1 VSOL 1170/2016-A-116
KSBR 44 INS 10424/2016 1 VSOL 1170/2016-A-116

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Aircraft Industries, a.s., identifikační číslo osoby: 271 74 841, se sídlem Kunovice, Na Záhonech 1177, PSČ 686 04, zastoupeného JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem, se sídlem Praha 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 44 INS 10424/2016, o insolvenčním návrhu navrhovatele-věřitele JUDr. Ing. Petra Bernátka, anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Hluboká 5254, PSČ 760 01, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Olomouc, 17. listopadu 44, PSČ 770 00, o odvolání věřitele JUDr. Ing. Petra Bernátka, anonymizovano ze dne 8.8.2016 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. července 2016, č.j. KSBR 44 INS 10424/2016-A-78,

t a k t o:

I. Odvolací řízení proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně se z a s t a v u j e.

II. Usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. se p o t v r z u j e.

III. Navrhovatel JUDr. Ing. Petr Bernátek je p o v i n e n nahradit dlužníku náklady odvolacího řízení ve výši 6.800 Kč do 3 (tří) dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta dlužníka JUDr. Michala Žižlavského. isir.justi ce.cz

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně s odkazem na citované ustanovení § 143 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zamítl insolvenční návrh navrhovatele (výrok I.), zavázal jej k povinnosti ve stanovené lhůtě nahradit dlužníku náklady řízení ve výši 20.400 Kč k rukám právního zástupce JUDr. Michala Žižlavského (výrok II.) a uložil navrhovateli povinnost ve stanovené lhůtě zaplatil soudní poplatek za podaný insolvenční návrh ve výši 2.000 a to v kolcích nebo na označený účet soudu (výrok III.).

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno 3.5.2016 insolvenčním návrhem věřitele AERO Vodochody AEROSPACE a.s., jímž se domáhal zjištění úpadku dlužníka. Podáním ze dne 13.5.2016 do řízení přistoupil se svým návrhem navrhovatel-věřitel JUDr. Ing. Petr Bernátek, anonymizovano Usnesením ze dne 24.5.2016, č.j. KSBR 44 INS 10424/2016-A-25 soud zastavil řízení o insolvenčním návrhu navrhovatele AERO Vodochody AEROSPACE a.s., z důvodu jeho zpětvzetí (podáním doručeným 20.5.2016) a současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi ním a dlužníkem. Podáním doručeným soudu 11.7.2016, věřitel JUDr. Ing. Petr Bernátek, anonymizovano (dále jen navrhovatel) vzal svou přihlášku pohledávek zpět s tím, že již nemá za dlužníkem žádnou splatnou pohledávku z důvodu její úhrady dlužníkem. Usnesením ze dne 12.7.2016, č.j. KSBR 44 INS 10424/2016-P-4-4 (pozn. v právní moci dne 29.7.2016) vzal proto soud zpětvzetí přihlášky pohledávky navrhovatele na vědomí. Jelikož pohledávka navrhovatele byla dlužníkem v průběhu insolvenčního řízení zcela uhrazena, tj. zanikla zaplacením, navrhovatel tak pozbyl aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu; přesto bez zbytečného odkladu nevzal svůj insolvenční návrh zpět. Jelikož za nastalé situace by další trvání insolvenčního řízení ve věci dlužníka bylo v rozporu se zásadami, na kterých insolvenční řízení stojí, soud proto insolvenční návrh navrhovatele dle ustanovení § 143 odst. 2 IZ zamítl, aniž byl důvod zkoumat dlužníkův úpadek, neboť osoby bez aktivní věcné legitimace právo domoci se osvědčení dlužníkova úpadku nemají. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) s tím, že v řízení byl úspěšný dlužník, proto je navrhovatel povinen uhradit jeho náklady, potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, které činí náklady právního zastoupení za 6 úkonů právní pomoci po 3.100 Kč (za převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 16.5.2016, 27.5.2016, předložení seznamu majetku, závazků, pohledávek a seznamu zaměstnanců, vyjádření ze dne 7.6.2016 a vyjádření ze dne 17.6.2016), dále paušální náhrada hotových výdajů 6x po 300 Kč (tarifní hodnota 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5, § 13 odst. 3 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif); celkem náklady dlužníka představují částku 20.400 Kč. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1, § 4 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích soud uložil navrhovateli zaplatit soudní poplatek s tím, že tato povinnost navrhovateli v insolvenčním řízení vzniká v souvislosti s rozhodnutím o insolvenčním návrhu a jeho výše je dána položkou 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků.

Proti tomuto usnesení, v celém jeho rozsahu, podal navrhovatel včasné odvolání, které následně doplnil. Namítal, že jde o rozhodnutí nesprávné, soud neučinil řádná skutková zjištění, průběh řízení byl zmatečný a odvolatel tak byl zbaven možnosti hájit svá práva. Oba navrhovatelé ve svých návrzích označili další věřitele dlužníka, jejichž pohledávky byly déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a minimálně u jednoho z těchto věřitelů byla pohledávka za dlužníkem déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Existenci těchto pohledávek bylo možno z přihlášek pohledávek věřitelů (P1-P7). I když pohledávky věřitelů v návrhu označených či pohledávky věřitelů přihlášených, byly uhrazeny nebo věřitelé sjednali s dlužníkem splátkové kalendáře, neznamená, že se dlužník ke dni podání insolvenčního návrhu nenacházel v úpadku. Tím se ovšem soud prvního stupně již nezabýval. Úpadek dlužníka byl zjevný z doložených výkazů dlužníka a nelze přehlédnout, že většina významnějších věřitelů, zejména z bankovních sektorů, přihlašuje své pohledávky až po zjištění dlužníkova úpadku. Dlužník však v tomto řízení postupoval účelově, označené věřitele uhradil nebo sjednal jiný způsob úhrady a tím dosáhl okamžiku, kdy soud řízení zastavil . Ze strany dlužníka se jednalo o nepoctivý záměr z důvodu zvýhodňování věřitelů, když po zahájení řízení hradil své závazky nikoliv podle jejich splatnosti, ale tak, jak vycházely v řízení najevo a to díky oběma insolvenčním navrhovatelům. Odvolateli je rovněž známo, že dlužník dluží svým zaměstnancům za benefity dle kolektivní smlouvy na rok 2016 minimálně 6.900.000 Kč. Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav nijak nereflektoval, nevysvětlil, zda chování dlužníka po podání návrhu bylo v souladu s insolvenčním zákonem a zda úhrada věřitelům je účinná a do budoucna nezpochybnitelná. Soud pouze úzkoprse deklaroval, že navrhovatel ztratil sovu aktivní legitimaci. Zmatečnost řízení odvolatel spatřuje v tom, že soud před vydáním napadeného usnesení, usnesením ze dne 12.7.2016 (č.d. P-4-4) vzal na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávek navrhovatele s tím, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v řízení končí; nicméně aniž vyčkal právní moci uvedeného usnesení, vydal o den později nyní napadené usnesení a zrušil nařízené jednání. Postup soudu tak byl v rozporu s platným právem. Ze stejných důvodů bylo nesprávně rozhodnuto o nákladech řízení pro úspěch dlužníka ve věci, neboť dlužník pohledávky věřitelů uhradil nebo sjednal odklad jejich splatnosti, až po podání návrhu, který byl zjevně důvodný. Za této situace je proto nespravedlivé, aby navrhovatel hradil náklady dlužníka, když jednak není zřejmé, z jakých prostředků k úhradě pohledávek věřitelů došlo, či zda nedošlo k nahrazení jednoho závazku závazkem jiným, nehledě k tomu, že důvody zamítnutí návrhu nebyly způsobeny navrhovatelem, ale dlužníkem, který po podání návrhu uhradil jeho splatné pohledávky. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení buď sám změnil (ve věci rozhodl), případně aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dlužník ve vyjádření k tomuto odvolání, včetně k dalšímu doplnění odvolání odvolatele uvedl, že se jednak jedná o odvolání vadné, neboť z něj není zřejmé, v jakém rozsahu usnesení soudu odvolatel napadá; proto navrhl jeho odmítnutí. Dále namítal, že sám odvolatel v řízení potvrdil, a to zpětvzetím přihlášky pohledávek, že jeho pohledávka byla v celém rozsahu uhrazena. Tím navrhovatel pozbyl svou aktivní legitimaci. Dále se dlužník podrobně vyjádřil k dalším odvolacím námitkám s tím, že jednal poctivě, aniž by některé věřitele zvýhodnil, má dostatek majetku k tomu, aby uhradil pohledávky všech svých věřitelů. Navrhl, aby odvolání bylo odmítnuto, případně aby odvolací soud napadené rozhodnutí z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil a přiznal dlužníku náhradu nákladů řízení.

Krajské státní zastupitelství ve vyjádření k odvolání navrhlo, aby odvolání odvolatele bylo odmítnuto. Dle něj je nesporné, že navrhovatel ztratil svou aktivní věcnou legitimaci i k podání odvolání, neboť vzal svou přihlášku pohledávek zpět a soud svým rozhodnutím, které nabylo právní moci ještě před podáním odvolání, jeho účast v řízení ukončil. Navrhovatel od samého počátku fakticky účelově řízení prodlužoval, jak lze ověřit z historie tohoto řízení, čímž dlužníka s ohledem na jeho dosavadní aktivity poškozoval a ohrožoval existenci pracovních míst téměř 1000 zaměstnanců. Jednání ve věci bylo nařízeno na 15.7.2016 a teprve dne 11.7.2016, po důrazné výzvě soudu, vzal odvolatel svou přihlášku zpět. Odvolání je proto nedůvodné, navíc podané neoprávněnou osobou.

Dříve než odvolací soud rozhodl o odvolání odvolatele, před nařízeným odvolacím jednáním (na den 12.10.2016-neboť odvolatel nesouhlasil s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání), vzal odvolatel své odvolání podáním ze dne 7.10.2016 (soudu doručeno 10.10.2016) částečně zpět, a to výslovně proti výroku I. napadeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé; nadále setrval na odvolání proti výrokům II. a III.

Ze shora uvedeného důvodu (zpětvzetí odvolání ve věci samé) odvolací soud odvolal nařízené odvolací jednání a postupoval dle ustanovení § 7 IZ v návaznosti na ustanovení § 207 odst. 2 o.s.ř. a odvolací řízení o odvolání navrhovatele proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně, zastavil. V této části proto rozhodnutí soudu prvního stupně nabylo právní moci, jako kdyby odvolání proti němu podáno nebylo (§ 7 IZ, 222 odst. 1 o.s.ř.).

Pokud jde o odvolání odvolatele proti výrokům II. a III., odvolací soud přezkoumal v tomto rozsahu napadené usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

K průběhu řízení, tak jak jej ve stručnosti uvedl již soud prvního stupně, odvolací soud z předloženého spisu dále zjistil, že věřitel AERO Vodochody AEROSPACE a.s. ve svém insolvenčním návrhu uvedl, že má za dlužníkem po splatnosti pohledávku v celkové výši 38.291.432,65 Kč a označil dalších 8 věřitelů se splatnými pohledávkami s tím, že jsou zde desítky dalších drobných dodavatelů /věřitelů, kteří s dlužníkem podepsali splátkové kalendáře. Na výzvu soudu označení věřitelé sdělili, že buď nemají za dlužníkem splatné pohledávky, případně že je mezi nimi a dlužníkem uzavřen splátkový kalendář (viz vyjádření věřitelů na č.d. A-7, A-8, A-9, A-11, A-14, A-15). Dlužník ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu AERO Vodochody AEROSPACE a.s. uvedl a doložil, že pohledávky vůči tomuto věřiteli dne 13.5.2016 uhradil (ve výši 46.590.260,74 Kč), dále byly uhrazeny pohledávky dalších označených věřitelů, případně s nimi byl sjednán splátkový kalendář. Namítal, že není v úpadku, má majetek, z něhož je schopen pohledávky všech svých věřitelů uhradit. Podáním ze dne 20.5.2016 věřitel AERO Vodochody AEROSPACE a.s. potvrdil, že mu byly dlužníkem všechny jeho splatné pohledávky uhrazeny, proto vzal svůj insolvenční návrh zpět s tím, že není schopen posoudit, zda dlužník skutečně zcela vyřešil svou situaci faktického úpadku. K výzvě soudu dlužník k pohledávce navrhovatele JUDr. Ing. Petra Bernátka, anonymizovano sdělil, že ji uhradil, dále se vyjádřil k pohledávkám dalších věřitelů, které posledně jmenovaný ve svém návrhu označil s tím, že i tyto pohledávky byly z převážné části uhrazeny (což doložil), případně byl sjednán splátkový kalendář. Dlužník rovněž předložil seznam závazků, majetku i zaměstnanců. Podáním ze dne 26.5.2016 (č.d. A-32) zaslal soudu otevřený dopis Výbor Odborového svazu KOVO základní organizace Let, a.s., v němž sdělil, že má za to, že vedení společnosti dlužníka činí všechny potřebné kroky k tomu, aby se stav společnosti stabilizoval; aktivity navrhovatele JUDr. Ing. Petra Bernátka, anonymizovano výrazně poškozují společnost dlužníka, jeho dodavatele a v neposlední řadě i zaměstnance, kteří jsou průběžně informováni o současném stavu, a drtivá většina z nich věří ve zdárné vyřešení současné situace. Další převážná část věřitelů na výzvu soudu sdělila (č.d. A-28, A-29, A-31, A-51, A-56, A-57, A-58, A-59, A-63, A-70), že nemají za dlužníkem splatné pohledávky, případně že byl sjednán splátkový kalendář, který je ze strany dlužníka dodržován. Žádný z těchto věřitelů nehodlal přistoupit se svým návrhem do řízení (§ 107 IZ). Usnesením ze dne 29.6.2016 (A-73) soud prvního stupně uložil navrhovateli JUDr. Ing. Petru Bernátkovi, anonymizovano aby sdělil, zda mu byla celá pohledávka uhrazena, jak dlužník doložil, a současně aby sdělil, zda na podaném insolvenčním návrhu trvá. Podáním ze dne 11.7.2016 jmenovaný potvrdil, že již nemá za dlužníkem žádnou splatnou pohledávku, z tohoto důvodu vzal zpět svou přihlášku pohledávek, nikoliv svůj návrh na přistoupení do insolvenčního řízení s tím, že dle informací médií v době jeho podání měl dlužník po splatnosti své závazky déle jak 90 dnů ve výši 60 mil. Kč, další závazky po splatnosti 200 mil. Kč a závazky z obchodního styku přes 500 mil. Kč.

Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Ustanovení § 130 odst. 5 IZ stanoví, že byl-li insolvenční návrh vzat zpět proto, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, má se při rozhodování o náhradě nákladů insolvenčního řízení v pochybnostech za to, že dlužník zavinil zastavení insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 143 odst. 2 IZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Ustanovení § 141 odst. 2 IZ dále stanoví, že je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ustanovení § 150 o.s.ř. dále platí, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

Je třeba především uvést, že pro insolvenční řízení představují jednotlivá procesní ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, základní procesní pravidla. Přímé použití pravidel civilního procesu podle jednotného procesního předpisu, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění změn a doplňků, je v insolvenčním řízení vyloučeno právě ustanovením § 7 IZ. Podpůrné užití pravidel občanského soudního řádu, jako předpisu subsidiárního, se uplatní pouze tehdy, pokud insolvenční zákon, jako zvláštní procesní předpis, neupravuje určitý institut odlišně, nebo v tom případě, pokud insolvenční zákon obsah určitého institutu neupravuje v části nebo zcela vůbec.

Ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení, neobsahuje insolvenční zákon, vyjma ustanovení § 130 odst. 5 a dále ustanovení § 202-zde pro spory o určení pravosti, výše či pořadí přihlášených pohledávek, speciální ustanovení. Proto aplikace ustanovení § 142 o.s.ř. a rovněž ustanovení § 150 o.s.ř., není při rozhodování o nákladech insolvenčního řízení vyloučena. Nutno proto zdůraznit, že pouze v případě zastavení řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu z důvodu, že dlužník po zahájení řízení pohledávku insolvenčního navrhovatele uhradil, má se v případě pochybností za to, že to byl dlužník, kdo zavinil zastavení insolvenčního řízení.

V dané věci je však situace odlišná potud, že dlužník sice po podání insolvenčního návrhu splatnou pohledávku navrhovatele uhradil a navrhovatel z tohoto důvodu ztratil svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu (resp. k jeho přistoupení), nicméně přesto svůj návrh nevzal zpět. Jelikož zůstal jediným navrhujícím věřitelem, který ovšem neměl vůči dlužníku splatnou pohledávku a spolu s dlužníkem zůstali pouze oni dva účastníky této fáze insolvenčního řízení (o insolvenčním návrhu-§ 15 IZ), pak se již soud prvního stupně nemohl zabývat otázkou, zda dlužník je či není v úpadku. Doložení splatné pohledávky za dlužníkem je podmínka aktivní věcné legitimace věřitele, který podává insolvenční návrh (§ 143 odst. 2, § 105 IZ). Bez toho, že by věřitel, který podal insolvenční návrh, svou splatnou pohledávku za dlužníkem hodnověrným způsobem doložil, nelze posuzovat, zda jsou splněny ostatní zákonné podmínky pro rozhodnutí o úpadku. Pokud tedy navrhovatel i za shora popsané situace na insolvenčním návrhu, k němuž přistoupil, setrval, pak nezbylo soudu prvního stupně než o tomto návrhu rozhodnout věcně (nikoliv procesním rozhodnutím) a návrh navrhovatele zamítnout.

Odvolací soud proto uzavírá, že zamítnutí návrhu navrhovatele v daném případě, je nutno vyhodnotit jako jeho neúspěch v tomto řízení (nejedná se o situaci předvídanou ustanovením § 141 odst. 2, ani o situaci ve smyslu ustanovení § 130 odst. 5 IZ). Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud při rozhodování o nákladech řízení aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a když úspěšnému dlužníku přiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť se již nemohl zabývat otázkou, zda je či není v úpadku. Jelikož dlužník byl právně zastoupen a vznikly mu v souvislosti s tímto zastoupením účelně vynaložené náklady, které soud prvního stupně rovněž správně specifikoval, včetně správného propočtu jejich výše, proto odvolací soud na tyto závěry soudu prvního stupně zcela odkazuje.

Odvolací soud se rovněž zabýval otázkou, zda v daném případě nebyla namístě aplikace ustanovení § 150 o.s.ř. Je třeba připomenout, že toto ustanovení umožňuje soudu, aby ve zcela výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal, jeví-li se v konkrétním případě přiznání náhrady nákladů řízení jako nepřiměřeně tvrdé. Soud však musí vždy velmi pečlivě zkoumat, zda podmínky pro užití tohoto ustanovení jsou dány, přičemž důvody zvláštního zřetele hodné musí být dány na straně žalobce i na straně žalovaného (zde navrhovatele a dlužníka) a současně se musí jednat o okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým, ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Soud přitom přihlíží nejen k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, ale i k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postupu účastníků v průběhu řízení apod.; je tedy třeba zkoumat nejen dopad uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkové sféry neúspěšného účastníka, ale i dopad nepřiznání náhrady nákladů řízení do majetkové sféry účastníka úspěšného. Přitom aplikace ustanovení § 150 o.s.ř. musí být řádně odůvodněna, jinak je porušeno právo účastníka na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny práv a svobod. Viz nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. II ÚS 3015/09 ze dne 7.4.2010, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod publikačním č. 74/2010.

Nejvyšší soud ČR se výkladem a použitím ustanovení § 150 o.s.ř zabýval např. v rozhodnutí ze dne 29.8.2013, sen. zn. 29 Cdo 2438/2013, ve kterém nejprve uzavřel, že ve shodě se závěry obsaženými např. v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2862/07 a sp. zn. I. ÚS 1030/08 platí, že základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. S vědomím faktu, že zásada úspěchu ve věci má hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a aplikaci § 150 o.s.ř., jež tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit (srov. opět nález sp. zn. I. ÚS 2862/07). Ustanovení § 150 o.s.ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (srov. opět nález sp. zn. I. ÚS 1030/08). K tomu lze připomenout, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimkou z obecného pravidla (zde výjimku z pravidla obsaženého v § 142 odst. 1 o.s.ř., formulovanou v § 150 o.s.ř.) vykládat restriktivně.

Odvolací soud vycházeje z výše citované judikatury uzavírá, že v posuzované věci podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. neshledal, neboť navrhovatel přestože ztratil aktivní legitimaci (i jeho pohledávka zanikla úhradou dlužníka, byť po podání návrhu), přesto na svém návrhu setrval, ač mu muselo být zřejmé, že soud prvního stupně se již nebude moci tvrzeným úpadkem dlužníka zabývat (viz odůvodnění shora).

Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a v napadené části, tj. ve výroku II. i III., usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, přičemž pokud jde o poplatkovou povinnost navrhovatele, v tomto směru odvolací soud opět odkazuje na zcela správné závěry soudu prvního stupně, včetně správné výše stanoveného soudního poplatku.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Rovněž v odvolacím řízení byl úspěšný dlužník, který byl právně zastoupen a s tímto zastoupením mu vznikly náklady za dva úkony právní služby advokáta (vyjádření k odvolání a vyjádření k doplnění odvolání navrhovatele-ve věci) po 3.100, 2x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5., § 13 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.); celkem náklady odvolacího řízení dlužníka činí 6.800 Kč (k použití § 7 bod 5. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 34/2013).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/, e/, § 229 odst. 4 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovateli (odvolateli) a státnímu zastupitelství, které do řízení vstoupilo, se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 19. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu