1 VSOL 1172/2013-B-62
KSBR 44 INS 10269/2010 1 VSOL 1172/2013-B-62

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Tišnov, Hornická 1530, PSČ 666 03, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, k odvolání věřitele č. 6 ACEMA Credit Czech, a.s., se sídlem Brno, Kobližná 71/2, PSČ 602 00, IČ: 26158761, zastoupeného JUDr. Róbertem Paulovičem, advokátem se sídlem Praha 8, U libeňského pivovaru 63/2, PSČ 180 00, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.11.2013, č.j. KSBR 44 INS 10269/2010-B-56

takto:

Insolvenční soud u d ě l u j e insolvenčnímu správci Mgr. Marku Reichelovi se sídlem Brno, Tišnovská 143, PSČ 614 00 souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitého majetku dlužníka zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, a to bytové jednotky č. 1530/507, zapsané na LV č. 3912 v budově č.p. 1529 a č.p. 1530 zapsané na LV č. 2657, a na pozemku p.č. St. 1470 a pozemku p.č. St. 1500 zapsaném na LV č. 60000 a dále spoluvlastnického podílu v rozsahu ideálních 73/1000 na společných částech budovy č.p. 1529 a č.p. 1530 zapsané na LV č. 2657 zajištěnému věřiteli č. 6 ACEMA Credit Czech, a.s., se sídlem Brno, Kobližná 71/2, IČ: 26158761 ve výši 526.246 Kč.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 298 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), udělil souhlas insolvenčnímu správci dlužníka, aby vydal zajištěnému věřiteli č. 6 ACEMA Credit Czech, a.s. výtěžek zpeněžení z prodeje nemovitého majetku sloužícího k zajištění pohledávky tohoto věřitele, a to ve výši 506.601 Kč. V odůvodnění uvedl, že nemovité věci dlužníka, které zajišťují pohledávku věřitele č. 6 ACEMA Credit Czech, a.s. přihlášenou ve výši 526.246 Kč, byly prodány za částku 1.200.000 Kč. Od částky dosažené zpeněžením byly odečteny náklady spojené se správou, zpeněžením a údržbou zajištěného majetku celkem ve výši 7.082 Kč (znalecký posudek, cestovné, poštovné, kolky a poplatky) a částka připadající na odměnu insolvenčního správce ve výši 12.563 Kč včetně DPH. Čistý výtěžek zpeněžení po odečtení výše uvedených nákladů a odměny insolvenčního správce připadající na věřitele č. 6 tedy činí 506.600 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal věřitel č. 6 ACEMA Credit Czech, a.s. odvolání, ve kterém namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť náklady spojené se správou, zpeněžením a údržbou zajištěného majetku ve výši celkem 7.082 Kč a částka připadající na odměnu insolvenčního správce ve výši 12.563 Kč včetně DPH měly být započteny na zůstatek zpeněžení převyšující přihlášenou pohledávku a nikoliv na část připadající zajištěnému věřiteli. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenčnímu správci bude udělen souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení tomuto jedinému zajištěnému věřiteli ve výši 526.246 Kč.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásilo celkem 11 věřitelů, kteří přihlásili celkem 12 pohledávek ve výši celkem 1.681.380,96 Kč, z toho pouze věřitel ACEMA Credit Czech, a.s., IČ: 26158761 (dříve ACM Money Česká republika, a.s.) přihlásil svoji pohledávku ve výši 526.946 Kč jako zajištěnou nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka. Tato pohledávka byla dlužníkem, jakož i insolvenčním správcem dlužníka u přezkumného jednání dne 11.11.2010 uznána. Nemovitosti sloužící k zajištění této pohledávky byly zahrnuty do soupisu majetkové podstaty dlužníka a usnesením ze dne 19.9.2011, č.j. KSBR 44 INS 10269/2010-B-37 bylo schváleno oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, a to nemovitého majetku dlužníka zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, a to bytové jednotky č. 1530/507, zapsané na LV č. 3912 v budově č.p. 1529 a č.p. 1530 zapsané na LV

č. 2657, a na pozemku p.č. St. 1470 a pozemku p.č. St. 1500 zapsaném na LV č. 60000 a dále spoluvlastnického podílu v rozsahu ideálních 73/1000 na společných částech budovy č.p. 1529 a č.p. 1530 zapsané na LV č. 2657 v hodnotě 1.500.000 Kč, tj. majetku sloužícího k zajištění pohledávky věřitele č. 6 ve výši 526.246 Kč a dále též běžným vybavením domácnosti specifikovaným v soupisu majetkové podstaty na čl. B-8 v hodnotě 43.300 Kč. Se souhlasem insolvenčního soudu (usnesení ze dne 2.8.2011, č.j. KSBR 44 INS 10269/2010-B-36) byly nemovitosti zajišťující pohledávku věřitele č. 6 prodány mimo dražbu za kupní cenu ve výši 1.200.000 Kč. Insolvenční správce dlužníka návrhem ze dne 15.10.2013 požádal soud, aby vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 6 ve výši 506.600 Kč, což představuje čistý výtěžek zpeněžení, když od zajištěné pohledávky ve výši 526.246 Kč odečetl náklady spojené se zpeněžením, správou a údržbou ve výši 7.082 Kč (znalecký posudek ve výši 3.500 Kč, cestovné 1.462 Kč, poštovné, kolky a poplatky 2.120 Kč) a odměnu insolvenčního správce ve výši 12.563 Kč včetně DPH. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle § 298 IZ zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávky byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5% výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4% výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157odst. 1 (připadá v úvahu při řešení úpadku reorganizací a ukládá povinnost zajištěnému věřiteli se podílet na nákladech znaleckého posudku), se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odst. 4). Pro zpeněžení podle § 293 (vázanost správce pokyny zajištěných věřitelů) se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3, tj. neuhradil náklady spojené s provedením svého pokynu k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty sloužící k zajištění pohledávky (odst. 5).

Ze shora citovaného zákonného ustanovení plyne závěr, že zajištěný věřitel má v zásadě právo na své zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty bez omezení a není správný názor, podle něhož by náklady na jejich správu a zpeněžení a na příslušnou část odměny insolvenčního správce měly jít vždy k tíži zajištěného věřitele; to by v praxi znamenalo, že by pohledávka zajištěného věřitele nemohla být nikdy uspokojena zcela, což je v rozporu s citovanou právní úpravou. Z povahy věci je zřejmé, že k plnému uspokojení pohledávky zajištěného věřitele z výtěžku zpeněžení nemůže dojít jen v případě, že po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů na správu a zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty výtěžek nedosahuje výše zajištěné pohledávky. V takovém případě zajištěný věřitel je povinen strpět jen částečné uspokojení své zajištěné pohledávky s tím, že v rozsahu neuspokojené pohledávky bude v insolvenčním řízení sdílet postavení nezajištěných věřitelů. Naopak tam, kde zbylý výtěžek zpeněžení převyšuje zajištěnou pohledávku a postačuje k úhradě odměny správce a nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění v zákonem stanoveném rozsahu (popř. ve větším rozsahu, s nímž zajištěný věřitel souhlasil), má zajištěný věřitel právo na vydání výtěžku odpovídajícího výši jeho zajištěné pohledávky; zůstatek výtěžku bude jako součást majetkové podstaty k dispozici na úhradu sledovaných nákladů či dalších pohledávek v insolvenčním řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.října 2009, sp. zn. MSPH 79 INS 2373/2008, 2 VSPH 594/2009-B, ze dne 30. listopadu 2009, sp. zn. KSUL 46 INS 3149/2008, 1 VSPH 692/2009-B a ze dne 4.března 2011, sp. zn. MSPH 77 INS 5255/2010, 3 VSPH 142/20011-B, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.7.2013, sp.zn. KSBR 45 INS 12387/2011, 1 VSOL 195/2013).

Ustanovení § 298 odst. 2 IZ, podle něhož výtěžek zpeněžení vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu věřiteli, a to po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce věřiteli, je důvodné aplikovat pouze v případě, že po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů na správu a zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty výtěžek zpeněžení nedosahuje výše zajištěné pohledávky.

V projednávané věci výtěžek zpeněžení předmětu zajištění (1.200.000 Kč) i po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením (7.082 Kč) a odměny správce (12.563 Kč) postačuje na plnou úhradu zjištěné pohledávky zajištěného věřitele (526.246 Kč), a proto bylo namístě udělit insolvenčnímu správci souhlas k vydání výtěžku v plné výši zajištěné pohledávky, tj. ve výši 526.246 Kč.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 16. ledna 2014

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu