ve znění účinném do 30.6.2017, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi zajištěné věřitele činí 9 % z částky od 0 do 1 mil. Kč a od 1 mil. Kč do 10 mil. Kč činí 90.000kč + 2 % z částky přesahující 1 mil. Kč. (odstavec 2). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 25 % z částky od 0 do 500 tis. Kč a od 500 tis. Kč do 1 mil. Kč činí 125.000Kč + 20 % z částky přesahující 500 tis. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výší 50.000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení úpadku dlužníka konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21 %), přičemž dlužníci nemají žádné disponibilní finanční prostředky a vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti. Dlužno dále zdůraznit, že záloha na náklady insolvenčního řízení neplní pouze funkci zálohy na odměnu insolvenčního správce, ale slouží ke krytí všech nákladů insolvenčního řízení, a to včetně nákladů na zpeněžování majetkové podstaty. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudní poplatek, takže zálohu nelze promíjet a ani platit ve splátkách.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 14. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu