1 VSOL 1160/2016-B-38
KSOS 33 INS 5617/2011 1 VSOL 1160/2016-B-38

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové ve věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Moravský Beroun, Gen. Svobody 578, PSČ 793 05, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 5617/2011, o splnění oddlužení dlužníka a o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce Mgr. Ing. Petra Konečného, se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 1212/39, PSČ 779 00, k odvolání tohoto insolvenčního správce ze dne 12.8.2016 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.7.2016, č.j. KSOS 33 INS 5617/2011-B-29,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.7.2016, č.j. KSOS 33 INS 5617/2011-B-29, se ve výroku III. m ě n í tak, že soud schvaluje odměnu insolvenčního správce Mgr. Ing. Petra Konečného ve výši celkem 56.130 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 10.863 Kč včetně DPH, tj. celkem 66.993 Kč, přičemž z této celkové částky již bylo insolvenčnímu správci formou záloh v rámci oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře uhrazeno 65.178 Kč a zbývající částku ve výši 1.815 Kč si insolvenční správce vyplatí z prostředků, které má za tímto účelem deponovány na účtu. isir.justi ce.cz

II. Odvolání insolvenčního správce Mgr. Ing. Petra Konečného proti výroku IV. a V. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.7.2016, č.j. KSOS 33 INS 5617/2011-B-29, se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně s poukazem na citovaná ustanovení § 413, § 414 a § 38 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobem jeho řešení (insolvenčního zákona-dále jen IZ ), dále § 3 a § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb., vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem Janem anonymizovano plněním splátkového kalendáře (výrok I.), zprostil insolvenčního správce Mgr. Ing. Petra Konečného funkce (výrok II.), schválil odměnu tohoto insolvenčního správce ve výši 54.315 Kč včetně DPH a jeho hotové výdaje ve výši 10.863 Kč včetně DPH s tím, že tyto částky již byly správci zálohově uhrazeny (výrok III.), osvobodil dlužníka od placení pohledávek:-zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny,-věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a -věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (výrok IV.) a vyslovil, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok V.).

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 9.5.2011, č.j. KSOS 33 INS 5617/2011-A-8 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a povoleno jeho oddlužení. Unesením ze dne 30.6.2011, č.j. KSOS 33 INS 5617/2011-B-4 soud rozhodl o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Z podání správce, doručeném soudu 1.7.2016 bylo zjištěno, že dlužník v období od července 2011 do června 2016 (60 měsíců) uhradil své závazky vůči nezajištěným věřitelům v souladu se splátkovým kalendářem v rozsahu 40,11 %. Podle správce jsou tak splněny veškeré podmínky pro vydání rozhodnutí o splnění oddlužení dle ustanovení § 413 IZ. Za uvedené období dlužník rovněž zálohově hradil odměnu a paušální náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. Rovněž dlužník v podání doručeném soudu 7.7.2016 navrhl jeho osvobození od placení všech závazků, neboť splnil svou povinnost dle vydaného rozhodnutí o schválení oddlužení. Vzhledem ke zjištění soudu, že dlužník splnil všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když svým věřitelům uhradil více než 30% jejich nezajištěných pohledávek, vzal soud prvního stupně toto na vědomí, zprostil insolvenčního správce funkce a osvobodil dlužníka od placení pohledávek uvedených ve výroku IV. usnesení. Dále soud rozhodl o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce v souladu s ustanovením § 38 odst. 1 IZ, § 3 písm. b) a § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Tuto odměnu a hotové výdaje soud schválil za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, tj. za 60 měsíců v celkové výši 65.178 Kč (včetně DPH), z toho odměnu ve výši 54.315 včetně DPH a hotové výdaje ve výši 10.863 Kč včetně DPH. Naproti tomu soud prvního stupně nepřiznal insolvenčnímu správci požadovanou odměnu ve výši 1.815 Kč včetně DPH za období měsíce 5/2011 a 6/2011, s tím, že k tomu neshledal důvod, neboť má za to, že sice činnost insolvenčního správce za období od povolení do schválení oddlužení vykazuje znaky vyššího pracovního nasazení (např. zjišťování majetkových poměrů dlužníka, příprava přezkumného jednání-vyhotovení přezkumných listů, popěrná činnost, soupis majetkové podstaty dlužníka, zpráva o dosavadní činnosti, aktivní účast u soudu apod.), avšak po provedení těchto úkonů v následujících měsících i letech po schválení oddlužení, činnost insolvenčního správce často spočívá v odborně i časově méně náročných a rutinních úkonech, a tím se počáteční vyšší aktivita insolvenčního správce kompenzuje.

Proti výrokům III.-V. usnesení soudu prvního stupně podal insolvenční správce včas odvolání s tím, že v této části se jedná o rozhodnutí nesprávné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení. Vůči výroku III. namítal, že již ve svém podání z 1.6.2016 žádal přiznat mimo jiné odměnu za výkon své funkce za období od května 2011 do června 2011, tj. 2x 750 Kč + DPH 315 Kč, celkem 1.815 Kč; náhradu hotových výdajů za toto období nepožadoval. V tomto směru pak odkázal na judikaturu Vrchního soudu v Praze i Vrchního soudu v Olomouci, dle které má i za toto období na odměnu nárok. K odvolání proti výrokům IV. a V. uvedl, že i v tomto směru je ve smyslu ustanovení § 416 odst. 2 IZ aktivně legitimován, neboť i pohledávky správce vůči dlužníku je třeba mít ze strany dlužníka uhrazeny a teprve poté, mohou být splněny podmínky pro osvobození dlužníka od placení pohledávek dle ustanovení § 414 IZ. Nebylo-li dosud rozhodnuto s konečnou platností o odměně správce, nelze mít splněny ani podmínky pro osvobození dlužníka od placení pohledávek. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že insolvenčnímu správci, kromě již schválené odměny a hotových výdajů, rovněž schválí odměnu i za období od 5/2011 do 6/2011 ve výši 1.815 Kč včetně DPH s tím, že tuto částku si správce vyplatí z prostředků, které má za tím účelem deponovány na účtu, a dále, aby odvolací soud změnil napadené usnesení ve výrocích IV. a V. tak, že návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek zamítne do doby, než dlužník uhradí správci jeho odměnu v plné výši.

Dlužník se k podanému odvolání nevyjádřil.

Odvolací soud především konstatuje, že předmětné insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno 4.4.2011. S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud se nejprve zabýval přípustností odvolání insolvenčního správce.

Podle § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Podle § 416 odst. 2 věty třetí IZ proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a 415, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku.

Podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř., odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Ve vztahu k podanému odvolání insolvenčního správce proti výrokům IV. a V., dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční správce není osobou oprávněnou odvolání podat, neboť nárok na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce není pohledávkou, která byla zahrnuta do oddlužení, ale v souladu s ustanovením § 38 odst. 2 IZ (v návaznosti na ustanovení § 168 odst. 2 IZ) je nárokem za majetkovou podstatou. Její uspokojení pak probíhá mimo pohledávky zahrnuté do oddlužení, podléhající možnému osvobození od placení pohledávek dle § 414 odst. 1 IZ.

Z uvedených důvodů proto odvolací soud odvolání insolvenčního správce do výroku IV. a V. odmítl.

Po zjištění, že odvolání proti výroku III. napadeného usnesení bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud v tomto rozsahu usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že usnesením ze dne 9.5.2011 (č.d. A-8) soud zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho oddlužení a správcem ustanovil Mgr. Ing. Petra Konečného, současně mj. nařídil na 27.6.2011 přezkumné jednání a schůzi věřitelů. První zprávu o své činnosti, na základě svého šetření, včetně soupisu majetkové podstaty, seznamu přihlášek pohledávek, správce předložil ve dnech 17.6. a 24.6.2016. Přezkumného jednání a schůze věřitelů dne 27.6.2011 se správce zúčastnil, resp. na základě plné moci jím zmocněná osoba. Usnesením ze dne 30.6.2011 (č.d. B-4) soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (zveřejněným téhož dne). Dle tohoto usnesení měl dlužník uhradit první splátku v termínu do 31.7.2011 a pak každý měsíc po dobu 5 let (tj. do června 2016 včetně). Současně soud stanovil rovněž měsíční úhradu zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 750 Kč a na náhradu jeho hotových výdajů ve výši 150 Kč měsíčně, zvýšené o DPH, pokud je správce jejím plátcem. Do splátkového kalendáře byli zařazeni věřitelé se svými nezajištěnými a zjištěnými pohledávkami v rozsahu 1.007.882,05 Kč; na základě změny poměrů (zpětvzetí přihlášky pohledávek věřitelem č. 1), byly dle usnesení soudu prvního stupně ze dne 19.3.2015 (B-20) do splátkového kalendáře zařazeni věřitelé s nezajištěnými pohledávkami v rozsahu 999.021,85 Kč. Povinnosti dle splátkového kalendáře (včetně povinností ve smyslu ustanovení § 412 IZ) dlužník po celou dobu 5 let řádně plnil, včetně stanovené měsíční zálohy na odměnu a hotové výdaje správce (tj. od července 2011 do června 2016 včetně). Za celou dobu 5 let dlužník ze svých příjmů uhradil 467.666,11 Kč, z toho věřitelům (po změně splátkového kalendáře) celkem 400.673,24 Kč, tj. 40,11% a insolvenčnímu správci na odměně 54.315 Kč včetně příslušné výše DPH (která činila do roku 2013-20% od roku 2013-21%) a na hotových výdajích 10.863 Kč včetně DPH. Ve své dílčí zprávě ze dne 30.6.2016 správce upozornil, že v březnu 2016 zaměstnavatel dlužníka odvedl na účet správce 12.053 Kč, namísto zabavitelné částky 8.079 Kč, naproti tomu v dubnu 2016 bylo sraženo o 66 Kč méně a dlužníku byl vyplacen přeplatek daně 435 Kč. Dále správce sdělil, že od května 2016 má na svém účtu deponovanou částku 1.815 Kč na úhradu své zapodstatové pohledávky, tj. 2x 750 Kč + 21% DPH) a tuto částku bude deponovat do doby rozhodnutí o jeho odměně i za období od rozhodnutí o úpadku. Svou závěrečnou zprávu správce předložil soudu 1.7.2016, v ní vyúčtoval svou odměnu v celkové výši 56.130 Kč s tím, že má uhrazeno 54.315 Kč (750 Kč x 60 měsíců + příslušnou výši DPH) a hotové výdaje za 60 měsíců po 150 Kč a k tomu příslušnou DPH, celkem výdaje včetně DPH 10.863 Kč. Ke své odměně uvedl, že požaduje uhradit rovněž 2x 750 Kč a k tomu DPH za dobu od 5/2011 a 6/2011, tj. do schválení oddlužení. Za toto uvedené období dvou měsíců žádné hotové výdaje neúčtoval.

Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 407 odst. 1 IZ, účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku.

Podle ustanovení § 413 IZ, splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Podle § 38 IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5).

Podle § 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb. v rozhodném znění (v daném případě ve znění účinném do 31.12.2013-viz čl. II. přechodných ustanovení vyhlášky č. 398/2013 Sb., neboť o způsobu řešení úpadku dlužníka-povolením oddlužení-viz § 4 odst. 2 písm. c/ IZ, bylo rozhodnuto usnesením ze dne 9.5.2011) platí, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Ustanovení § 5 shora citované vyhlášky dále stanoví, že nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Předně je třeba uvést, že vyhláška č. 313/2007 Sb. (v rozhodném znění, avšak i v nyní platném znění) výslovně řeší stanovení a výši odměny insolvenčního správce pouze za dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 3 písm. b/) a za toto období řeší též nárok správce na náhradu hotových výdajů (§ 7 odst. 4). Neřeší již nárok na odměnu a úhradu hotových výdajů správce do dne, kdy nastaly účinky schváleného oddlužení.

Do 1.1.2014 tuto otázku neřešil ani zákon č. 182/2006 Sb., který až na základě jeho novely zákonem č. 394/2013 Sb., v ustanovení § 136 odst. 4, větě druhé s účinností od 1.1.2014 stanoví, že v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

V důvodové zprávě k zákonu č. 394/2013 Sb., a to k ustanovení § 136 odst. 4 IZ zákonodárce mj. uvedl, že: Doplnění pravidla, podle kterého v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu insolvenčního správce, reaguje na potřeby praxe zajistit, aby insolvenční správce i v době mezi rozhodnutím o povolení oddlužení a jeho následným schválením mohl čerpat odměnu za výkon své činnosti a současně přimět insolvenční soudy k tomu, aby se při zajištění tohoto cíle nesoustřeďovaly v těchto insolvenčních řízeních na vlastní zálohu na náklady insolvenčního řízení (§ 108 insolvenčního zákona). Jeví se smysluplnějším nepodmiňovat v počátečních fázích insolvenčního řízení rozhodnutí o insolvenčním návrhu, jenž je spojen s návrhem na povolení oddlužení, složením zálohy na náklady insolvenčního řízení a zajistit pravidelný přísun částek, jež mají krýt aktivity insolvenčního správce způsobem, jenž lépe odpovídá majetkovým poměrům tohoto typu dlužníků . K tomu dlužno dodat, že již do 1.1.2014 se rozhodovací praxe soudů ustálila na závěru, že insolvenční správce má nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů i za období od povolení oddlužení do doby, kdy nastanou účinky jeho schválení. Oba vrchní soudy proto sdílejí názor, že pokud s odměnou insolvenčního správce za toto období vyhláška č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013 nepočítá a upravuje jen odměnu a hotové výdaje po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je nutné ji určit úvahou soudu s přihlédnutím ke kritériím podle ustanovení § 5 této vyhlášky s tím, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v ustanovení § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 této vyhlášky. Proto odměnu insolvenčního správce za jeho činnost, jež nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, to je za jeho činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem, soud určuje zejména s přihlédnutím k délce této doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud insolvenčnímu správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity podle ustanovení § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky. Tyto závěry vyslovil Vrchní soud v Praze například v rozhodnutí sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSHP 620/2010-B ze dne 25.8.2010, sp. zn. MSPH 79 INS 14408/2013, 3 VSPH 161/2014-B ze dne 11.3.2010, sp. zn. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010 ze dne 19.5.2011. Vrchní soud v Olomouci je formuloval například v rozhodnutí sp. zn. KSOL 16 INS 7593/2009, 2 VSOL 292/2014-B-60 ze dne 26.6.2014, sp. zn. KSBR 39 INS 25831/2012, 1 VSOL 518/2013-B-16 ze dne 26.9.2013, sp. zn. KSBR 31 INS 5738/2009, 2 VSOL 522/2011-B-44 ze dne 23.11.2011 a sp. zn. KSOS 36 INS 2399/2010, 2 VSOL 281/2010-A-34 ze dne 9.9.2010 a dalších. Odvolací soud proto v nyní přezkoumávané věci uzavírá, že správci vznikl, v souladu s citovanou vyhláškou nárok na odměnu a hotové výdaje nejen po dobu plnění (realizace) splátkového kalendáře, kdy termín první splátky stanovil insolvenční soud od měsíce července, nýbrž již od měsíce června 2011, neboť již ke dni 30.6.2011 nastaly účinky schváleného oddlužení (§ 407 odst. 1IZ, § 3 písm. b/, § 7 odst. 4 shora citované vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2013). Proto z uvedených důvodů odvolací soud přiznal správci nárok na jeho odměnu i za měsíc červen 2011, tj. 750 Kč + DPH ve výši 21%, tj. celkem za toto období 907,50 Kč, neboť tato částka nebyla správci dlužníkem formou záloh uhrazena.

V této souvislosti dlužno pro úplnost uvést, že odvolací soud nepřehlédl, že účinky schváleného oddlužení nastaly již 30.6.2011 a že při doslovném výkladu (viz argumentace shora), by správci vznikl nárok i na úhradu hotových výdajů za tento měsíc v paušální výši 150 Kč + DPH. Nicméně v tomto případě se jedná o zcela hraniční případ, kdy účinky schváleného oddlužení nastaly poslední den v měsíci. Proto by dle názoru odvolacího soudu nebylo nesprávné v tomto případě i tuto paušální částku na hotových výdajích správci za červen 2011 přiznat, nehledě k tomu, že ji ani správce sám nepožadoval.

Důvodný byl v daném případě rovněž požadavek insolvenčního správce na odměnu za květen 2011, tj. do schválení oddlužení. Jelikož správce již v tuto dobu, stejně jako v červnu 2011 vykonával svou funkci řádně (sestavil seznam přihlášených pohledávek, provedl jejich přezkum, podával soudu zprávy apod.), považuje odvolací soud odměnu ve výši 750 Kč + DPH i za tento 1 měsíc za přiměřenou, tj. opět ve výši 907,50 Kč (tj. včetně DPH 21%).

Odvolací soud proto uzavírá, že správci za celou dobu od povolení oddlužení, kdy byl ustanoven do funkce (9.5.2011) do června 2016 (včetně) vznikl nárok na odměnu ve výši 56.130 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 10.863 Kč včetně DPH (tedy celkem 66.993 Kč), z toho částka ve výši 65.178 Kč již byla insolvenčnímu správci uhrazena formou záloh v rámci plnění splátkového kalendáře. Zbývající částku ve výši 1.815 Kč, na kterou mu vznikl nárok, si insolvenční správce vyplatí z dosud za tím účelem deponované částky (která zřejmě vznikla v důsledku přeplatku dlužníka z jeho nezabavitelné částky v měsíci březnu 2016-viz zjištění shora, zpráva správce B-26).

Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud ve výroku III. napadené usnesení soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak je uvedeno shora ve výroku I. tohoto usnesení odvolacího soudu.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 31. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu