1 VSOL 1170/2017-A-44
č. j. KSBR 44 INS 23352/2016 1 VSOL 1170/2017-A-44

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci

dlužnice: Ing. Hana Scheungraberová, narozená 19. 2. 1958 bytem Lužova 840/20, 613 00 Brno zastoupená advokátem JUDr. Ing. Zdeňkem Rajdou sídlem Příkop 843/4, 602 00 Brno

o insolvenčním návrhu věřitele: EasyFin, s.r.o., IČO 29268290, sídlem Šumavská 416/15, 602 00 Brno, Veveří, zastoupený advokátkou Mgr. Stanislavou Jurčíkovou sídlem Zelný trh 12, 602 00 Brno

o odvolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.11. 2017, č. j. KSBR 44 INS 23352/2016-A-27 takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Insolvenční navrhovatel je povinen nahradit dlužnici náklady odvolacího řízení ve výši 14.077 Kč k rukám advokáta, ve lhůtě do tří dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění:

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zamítl insolvenční návrh věřitele (výrok I.), věřiteli uložil povinnost nahradit dlužnici náklady řízení ve výši 12.342 Kč (výrok II.) a uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za podaný insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč (výrok III.)

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že -návrhem došlým soudu dne 12. 10. 2016 se věřitel domáhal rozhodnutí o úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek. V návrhu mimo jiné uvedl, že s právními předchůdci dlužnice Jarmilou Jelínkovou, zemřelou 23.3.2012, matkou dlužnice, a Petrem Pohankou, isir.justi ce.cz zemřelým 15.7.2012, bratrem dlužnice, jako dlužníky, uzavřela JMT Group cz, s.r.o., IČO 26782430, jako věřitel smlouvu o úvěru ve výši 850.000 Kč a dlužníci se zavázali poskytnutý úvěr včetně příslušenství vrátit do 4. 11. 2011. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla mezi stejnými subjekty dne 27. 9. 2010 uzavřena smlouva o administrativních a organizačních činnostech spojených s poskytnutím úvěru, základní odměna za tyto činnosti poskytovatele byla 18.500 Kč s příslušenstvím a expresní příplatek ve výši 7.000 Kč. K zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru a smluvní pokuty a pohledávky ze smlouvy o administrativních a organizačních činnostech včetně příslušenství a smluvní pokuty byla dne 6. 10. 2010 uzavřena zástavní smlouva ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální 1/2 Ludmily Jelínkové a shodnému spoluvlastnickému podílu Petra Pohanky, a to k budově č. p. 840 postavené na pozemku parc. č. 3045 a k pozemku parc. č. 3046 zahrada, vše zapsáno na LV č. 835, pro obec Brno, kat. území Černá pole. Uvedené pohledávky byly dne 4. 3. 2011 postoupeny ze společnosti JMT Group cz, s.r.o. na Ing. Jaromíra Rabušice. Téhož dne byl sepsán notářský zápis č. j. NZ 89/2011, N 104/2011 s přímou vykonatelností. Podmínky tohoto notářského zápisu dlužníci nedodrželi, proto se celá pohledávka stala splatnou dne 11. 10. 2011. Dne 28. 7. 2011 postoupil Ing. Jaromír Rablušic na navrhovatele pohledávky vyplývající ze všech uvedených smluv. Výše splatné pohledávky činí ke dni 12. 10. 2016 částku 7.031.555,96 Kč, která je složena: z jistiny dle smlouvy o úvěru ve výši 850.000 Kč, smluvního úroku ve výši 1.870.000 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 5.375.400 Kč, smluvní pokuty za nedodržení splatnosti ve výši 250.000 Kč, smluvní odměny dle smlouvy o administrativních a organizačních činnostech ve výši 18.500 Kč, expresní příplatek ve výši 7.000 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 10.000 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 161.032,50 Kč a smluvní pokuta ze zástavní smlouvy za nepojištění nemovitosti ve výši 200.000 Kč. -Dne 23. 3. 2012 zemřela Ludmila Jelínková a dne 15. 7. 2012 zemřel Petr Pohanka. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2013, č. j. 58D 2086/2012-149, ND 299/2012 a usnesením ze dne 6. 10. 2014, č. j. 60D 295/2012-223, ND 100/2012, bylo potvrzeno nabytí dědictví dlužnicí. -Dlužnice dne 25. 8. 2014 provedla částečné plnění dluhu ve výši 1.710.376,54 Kč, které věřitel zaúčtoval na úhradu smluvních pokut a smluvního úroku z prodlení. -Insolvenční navrhovatel označil další věřitele, kteří mají splatnou pohledávku za dlužnicí, a to Home Credit a.s., IČO 26978636 a Hypoteční banku a.s., IČO 13584324. -Dlužnice ve vyjádření označila insolvenční návrh za šikanózní a účelový, kterým se navrhovatel snaží obejít řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46C 119/2016, o žalobě dlužnice na vyslovení neplatnosti právních úkonů a určení neexistence práv žalovaného. Pohledávka věřitele neexistuje, neboť na ni bylo uhrazeno 1.710.376,54 Kč. Navrhovatel v rozporu s dobrými mravy požaduje po dlužnici nedůvodně další plnění. Dlužnice navíc vlastní majetek, který postačuje k úhradě jejích závazků. Závazek vůči Hypoteční bance a.s. řádně splácí a tento věřitel nemá za dlužnicí žádnou pohledávku po splatnosti, společnost Home Credit a.s. není věřitelem dlužnice. -V seznamu majetku, závazků a zaměstnanců, který dlužnice podepsala, a o němž výslovně prohlásila, že je správný a úplný, dlužnice uvedla, že je vlastníkem dvou nemovitostí, a to pozemku, jehož součástí je stavba zapsaná na LV č. 835 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město a bytové jednotky s podílem na společných částech domu a pozemků zapsaných na LV č. 2859 a č. 1971 u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha. Jako jediného věřitele dlužnice uvedla Hypoteční banku a.s., jejíž pohledávku nepopírá a řádně ji splácí.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že již ze samotných skutkových tvrzení účastníků je zřejmé, že nároky uplatňované insolvenčním navrhovatelem jsou sporné. Nesouhlasné stanovisko dlužnice vyústilo v podání žaloby u Městského soudu v Brně necelého půl roku před zahájením insolvenčního řízení, což vylučuje domněnku, že by se dlužnice chtěla insolvenčnímu řízení účelově vyhnout. Schopnost úhrady závazků dlužnice řádně doložila seznamem majetku, z něhož je i bez uvedení konkrétní hodnoty obou nemovitostí zřejmé, že dlužnice disponuje majetkem, který umožňuje pohledávku navrhovatele uhradit. Za situace, kdy by k prokázání existence splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele bylo potřeba provést obsáhlé dokazování, neboť dlužnice tuto pohledávku popírá, insolvenční návrh zamítl z důvodu, že věřitel svou pohledávku za dlužnicí nedoložil. K objasnění sporných skutečností mezi účastníky by tak bylo nutno provést rozsáhlé dokazování o tom, zda pohledávka insolvenčního navrhovatele skutečně existuje. Smyslem insolvenčního řízení není nahrazovat řízení sporné, nýbrž řešení úpadku dlužníka. Odkazem na ustanovení § 105 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) soud prvního stupně dospěl k závěru, že při nedoložení pohledávky navrhujícího věřitele není důvod zkoumat dlužníkův úpadek, neboť osoba bez aktivní věcné legitimace nemá právo se domoci osvědčení dlužníkova úpadku.

4. Proti tomuto rozhodnutí podal insolvenční navrhovatel odvolání, v němž uvedl, že k insolvenčnímu návrhu připojil smlouvu o úvěru, smlouvu o administrativních a organizačních činnostech spojených s poskytnutím úvěru, zástavní smlouvu, smlouvu o postoupení pohledávky na Ing. Jaromíra Rabušice i následující na navrhovatele, notářský zápis č. j. NZ 89/2011, N 104/2011 s přímou vykonatelností. Insolvenční navrhovatel tvrdil, že dlužník má dalšího věřitele, například společnost Home Credit a.s., která svou pohledávku exekučně vymáhá pod sp. zn. 056 EX 9806/10. Těmito důkazy byla dle insolvenčního navrhovatele prokázána mnohost věřitelů i skutečnost, že dlužnice má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Insolvenční soud více jak rok nekonal a odkazoval na probíhající řízení mezi účastníky u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 119/2016 o žalobě o určení neplatnosti právních úkonů. Před soudem prvního stupně zástupce dlužnice do spisu přiložil potvrzení od společnosti Home Credit a.s., že dva závazky dlužnice vůči této společnosti byly uhrazeny a že tedy není prokázána mnohost věřitelů, jednalo se o smlouvy č. 3709455153 a 3705028461. Z přiložené e-mailové komunikace mezi zástupcem dlužnice a společností Home Credit a.s. je zřejmé, že měsíc po podání insolvenčního návrhu evidoval Home Credit a.s. za dlužnicí dvě pohledávky v celkové výši 70.805 Kč. Dle výpisu z bankovního účtu JUDr. Rajdy, tento uhradil částky společnosti Home Credit a.s. cca měsíc po podání insolvenčního návrhu. Je tedy nepochybné, že v okamžiku podání insolvenčního návrhu byla dlužnice v úpadku a měl být na její majetek prohlášen konkurs. Navíc je zřejmé, že dalším věřitelem dlužnice je v tomto případě JUDr. Zdeněk Rajda. Insolvenční navrhovatel k návrhu přiložil veškeré důkazy o existenci své pohledávky i důkazy o platební neschopnosti a úpadku dlužnice. Žaloba dlužnice o určení neplatnosti právních úkonů, vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 119/2016 byla dne 31. 10. 2017 zamítnuta. Proto se insolvenční navrhovatel domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a prohlášení konkursu na majetek dlužnice.

5. Dlužnice se k podanému odvolání vyjádřila tak, že na pohledávku insolvenčního navrhovatele uhradila částku 1.710.376,54 Kč, kdy touto úhradou pohledávka, jejíž jistina měla představovat

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová

850.000 Kč, zanikla. Soud prvního stupně správně dovodil, že neochotu dlužnice platit splatné závazky nelze zaměňovat za neschopnost plnit v důsledku nedostatku finančních prostředků. Dlužnice disponuje dostatečným majetkem, který by umožňoval uhradit pohledávku navrhovatele. Soud prvního stupně by musel provádět rozsáhlé dokazování k objasnění sporných skutečností mezi účastníky. Na straně dlužnice není dána mnohost věřitelů, a to jak ke dni podání insolvenčního návrhu, tak ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Ve vztahu k pohledávkám společnosti Home Credit a.s. dlužnice uvedla, že až do okamžiku rozhodování o insolvenčním návrhu, může dlužnice odvrátit prohlášení úpadku tím, že uhradí své splatné dluhy, či jinak způsobí jejich zánik v takovém rozsahu, že přestane splňovat zákonné podmínky definující úpadek, popř. hrozící úpadek. V daném případě však dlužnice měla pouze závazek vůči společnosti Home Credit a.s., vůči navrhovateli žádný splatný dluh neměla a nemá, rovněž tak nemá dluh vůči svému advokátovi JUDr. Rajdovi. Žaloba dlužnice vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 119/2016 byla zamítnuta z důvodu neprokázání naléhavého právního zájmu na určovací žalobě. Soud v žádném případě nerozhodoval o existenci či neexistenci pohledávek navrhovatele.

6. V replice na vyjádření dlužnice insolvenční navrhovatel uvedl, že existenci své pohledávky prokázal dopisem předešlého právního zástupce dlužnice JUDr. Petra Poledníka ze dne 10.7.2014, v němž dlužnice evidentně uznává pohledávku insolvenčního navrhovatele a oznamuje, že pohledávku, kterou zdědila po právním předchůdci p. Pohankovi k datu úmrtí ve výši 3.231.348,50 Kč, uhradí v částce 1.710.376,50 Kč. Dlužnice navíc pohledávku uznala i v dalším dokumentu datovaném 7. 4. 2015, kdy předešlý právní zástupce dlužnice JUDr. Petr Poledník výslovně napsal souhlasná či nesouhlasná stanoviska dlužnice k jednotlivým položkám, dlužnice souhlasila se všemi položkami korespondujícími s insolvenčním návrhem až na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,3 % denně. JUDr. Petr Poledník vypočetl celkovou dlužnou částku k datu 30. 4. 2015 ve výši 2.898.693,38 Kč, v této částce se již nepočítá se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,3 % denně, po odečtení uhrazené částky byla pohledávka k datu 30. 4. 2015 cca 1.190.000 Kč. Je tedy zřejmé, že dlužnice tuto pohledávku uznala, je s ní srozuměna a není zcela uhrazena.

7. K této replice věřitele dlužnice uvedla, že existence domnělé pohledávky nebyla v řízení před soudem prvního stupně prokázána, a to ani přípisem předchozího právního zástupce dlužnice. Úhradou částky 1.710.376,54 Kč nedošlo v žádném případě k uznání zbytku dluhu. S přípisem svého předchozího právního zástupce, přestože se nejedná o formální uznání dluhu, nesouhlasila, což vedlo k odvolání plné moci. Žaloba o určení neplatnosti právních úkonů a určení neexistence práv žalovaného byla nepravomocně zamítnuta z důvodu, že tento neshledal naléhavý právní zájem žalobkyně. Proti tomuto rozsudku podala odvolání.

8. Odvolací soud především konstatuje, že s účinností od 1.7.2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Dle bodu 1. přechodného ustanovení v článku II. zákona č. 64/2017 Sb. platí, že zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Na přezkoumávanou věc, kdy soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením dne 1.11.2017 je proto nutno aplikovat insolvenční zákon ve znění účinném od 1.7.2017.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová

9. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) odvolání projednal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Ustanovení § 142 IZ, jehož znění nebylo novelou dotčeno, stanoví, že jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, c) zamítnutí insolvenčního návrhu.

12. Podle ustanovení § 143 odst. 2 IZ, jehož znění nebylo novelou dotčeno, platí, že insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

13. Podle ustanovení § 146 IZ, jehož znění nebylo novelou dotčeno, účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí (odst. 1). V řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně (odst. 2).

14. Odvolací soud při nařízeném jednání doplnil dokazování sdělením Hypoteční banky a.s. ze dne 9. 11. 2016, z něhož zjistil, že tento věřitel eviduje smluvní vztah s dlužnicí na základě smlouvy o úvěru registrační číslo 3100/422895-02/14/01-001/00/R, výše úvěru 1.400.000 Kč, který by měl být zcela splacen v dubnu 2028. Dne 31. 10. 2016 Hypoteční banka a.s. na žádost dlužnice písemně potvrdila, že neeviduje k výše uvedené úvěrové smlouvě pohledávku po splatnosti.

15. Z potvrzení Home Credit a.s. ze dne 11. 11. 2016 vystaveného na žádost dlužnice odvolací soud zjistil, že společnost neeviduje žádné pohledávky za dlužnicí. K pohledávkám společnosti Home Credit a.s. dlužnice u odvolacího jednání doplnila, že vedené exekuce byly zastaveny, neboť byly nařízeny na základě rozhodčího nálezu, u nichž byla sjednaná neplatná rozhodčí doložka. Náklady exekuce hradil oprávněný. Toto tvrzení dlužnice prokázala usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2015, č. j. 26EXE 582/2011-27 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2016, č. j. 12 Co 352/2015-44 o zastavení exekuce nařízené ve věci oprávněného Home Credit a.s. proti povinné Haně Scheungraberové.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová

16. Přípisem ze dne 10. 7. 2014 předchozí advokát dlužnice JUDr. Petr Poledník informoval insolvenčního navrhovatele, že vzhledem k tomu, že dědictví je předluženo, bude věřitelům uhrazena částka ve výši nabytého dědictví, což je 1.733.730,54 Kč na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10.6.2013, č. j. 58D 2086/2012-149. V souladu s ustanovením § 175v o.s.ř., budou nejprve uspokojeny pohledávky nákladů zůstavitelovy nemoci a přiměřených nákladů jeho pohřbu, zde spadá pohledávka pozůstalé na náklady pohřbu zůstavitele ve výši 21.374 Kč a dále do této skupiny spadá pohledávka Fakultní nemocnice u Svaté Anny v Brně ve výši 1.980 Kč. Následují pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem, převodem práva nebo postoupením pohledávky kam spadá pohledávka insolvenčního navrhovatele ve výši 3.231.348,50 Kč a pohledávka CP Inkaso s.r.o. ve výši 13.816 Kč. Vzhledem k tomu, že v předchozí skupině dojde k úhradám výše uvedených pohledávek, připadne na společnost EasyFin, s.r.o. částka ve výši 1.710.376,54 Kč a na CP Inkaso s.r.o. částka 0 Kč.

17. Přípisem ze dne 7. 4. 2015 JUDr. Poledník insolvenčnímu navrhovateli k aktuálnímu vyčíslení dlužné částky sdělil, že klientka souhlasí s jistinou ve výši 850.000 Kč, smluvním úrokem 3 % měsíčně ve výši 1.399.215,97 Kč, se smluvní pokutou za nedodržení splatnosti dluhu 250.000 Kč, neuhrazenou smluvní odměnou a expresním příplatkem 18.500 Kč plus 7.000 Kč, smluvní pokutou za prodlení s úhradou ve výši 10.000 Kč a náklady exekučního řízení 28.701,53 Kč plus 40.933,83 Kč. Dlužnice nesouhlasí se smluvním úrokem z prodlení 0,3 % denně ve výši 4.021.350 Kč plus 120.411 Kč. Celková dlužná částka tak činí 2.898.693,38 Kč. V této částka není zohledněna již uhrazená platba 1.710.376,54 Kč. Dle jednotlivých započtení by tak aktuální dlužná částka neměla přesahovat 1.190.000 Kč.

18. Z návrhu smírného řešení věci Ing. Zdeňky Rajdy, advokáta dlužnice, ze dne 2. 6. 2015 adresovaného zástupci insolvenčního navrhovatele odvolací soud zjistil, že dlužnice v zájmu smírného vyřešení záležitosti navrhla doplatit insolvenčnímu navrhovateli částku 476.076,71 Kč. Vyšla přitom z výše jistiny 850.000 Kč, poloviny smluvního úroku ve výši 36 % v částce 712.602,74 Kč, poloviny smluvní pokuty ve výši 250.000 Kč v částce 125.000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 290.030,48 Kč, poloviny smluvní pokuty z částky 200.000 Kč, tedy 100.000 Kč, smluvní odměny ze smlouvy o administrativních službách ve výši 18.500 Kč, expresního příplatku 7.000 Kč, poloviny smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč, tedy částky 5.000 Kč, zákonného úroku z prodlení 8.684,67 Kč, exekuce platebního rozkazu č.j. 251EC 47/2010-50 ve výši 28.701,53 Kč, exekuce platebního rozkazu č.j. 221EC 38/2010-49 ve výši 40.933,83 Kč, celkem 2.186.453,25 Kč, z níž byla uhrazena částka 1.710.376,54 Kč, zbývá k doplacení 476.076,71 Kč.

19. Podle § 470 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ) účinného do 31.12.2013 (tj. v době úmrtí matky dlužnice Ludmily Jelínkové a bratra Petra Pohanky), dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí.

20. Podle § 470 odst. 2 OZ, je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.

21. Podle § 471 odst. 1 OZ je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová

22. K odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele dospěl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 220/2009 mimo jiné k závěru, že v případě, že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem jen omezeně, neboť zůstavitel sice zanechal majetek, avšak pasiva dědictví přesahují cenu nabytého dědictví, je nepochybné, že některé pohledávky zůstavitelových věřitelů popř. část těchto pohledávek zůstanou neuhrazeny. V rozsahu neuspokojované části pohledávky nemá zůstavitel procesního nástupce, povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení o celé pohledávce a soud proto podle ustanovení § 107 odst. 5 věty první o.s.ř. zastaví řízení v takovém rozsahu, v jakém dědic za dluhy neodpovídá. Věřitelé zůstavitele nejsou s výjimkou případu, kdy by byla v dohodě o vypořádání dědictví také vypořádávána pohledávka věřitele a kdyby byl požadován souhlas věřitele s touto dohodou, vázáni výroky usnesení o dědictví (a jiných usnesení vydaných v řízení o dědictví) o tom, jaký majetek patří do dědictví, jaká je cena tohoto majetku nebo jaké dluhy zůstavitel zanechal. Z výsledků dědického řízení vychází soud v jiném řízení při posuzování odpovědnosti dědiců za zůstavitelovy dluhy jen tehdy, nebude-li jeho účastníky tvrzeno a prokázáno něco jiného.

23. K těmto závěrům se pak Nejvyšší soud přihlásil rovněž v rozhodnutí ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1170/2012, přičemž se jedná o rozhodnutí Velkého senátu Nejvyššího soudu, v němž Nejvyšší soud odkázal již na citované rozhodnutí 21 Cdo 220/2009, v němž vysvětlil, že český právní řád (ve znění účinném do 31.12.2013) vychází ze zásady, že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem jen omezeně, a to do výše nabytého dědictví. Odpovědnost dědice za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s jeho pohřbem je modifikována v případě, bylo-li v řízení o dědictví zjištěno předlužení dědictví a skončilo-li řízení o dědictví schválením dohody dědiců s věřiteli o přenechání předluženého dědictví věřitelům k úhradě dluhů (§ 471 odst. 1 OZ, § 175p a § 175q odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) nebo byla-li v řízení o dědictví nařízena likvidace dědictví (§ 471 odst. 2 OZ, § 175t-§ 175v o.s.ř.). V těchto případech dědic odpovídá za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem na rozdíl od postupu podle § 470 OZ, kdy odpovídá do výše ceny nabytého dědictví nejen zděděným, ale i svým vlastním majetkem-jen majetkem náležejícím do dědictví a k uspokojení zůstavitelových věřitelů tu výlučně slouží buď přenechané věci, práva a jiné majetkové hodnoty z dědictví (podle dohody o přenechání dědictví věřitelům) nebo výtěžek získaný zpeněžením zůstavitelova majetku (při likvidaci dědictví). Ustanovením § 471 odst. 2 OZ, se tedy neřídí odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem vždy, je-li dědictví předluženo, ale jen tehdy, byla-li v řízení o dědictví nařízena likvidace předluženého dědictví. V případě, že soud v řízení o dědictví schválil dohodu dědiců, kterou si mezi sebou vypořádali předlužené dědictví, že potvrdil nabytí předluženého dědictví jedinému dědici, nebo že potvrdil nabytí předluženého dědictví podle dědických podílů, odpovídá dědic za dluhy zůstavitele vždy podle § 470 OZ. V případě, že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem jen omezeně, neboť zůstavitel sice zanechal majetek, avšak pasiva dědictví přesahují cenu nabytého dědictví, je nepochybné, že některé pohledávky zůstavitelových věřitelů, popřípadě část těchto pohledávek zůstanou neuhrazeny.

24. V závislosti na uvedených judikaturních závěrech, které odvolací soud při jednání přítomným účastníkům předestřel v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí, insolvenční navrhovatel potvrdil, že neuzavřel s dlužnicí žádnou dohodu v rámci dědického řízení. Proto dlužnice odpovídá za dluhy zůstavitelů podle § 470 OZ. Insolvenční navrhovatel tvrdil, že má k dispozici

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová znalecký posudek na hodnotu nemovitosti dlužnice ke dni úmrtí zůstavitelů ve výši cca 5.900.000 Kč a dlužnice potvrdila, že v dědickém řízení byl zpracován znalecký posudek na hodnotu nemovitosti zůstavitele, jejíž výši neuvedla.

25. V rozhodnutí ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 NSČR 30/2009 Nejvyšší soud konstatoval, že při projednání insolvenčního návrhu věřitele a rozhodnutí o tomto návrhu, se dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku řídí vyšetřovací zásadou. Přiměřené uplatnění ustanovení občanského soudního řádu o koncentraci řízení je vyloučeno. Důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele v řízení před soudem prvního stupně je i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami, a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce. Rozhodnutí, jímž soud zamítá insolvenční návrh věřitele, protože by dokazováním sporných skutečností o jeho pohledávce nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce, současně nemůže rezignovat na popis konkrétních sporných skutečností, jejichž dokazování by nahrazovalo sporné řízení, ani na co nejkonkrétnější označení důkazů, jejichž prostřednictvím by se tak ve sporném řízení podle soudu rozhodujícího v insolvenčním řízení muselo stát. V tomto rozhodnutí dále Nejvyšší soud konstatoval, že prostřednictvím ustanovení § 86 IZ se v označené fázi insolvenčního řízení prosadila zásada vyšetřovací, jejíž existence i v poměrech občanského soudního řádu vylučuje úvahy o zákonné koncentraci řízení. Povinnost insolvenčního soudu provést (jde-li o insolvenční návrh věřitele) i jiné než účastníky navržené důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku se samozřejmě pojí jen se situací, kdy potřeba provedení takových důkazů vyšla najevo v insolvenčním řízení (tímto ustanovením se nenahrazuje povinnost tvrzení daná procesní aktivitou účastníků insolvenčního řízení, když není povinností insolvenčního soudu pátrat po skutečnostech, které mají být dokazovány. I tam, kde insolvenční soud provádí dokazování (provádí důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku), lhostejno zda z vlastní iniciativy nebo na základě důkazních návrhů vznesených účastníky insolvenčního řízení, ústí výsledek dokazování v závěr, zda skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje o insolvenčním návrhu věřitele byly alespoň (jen) osvědčeny (srov. § 131 IZ). Osvědčení pohledávky insolvenčního navrhovatele je u insolvenčního návrhu věřitele též jedním z předpokladů, jejíž nesplnění v řízení před soudem prvního stupně vede k zamítnutí insolvenčního návrhu (§ 143 odst. 2 věty první IZ).

26. Protože se řízení o insolvenčním návrhu řídí vyšetřovací zásadou, soud prvního stupně nesprávně řízení zkoncentroval. Odvolací soud proto doplnil dokazování jak o dlužnicí předložené důkazy k prokázání absence četnosti věřitelů dlužnice, tak o nově předložené důkazy insolvenčního navrhovatele osvědčující existenci jeho pohledávky.

27. Rozhodující skutečností pro posouzení aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele, kterou se soud prvního stupně nezabýval, je prokázání výsledků dědického řízení po Ludmile Jelínkové, zemřelé dne 23. 3. 2012, a Petru Pohankovi, zemřelém dne 15.7.2012. Odpovědnost dlužnice za zděděné dluhy je totiž omezena hodnotou dědictví, které dlužnice nabyla jak na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2013, č.j. 28D 2086/2012-149, ND 299/2012, tak na základě usnesení ze dne 6. 10. 2014, č. j. 60D 295/2012-223, ND 100/2012. Potvrzením o nabytí dědictví na dlužnici přešly dluhy Ludmily Jelínkové a následně Petra Pohanky vůči

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová insolvenčnímu navrhovateli ovšem maximálně ve výši ke dni úmrtí zůstavitelů, za které dlužnice odpovídá v souladu s § 470 OZ pouze do výše hodnoty nabytého dědictví ke dni úmrtí zůstavitelů. Hodnotu nabytého dědictví dlužnicí žádný z účastníků netvrdil, ani nedoložil.

28. Z listin předložených insolvenčním navrhovatelem lze usuzovat, že do dědictví po zůstaviteli Petru Pohankovi přihlásil pohledávku ve výši 3.231.348,50 Kč. Dle přípisu JUDr. Petra Poledníka ze dne 10. 7. 2014 měla činit hodnota nabytého dědictví 1.733.730,54 Kč a výše dluhu vůči insolvenčnímu navrhovateli, který dlužnice zdědila, částku 1.710.376,54 Kč. Tuto částku dlužnice insolvenčnímu navrhovateli před zahájením insolvenčního řízení uhradila, což potvrdil i insolvenční navrhovatel. Vzhledem k časové posloupnosti úmrtí zůstavitelů byl Petr Pohanka společně s dlužnicí dědicem po Ludmile Jelínkové. Výši přihlášené pohledávky insolvenčního navrhovatele do dědického řízení po Ludmile Jelínkové, výši dluhu, který dlužnice společně s Petrem Pohankou zdědila, jakož i hodnotu dědictví nabytého dlužnicí a Petrem Pohankou po Ludmile Jelínkové insolvenční navrhovatel netvrdil.

29. Jak vyplývá ze shora uvedených závěrů rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 220/2009, insolvenční navrhovatel není vázán výrokem usnesení o dědictví o tom, jaký majetek patří do dědictví po Ludmile Jelínkové a Petru Pohankovi, jaká je cena tohoto majetku nebo jaké dluhy zůstavitelé zanechali, neboť s dlužnicí v dědickém řízení žádnou dohodu neuzavřel. Z výsledků dědického řízení vychází soud v jiném řízení při posuzování odpovědnosti dědiců za zůstavitelovy dluhy jen tehdy, nebude-li jeho účastníky tvrzeno a prokázáno něco jiného. K rozhodujícím skutečnostem pro osvědčení své pohledávky však insolvenční navrhovatel ničeho netvrdil.

30. Z odlišných stanovisek zástupců dlužnice JUDr. Petra Poledníka v přípisech ze dne 10.7.2014 a 7. 4. 2015 a JUDr. Ing. Zdeňka Rajdy v přípise ze dne 2. 6. 2015, vyplývá, že celková výše dluhu, který dlužnice zdědila, je nejasná a sporná. Odpovědnost dlužnice za zděděné dluhy a výše pohledávky insolvenčního navrhovatele je omezena hodnotou nabytého dědictví, která se odvíjí od hodnoty zděděné nemovitosti, parcely č. 3045 se stavbou č. p. 840 objekt bydlení a parcely č. 3046 zahrada, zapsané na LV č. 835 pro k. ú. Černá pole, okres Brno-město u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, a to ke dni smrti zůstavitelů. Tato hodnota nemovitosti musí být stanovena odborně, znaleckým posudkem, což je postup, který nepochybně přesahuje rámec dokazování o pohledávce insolvenčního navrhovatele v insolvenčním řízení o jeho návrhu. Proto obstojí jako věcně správný závěr soudu prvního stupně, že k prokázání existence pohledávky insolvenčního navrhovatele by bylo potřeba provést obsáhlé dokazování. Toto dokazování spočívá ve zjištění výsledků dědického řízení po Ludmile Jelínkové a Petru Pohankovi, zjištění výše pohledávky insolvenčního navrhovatele ke dni úmrtí zůstavitelů a zejména ve zjištění hodnoty majetku, který dlužnice zdědila.

31. Jinými slovy odvolací soud uzavírá, že v tomto insolvenčním řízení před soudem prvního stupně zůstala pohledávka navrhovatele neosvědčena, přitom osvědčení pohledávky insolvenčního navrhovatele je jedním z předpokladů, jejichž nesplnění v řízení před soudem prvního stupně musí vést bez dalšího k zamítnutí insolvenčního návrhu podle § 143 odst. 2 věty první IZ.

32. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh věřitele zamítl, aniž se zabýval další otázkou, tj. zda dlužnice je či není v úpadku. Přesto však odvolací soud na základě

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová provedeného dokazování konstatuje, že v daném insolvenčním řízení nebyl osvědčen ani úpadek dlužnice v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 písm. a) IZ, neboť nebyla osvědčena četnost věřitelů dlužnice. Označení věřitelé Hypoteční banka a.s. i Home Credit a.s. potvrdili, že neevidují za dlužnicí pohledávky po splatnosti a je lhostejno, zda se tak stalo až po zahájení insolvenčního řízení. Jiný věřitel, než insolvenční navrhovatel, se do insolvenčního řízení dlužnice nepřihlásil.

33. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 219 o.s.ř. rozhodnutí soudu prvního stupně ve svém závěru jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení a uložení povinnosti navrhovateli zaplatit soudní poplatek za podaný insolvenční návrh.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné dlužnici přiznal náhradu nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 3.100 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále AT) a to vyjádření dlužnice k odvolání navrhovatele ze dne 28. 11. 2017, stanovisko dlužnice k vyjádření navrhovatele ze dne 19. 12. 2017 a účast u odvolacího jednání dne 17. 1. 2018, 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, vše navýšeno o 21 % DPH, celkem částka 12.342 Kč, náhradu za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT, celkem 400 Kč navýšeno o 21 % DPH, celkem 484 Kč a náhradu cestovného osobním vozidlem Audi A8, registrační značky 8BO 3008 na trase Brno-Olomouc a zpět, celkem 162 km, při základní náhradě 4 Kč/km, ceně pohonných hmot 29,80 Kč/litr a průměrné spotřebě 8 litrů nafty/100 km, celkem 1.034 Kč navýšeno o 21% DPH ve výši 217 Kč, celkem 1.251 Kč. Celkem dlužnici náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 14.077 Kč. Poučení:

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

Olomouc 17. ledna 2018

JUDr. Anna Hradilová, v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová