1 VSOL 1163/2016-B-24
KSBR 44 INS 31958/2015 1 VSOL 1163/2016-B-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka-manželů Matěje anonymizovano , anonymizovano , bytem 679 24 Unín 60 a Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem 679 24 Unín 60, o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.7.2016, č.j. KSBR 44 INS 31958/2015-B-14

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.7.2016, č.j. KSBR 44 INS 31958/2015-B-14 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně podle § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ) neschválil oddlužení dlužníka manželů Matěje anonymizovano a Heleny anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužníka-manželů Matěje anonymizovano a Heleny anonymizovano podle § 405 odst. 2 IZ prohlásil konkurs (výrok II.) s tím, že konkurs bude podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ projednáván jako nepatrný (výrok III.) s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (výrok IV.). Rozhodnutí odůvodnil tím, že usnesením ze dne 28.1.2016 č.d. A-10 zjistil úpadek dlužníka-manželů a povolil jeho oddlužení. Insolvenční správce ve své zprávě o činnosti ze dne 4.3.2016 sdělil, že dlužník nesplňuje podmínky pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, když ze svých současných isir.justi ce.cz příjmů je schopen odvádět na měsíčních splátkách pouze 6.060 Kč, čímž by v horizontu pěti let trvání oddlužení uhradil po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce přihlášeným věřitelům pouze částku 282.600 Kč, což představuje pouze 9,16 % všech nezajištěných závazků. Dlužník sdělil, že není schopen poskytnout pro účely oddlužení vyšší splátky, zároveň pro absenci zpeněžitelného majetku je vyloučeno řešit oddlužení dlužníka zpeněžením majetkového podstaty. Za této situace vyšly najevo okolnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, protože do insolvenčního řízení se přihlásili věřitelé s takovým objemem pohledávek za dlužníkem, které tento není schopen ze svých příjmů v následujících pěti letech uspokojit minimálně ve výši 30 % tak, aby dostál základním požadavkům insolvenčního zákona.

Proti tomuto rozhodnutí, a to do výroku I. a II., podal dlužník odvolání, v němž namítal, že insolvenčním správcem nebyli v dostatečné lhůtě seznámeni s materiály věřitelů. Tuto skutečnost soudu oznámili, ale neobdrželi žádnou zprávu. Za této situace mají za to, že jsou kráceni na svých právech. Nesouhlasí s prohlášením konkursu vzhledem ke skutečnosti, že žádný movitý ani nemovitý majetek nevlastní.

Podle ustanovení § 7 IZ Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 94 odst. 3 IZ tak učinil bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že: -insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka doručeným soudu dne 22.12.2015, v němž dlužník uvedl, že má 12 věřitelů, vůči nimž má celkem 12 závazků, celková výše závazků činí 706.144 Kč, všechny nezajištěné. Dlužník Matěj anonymizovano tvrdil výdělek ve výši 17.552 Kč čistého a dlužnice Helena anonymizovano tvrdila výdělek 13.165 Kč čistého. Dlužník navrhoval oddlužení plněním splátkového kalendáře, a tvrdil, že bude dostávat dar ve výši 2.000 Kč měsíčně. Tím uspokojí nezajištěné věřitele v rozsahu více jak 39 %. -Výzvou ze dne 6.1.2016 (č.d. A-4) soud vyzval dlužníka k předložení darovací smlouvy na částku 2.000 Kč opatřenou úředně ověřeným podpisem dárce. -Přípisem ze dne 11.1.2016 (č.d. A-5) dlužník sdělil, že informace o poskytování daru ve výši 2.000 Kč se v insolvenčním návrhu vyskytlo omylem.

-Usnesením ze dne 28.1.2016 (č.d. A-10) soud zjistil úpadek dlužníka-manželů Matěje anonymizovano a Heleny anonymizovano , povolil oddlužení dlužníka-manželů, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Karolínu Černou, učinil výzvy věřitelům a nařídil přezkumné jednání na den 17.3.2016. -Insolvenční správkyně ve zprávě o činnosti dne 4.2.2016 (č.d. B-1) sdělila, že celková výše pohledávek, po odečtení pohledávky z přihlášky P7, činí 3.081.630 Kč. Do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 28 věřitelů, kteří podali 37 přihlášek pohledávek. -Ve zprávě o činnosti ze dne 4.3.2016 (č.d. B-3) insolvenční správkyně sdělila, že oba dlužníci mají vyživovací povinnosti ke svým dvěma dětem, dlužník a) je zaměstnaný u společnosti McROY Czech, s.r.o. s příjmem 17.552 Kč a dlužnice b) je zaměstnána u společnosti Česká pošta s.p. s čistým měsíčním příjmem 13.165 Kč. Celková výše přihlášených pohledávek činí 3.081.630 Kč. V případě schválení oddlužení formou splátkového kalendáře a zachování stávajících příjmů by byli dlužníci schopni poukazovat na plnění splátkového kalendáře částku cca 6.060 Kč měsíčně (4.492 Kč srážka z příjmu dlužníka a) a 1.568 Kč srážka z příjmu dlužnice b) a uhradit tak za pět let trvání oddlužení částku 363.600 Kč (282.600 Kč po odečtení odměny insolvenční správkyně ve výši 81.000 Kč), což činí 9,16 % všech jejich nezajištěných závazků. Z uvedeného vyplývá, že dlužníci v insolvenčním návrhu neuvedli všechny své věřitele, nemají žádný zpeněžitelný majetek a za dobu trvání oddlužení nejsou schopni uhradit alespoň 30 % všech jejich nezajištěných závazků. Správkyně telefonicky kontaktovala dlužníka a) a poučila ho o následcích nesplnění jedné ze základních povinností v oddlužení, tedy zaplacení alespoň 30 % všech nezajištěných pohledávek. Dlužník a) uvedl, že není schopen zajistit poskytování vyšší částky na plnění splátkového kalendáře. Za daných okolností insolvenční správkyně nedoporučila schválení oddlužení. -Dne 17.3.2016 (č.d. B-5) se konalo přezkumné jednání, jehož se dlužníci Matěj anonymizovano a Helena anonymizovano neúčastnili, ačkoliv měli doručení vykázáno. Soud konstatoval, že u dlužníka nejsou dány podmínky pro schválení oddlužení a bude nevyhnutelné prohlásit konkurs na jeho majetek. -Přípisem doručeným soudu dne 8.4.2016 (č.d. B-7) insolvenční správce požádal o nařízení zvláštního přezkumného jednání k přezkoumání předložených přihlášek. Soud nařídil zvláštní přezkumné jednání na den 26.5.2016 (č.d. B-8). -Přípisem doručeným soudu dne 19.5.2016 (č.d. B-10) se dlužníci vyjádřili k přezkumnému jednání tak, že s jeho průběhem nebyli spokojeni, neměli dostatečnou dobu k tomu, aby se mohli seznámit s obsahem přihlášených pohledávek, seznamy byly předloženy krátce před zahájením jednání, což považují za nedostačující, k seznámení se s celou řadou přihlášek věřitelů je zapotřebí více času, za těchto okolností odmítli seznamy věřitelů potvrdit svým podpisem. Požádali soud, aby jim seznamy věřitelů zaslal k seznámení, aby je mohli potvrdit svými podpisy. -Zvláštního přezkumného jednání dne 26.5.2016 (č.d. B-11) se dlužníci opět nezúčastnili, ačkoliv měli doručení řádně vykázáno. -Přihlášky pohledávek č. 35 a č. 36 věřitele SECAPITAL S.á.r.I.ve výši 6.635,47 Kč byly vzaty zpět a přihláška pohledávky č. 23 věřitele České pojišťovny a.s. ve výši 1.936 Kč byla insolvenčním správcem zcela popřena. Insolvenční správce dále popřel přihlášku pohledávky č. 28 do výše 3.267 Kč a do výše 26.034,87 Kč tuto pohledávku uznal. Dále insolvenční správce popřel přihlášku pohledávky č. 33 do výše 22.762,47 Kč a do výše 152.359,43 Kč tuto pohledávku uznal. Za této situace dosáhla výše přihlášených pohledávek 3.083.630 Kč, které byly zjištěny ve výši 3.049.029,20 Kč, z toho do výše 2.615.658 Kč jako vykonatelné. -Ve zprávě o činnosti ze dne 3.6.2016 (č.d. B-13) insolvenční správkyně sdělila, že neučinila žádná nová zjištění o stavu majetkové podstaty a odkázala na předchozí zprávu. Dlužník a) má s penzijní společností Česká spořitelna a.s. uzavřenu smlouvu o penzijním připojištění se zůstatkem ve výši 545 Kč, proto zaslala žádost o zrušení smlouvy a vyplacení odbytného na účet majetkové podstaty. Dlužníci nedisponují žádným majetkem, který by bylo v rámci insolvenčního řízení možné zpeněžit. Dlužnice b) je zaměstnána u České pošty a.s., kdy za období duben, květen 2016 jí byla sražena částka 5.815 Kč, dlužník a) byl zaměstnaný u společnosti McROY Czech, s.r.o., zaměstnavatel však oznámil správkyni, že dlužník a) dne 18.3.2016 ukončil pracovní poměr. Dlužníci neposkytují správkyni žádnou součinnost. Vzhledem k tomu, že dlužníkům nebylo schváleno oddlužení, mělo dojít k rozdělení řízení dlužníků a na jejich majetek by měl být prohlášen konkurs. Na tomto skutkovém základě vydal soud napadené rozhodnutí. Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ust. § 395 odst. 2 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle ust. § 403 odst. 1 IZ má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku.

Podle ust. § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle ust. § 405 odst. 2 IZ jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníka podle § 405 odst. 1 IZ ve spojení s § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť v průběhu řízení vyšlo najevo, že dlužník není schopen ze svých příjmů v následujících pěti letech uspokojit minimálně 30 % přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů. Odvolací soud zjistil, že do insolvenčního řízení se přihlásilo 28 věřitelů s 37 pohledávkami v celkové výši 3.081.630 Kč, všechny nezajištěné, z čehož 2 přihlášky byly vzaty věřitelem zpět, 1 pohledávka byla insolvenčním správcem zcela popřena, takže by mělo být uspokojováno 26 věřitelů s 34 pohledávkami v dosud zjištěné výši 3.049.029,20 Kč, ačkoliv dlužník ve svém insolvenčním návrhu tvrdil 12 závazků vůči 12 věřitelům v celkové výši 706.144 Kč. V průběhu povoleného oddlužení navíc dlužník a) dne 18.3.2016 ukončil pracovní poměr u společnosti McROY Czech, s.r.o. a nástup do jiného zaměstnání netvrdil. Za této situace je jeho jediným příjmem příjem dlužnice b) od České pošty s.p. s čistým měsíčním příjmem 13.165 Kč. Závěr soudu prvního stupně o předpokládaném uspokojení pohledávek v rozsahu 9,16 % všech nezajištěných závazků přitom vycházel z možných měsíčních splátek ze dvou příjmů dlužníka ve výši 6.060 Kč, která ovšem byla možná pouze za trvání pracovního poměru dlužníka a) i b). Aktuální výši příjmů dlužník nesdělil, neboť dle insolvenční správkyně neposkytuje součinnost. Lze proto předpokládat, že procento uspokojení přihlášených pohledávek věřitelů je aktuálně ještě nižší. Dlužník nevlastní žádný nemovitý majetek, cenné papíry či pohledávky, vlastní pouze věci osobní potřeby a běžné vybavení domácnosti. Proto je závěr soudu prvního stupně, že dlužník není schopen ze svých příjmů v následujících pěti letech uspokojit přihlášené pohledávky minimálně ve výši 30 % tak, aby dostál základním požadavkům insolvenčního zákona dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, věcně správný.

Odvolací soud se však vzhledem ke skutečnosti, že dlužník v insolvenčním návrhu zamlčel 16 věřitelů a 25 závazků v celkové výši 2.375.486 Kč, po přezkoumání pohledávek 14 věřitelů a 22 závazků v celkové výši 2.342.885 Kč, zabýval tím, zda dlužník svým insolvenčním návrhem nesledoval nepoctivý záměr.

Výkladem ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ IZ se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval, přičemž ve svém usnesení ze dne 17.6.2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013-49 (KSBR 37 INS 13037/2012) tyto své (judikatorně ustálené) závěry shrnul takto: 1/ Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 2/ Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 IZ se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 IZ) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku (R 112/2012). 3/ Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ IZ poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 86/2013 )]. 4/ V tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil část svého majetku, spatřuje Nejvyšší soud vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr (R 86/2013).

V usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009 (R 14/2012) Nejvyšší soud dále formuloval závěr, že nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení lze dovozovat z různých jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod.

Již z dikce § 395 odst. 1 písm. a/ IZ je zřejmé, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení, nýbrž i při posouzení zda má být oddlužení schváleno (§ 405 odst. 1 IZ), ale (dokonce) i po skončení insolvenčního řízení coby důvod pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytku dluhů (§ 417 odst. 1 IZ).

Na základě shora uvedených zjištění a citované judikatury Nejvyššího soudu, je nutno dále zdůraznit, že jednou z nejdůležitějších povinností dlužníka podávajícího insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení je připojit k insolvenčnímu návrhu nejen seznam majetku (§ 104 odst. 1 písm. a/ IZ), ale i seznam všech svých závazků (§ 104 odst. 3 IZ), obsahující všechny předepsané náležitosti. Význam, jaký má splnění této povinnosti pro insolvenční řízení, je zdůrazněn i požadavkem, aby se dlužník tzv. osobně zaručil za správnost a úplnost takového seznamu tím, že jej podepíše a výslovně uvede, že seznam je správný a úplný (§ 104 odst. 4 IZ). K tomu viz závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 17.7.2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013 a rovněž závěry pod R 86/2013 (viz shora).

Jestliže dlužník v daném případě v seznamu závazků neuvedl všechny své věřitele (v návrhu uvedl 12 věřitelů, vůči nimž má závazky ve výši 706.144 Kč a ve skutečnosti se přihlásilo 28 věřitelů s 37 pohledávkami ve výši 3.083.630 Kč, po přezkoumání přihlášek bylo zjištěno 34 pohledávek 26 věřitelů), přitom nešlo o závazky zanedbatelné-zamlčel podstatnou výši závazků ve výši 2.342.885 Kč, pak toto zjištění je nutně podkladem přinejmenším pro závěr, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 IZ) a pokud by bylo prokázáno, že se tak ze strany dlužníka stalo úmyslně a že jen spoléhal na to, že se tito (i další) věřitelé se svými pohledávkami nepřihlásí, bylo by již na tomto základě možné důvodně předpokládat, že dlužník sledoval podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ). V obou případech je to však důvodem k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, případně k neschválení již povoleného oddlužení (§ 405 IZ).

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a) a b) IZ) představují základní podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ. Dosavadní shora uvedená zjištění vedou odvolací soud k závěru, že dlužník není schopen dostát podmínkám oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť ze zjištěných příjmů byl v době rozhodování soudu prvního stupně schopen uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů za dobu pěti let pouze v rozsahu 9,27 % včetně odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně a tato míra uspokojení poklesla po ukončení pracovního poměru dlužníka a) na 4,48%, měly-li by být srážky prováděny pouze z příjmu dlužnice b).

I když je nutno soudu prvního stupně vytknout, že se v napadeném usnesení z hlediska hodnocení poctivosti záměru dlužníka podrobně nezabýval všemi právně významnými skutečnostmi, které se ovšem ze spisu podávaly, přesto je jeho rozhodnutí, v němž uzavřel, že nejsou dány podmínky pro schválení oddlužení podle § 405 odst. 1 IZ v návaznosti na ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, a dle závěru odvolacího soudu i dle § 395 odst. 2 IZ, věcně správné. Proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a v napadené části, tj. ve výroku I. a II. usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

V závěru pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že námitka dlužníka, že neměl dostatek času seznámit se s přihláškami pohledávek věřitelů a byl krácen na svých právech, pokud mu soud přihlášky pohledávek věřitelů nezaslal k prostudování, není důvodná, neboť dlužník, ač řádně předvolán, se k řádnému i mimořádnému přezkumnému jednání nedostavil, neposkytuje insolvenčnímu správci součinnost a proto nevyužil žádnou insolvenčním zákonem předpokládaných možností, aby se s přihlášenými pohledávkami věřitelů seznámil, kvalifikovaně se k nim vyjádřil a uplatnil insolvenčním zákonem upravenou obranu. Proto lze námitky dlužníka považovat za obstrukční, které nemohou nic změnit na věcné správnosti závěru o neschopnosti dlužníka splnit podmínky řešení úpadku oddlužením.

P o u č e n í: Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, zástupci věřitelů, státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 20.října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu