1 VSOL 1158/2017-B-31
KSOS 33 INS 12268/2011 1 VSOL 1158/2017-B-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem 739 53 Hnojník 401, o splnění oddlužení, schválení odměny insolvenčního správce a osvobození od placení pohledávek věřitelů, o odvolání insolvenční správkyně Ing. Hany Sazovské, se sídlem U Hřiště 255, 739 42 Frýdek-Místek-Chlebovice, a dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.11.2017, č.j. KSOS 33 INS 12268/2011-B-23,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. m ě n í tak, že soud schvaluje odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně Ing. Hany Sazovské, se sídlem U Hřiště 255, 739 42 Frýdek-Místek-Chlebovice v celkové výši 73.746,64 Kč sestávající a) za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení z odměny ve výši 6.352,50 Kč včetně DPH a náhrady hotových výdajů ve výši 1.046,14 Kč včetně DPH, celkem 7.398,64 Kč a b) za období od rozhodnutí o schválení oddlužení z odměny ve výši 55.290 Kč včetně DPH a náhrady hotových výdajů včetně DPH ve výši 11.058 Kč, celkem 66.348 Kč. Insolvenční správkyni se ukládá vydat dlužníkovi deponovanou částku ve výši 481,77 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. isir.justi ce.cz

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV. z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka podle § 413 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ ) (výrok I.), schválil odměnu insolvenční správkyně Ing. Hany Sazovské ve výši 54.382,50 Kč a její hotové výdaje ve výši 10.876,50 Kč, obojí včetně DPH s tím, že tyto částky již byly insolvenční správkyni zaplaceny zálohově (výrok II.), insolvenční správkyni zprostil funkce (výrok III.) a zamítl návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek věřitelů (výrok IV.).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že: -usnesením ze dne 28.3.2012, č.d. B-9, rozhodl o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se stanovením první splátky k 30.4.2012, -ze závěrečné zprávy insolvenční správkyně o splnění oddlužení ze dne 4.4.2017 vyplývá, že za dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradil dlužník nezajištěným věřitelům částku 352.159,09 Kč, což představuje 29,02 % jejich zjištěných pohledávek. Součástí závěrečné zprávy je návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek dle ust. § 414 IZ, -na základě výzvy soudu č.d. B-21 ze dne 25.7.2017 dlužník doručil dne 2.8.2017 přípis, z něhož vyplývá, že nižší splátky na insolvenci odcházely z důvodu jeho pracovní neschopnosti, protože byl na operaci kolene a čeká ho další operace, -v závěrečné zprávě požádala insolvenční správkyně o doplatek DPH ve výši 1 % za měsíce duben-prosinec 2012 (67,50 Kč k odměně a 13,50 Kč k hotovým výdajům insolvenční správkyně, když v tomto roce byla sazba DPH 20 %), dále o odměnu za dobu před schválením oddlužení za měsíce srpen 2011-březen 2012 ve výši 6.000 Kč + DPH ve výši 1.261 Kč. Ve zprávě o splnění oddlužení si insolvenční správkyně vyúčtovala hotové výdaje za měsíc březen 2012 ve výši 150 Kč + DPH ve výši 31,50 Kč a dále částku 1.265,83 Kč (cestovné ve výši 620,14 Kč, poštovné ve výši 376 Kč a hovorné 50 Kč a DPH ve výši 219,69 Kč).

Při stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce soud vycházel z ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění platném do 31.12.2013 a schválil hotové výdaje a odměnu insolvenční správkyně za dobu trvání splátkového kalendáře, tj. od dubna 2012 do března 2017 v celkové výši 65.259 Kč (9 x 1.080 Kč a 51 x 1.089 Kč). Oproti tomu nepřiznal insolvenční správkyni odměnu za dobu před schválením oddlužení, když tento nárok neshledal důvodným. Rovněž nepřiznal insolvenční správkyni hotové výdaje za měsíc březen 2012, neboť po dobu splátkového kalendáře jí byla vyplácena částka 150 Kč + DPH právě na její hotové výdaje, když za celou dobu trvání splátkového kalendáře čerpala na hotových výdajích částku 10.876, 50 Kč. Pokud insolvenční správkyně požádala o doplatek 1% DPH za měsíce duben až prosinec 2012, kdy byla sazba DPH 20 %, pak soud správkyni navýšení odměny v tomto rozsahu nepřiznal, neboť obdržela-li zálohy v roce 2012, byla je povinna ve smyslu § 36 odst. 2 IZ zahrnout do základu DPH v období, kdy je přijala a odvést z nich DPH. Na konci oddlužení již nebude insolvenční správkyně z těchto částek žádnou DPH odvádět. Pokud správkyně poukazovala na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1VSOL 30/2014-B-25, tak k tomuto soud prvního stupně uvedl, že zatímco v případě, kdy se správce stává plátcem DPH až v průběhu splátkového kalendáře, pak se DPH z dříve přijatých záloh zpětně doplácí, v případě, že pouze dochází ke změně sazby DPH, se DPH z dříve přijatých záloh nedoplácí.

Zamítnutí návrhu dlužníka dle § 415 IZ soud prvního stupně odůvodnil tím, že nastanou-li v řízení takové skutečnosti, pro které lze oddlužení zrušit, nelze dlužníka osvobodit od placení pohledávek věřitelů. Důvody, pro které bylo možno oddlužení zrušit, spatřoval v naplnění podmínek dle ust. § 418 odst. 1 písm. b) IZ, tedy jestliže se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře v průběhu schváleného oddlužení nebude možno splnit. Ze závěrečné zprávy insolvenční správkyně vyplývá, že dlužník od počátku schváleného oddlužení dosahoval výrazně nižší příjem (o 5.000 Kč až 8.000 Kč), než jaký deklaroval v návrhu na zahájení insolvenčního řízení (28.586 Kč), čímž se od počátku pohyboval na hranici 30 %. V listopadu 2013 měl pracovní úraz, po dobu pracovní neschopnosti se jeho plnění pohybovalo na úrovni 0,05 %. Výpadek v příjmech byl částečně kompenzován výplatou pojistného za tento úraz. Již od dubna 2014 byl dlužník správkyní upozorňován na neplnění podmínky minimálního uspokojení věřitelů. Od dubna 2016 až do konce oddlužení byl dlužník v pracovní neschopnosti. Přes opakovaná upozornění insolvenční správkyně nezajistil do oddlužení žádný náhradní příjem. Vlivem popření přihlášených pohledávek byly závazky dlužníka sníženy téměř o 160.000 Kč, celkově přihlášené výše 1.460.100,14 Kč, což představuje snížení více než o 11 %. Ze spisu také vyplývá, že dlužník v posledních měsících splátkového kalendáře poskytoval věřitelům částku nižší o 3.000 Kč, což se jeví soudu jako účelové, neboť z dlužníkova podání ze dne 31.7.2017 č.d. B-22 vyplývá, že v insolvenčním řízení manželky uzavřel darovací smlouvu ze dne 9.12.2016 (tedy v době, kdy sám byl v insolvenci), podle níž se zavázal poskytovat měsíčně dar ve výši 4.200 Kč. Za takové situace nezbylo, než žádost dlužníka na osvobození zamítnout.

Proti výroku II. usnesení podala odvolání insolvenční správkyně a domáhala se přiznání odměny a hotových výdajů insolvenčního správce za dobu od povolení oddlužení do schválení oddlužení. K tomuto nároku odkázala na konstantní judikaturu Vrchního soudu v Olomouci. Rovněž setrvala na nároku na doplatek DPH ve výši 1 % za období, kdy byla sazba DPH 20 %, neboť se v průběhu trvání účinků schváleného oddlužení měnila a o odměně a náhradě nákladů je rozhodováno až současně s rozhodnutím o splnění oddlužení, tj. v době, kdy platí sazba 21 % DPH. Proto IS náleží k odměně a náhradě hotových výdajů náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Z uvedených důvodů se domáhala změny napadeného rozhodnutí ve výroku II. tak, že insolvenční správkyni bude přiznána odměna a hotové výdaje včetně DPH v částce 74.047,33 Kč.

Proti výroku IV. podal odvolání dlužník, v němž vysvětloval výpadek příjmu, který byl způsoben úrazem a hlavně špatně stanovenou diagnózou ze strany lékaře. Momentálně má za sebou už třetí operaci a je hospitalizován v nemocnici Třinec. Neměl žádný vedlejší příjem kvůli pracovní neschopnosti, proto nemohl do oddlužení odvádět vyšší splátky. Deset let pracuje v automobilovém průmyslu a mzda se každý měsíc liší, proto nepovažuje za pravdivé tvrzení insolvenčního správce, že jeho příjem byl úmyslně navýšen. I v době pracovní neschopnosti bylo měsíčně pro insolvenčního správce sráženo 4.500 Kč a ani jednou se nejednalo o částku nižší. Nesouhlasil s tím, že ve věci poskytnutí daru manželky pro insolvenční řízení ve výši 4.200 Kč jednal účelově. Oba mají v insolvenčních řízeních stejného insolvenčního správce a v obou řízeních se řídili jeho radou. Insolvenční správce tvrdil, že časově bude vše v pořádku, protože insolvence dlužníka měla končit 28.3.2017. Návrh byl podepsán dne 9.12. , ale insolvenční správce tvrdil, že to bude v pořádku. Poslední částka byla sražena v březnu, ale z dávek nemocenského pojištění proběhla srážka i v dubnu. Proto opětovně požádal dle § 415 IZ o prominutí zbytku pohledávek, kdy rovněž upozornil, že v době, kdy u něj probíhalo insolvenční řízení vyplatil stejnému insolvenčnímu správci částku 6.000 Kč za podání návrhu na oddlužení manželky a o této částce se insolvenční správce vůbec nezmínil. Tvrzení o špatném zdravotním stavu doložil lékařskými zprávami.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 30.9.2017.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona se zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006) v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. Z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější právní úprava, však zůstávají zachovány. Náležitosti procesního úkonu učiněného před 1.7.2017 a jeho účinky se posuzují podle úpravy v době, kdy byl učiněn. Jestliže u takového procesního úkonu již od 1.7.2017 není vyžadována některá náležitost, soud k ní pro účely rozhodnutí o procesním úkonu již od 1.7.2017 nepřihlíží.

V posuzované věci oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře skončilo k datu 31.3.2017, tedy před účinností zákona č. 64/2017 Sb., takže náležitosti a účinky rozhodnutí o schválení odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně se posuzují podle právní úpravy účinné do 30.6.2017. Oproti tomu návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek nezajištěných věřitelů podal dlužník na výzvu soudu ze dne 25.7.2017 až dne 2.8.2017, proto je nutno naplnění podmínek pro osvobození dlužníka posoudit podle právní úpravy účinné od 1.7.2017.

Z obsahu insolvenčního spisu mimo zjištění soud prvního stupně vyplývá, že -řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 13.7.2011, v němž dlužník tvrdil celkovou výši nezajištěných závazků ve výši 1.373.850,32 Kč a čistý měsíční příjem 28.586 Kč. Je ženatý, má vyživovací povinnost vůči dvěma dětem. Zaměstnán byl u společnosti Dimos Czech republic s.r.o. Dobrá-Nošovice. Předpokládaná míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 925.000 Kč činila při čisté měsíční mzdě 63,36%. -Usnesením ze dne 1.8.2011 č.d. A-5 soud zjistil úpadek dlužníka, insolvenční správkyní ustanovil Ing. Hanu Sazovskou a povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením. -Ve zprávě o činnosti ze dne 26.9.2011 insolvenční správkyně sdělila, že dlužník bydlí s manželkou v obecním bytě, má 2 vyživovací povinnosti, do insolvenčního řízení se přihlásilo nezajištěných 11 věřitelů a celková výše přihlášených pohledávek činí 1.460.100,15 Kč. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Dle soupisu majetkové podstaty dlužník vlastnil pouze obvyklé vybavení domácnosti v hodnotě 8.000 Kč. -Dle seznamu přihlášených pohledávek činila výše zjištěných pohledávek 1.137.984,57 Kč. -Usnesení ze dne 28.3.2012 č.d. B-9 o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 28.3.2012 v 11.15 hod. -Ve zprávě o plnění oddlužení č. 1 ze dne 15.9.2012 insolvenční správkyně sdělila předpokládanou míru uspokojení věřitelů, která v dubnu 2012 činila 48,76 % a v září 2012 pouze 30,04 %. Již v této zprávě upozornila, že pokud u dlužníka nevzroste čistý příjem, nebudou uspokojeny pohledávky věřitelů v minimální výši 30 %. Na tuto skutečnost byl dlužník upozorněn. -Ve zprávě o plnění oddlužení č. 4 ze dne 9.6.2014 č.d. B-13 správkyně sdělila, že poklesla očekávaná míra uspokojení věřitelů v prosinci 2013 na 29,77 % s tím, že dne 19.11.2013 měl dlužník pracovní úraz. -Následně měla očekávaná míra uspokojení věřitelů klesající tendenci až na 22,53 % v říjnu 2014. Ve zprávě č. 6 ze dne 12.3.2015 č.d. B-15 insolvenční správkyně uvedla, že dlužník byl opakovaně upozorněn na to, že pokud nezvýší čistý příjem, nesplní zákonnou povinnost pro setrvání oddlužení. -Dle zprávy o plnění oddlužení č. 8 ze dne 12.3.2016 č.d. B-17 očekávaná míra uspokojení věřitelů v lednu 2016 činila 29,58 %, v březnu 2016 činila 29,39 %. -Ve zprávě o plnění oddlužení č. 9 ze dne 20.9.2016 č.d. B-18 insolvenční správkyně sdělila, že v dubnu 2016 byla očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů 29,90 %, od té doby nadále klesala na 28,25 % v září 2016. -Usnesením ze dne 3.11.2016 č.d. B-19 soud změnil poměr uspokojení pohledávek věřitelů, kdy ukončil účast věřitelů v insolvenčním řízení, a to Smart Capital a.s. s pohledávkou ve výši 24.384 Kč, AB 5.V ve výši 25.449,60 Kč a 15.337,70 Kč, a dále BNP Paribas Personal Finance SA ve výši 68.008,73 Kč. -Ve zprávě o splnění oddlužení formou plnění splátkového kalendáře ze dne 4.4.2017 č.d. B-20 insolvenční správkyně sdělila, že od dubna 2016 byl dlužník až do konce oddlužení v pracovní neschopnosti. Přes opakovaná upozornění správkyně nezajistil do oddlužení žádný náhradní majetek, aby nezajištění věřitelé byli uspokojeni alespoň na 30 % svých zjištěných pohledávek, ačkoliv vlivem popření přihlášených pohledávek byly jeho závazky sníženy o téměř 160.000 Kč. Nezajištění věřitelé byli uspokojeni ve výši 29,02 %, neboť bylo na jejich pohledávky poskytnuto 352.159,09 Kč. Vyúčtovala odměnu a hotové výdaje takto: celkovou odměnu včetně DPH ve výši 61.710 Kč, z toho za období trvání splátkového kalendáře ve výši 54.450 Kč, uhrazeno bylo zálohově 54.382,50 Kč včetně DPH, odměna insolvenčního správce za 3/2012 ve výši 750 Kč plus DPH,

odměnu za období od úpadku do schválení oddlužení za 7 měsíců, tj. 8/2011 -3/2012 ve výši 5.250 Kč plus 21 % DPH ve výši 1.102,50 Kč, celkem 6.352,50 Kč. ve výši 7.260 Kč, včetně DPH, z toho uhrazeno zálohově 900 Kč včetně DPH. Na odměnu zbývá doplatit celkem 6.427,50 Kč hotové výdaje ve výši 12.337,33 Kč, z toho za období splátkového kalendáře ve výši 10.890 Kč, bylo uhrazeno zálohově 10.876,50 Kč včetně DPH, hotové výdaje za období od úpadku do schválení oddlužení a paušál za 3/2012 ve výši 181,50 Kč včetně DPH, z něhož bylo uhrazeno 180 Kč, k doplacení na hotových výdajích zbývá 1.280,83 Kč. Odměna za dobu trvání oddlužení ve výši 54.382,50 Kč sestává bez DPH ve výši 45.000 Kč, 20 % DPH za 9 měsíců ve výši 1.350 Kč a 21% DPH za 51 měsíců ve výši 8.032,50 Kč. Zbývá doplatit 1 % za 9 měsíců z částky 750 Kč ve výši 67,50 Kč. Hotové výdaje za období trvání splátkového kalendáře po 150 Kč činí za 60 měsíců trvání 9.000 Kč bez DPH, 20% DPH za 9 měsíců ve výši 330 Kč a 21% DPH za 51 měsíců ve výši 1.543,50 Kč, celkem 10.873,50 Kč. Dále vyúčtovala hotové výdaje za měsíc březen 2012 ve výši 180 Kč a za období od rozhodnutí o úpadku do konce měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení, sestávající a) cestovné k prohlídce obydlí dne 16.8.2011 ve výši 275,62 Kč, b) cestovné k přezkumnému jednání dne 3.10.2011 ve výši 344,52 Kč, c) poštovné 376 Kč, d) hovorné 50 Kč, e) 21% DPH ve výši 219,69 Kč, hotové výdaje celkem 1.265,83 Kč. Součástí zprávy byl návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek dle § 414 odst. 1 IZ. -Usnesením ze dne 25.7.2017 č.d. B-21 soud vyzval dlužníka, nechť sdělí, zda navrhuje postup dle ust. § 415 IZ, podle něhož může soud přiznat osvobození dlužníku i přes skutečnost, že nezajištěným věřitelům dlužník neuhradil minimálně 30 % jejich zjištěných pohledávek. Ve výzvě účastníka informoval, že uspokojení věřitelů dosahuje pouze 29,02 %, přičemž podmínkou pro přiznání osvobození dlužníka od placení pohledávek ve smyslu ust. § 414 IZ je návrh dlužníka a splnění všech podmínek podle schváleného oddlužení, mezi které patří to, že se nezajištěným věřitelům dostane minimálně 30 % uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Současně dlužníka poučil o ust. § 415 IZ. -Na výzvu reagoval dlužník podáním doručeným soudu dne 2.8.2017 č.d. B-22, v němž uvedl, že zcela souhlasí s návrhem podle § 415 IZ. Sdělil, že nižší splátky na insolvenci odcházely proto, že od 14.4.2016 byl dlouhodobě po úrazu na PN. Má za sebou dvě operaci kolene (zlomenina čéšky) a vinou špatné prvotní diagnózy ho čeká další operace (kompletní výměna čéšky), v současné době je neustále na pracovní neschopnosti. Sdělil, že dne 17.5.2017 soud schválil oddlužení manželce Janě anonymizovano , anonymizovano , vedené pod KSOS 33 INS 29111/2016-B-4, v němž uložil dlužníkovi jako plátci ze smlouvy o důchodu, aby měsíčně zasílal částku 4.200 Kč na účet insolvenční správkyně. Účetní v práci dlužníka upozornila, že insolvence stále trvá včetně srážek, tzn., že z částky 12.400 Kč bude muset tuto částku až do ukončení insolvence splácet. Proto požádal o rychlé vyřízení.

-Dne 16.11.2017 č.d. B-26 insolvenční správkyně požádala o pokyn, neboť předložila konečnou zprávu, v níž uplatnila nárok na odměnu a hotové výdaje v celkové výši 74.047,33 Kč s tím, že zálohově bylo vyplaceno 66.339 Kč, k úhradě zbývá částka 7.708,33 Kč. Správkyně eviduje na účtu dlužníka zůstatek ve výši 7.889,41 Kč, jedná se o platbu přijatou po 60. splátce, kterou deponovala do pravomocného rozhodnutí ve věci přiznání odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně. Na tomto skutkovém základě vydal soud prvního stupně odvoláním napadeného rozhodnutí.

Podle § 413 IZ, jehož znění nebylo novelou zákona č. 64/2017 Sb. změněno, splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Podle § 38 odst. 1, věty první IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. Podle věty třetí citovaného zákonného ustanovení, je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

S účinností od 1.1.2013 byla vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška) změněna zákonem č. 488/2012 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení, podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, se postupuje v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

Rozhodným zněním vyhlášky č. 313/2007 Sb. v posuzované věci je vyhláška č. 488/2012 Sb. ve znění účinném do 31.12.2012, neboť o způsobu řešení úpadku (povoleno oddlužení dlužníka) bylo rozhodnuto usnesením ze dne 1.8.2011 č.d. A-5, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 1.8.2011 v 9.30 hodin.

Podle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. platí, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 7 odst. 4) vyhlášky insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že insolvenční správkyně má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nastaly zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku dne 28.3.2012 v 11.15 hodin, takže insolvenční správkyni náleží podle ustanovení § 3 písm. b) prováděcí vyhlášky měsíční odměna ve výši 750 Kč již za dobu od března 2012 (nikoliv dubna 2012), v němž nastaly účinky schváleného oddlužení zveřejněním usnesení č.d. B-9 v insolvenčním rejstříku, tedy za 61 měsíců x 750 Kč, tj. 45.750 Kč plus DPH a dále za stejné období náhrada hotových výdajů, tj. za 61 měsíců x 150 Kč ve výši 9.150 Kč plus DPH. DPH byla do 31.12.2012 ve výši 20 % a od ledna 2013 ve výši 21 %. Protože 1. splátka schváleného oddlužení byla stanovena ke dni 30.4.2012 a z vyúčtování odměny insolvenčního správkyně je zřejmé, že za březen 2012 insolvenční správkyně odměnu ani náhradu hotových výdajů neobdržela, náleží insolvenční správkyni doplatek odměny za březen 2012 s DPH ve výši platné ke dni právní moci tohoto rozhodnutí, tedy ve výši 21 %. Za měsíc březen 2012 proto insolvenční správkyni náleží doplatek odměny a náhrady hotových výdajů včetně DPH ve výši 1.089 Kč.

Důvodná je též odvolací námitka, že insolvenční správkyně má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do konce měsíce předcházejícího rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, tedy za období srpen 2011 až únor 2012, i když tyto nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky (srov. ustálená judikatura obou vrchních soudů, např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16.5.2012, č.j. KSPA 48 INS 14447/2010, 1 VSPH 620/2012-B-27 nebo rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.11.2015, č.j. KSBR 31 INS 9044/2009, 1 VSOL 593/2015-B-54, ze dne 17. 6. 2016, č.j. KSBR 32 INS 7994/2010, 1 VSOL 734/2016-B-54). Proto insolvenční správkyni náleží za dobu od rozhodnutí o úpadku do účinků schválení oddlužení za srpen 2011 až února 2012 za 7 měsíců odměna ve výši 7 x 750 Kč, tj. 5.250 Kč + 21 % DPH ve výši 1.102,50 Kč, odměna celkem 6.352,50 Kč. Dále insolvenční správkyni za toto období náleží náhrada hotových výdajů v prokazatelné výši (tedy cestovné k prohlídce obydlí dne 16.8.2011 ve výši 275,62 Kč, cestovné k přezkumnému jednání dne 3.10.2011 ve výši 344,52 Kč, poštovné 376 Kč a hovorné 50 Kč), hotové výdaje celkem 1.046,14 Kč, které nejsou navýšeny o 21% DPH, neboť hotové výdaje v plnění poskytnutém insolvenční správkyni již DPH obsahují.

Oproti tomu odvolací soud neshledal důvodný požadavek insolvenční správkyně na navýšení DPH o 1% z odměny a hotových výdajů za období od dubna 2012 do prosince 2012, kdy DPH dosahovala výše 20%, neboť ze zpráv insolvenční správkyně o plnění oddlužení vyplývá, že odměna a hotové výdaje včetně v té době platné 20% DPH byly insolvenční správkyni za toto období dlužníkem pravidelně hrazeny. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční správkyně byla povinna odvést DPH v období, kdy plnění přijala. Na základě rozhodnutí o schválení celkové odměny a hotových výdajů za dobu trvání oddlužení nebude insolvenční správkyni DPH zpětně doměřena do výše 21% za celkové přijaté plnění.

Lze tedy shrnout, že za období od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře náleží insolvenční správkyni odměna za 61 měsíců x 750 Kč, tj. 45.750 Kč plus DPH a dále náhrada hotových výdajů za 61 měsíců x 150 Kč, tj. 9 150 Kč plus DPH. DPH v průběhu schváleného oddlužení měnila svou výši, proto za období duben 2012-prosinec 2012, tj. za 9 měsíců činí 20 %; za období leden 2013-březen 2017 a doplatek za březen 2012, tj. za 52 měsíců činí 21 %. 20 % DPH z odměny za 9 měsíců po 750 Kč činí 1.350 Kč a z náhrady hotových výdajů za 9 měsíců po 150 Kč činí 270 Kč. DPH ve výši 21 % z odměny za 52 měsíců po 750 Kč činí 8.190 Kč a z náhrady hotových výdajů za 52 měsíců po 150 Kč činí 1.638 Kč. Za 61 měsíců trvání účinků schváleného oddlužení náleží insolvenční správkyni odměna včetně DPH ve výši 55.290 Kč a náhrada hotových výdajů včetně DPH ve výši 11.058 Kč, celkem 66.348 Kč.

Za dobu od úpadku do splnění schváleného oddlužení (68 měsíců) proto náleží insolvenční správkyni odměna včetně DPH ve výši 61.642,50 Kč, náhrada hotových výdajů (za 61 měsíců) včetně DPH ve výši 11.058 Kč a dále hotové výdaje v prokázané výši 1.046,14 Kč, celkem částka 73.746,64 Kč. Zálohami dlužník zaplatil insolvenční správkyni částku 66.339 Kč, správkyně deponuje na účtu dlužníka částku 7.889,41 Kč. Proto bude doplatek na odměně a hotových výdajích ve výši 7.407,64 Kč insolvenční správkyni uhrazen z deponovaných prostředků a správkyně je povinna dlužníkovi zbytek deponované částky ve výši 481,77 Kč vydat.

Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a ve výroku II. napadené usnesení soudu prvního stupně změnil.

Podle § 414 odst. 1 IZ ve znění účinném od 1.7.2017 jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Podle § 414 odst. 2 IZ osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

Podle § 414 odst. 3 IZ osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

Podle § 415 IZ ve znění účinném od 1.7.2017 Je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 2 a 3 platí obdobně.

Výkladem ustanovení § 415 IZ se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 28.2.2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněném pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam dovodil, že k předpokladům, za nichž insolvenční soud dlužníka osvobodí od placení zbytku jeho dluhů, i když je hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek (nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli), a které musí být splněny kumulativně, patří: 1/ návrh dlužníka, 2/ prokázání toho, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník nezavinil a 3/ prokázání toho, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 31.1.2014 sp. zn. 29 NSCR 91/2013 uveřejněném pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 insolvenčního zákona) a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 insolvenčního zákona).

V usnesení ze dne 30.11.2016, sen. zn. 29 NSČR 127/2014, Nejvyšší soud k závěrům plynoucím z R 47/2014 dodal, že kdyby se v insolvenčním řízení prosadil způsob oddlužení, při kterém by již v době jeho schválení bylo zřejmé, že hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek (aniž by šlo o případ, kdy se věřitelé s dlužníkem dohodli na nižším plnění), musí se tato skutečnost zohlednit (ve prospěch dlužníka) i v rámci testu nastaveného ustanovením § 415 IZ (při úvaze, zda se prokázalo, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem).

V rozhodnutí ze dne 31.7.2017 sp. zn. 29 NSCR 21/2017 dále Nejvyšší soud konstatoval, že není logického důvodu, proč by dlužník neměl být podroben testu konkursem v opačné situaci, tedy v případě, kdy věřitelé nebo insolvenční soud prosadí způsob oddlužení, při kterém v době jeho schválení nebylo zřejmé, že hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dále konstatoval, že dlužník se může vyhnout testu konkursem a předejít riziku, že nebude osvobozen od placení zbytku svých dluhů dle § 415 IZ, jestliže v průběhu oddlužení splní požadavek kladený na minimální zákonnou (nebo s věřiteli smluvenou) míru uspokojení dlužníkových věřitelů tím, že k úhradě jejich pohledávek použije i tu část svého majetku, která nepodléhala režimu schválené formy oddlužení a která by mu jinak zůstala k dispozici. Uvedeným postupem se totiž dlužníku otevírá možnost osvobození od placení zbytku dluhů dle § 414 insolvenčního zákona.

Soud prvního stupně zamítl návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek proto, že v řízení nastaly takové skutečnosti, pro které bylo možno oddlužení zrušit (§ 418 odst. 1 písm. b) IZ), tedy zřejmě že dlužník zavinil snížení míry uspokojení pohledávek věřitelů. K tomuto odvolací soud konstatuje, že návrh dlužníka musí osvědčovat dvě skutečnosti: a) že ke snížení míry uspokojení došlo z důvodů objektivních (např. ztráta majetku z důvodu živelné pohromy, ztráta příjmů z důvodů, které nemají původ v činnosti dlužníka nebo které dlužník nebyl schopen předvídat při obvyklé míře obezřetnosti apod.), b) při řešení úpadku dlužníka konkursem by nebylo dosaženo u nezajištěných věřitelů vyšší míry uspokojení; srovnání bude vycházet z ocenění hodnoty majetku, který by při řešení úpadku konkursem byl zahrnut do majetkové podstaty a byl by zpeněžen. Soud prvního stupně tedy shledal naplnění první z podmínek pro neosvobození dlužníka, proto již plnění dlužníka testu konkursem nepodrobil. Nutno však dodat, že dlužník ve svém návrhu podle § 415 IZ, skutečnost, že při řešení úpadku dlužníka konkursem by nebylo dosaženo u nezajištěných věřitelů vyšší míry uspokojení, ani netvrdil.

Protože osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny, je možno přiznat pouze na návrh, musí mít takový návrh všechny zákonem požadované náležitosti. Ve výzvě ze dne 25.7.2017 č.d. B-21 soud dlužníkovi ve vztahu k návrhu dle § 415 IZ pouze citoval zákonné ustanovení, bez konkrétního poučení jaké skutečnosti je dlužník povinen v návrhu dle § 415 IZ tvrdit a aniž by dlužníka poučil o negativních následcích nesplnění výzvy.

Protože k zamítnutí návrhu dle § 415 IZ stačí nesplnění jedné z uvedených dvou podmínek, odvolací soud přezkoumal závěr soudu prvního stupně, že dlužník zavinil snížení míry uspokojení pohledávek věřitelů. V této souvislosti vzal v úvahu, že o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl soud. Dále že dlužník byl po celou dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře zaměstnán u stejného zaměstnavatele a že ze zpráv insolvenční správkyně o plnění oddlužení nevyplývá, že by dlužník porušil některou z povinností upravenou v ust. § 412 IZ.

Dále vzal odvolací soud v úvahu, že již ve zprávě č. 1 o průběhu oddlužení ze dne 15.9.2012 insolvenční správkyně upozornila, že pokud u dlužníka nevzroste čistý příjem, nebudou uspokojeny pohledávky věřitelů v minimální výši 30 % s tím, že na tuto skutečnost byl dlužník upozorněn. Očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů se pohybovala po celou dobu trvání oddlužení pod zákonem požadovanou minimální hranicí 30%, a přestože očekávaná míra uspokojení poklesla v souvislosti s pracovním úrazem dlužníka v listopadu 2013 na 22,53%, dlužník poskytl plnění v souvislosti s pracovním úrazem do oddlužení a v dubnu 2016, rok před splněním oddlužení, se zvýšila očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů na 29,90%. Jak dlužník doložil lékařskými zprávami, a potvrdila i insolvenční správkyně, je dlužník od dubna 2016 v dlouhodobé pracovní neschopnosti, kdy se opakovaně podrobil operaci kolene, což je bez pochyb okolnost, kterou dlužník nezavinil a nemohl ji předpokládat ani při zachování maximální obezřetnosti. V důsledku této pracovní neschopnosti poklesla míra uspokojení na 29,02 % v březnu 2017. Z obsahu spisu nevyplývá, že by soud prvního stupně nařídil jednání ke zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ pro klesající míru uspokojení v souladu se závěry rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 NSČR 12/2013, čímž ponechal dlužníka v naději, že podmínky pro osvobození od placení pohledávek věřitelů splňuje. Zamítnutí návrhu (navíc bez slyšení dlužníka a insolvenční správkyně, které bylo povinné v době splnění oddlužení v březnu 2017 a v právní úpravě účinné od 1.7.2017 jako povinný předpoklad zakotveno není) tak bylo pro dlužníka překvapivé.

Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností proto odvolací soud dospěl k závěru, že zavinění dlužníka na snížené míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů neshledal, neboť nastalé zdravotní potíže dlužník nemohl ani při maximální obezřetnosti předpokládat a jsou zcela objektivního charakteru bez možnosti dlužníka je ovlivnit. Nelze rovněž přehlédnout, že zákonem požadovanou míru uspokojení věřitelů dlužník z objektivních důvodů nesplnil pouze v rozsahu 0,98%.

Soud prvního stupně se však dosud nezabýval otázkou, zda částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší, než částka, které by se jim dostalo, kdyby úpadek dlužníka byl řešen konkursem, s tím, že je nutno zohlednit možné zpeněžení majetkové podstaty dlužníka a příjem dlužníka, který by při řešení úpadku konkursem náležel do majetkové podstaty při řádném chodu věcí v konkursu do skončení realizační fáze insolvenčního řízení završené podáním konečné zprávy insolvenčním správcem. Jak již odvolací soud uvedl shora, naplněním této podmínky se soud prvního stupně nezabýval vzhledem k absenci těchto tvrzení dlužníka v jeho návrhu dle § 415 IZ, ovšem poučení dlužníka o náležitostech návrhu dle § 415 IZ soudem prvního stupně bylo pouze formální, navíc bez poučení o následcích neposkytnutí součinnosti.

Odvolací soud proto napadené rozhodnutí ve výroku IV. podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém dlužníka poučí o povinnosti tvrzení a prokázání podmínky, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší, než částka, které by se jim dostalo, kdyby úpadek dlužníka byl řešen konkursem, včetně poučení o negativních následcích nesplnění výzvy. O návrhu dle § 415 IZ pak nově rozhodne v závislosti na reakci dlužníka.

P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Proti výroku II. usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 14. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu