1 VSOL 1151/2013-A-9
KSOS 25 INS 31655/2013 1 VSOL 1151/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Pavla Kratochvíla, nar. 8.2.1986, bytem Havířov-město, Uzavřená 12/1013, PSČ 736 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.11.2013, č.j. KSOS 25 INS 31655/2013-A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník v návrhu netvrdil rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek či hrozící úpadek. Konstatoval, že součástí vylíčení rozhodujících skutečností dle ustanovení § 103 odst. 2 IZ je nejen konkrétní údaj o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaj o pohledávkách takových věřitelů, včetně údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Pouhé obecné tvrzení, že dlužník není schopen dostát svým závazkům, nepostačuje. Ze skutkových tvrzení v návrhu nelze posoudit, zda je dlužník v úpadku či zda mu úpadek reálně hrozí, tj. zda není objektivně schopen plnit své závazky či zda je pouze plnit nechce, neboť se domnívá, že insolvenční řízení pro něj znamená výhodnější či rychlejší řešení jeho situace. Návrh dlužníka je tedy vadný, tyto vady brání pokračování v řízení, přičemž ustanovení § 128 odst. 1 IZ neumožňuje vyzvat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, a proto jej odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že jeho neschopnost splácet závazky vyplývá ze seznamu věřitelů, který je součástí insolvenčního návrhu, v němž bylo uvedeno, že některé závazky byly plněny naposledy v květnu 2013 a ve vztahu k těmto závazkům došlo k zesplatnění úvěru, dokument však byl doručen až po podání insolvenčního návrhu. Dále uvedl, že žije ve společné domácnosti s matkou a veškerý majetek v domácnosti je jejím majetkem, jeho jediným majetkem je mobilní telefon Nokia C5. Poukázal na skutečnost, že seznam svých věřitelů uvedl v bodu 18 insolvenčního návrhu a zvlášť zpracoval seznam věřitelů i s daty posledních splátek a výší dluhu a namítal, že na základě těchto informací mohl soud prvního stupně učinit závěr, že se nachází v hrozícím úpadku a že nejlepším řešením jeho úpadku je oddlužení, neboť má patnáct věřitelů, závazky po splatnosti více jak 30 dnů i a z připojených dokladů vyplývá, že dlužník je upomínán o zaplacení celé částky a hrozí mu exekuce. Soud prvního stupně rovněž nesprávně konstatoval, že k návrhu nepřipojil seznam zaměstnanců. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se jeho insolvenční návrh neodmítá (§ 41 odst. 2 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 8.11.2013 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. V bodu 06 návrhu dlužník uvedl, že svou nerozvážností si nabral úvěry, které není schopen splácet, místo toho, aby vyhledal pomoc nějakého finančního poradce, který se zabývá řešením těchto problémů, snažil se brát si další úvěry a myslel si, že situaci zvládne. Opak je však skutečností a nyní již není schopen dostát svým závazkům a je jen otázkou času, kdy přijdou soudy a exekuce. Proto se rozhodl svou finanční situaci řešit insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení . V bodu 15 návrhu uvedl, že svým nerozvážným chováním se dostal do úvěrové pasti a insolvence je jediná možnost, jak se zbavit dluhů. V bodě 18 návrhu popsal čtrnáct závazků vůči deseti věřitelům, závazky označil obecným důvodem vzniku a výší, věřitele označil pouze obchodní firmou (v některých případech neúplně bez uvedení právní formy). K návrhu připojil seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl čtrnáct závazků vůči devíti věřitelům, věřitele označil obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem (resp. jménem, příjmením a bydlištěm), závazky uvedl obecným důvodem vzniku, výší zbývající dlužné částky a datem poslední platby, platbu 3 závazků provedl naposledy v květnu 2013, platbu 7 závazků provedl naposledy nejpozději v srpnu 2013, platbu dvou závazků provedl naposledy v září 2013, platbu dvou závazků provedl naposledy v říjnu 2013, splatnost u žádného ze závazků neuvedl.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 103 odst. 3 věta druhá IZ, insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 104 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1). V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké, nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést (odst. 2). Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu podaného insolvenčního návrhu dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje úplné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, nutno vyjít ze závěrů, které Nejvyšší soud ČR formuloval ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 88/2010. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c / IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

K náležitostem insolvenčního návrhu se dále vyslovil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR, a v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). Zde Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil názor, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet za situace, že obsahují náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4 věta třetí IZ).

Z insolvenčního návrhu dlužníka ve spojení se seznamem závazků lze dovodit úpadek dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, písm. a) a b) IZ, neboť z těchto listin vyplývá mnohost věřitelů dlužníka, mnohost jeho peněžitých závazků a rovněž jeho platební neschopnost. V seznamu závazků dlužník totiž uvedl data posledních plateb svých závazků, z nichž lze dovodit při uvažování měsíční splatnosti splátek, že závazky jsou po splatnosti déle jak tři měsíce, a to u závazků placených naposledy v květnu 2013 (§ 3 odst. 2, písm. b) IZ). Nadto dlužník od října 2013 žádný závazek neplní, tj. zastavil platby všech svých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a) IZ).

Soud prvního stupně proto pochybil, když insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 17.prosince 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu