1 VSOL 1144/2017-B-29
KSOS 31 INS 31671/2015 1 VSOL 1144/2017-B-29

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužnice Hany Lechovičové, nar. 28.3.1984, bytem Ostrava- Hrušov, U Vodárny 512/5, PSČ 711 00, zastoupené JUDr. Patrikem Graňákem, advokátem se sídlem Karviná, Svatováclavská 97/6, PSČ 733 01, o způsobu řešení úpadku a o návrhu věřitele č. 6 Richarda anonymizovano , anonymizovano , bytem Havířov- Město, Pavlovova 586/8, PSČ 736 01, zastoupeného Mgr. Janem Pflegrem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Dlouhá 6, na svolání schůze věřitelů k rozhodnutí o řešení způsobu oddlužení, k odvolání tohoto věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.9.2017, č.j. KSOS 31 INS 31671/2015-B-21

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.9.2017, č.j. KSOS 31 INS 31671/2015-B-21 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 406 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho isir.justi ce.cz

řešení (dále jen IZ ), schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty (výrok I.), podle ustanovení § 29 odst. 2 potvrdil ustanovení nového insolvenčního správce Horizont ISPL v.o.s., IČO 28599373, o kterém rozhodla schůze věřitelů podle ustanovení § 29 odst. 1 IZ ( výrok II.), podle ustanovení § 406 odst. 2 písm. b) označil majetek, který náleží do majetkové podstaty (výrok III.) a zamítl návrh věřitele č. 6 podle § 47 odst. 1 IZ na svolání schůze věřitelů s předmětem jednání rozhodnutí o způsobu oddlužení (výrok IV.). V odůvodnění uvedl, že u přezkumného jednání dne 14.4.2016 byly přezkoumány přihlášené pohledávky P1-P6 v celkové výši 580.456,94 Kč, a na to navazující schůze věřitelů, které se zúčastnil pouze věřitel č.6, rozhodla o odvolání Mgr. Žanety Burkotové z funkce insolvenční správkyně a do funkce insolvenčního správce ustanovila Horizont ISPL v.o.s., IČO: 28599373. Dále tato schůze věřitelů zvolila věřitele č. 6 zástupcem věřitelů a rozhodla, že způsobem oddlužení bude zpeněžení majetkové podstaty. Věřitel č. 6, který hlasoval pro tento způsobu oddlužení, vznesl ještě před konáním schůze dne 8.4.2016 námitky, na jejichž obsah při schůzi odkázal. U jednání dne 26.5.2016, které soud k projednání námitek věřitele č. 6 nařídil, věřitel na vznesených námitkách setrval a navrhl, aby soud oddlužení dlužnice pro sledování nepoctivého záměru neschválil. Z provedeného šetření soud zjistil, že dlužnice nebyla a není evidována jako majitelka koně a podle zprávy insolvenční správkyně, která navrhla, aby oddlužení dlužnice bylo řešeno splátkovým kalendářem, zjistil, že dlužnice bydlí v nájmu, vlastní pouze osobní věci a obvyklé vybavení domácnosti, takže do soupisu majetkové podstaty nebylo nic sepsáno. Dále insolvenční správce uvedl, že dlužnice byla do roku 2011 a 2012 registrována jako vlastník dvou osobních automobilů s tím, že vozidla Audi A3 rok výroby 2003 prodala v roce 2012 svému příteli Danielu Dvořákovi za cenu 18.000 Kč, která byla nepřiměřeně nízká, ale odpůrčí žalobu na určení neúčinnosti převodu vozidla Audi A3 správce nepodal, neboť nelze prokázat, že vozidlo mělo v době prodeje vyšší cenu a též s ohledem na datum prodeje. Vozidlo VW Touareg 2,5 TDi datum první registrace 2004 prodala dlužnice v roce 2011 společnosti AUTO Heller, s.r.o. za cenu 225.000 Kč, kterou správce považuje za cenu obvyklou. Věřitel č. 6 podáním ze de 29.6.2016 navrhl, aby soud svolal schůze věřitelů, která opakovaně rozhodne o způsobu oddlužení, neboť pro rozhodnutí o způsobu oddlužení na schůzi věřitelů dne 14.4.2016 neměl dostatek informací, když bývalá správkyně nepředložila soudu soupis majetkové podstaty a nedostatečně prošetřila majetek dlužnice a její neúčinné právní úkony, takže o výsledcích šetření nepodala řádnou zprávu. Soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční zákon nedává insolvenčnímu soudu možnost, aby rozhodnutí schůze věřitelů o způsobu oddlužení zrušil a zdůraznil, že věřitel č. 6 jako nezajištěný věřitel na řádně svolané schůzi věřitelů dne 14.4.2016 rozhodl o způsobu oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty, přičemž insolvenční zákon nepřipouští možnost, aby o způsobu oddlužení bylo rozhodováno opakovaně na další schůzi věřitelů.

Proti tomuto rozhodnutí podal věřitel č. 6 včas odvolání s tím, že je osobou oprávněnou podat odvolání, byť je v poučení odvoláním napadeného rozhodnutí uvedeno, že proti němu není odvolání přípustné, neboť podle ustanovení § 406 odst.

4 IZ, ve znění účinném do 30.6.2017, je přiznáno právo odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení též věřiteli, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ insolvenční soud nevyhověl. V odvolání namítal, že schůze věřitelů nařízená na den 14.4.2016 měla být odročena, neboť původní insolvenční správkyně soudu nedoručila ani soupis majetkové podstaty, ani zprávu o oddlužení, která by dostatečným způsobem popisovala hospodářskou situaci dlužníka, či obsahovala posouzení případných neplatných nebo neúčinných úkonů dlužnice. Nejednalo se tedy o řádnou zprávu, z níž by si věřitelé mohli učinit ucelený závěr o hospodářské situaci dlužnice a rozsahu majetkové podstaty. Řádná zpráva insolvenčního správce byla soudu doručena teprve 27.6.2016, a proto věřitel č. 6 soudu navrhl, aby ve smyslu ustanovení § 47 IZ svolal novou schůzi věřitelů za účelem rozhodnutí o způsobu oddlužení, když předchozí schůze dne 14.4.2016 neměla-s ohledem na nedostatek informací o majetkové situaci dlužníka-vůbec proběhnout. Bezprostředně před konáním této první schůze věřitelů totiž nebyla k dispozici úplná zpráva insolvenčního správce a nebyl předložen ani soupis majetkové podstaty, takže nebyly splněny podmínky pro konání schůze věřitelů a insolvenční soud měl schůzi věřitelů odročit, neboť věřitelé neměli nezbytné informace pro své hlasování. Za této situace nelze k hlasování na první schůzi věřitelů dne 14.4.2016 přihlížet, a proto by měl insolvenční soud na návrh odvolatele svolat řádnou schůzi věřitelů, na níž by věřitelé měli šanci hlasovat již s informacemi, které jsou pro jejich rozhodování nezbytné. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 30.9.2017.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006) v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. Z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější právní úprava, však zůstávají zachovány. Náležitosti procesního úkonu učiněného před 1.7.2017 a jeho účinky se posuzují podle úpravy v době, kdy byl učiněn. Jestliže u takového procesního úkonu již od 1.7.2017 není vyžadována některá náležitost, soud k ní pro účely rozhodnutí o procesním úkonu již od 1.7.2017 nepřihlíží.

V posuzované věci bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a povoleno řešení jejího úpadku oddlužením usnesením ze dne 11.2.2016 č.j. KSOS 31 INS 31671/2015-A-8, přezkumné jednání a na to navazující schůze věřitelů, jejímž předmětem bylo projednání způsobu oddlužení a hlasování o přijetí způsobu oddlužení, se konala 14.4. 2016, tedy před účinností zákona č. 64/2017 Sb., takže na to navazující rozhodnutí o schválení či neschválení oddlužení musí vydáno podle právní úpravy účinné před novelou.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném do 30.6.2017 (dále jen IZ).

Proto nutno přisvědčit odvolateli, že je osobou oprávněnou podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení, neboť podle ustanovení § 406 odst. 4, věta druhá IZ, ve znění účinném do 30.6.2017, odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel ( v posuzované věci věřitel č. 6), jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ soud nevyhověl.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem ze dne 18.12.2015, doručeným soudu téhož dne, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonce 07 uvedla, že v současné době má vůči 10 věřitelům závazky v celkové výši cca 682.471,50 Kč, které pak dále zopakovala v kolonce 17 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné), mezi kterými uvedla též závazek vůči věřiteli č. 6 Richardu Smolíkovi ve výši 540.000 Kč a dále v kolonce 19 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné). V kolonce (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv), uvedla obvyklé vybavení domácnosti v pořizovací ceně 65.000 Kč. K návrhu dlužnice mimo jiné připojila seznam majetku ze dne 18.12.2015, ve kterém uvedla, že vlastní obvyklé vybavení domácnosti pořízené v letech 2004-2014 za pořizovací cenu 70.000 Kč, kterou nyní odhaduje na 22.000 Kč a současně prohlásila, že nevlastní žádný nemovitý majetek ani žádný další finanční majetek a nemá žádné pohledávky. Seznam majetku dlužnice podepsala a opatřila prohlášením o úplnosti a správnosti. V kolonce 10 návrhu uvedla, že v současné době má čistý měsíční příjem ve výši 11.700 Kč a přislíbený finanční dar od širší rodiny ve výši 1.000 Kč měsíčně. Následně soudu doložila darovací smlouvu ze dne 2.2.2016 na částku 1.000 Kč měsíčně. Usnesením ze dne 11.2.2016 č.j. KSOS 31 INS 31671/2015-A-8 byl zjištěn úpadek dlužnice, insolvenční správkyní ustanovena Mgr. Žaneta Burkotová, povoleno řešení úpadku oddlužením a na den 14.4.2016 nařízeno přezkumné jednání a svolána schůze věřitelů s předmětem jednání : a) zpráva insolvenční správkyně o její dosavadní činnosti, b) rozhodnutí o insolvenční správkyni dle § 29 IZ, bude-li takový návrh podán, c) projednání způsobu oddlužení a hlasování o přijetí způsobu oddlužení, d) volba věřitelského orgánu. Dne 7.4.2016 v 8:43 hodin byla v insolvenčním rejstříku jako č.d. B-1 zveřejněna zpráva insolvenční správkyně Mgr. Žanety Burkotové o její dosavadní činnosti a hospodářské situaci dlužníka v oddlužení, jakož i připojený seznam přihlášek pohledávek. Insolvenční správkyně ve zprávě uvedla, že jsou přihlášeny pohledávky v celkové výši 580.456,94 Kč, dlužnice má příjem ve výši 13.600 Kč a darovací smlouvu na částku 1.000 Kč měsíčně, vlastní pouze osobní věci a věci běžné vybavení domácnosti, přičemž správce nezjistil žádné neplatné nebo neúčinné úkony dlužnice, takže předpokládaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je 0 %. Předpokládaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů při řešení způsobu oddlužení splátkovým kalendářem je 47 %, a proto správkyně navrhuje oddlužení splátkovým kalendářem, když neshledala žádné okolnosti bránící schválení oddlužení. Tuto zprávu insolvenční správkyně přednesla na schůzi věřitelů dne 14.4.2016. Ještě před konáním této schůze doručil soudu dne 8.4.2016 věřitel č. 6 námitky proti schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podle ustanovení § 403 odst. 2 IZ, na kterých při schůzi věřitelů dne 14.4.2016 setrval a na jejichž obsah odkázal. Namítal, že jednání dlužnice je účelové se záměrem poškodit věřitele, neboť poskytla nepravdivé údaje o svém majetku, jakož i o svých příjmech. Zatajila, že v době zahájení insolvenčního řízení vlastnila koně, kterého po zahájení insolvenčního řízení prodala, přičemž současné mzdové podmínky dlužnice se mu jeví vůči její nadstandardní životní úrovni jako neproporcionální, takže se nemůže ubránit závěru, že pracovní smlouva dne 4.12.2015 byla uzavřena účelově, aby se dlužnice vyhnula případnému zjišťování skutečné skladby jejich příjmů. Na nepoctivý záměr dlužnice lze usuzovat též z jejího jednání vůči věřiteli č. 6 v pozici jejího majoritního věřitele, kterého ještě na konci měsíce září 2015 ubezpečovala o tom, že svůj závazek bude nadále řádně plnit. Navrhoval, aby insolvenční soud prohlásil na majetek dlužnice konkurs. Schůze věřitelů dne 14.4.2016 se zúčastnil pouze věřitel č. 6, který všemi svými hlasy odvolal Mgr. Žanetu Burkotovou z funkce insolvenčního správce a ustanovil novým insolvenčním správcem Horizont ISPL v.o.s. Dále tento přítomný věřitel č. 6 zvolil sám sebe zástupcem věřitelů a po poučení podle ustanovení § 402 IZ všemi svými hlasy rozhodl, že oddlužení bude provedeno zpeněžením majetkové podstaty. Odvolaná insolvenční správkyně Mgr. Žaneta Burkotová v následné zprávě mimo jiné uvedla, že dlužnice se správkyní spolupracovala bez problémů, poskytla jí veškerou součinnost, pravidelně hradila zálohy na odměnu insolvenční správkyně, a před přezkumným jednáním jí dlužnice sdělila, že žádného koně nevlastní, ale pouze na základě plné moci obstarává záležitosti kolem koně, a to zcela bezplatně, když kůň byl a je ve vlastnictví jejího bývalého přítele. Tomuto odpovídá i sdělení ministerstva zemědělství, které potvrdilo, že dlužnice nikdy žádného koně nevlastnila. Zopakovala, že v majetkové podstatě se nachází jen obvyklé vybavení rodinné domácnosti a že neshledala žádné neúčinné právní jednání dlužnice. Při projednání námitek věřitele č. 6 dne 26.5.2016 provedl soud důkaz sdělením ministerstva zemědělství, odboru živočišných komodit ze dne 29.4.2016, potvrzením Jezdeckého klubu Baník, IČO 60783419 a lustrací v registru vozidel, jakož i sdělením Magistrátu města Ostravy, odbor dopravně správních činností, který sdělil, že dlužnice není v současné době vedena v registru silničních vozidel Ostrava jako vlastník a provozovatel žádného silničního vozidla. Nový insolvenční správce soudu dne 27.6.2016 předložil soupis majetkové podstaty, z čehož vyplývá, že dlužnice vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti pořízené v letech 2004-2014, takže majetková podstat má hodnotu 0Kč. Dále ve zprávě uvedl, že přezkoumal převod vozidel, které dlužnice v minulosti vlastnila, a sdělil, že prodej vozidla Audi A3 v roce 2012 osobě blízké za cenu 18.000 Kč naplňuje parametry neúčinného právního úkonu, zatímco na prodeji vozidla Volkswagen Touareg 2,5 TDi v roce 2011 za kupní cenu 225.000 Kč neshledal ničeho, co by nasvědčovalo neplatnému či neúčinnému právnímu úkonu, neboť podmínky prodeje a kupní cenu považuje za standardní. K tomu dlužnice uvedla, že Daniela Dvořáka nelze považovat za osobu blízkou ve smyslu ustanovení § 116 IZ, neboť v době prodeje s ním neměla žádný partnerský vztah. Insolvenční správce k dotazu soudu sdělil, že odpůrčí žalobu na neúčinný převod vozidla Audi A3 nepodal, neboť nemůže dokázat, že automobil v době prodeje měl větší, než ve smlouvě o prodeji sjednanou hodnotu, když navíc došlo k uplynutí preklusivní lhůty a žaloba by byla soudem zamítnuta. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud obecně konstatuje, že zatímco povolení oddlužení může dlužník prosadit i proti vůli nezajištěných věřitelů, způsob, jakým toto oddlužení proběhne, je zcela v jejich rukou a insolvenční soud není oprávněn rozhodnutí schůze věřitelů jakkoliv přezkoumávat. (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne18.8.2010, č.j. MSPH 27 IND 3734/2008, 2 VSPH 376/2010-B-242, dostupné v insolvenčním rejstříku).

Otázkou platnosti usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení, jakož i otázkou závaznosti usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 NSČR 91/2013, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2014, a dále též v rozhodnutí ze dne 30.11.2016, sen. zn. 29 NSČR 127/2014, jakož i rozhodnutí v ze dne 31.7.2017, sp.zn. 29 NSCR 21/2017, vše dostupné na www.nsoud.cz., a zde formuloval a odůvodnil závěr, že o způsobu oddlužení rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 insolvenčního zákona) a pouze za situace, že nepřijmou-li rozhodnutí, pak rozhoduje insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 insolvenčního zákona). V situaci, kdy žádný z věřitelů nehlasoval mimo schůzi věřitelů (§ 400 a násl. insolvenčního zákona), Dále konstatoval, že oba na schůzi přítomní věřitelé hlasovali pro způsob oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, přičemž minimálně jeden z nich (věřitel č. 4) disponoval zjištěnou nezajištěnou pohledávkou a měl tudíž právo hlasovat, je zřejmé, že schůze věřitelů platně rozhodla o způsobu oddlužení podle § 402 odst. 3 insolvenčního zákona. Z ustanovení § 402 odst. 3 insolvenčního zákona zároveň vyplývá, že rozhodnutí o způsobu oddlužení, tedy volba, který ze zákonem předvídaných způsobů oddlužení bude uplatněn, je plně v rukou věřitelů. Rozhodne-li o způsobu oddlužení schůze věřitelů, insolvenční soud již nepřezkoumává, zda je zvolený způsob oddlužení pro věřitele či dlužníka výhodný, není právně významné, zda dlužník prosazoval jiný než přijatý způsob oddlužení a insolvenční soud není oprávněn rozhodnutí schůze věřitelů o způsobu oddlužení měnit. Posuzuje jen to, zda v průběhu řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by jinak činily oddlužení nepřípustným (§ 405 odst. 1 insolvenčního zákona). Neshledá-li důvod k neschválení oddlužení, rozhodne dle § 406 insolvenčního zákona o schválení oddlužení způsobem, o němž rozhodla schůze věřitelů.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že při schůzi věřitelů dne 14.4.2016, která probíhala podle programu uvedeného výroku VII. usnesení ze dne 11.2.2016, č.j. KSOS 31 INS 31671/2015-A-8, jímž byl zjištěn úpadek dlužnice, byl přítomen věřitel č. 6, který sám sebe zvolil zástupcem věřitelů, a všemi svými hlasy rozhodl, že oddlužení bude provedeno zpeněžením majetkové podstaty. Schůze věřitelů tedy jednomyslně přijala způsob oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty. Je nepochybné, že schůze věřitelů se účastnil minimálně jeden věřitel se zjištěnou nezajištěnou pohledávkou (věřitel č. 6 s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 532.000Kč), jemuž (v uvedeném rozsahu) svědčilo hlasovací právo. Toto rozhodnutí, jak uvedeno shora, nepřísluší insolvenčnímu soudu jakkoliv překonávat a je pro něho rozhodnutím závazným.

Požadavek odvolatele na svolání nové schůze, která by opakovaně rozhodovala o způsobu řešení úpadku oddlužením nelze vyhovět, neboť by to bylo v rozporu s insolvenčním zákonem. V rozporu by též bylo případné zrušení schůze věřitelů ze dne 14.4.2016 postupem dle ustanovení § 54 IZ, neboť insolvenčnímu soudu je dáno právo veta vůči rozhodnutím přijatým schůzí věřitelů pouze na návrh, který může podat insolvenční správce nebo věřitel, který hlasoval na schůzi věřitelů proti usnesení schůze, jehož zrušení hodlá prostřednictvím insolvenčního soudu dosáhnout. Navíc insolvenční soud může toto své právo veta využít pouze do konce předmětné schůze věřitelů

K námitce odvolatele, že schůze věřitelů nařízená na den 14.4.2016 měla být odročena, neboť původní insolvenční správkyně soudu nedoručila ani soupis majetkové podstaty, ani zprávu o oddlužení, která by dostatečným způsobem popisovala hospodářskou situaci dlužníka, či obsahovala posouzení případných neplatných nebo neúčinných úkonů dlužnice, takže se nejednalo o řádnou zprávu, z níž by si věřitelé mohli učinit ucelený závěr o hospodářské situaci dlužnice a rozsahu majetkové podstaty, přičemž řádná zpráva insolvenčního správce byla soudu doručena až po předmětné schůzi teprve dne 27.6.2016, odvolací soud konstatuje, že nejsou důvodné a nezpůsobilé zvrátit výsledek schůze věřitelů. Insolvenční soud i věřitelé měli k dispozici řádný seznam majetku dlužnice, jakož i řádnou zprávu insolvenční správkyně, takže nebyl důvod pro odročení této schůze.

Jak již bylo konstatováno výše, rozhodne-li o způsobu oddlužení schůze věřitelů, insolvenční soud již nepřezkoumává, zda je zvolený způsob oddlužení pro věřitele či dlužníka výhodný, není právně významné, zda dlužník prosazoval jiný než přijatý způsob oddlužení a insolvenční soud není oprávněn rozhodnutí schůze věřitelů o způsobu oddlužení měnit. Posuzuje jen to, zda v průběhu řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by jinak činily oddlužení nepřípustným (§ 405 odst. 1 insolvenčního zákona). Neshledá-li důvod k neschválení oddlužení, rozhodne dle § 406 insolvenčního zákona o schválení oddlužení způsobem, o němž rozhodla schůze věřitelů.

K námitce odvolatele, že dlužnice sledovala podáním návrhu na povolení nepoctivý záměr (§ 395 odst.1 písm. a) IZ), takže jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a proto mělo být rozhodnuto o neschválení oddlužení ( § 405 odst.1 IZ), odvolací soud konstatuje, že věřitel č. 6 spatřoval nepoctivý záměr v tom, že dlužnice neuvedla v insolvenčním návrhu a seznamu majetku veškerý svůj majetek (koně) a ani příjmy, což dovozoval z její nadstandartní životní úrovně, přičemž nepoctivost spatřuje též v jejím chování vůči věřiteli č. 6 v pozici jejího majoritního věřitele, kterého ještě na konci měsíce září 2015 ubezpečovala o tom, že svůj závazek bude nadále řádně plnit, a v prosinci 2015 podala předmětný insolvenční návrh. Tyto námitky považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně jako nedůvodné, neboť i současný insolvenční správce prověřoval majetek dlužnice a jeho zjištění odpovídají tomu, co dlužnice uvedla v návrhu a seznamu majetku. V chování dlužnice, která tři měsíce před podáním návrhu slibovala věřiteli plnění splátek na jeho pohledávku, nelze bez dalšího spatřovat nepoctivý záměr. V tomto směru odvolací soud ve stručnosti odkazuje na níže citovanou judikaturu k otázce nepoctivého záměru.

Podle ustanovení § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odstavec 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odstavec 2).

Otázkou nepoctivého záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení se Nejvyšší soud zabýval v rozhodnutí ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozhodnutí ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněném pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozhodnutí ze dne 28.3.2012, sen.zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozhodnutí ze dne 31. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 8/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2015, pod číslem 47), a v rozhodnutí ze dne 17. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013, uveřejněné pod číslem 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K těmto závěrům se pak přihlásil např. v rozhodnutí ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 NSČR 153/2016, dostupném na www.nsoud.cz, ve kterém připomněl, že jeho judikatura je ustálena na závěrech, podle nichž: 1) Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. R 14/2012). 2) Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 insolvenčního zákona se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 insolvenčního zákona) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení (srov. R 112/2012). 3) Dlužník je ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) a odst. 3 insolvenčního zákona povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje. Z toho, že dlužník v seznamu závazků zamlčel své zahraniční věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil majetek tvořený podíly v zahraničních společnostech, lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo (srov. R 86/2013). 4) V tom, že si dlužník případně nechal před zahájením insolvenčního řízení poskytovat (za úplatu) neúplné, nepřesné nebo nesprávné rady o povinnostech, které v oddlužení (a obecně v insolvenčním řízení) má, od osoby (nebo osob), která jej v insolvenčním řízení v žádné jeho fázi (byť jen pro účely sepisu a podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení) nezastupovala, nelze spatřovat okolnost, jež by mohla zvrátit závěr, že povinnost předložit seznam majetku splnil dlužník v insolvenčním řízení nedbale (závěr, že dlužník nezavinil neúplnost seznamu majetku co do neuvedení podstatné části svého majetku /nemovitosti/, odtud neplyne). K tomu srov. R 24/2016. 5) Výpis z evidence rejstříku trestů neobsahuje záznamy o zahlazených odsouzeních, z čehož pro účely výkladu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. a) insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. prosince 2013) logicky plyne, že proběhlo-li v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením dlužníka (jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu) pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy a toto odsouzení je již zahlazeno, nelze odtud bez dalšího usuzovat, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Tento závěr lze podpořit též poukazem na ustanovení § 416 odst. 1 insolvenčního zákona, jež určuje, že osvobození podle § 414 a 415 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. Jinak řečeno, z ustanovení § 416 odst. 1 insolvenčního zákona plyne, že tomu, aby byl úpadek dlužníka řešen oddlužením, které vyústí (může vyústit) v rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, nebrání ani okolnost, že zde jsou majetkové sankce uložené dlužníku v trestním řízení pro úmyslný trestný čin (srov. rozhodnutí ze dne 31. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 8/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2015, pod číslem 47).

6) Skutečnost, že s účinností od 1. ledna 2014 bylo [zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů], změněno ustanovení § 395 insolvenčního zákona (a mimo jiné byl vypuštěn text § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když dle poznatků praxe byl příkladný výčet okolností, z nichž bylo lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka, obsažený v tomto ustanovení zavádějící viz důvodová zpráva k označenému zákonu, II. zvláštní část, část první, body 214 a 215), na uplatnitelnosti závěrů obsažených ve shora zmíněných usneseních (z hlediska posouzení podmínek pro přijetí závěru o tom, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr) nic nemění (srov. rozhodnutí ze dne 29. června 2016, sen. zn. 29 NSČR 98/2015, dostupné na www.nsoud.cz).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že v tuto chvíli není důvod vylučovat dlužnici z režimu oddlužení a postupovat podle níže citovaného ustanovení § 405 odst.1, 2 IZ ve znění účinném do 30.6.2017.

Podle ustanovení § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle ustanovení § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřiteli č. 6 se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 13. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu