1 VSOL 1150/2016-B-13
KSOL 10 INS 7463/2016 1 VSOL 1150/2016-B-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníků a) Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , IČ: 65158989, b) Jany anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Uničov, Nová Dědina 14, PSČ 783 91, o způsobu řešení úpadku, k odvolání obou dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 11.8.2016, č.j. KSOL 10 INS 7463/2016-B-7

tak to :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 11.8.2016, č.j. KSOL 10 INS 7463/2016-B-7 se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), neschválil oddlužení dlužníků Lubomíra anonymizovano a Jany anonymizovano (výrok I.) a na jejich majetek prohlásil konkurs s tím, že bude řešen jako nepatrný (výrok II. a III.). Dále vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkům, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkům, ale insolvenční správkyni (výrok IV.) a deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok V.). V odůvodnění uvedl, že dlužníci nejsou ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) IZ osobami oprávněnými podat návrh na povolení oddlužení, neboť mají závazek z podnikání vůči věřiteli č. 11 ČR-isir.justi ce.cz

Česká správa sociálního zabezpečení, který soudu v podání ze dne 12.7.2016 sdělil, že s řešením úpadku dlužníka Lubomíra anonymizovano oddlužením nesouhlasí. V průběhu insolvenčního řízení tak vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí (§ 390 odst. 3 IZ), nebo zamítnutí (§ 395 odst. 1, 2 IZ) návrhu na povolení oddlužení, proto oddlužení neschválil a současně na majetek dlužníků prohlásil konkurs, který bude řešen jako nepatrný (§ 314 odst. 3 IZ).

Proti tomuto rozhodnutí podali dlužníci včas odvolání, ve kterém namítali, že všichni věřitelé vůči kterým mají závazky z podnikání, s řešením jejich úpadku oddlužením souhlasili, a to kromě ČR-České správy sociálního zabezpečení, a proto s tímto věřitelem vstoupili do jednání, z něhož vyplynulo, že tento věřitel je ochoten svůj nesouhlas s povolení oddlužení za určitých podmínek odvolat. Rozhodnutí soudu o nepovolení oddlužení tak považují za předčasné a prohlášení konkursu na majetek za nevýhodné pro samotné věřitele. Pro úplnost odkazovali na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.9.2015, č.j. 1 VSPH 243/2015-A-38, ve kterém se výslovně uvádí, že k nesouhlasu vyjádřenému věřitelem, který ze zákona nemůže souhlasit s prominutím svých pohledávek, se nemůže přihlížet. Ačkoliv byl zmiňovaný případ posuzován ve vztahu k věřiteli VZP, dlužníci se domnívají, že ČSSZ je v obdobném postavení, a tudíž se na něj toto rozhodnutí může rovněž vztahovat.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 3 IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníci se návrhem ze dne 29.3.2016, doručeným soudu dne 30.3.2016, domáhali rozhodnutí o svém úpadku a navrhovali, aby byl řešen společným oddlužením manželů formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podali na předepsaném formuláři a v kolonce 07 mimo jiné uvedli, že do této kritické situace se dostali z důvodu neúspěchu při podnikání Lubomíra anonymizovano , které vedlo k radikálnímu poklesu příjmu v domácnosti. Současně sdělili, že mají souhlas věřitelů s řešením jejich úpadku formou oddlužení. Jednotlivé závazky uvedli v kolonce 17 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění -nevykonatelné) a mezi nimi je též mimo jiné závazek vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Olomouc. K návrhu připojili podepsané prohlášení obsahující seznam závazků, které pochází z podnikání dlužníka a) Lubomíra anonymizovano , mezi kterými uvedli též závazek vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Olomouc, a dlužníka a) výslovně prohlásil, že souhlasy od všech těchto věřitelů s povolením oddlužení mu byly uděleny, a proto žádá soud o postup dle ustanovení § 397 odst. 1 věta druhá IZ, tedy povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Usnesením ze dne 11.5.2016, č.j. KSOL 10 INS 7463/2016-A-9 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků, insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Ing. Petr Konečný, povoleno řešení úpadku oddlužením, věřitelé vyzváni k přihlášení svých pohledávek a na den 20.7.2016 nařízeno přezkumné jednání a svolána schůze věřitelů. Podáním ze dne 12.7.2016 doručeným soudu téhož dne sdělil přihlášený věřitel č. 11 ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, že přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Lubomíra anonymizovano přihláškou P11 nezajištěné pohledávky ve výši 451.312 Kč a s ohledem na výši pohledávky dlužníka z jeho podnikání v souladu s ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ sděluje, že nesouhlasí s řešením dlužníkova úpadku oddlužením. Toto sdělení bylo konstatováno na schůzi věřitelů, na kterou se žádný věřitel nedostavil, a na tomto základě rozhodnuto odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 403 IZ má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku (odstavec 1). Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (odstavec 2).

Podle ustanovení § 404 IZ o tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst. 2 a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.

Podle ustanovení § 404 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2). Rozhodnutí, jímž oddlužení neschválí, doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník (odstavec 3).

Odvolací soud konstatuje, že s účinností od 1.1.2014 je pro posouzení otázky, zda závazky z podnikání vůči nezajištěným věřitelům brání řešení dlužníkova úpadku oddlužení významný souhlas věřitele s oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ . Pokud dlužník tento souhlas nemá, není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluhy z podnikání, které brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jejího úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ, a nikoliv důvodem pro postup podle ustanovení § 397 IZ (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015, č.j. KSBR 29 INS 15846/2015-A-11, 1 VSOL 918/2015, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst.2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením.

V posuzované věci dlužníci v návrhu tvrdili, že mají souhlas věřitelů (vůči nimž má dlužník a) závazky z podnikání) s řešením jejich úpadku formou oddlužení a rovněž v seznamu závazků z podnikání dlužník a) výslovně prohlásil, že souhlasy od všech těchto věřitelů s povolením oddlužení mu byly uděleny, a proto žádá soud o postup dle ustanovení § 397 odst. 1 věta druhá IZ, tedy povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Za této situace soud prvního stupně usnesením ze dne 11.5.2016, č.j. KSOL 10 INS 7463/2016-A-9 rozhodl o úpadku dlužníků, insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Ing. Petr Konečný, povoleno řešení úpadku oddlužením, věřitelé vyzváni k přihlášení svých pohledávek a na den 20.7.2016 nařízeno přezkumné jednání a svolána schůze věřitelů. Teprve z podání přihlášeného věřitele č. 11 ČR-Česká správa sociálního zabezpečení ze dne 12.7.2016, doručeného soudu téhož dne, bylo zjištěno, že tento věřitel, vůči němuž má dlužník a) závazky z podnikání, s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí.

Odvolací soud konstatuje, že po povolení oddlužení lze k nesouhlasu věřitele s řešením úpadku oddlužením přihlédnout jen za podmínek stanovených v § 403 IZ. Věřitel č. 11 ČR-Česká správa sociálního zabezpečení nevyužil možnosti hlasovat mimo schůzi věřitelů a na schůzi věřitelů se nedostavil (zůstal zcela nečinný). Za situace, že tento věřitel nehlasoval o způsobu oddlužení, nemohl ani uplatnit námitky podle § 403 odst.2 věta první IZ). K námitkám uplatněným věřitelem, který nehlasoval o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (§ 403 odst.2 IZ).

Jinými slovy řečeno, k nesouhlasu věřitele č. 11 ČR-Česká správa sociálního zabezpečení s řešením úpadku oddlužením, který nehlasoval o přijetí způsobu oddlužení, neměl soud prvního stupně při rozhodování o schválení oddlužení vůbec přihlédnout.

Odvolací soud ovšem konstatuje, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že dlužníci návrhem na povolení oddlužení sledovali nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a) IZ), když v návrhu, jakož i v připojeném seznamu závazků z podnikání prohlásili, že souhlasy od všech těchto věřitelů s povolením oddlužení jim byly uděleny, což se ukázalo jako nepravdivé.

Podle ustanovení § 395 odst.1 písm. a) IZ i nsolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 395 odst.2 IZ Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Ze shora citovaných ustanovení § 395 odst.1 písm. a), odst.2 IZ je zřejmé, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením je zásada poctivosti dlužníka a zodpovědného přístupu k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Otázkou poctivosti záměru dlužníka při podání návrhu ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ se Nejvyšší soud zabýval například v usnesení ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněném pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde formuloval a odůvodnil závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v ustanovení § 395 IZ mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce § 405 odst. 1 IZ) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením poctivý záměr ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ trvá po celou dobu oddlužení, tedy od samotného podání insolvenčního návrhu až po vydání rozhodnutí ve smyslu § 414 IZ o osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Poctivost dlužníkova záměru při oddlužení je povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední činnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval, případně nesleduje oddlužením poctivý záměr, a to okamžitě, jakmile vyjdou takové skutečnosti v insolvenčním řízení najevo. Pro posouzení poctivosti či nepoctivosti záměru dlužníka v oddlužení není rozhodující pouze jednání dlužníka při podání insolvenčního návrhu, ale po celou dobou plnění oddlužení a dokonce i po jeho skončení.

Dále Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26.2.2014, sp. zn. 29 NSČR 71/2013, dostupném na internetových stránkách ww.nsoud.cz, formuloval a odůvodnil závěr, že insolvenčnímu soudu je v ustanovení § 395 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) IZ výslovně předepsáno zkoumat poctivost dlužníkových záměrů a jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení při povolení oddlužení a při jeho schválení, což ovšem neznamená, že dlužník není povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Stejně tak skutečnost, že nepoctivost dlužníkova záměru nebo jeho lehkomyslný či nedbalý přístup vyšly v insolvenčním řízení najevo až dodatečně (po schválení oddlužení), nezbavuje insolvenční soud povinnosti zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení (např. věřitelé) nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni, nebo nedovoleně zvýhodněni (§ 5 písm. a) IZ).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že dlužníci při podání návrhu na povolení uvedli nepravdivé údaje, když prohlásili, že dlužník a) má dluhy z podnikání, které nebrání řešení jejich úpadku oddlužením, neboť mají souhlasy všech těchto věřitelů s povolením oddlužení, aniž měli souhlas věřitele ČR-České správy sociálního zabezpečení, který soudu po povolení oddlužení sdělil, že s řešením úpadku dlužníka a) oddlužením nesouhlasí, přičemž z obsahu sdělení se nepodává, že někdy souhlasil, a tento svůj kategorický nesouhlas do rozhodnutí odvolacího soud neodvolal (jak bylo dlužníky avizováno v odvolání). Lze se proto důvodně domnívat, že dlužníci účelově tvrdili souhlasy všech věřitelů, vůči nimž má dlužník a) závazky z podnikání, s řešením jejich úpadku oddlužením, aby tak dosáhli povolení oddlužení, což považuje odvolací soud za nepoctivé jednání, které nutno přičíst k tíži dlužníků a k němuž nutno přihlédnout z úřední povinnosti v jakékoliv fázi řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné, byť z jiného důvodu, potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 29.listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu