1 VSOL 1145/2015-B-50
KSOS 34 INS 20145/2012 1 VSOL 1145/2015-B-50

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem v Novém Jičíně, Masarykovo nám. 1/1, PSČ 741 01, korespondenční adresa: Nový Jičín, Nerudova 10, PSČ 741 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 20145/2012, o odvolání dlužnice a Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem tamtéž, ze dne 2.10.2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.9.2013, č.j. KSOS 34 INS 20145/2012-B-22,

t a k t o:

I. Odvolání Petra anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.9.2013, č.j. KSOS 34 INS 20145/2012-B-22 se o d m í t á.

II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.9.2013, č.j. KSOS 34 INS 20145/2012-B-22 se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 16.9.2013, č.j. KSOS 34 INS 20145/2012-B-22 Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 204 odst. 1 a § 208 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) rozhodl, že odvolání dlužnice B13 (e-mail) a B14 podané u soudu dne 2.5.2013, ve znění doplnění B18 (e-mail) a B20 ze dne 6.8.2013 podané u soudu dne 27.8.2013, proti výroku IV. usnesení j.č. KSOS 34 INS 20145/2012-B7 ze dne 14.2.2013 se odmítá.

V důvodech uvedl, že usnesením ze dne 14.2.2013, č.j. KSOS 34 INS 20145/2012-B-7 bylo výrokem IV. uloženo insolvenčnímu správci, aby každý měsíc z částky sražené dlužnici:-k postižitelné částce připočetl dar z darovací smlouvy a jiné mimořádné příjmy,-ponechal si částku 900 Kč měsíčně jako zálohu na odměnu a na náhradu hotových výdajů, navýšeno o DPH, je-li insolvenční správce jeho plátcem,-uhradil případné pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou,-zbývající část vyplatil nezajištěným věřitelům, a to první splátku v termínu do 31.3.2013, druhou a další splátku nadále vždy nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce, ve stanoveném poměru (pozn. jak je dále v tomto výroku specifikován). Podáním doručeným 2.5.2013 (události B13 a B14 spisu) podala dlužnice proti uvedenému rozhodnutí, výslovně proti výroku IV., odvolání. Z poštovní doručenky č. 33906 o doručení usnesení ze dne 14.2.2013, č.j. KSOS 34 INS 20145/2012-B-7 vyplývá, že posledně uvedené usnesení (B-7) bylo dlužníci doručováno prostřednictvím Pošty Nový Jičín a bylo jí doručeno do vlastních rukou dne 25.2.2013. Ve smyslu ust. § 204 odst. 1 o.s.ř. a § 57 odst. 1, odst. 3 o.s.ř. tak začala dlužnici plynout lhůta k podání odvolání dne 26.2.2013 a skončila dnem 12.3.2013. Vzhledem k tomu, že dlužnice podala odvolání proti označenému rozhodnutí (B-7) teprve dne 2.5.2013, učinila tak až po uplynutí zákonné 15-ti denní lhůty a soud proto její odvolání B-13 (email) a B14 podané u soudu dne 2.5.2013, ve znění doplnění B18 (email) a B-20 ze dne 6.8.2013 podané u soudu dne 27.8.2013 jako opožděné odmítl.

Proti tomuto usnesení (a současně i proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.9.2013, č.j. KSOS 34 INS 20144/2012-B-24) podala dlužnice spolu s manželem Petrem Štěpánem, podáním ze dne 2.10.2013, doplněné podáním ze dne 18.1.2014, včasné odvolání (viz závěry Vrchního soudu v Olomouci v jeho usnesení ze dne 15.5.2015, č.j. KSOS 34 INS 20145/2012, 1 VSOL 1339/2014-B-42), v němž namítala, že jejich odvolání proti usnesení o schválení oddlužení (pozn. myšleno proti výroku IV. usnesení ze dne 14.2.2013, č.j. KSOS 34 INS 20145/2012-B-7) bylo včasné, protože obsahovalo nesprávné poučení o opravném prostředku, neboť odvolatelka se domnívá, že v dotčené části (ve výroku IV.) je proti němu odvolání přípustné a v důsledku tohoto nesprávného poučení platí zvláštní tříměsíční lhůta. Navrhla, aby nyní napadené usnesení soudu prvního stupně bylo změněno tak, že se její (a manželovo) odvolání neodmítá.

Nutno opět konstatovat, že předmětné insolvenční řízení ve věci dlužnice Jarmily anonymizovano , které je u Krajského soudu v Ostravě vedeno sp. zn. KSOS 34 INS 20145/2012, bylo zahájeno 17.8.2012.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), změněn zákonem č. 294/2013 Sb.

Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Proto je třeba na danou věc aplikovat též zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ust. § 7 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád (dále jen též o.s.ř. ) ve znění účinném od 1.1.2014, tedy ve znění novely provedené zákonem č. 293/2013 Sb.

Dále třeba opětovně zdůraznit, že účastníkem tohoto insolvenčního řízení je pouze dlužnice Jarmila anonymizovano , nikoliv odvolatel Petr Štěpán. Z předmětného spisu se totiž podává, že i když dlužnice Jarmila anonymizovano ve svém insolvenčním návrhu, který spojila s návrhem na povolení oddlužení, výslovně žádala o spojení jejího řízení s řízením manžela (pozn. který podal ve stejný den insolvenční návrh, spojený s návrhem na povolení oddlužení, jehož věc je u Krajského soudu v Ostravě vedena pod sp. zn. KSOS 34 INS 20144/2012) s tím, že jejich dluhy vznikly za trvání manželství a jde o dluhy společné, soud prvního stupně obě řízení do 31.12.2013 nespojil. Přitom s účinností od 1.1.2014 ve smyslu ustanovení § 83a IZ platí, že v insolvenčním řízení spojení věcí dvou různých dlužníků ke společnému řízení není přípustné. Jestliže tedy soud prvního stupně před datem 1.1.2014 řízení ve věci dlužnice a jejího manžela nespojil, po 1.1.2014 je již spojit nelze. Proto i nadále jde o dvě samostatná insolvenční řízení a nebylo v něm rozhodnuto o povolení společného oddlužení obou manželů (které je výslovně upraveno v ustanovení § 394a IZ až ve znění účinném od 1.1.2014). V tomto směru se oba manželé mýlí.

Z uvedených důvodů se proto mohl odvolací soud v tomto řízení zabývat pouze odvoláním dlužnice Jarmily anonymizovano proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.9.2013, č.j. KSOS 34 INS 20145/2012-B-22, nikoliv též jejím odvoláním proti usnesení ze 12.9.2013, vydaným ve věci manžela pod č.j. KSOS 34 INS 20144/2012-B-24. V návaznosti na to bylo nutno uzavřít, že odvolatel Petr Štěpán se nestal účastníkem předmětného insolvenčního řízení (ve věci dlužnice) a není osobou oprávněnou k podání odvolání proti přezkoumávanému usnesení. Jeho odvolání bylo tedy nutno proti tomuto usnesení (B-22) podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. odmítnout (viz výrok I. tohoto usnesení odvolacího soudu), jako odvolání podané neoprávněnou osobou.

Z výše uvedených důvodů proto pouze na základě odvolání dlužnice Jarmily anonymizovano odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (B-22), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice nelze vyhovět, avšak ze zcela jiných důvodů, než ke kterým dospěl soud prvního stupně.

Rozhodnutí okresního nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni může účastník napadnout odvoláním, pokud to zákon nevylučuje (§ 201 o.s.ř.). Odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje (§ 204 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 406 odst. 2 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 (pozn., tj. i ke dni schválení oddlužení dlužnice) platí, že v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud a) uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení, b) označí příjmy, ze kterých by dlužník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první splátku, c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, d) přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen plátce mzdy dlužníka ), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku (odst. 3). Rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval (odst. 4). Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře doručí insolvenční soud do vlastních rukou také plátci mzdy dlužníka. O právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Částky sražené z dlužníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci (odst. 5).

Podle ust. § 38 odst. 4 IZ v rozhodném znění platí, že Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně.

Podle ustanovení § 10 IZ v rozhodném znění, insolvenční soud v insolvenčním řízení a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá, b) průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen "dohlédací činnost").

Podle § 11 IZ v rozhodném znění, při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odst. 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odst. 2).

Konečně ustanovení § 91 IZ v rozhodném znění stanoví, že proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

V daném případě se ze spisu podává, že usnesením ze dne 14.2.2013, č.j. KSOS 34 INS 2015/2012-B-7 soud prvního stupně schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a mimo jiné v něm v rámci své dohledací činnosti (ve smyslu ust. 10 a 11 IZ a v souladu s ust. 38 odst. 4 IZ) ve výroku IV. uložil insolvenční správkyni JUDr. Dagmar Jahnové-aby každý měsíc z částky sražené dlužnici (pozn. plátcem mzdy-viz výrok II. uvedeného usnesení) a vyplácené plnění Jaroslavem Štěpánem (viz výrok III. uvedeného usnesení), k postižitelné částce připočetla dar z darovací smlouvy a jiné příjmy, a dále aby si ponechala částku 900 Kč měsíčně jako zálohu na odměnu a na náhradu hotových výdajů, navýšeno o DPH, je-li jeho plátcem,-uhradila případné pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou,-zbývající část, aby vyplatila nezajištěným věřitelům, a to první splátku v termínu do 31.3.2013, druhou a další splátku nadále vždy nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce, ve stanoveném poměru. Proti tomuto usnesení (které obsahovalo poučení, že proti němu není odvolání přípustné) podala dlužnice odvolání datované 30.4.2013 (které bylo následně doplněno), a to výslovně proti jeho výroku IV. Namítala v něm, že vlastně mají platit dvě odměny a žádala o jeho opravu s tím, aby uspokojení jejich věřitelů mohlo být vyšší. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení (B-22), kterým toto odvolání dlužnice proti usnesení ze dne 14.2.2013, č.j. KSOS 34 INS 20145/2012-B-7 pro opožděnost odmítl.

K tomuto zjištění je nutno nejprve uvést, že ve smyslu ustanovení § 406 odst. 5 IZ dlužník není osobou oprávněnou podat odvolání proti usnesení insolvenčního soudu, kterým bylo rozhodnuto o schválení jeho oddlužení plněním splátkového, ledaže jeho žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl (viz závěry např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, dále ze dne 30.1.2014, sen. zn. 29 NSČR 91/2013, která jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). To ovšem není projednávaný případ, neboť jednak dlužnice odvoláním datovaným 30.4.2013 nebrojí proti rozhodnutí insolvenčního soudu o způsobu jejího oddlužení a ani v řízení nežádala o jiné splátky, nýbrž napadá pouze jeho závislý výrok IV., kterým soud prvního stupně dal v rámci své dohledací činnosti pokyn insolvenční správkyni, aby v průběhu plnění splátkového kalendáře čerpala z postižitelných příjmů dlužnice a též darovací smlouvy či jiných mimořádných příjmů, zálohu na svoji odměnu a výdaje. Jedná se tedy o rozhodnutí, které soud prvního stupně vydal v rámci jeho dohledací činnosti ve smyslu ustanovení § 10 a § 11 IZ, v návaznosti na ust. 38 odst. 4 IZ, proti kterému ovšem rovněž není odvolání přípustné (§ 91 IZ). Potud obsahovalo usnesení ze dne 14.2.2013, č.j. KSOS 34 INS 2015/2012-B-7 správné poučení, že proti němu (pozn. a to v celém jeho rozsahu) není odvolání přípustné; z tohoto důvodu dlužnici proti němu ani žádná odvolací lhůta (jeho doručením) běžet nezačala.

Proto i když soud prvního stupně nyní napadeným usnesením (B-22) odmítl odvolání dlužnice proti usnesení ze dne 14.2.2013 (B-7) s nesprávným závěrem, že jde o odvolání opožděné, přesto bylo nutno napadené usnesení potvrdit, neboť současně učinil odvolací soud závěr, že jde o odvolání, které směřuje proti rozhodnutí (ve výroku IV.), proti kterému není odvolání přípustné.

Z těchto důvodů postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a k odvolání dlužnice napadené usnesení soudu prvního stupně ze dne 16.9.2013, č.j. KSOS 34 INS 20145/2012-B-22, byť ze zcela jiných důvodů, potvrdil, neboť toto odvolání dlužnice směřuje proti rozhodnutí, proti němuž nelze odvolání podat.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e/, v návaznosti na § 229 odst. 4 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, odvolateli Petru anonymizovano a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 30. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu