1 VSOL 1144/2016-A-10
KSBR 45 INS 16116/2016 1 VSOL 1144/2016-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Jakuba anonymizovano , anonymizovano , bytem Řetechov 60, PSČ 763 26, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou, se sídlem Luhačovice, Masarykova 175, PSČ 763 26, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 16116/2016, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka ze dne 9.8.2016 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.7.2016, č.j. KSBR 45 INS 16116/2016-A-5,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.7.2016, č.j. KSBR 45 INS 16116/2016-A-5 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na citovaná ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, odst. 4 a § 143 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zamítl insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že dlužník (který se návrhem doručným soudu 8.7.2016 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením, formou splátkového kalendáře) v návrhu uvedl, že má nevykonatelné a nezajištěné pohledávky v celkové výši 864.331,55 Kč vůči 4 věřitelům, z toho vůči dvěma má peněžité závazky po dobu delší jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že závazky není schopen plnit, neboť zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků. Po posouzení tohoto návrhu soud prvního stupně uzavřel, že i když má dlužník zjevně isir.justi ce.cz více věřitelů a také má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník tak naplňuje dvě podmínky úpadku dle § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ, nicméně k osvědčení úpadku dlužník neprokázal svou platební neschopnost dle § 3 odst. 1 písm. c) IZ, tedy že není schopen své splatné závazky splnit. Dlužník sice tvrdí, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, avšak z příloh k insolvenčnímu návrhu soud zjistil, že dlužníkovy měsíční splátky, které by měl vynakládat svým věřitelům, jsou ve výši přes cca 14.000 Kč a že čistý příjem dlužníka je cca 20.500 Kč. Je tedy dle insolvenčního soudu v možnostech dlužníka, aby splácel podstatnou část svých peněžitých závazků, tedy aby platil svým věřitelům měsíčně více jak 7.000 Kč. Tím, že dlužník neplní své závazky, není automaticky prokázáno zastavení plateb dle § 3 odst. 2 písm. a) IZ. Dlužník může pouhým neplacením svých splatných závazků naplnit toliko domněnku platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) IZ. Zastavení plateb dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) IZ musí být doprovázeno sdělením věřitelům, že se platby zastavují (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.4.2015, sen zn. 29 NSCR 24/2013). Tato skutečnost však z insolvenčního návrhu nevyplývá, proto není prokázána platební neschopnost dlužníka a tedy to, že by dlužník byl v úpadku. Rovněž nebylo prokázáno, že by dlužníku úpadek hrozil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítl, že se závěry soudu prvního stupně nelze souhlasit a především se neztotožňuje s výkladem, který soud dovodil ze zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud formuloval závěr, že za zastavení plateb je proto nutno považovat vědomé jednání dlužníka (jeho rozhodnutí), že nebude dále plnit své peněžité závazky, zpravidla doprovázené prohlášením o tom, že své závazky hradit nebude. Z pohledu současné právní úpravy pak k naplnění domněnky postačí, učiní-li tak dlužník alespoň ve vztahu k podstatné části svých závazků . Dále dlužník namítal, že měsíční splátky, které má vynakládat, nejsou 14.000 Kč měsíčně, když jen dluh č. 1, je ve výši 16.157 Kč a je již celý splatný. Soud rovněž nevzal v potaz jeho měsíční výdaje, kdy dlužník pracuje mimo místa svého bydliště, má proto zvýšené náklady na bydlení, dále hradí běžné výdaje, jako ošacení, strava atd., proto 7.000 Kč měsíčně ve spojení s již celým splatným závazkem ve výši 16.157 Kč, není schopen splácet. V neposlední řadě z jeho návrhu vyplývá i skutečnost, že dlužník zastavil platbu podstatné části svých závazků, tj. závazek č. 1 (16.157 Kč), dále závazek č. 5, který činí celkem 543.913, 65 Kč, stejně tak zastavil platby závazků č. 2-4 a 6.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání je včasné, podané osobou oprávněnou, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž ve věci musel nařizovat odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nutno zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu (doručném soudu 8.7.2016) tvrdil, že je v úpadku, neboť má více věřitelů (4) a vůči nim závazky v celkové výši 864.331,55 Kč, a to vůči věřiteli Zaplo Finance s.r.o. ve výši 16.157 Kč, který je celý splatný od 29.4.2016, vůči věřiteli Air Banka a.s. ve výši 176.210, 04 Kč, splatný 25.5.2016, ve výši 44.615,27 Kč splatný 25.5.2016, ve výši 72.435,59 Kč splatný 25.5.2016, vůči věřiteli MONETA Money Bank, a.s. ve výši celkem 543.913 Kč, splatný 16.6.2016, přičemž měsíční splátka u tohoto věřitele činí 6.156,23 Kč, dále vůči věřiteli T-Mobil Czech Republic, a.s. ve výši 11.000 Kč, splatný 14.6.2016. Dále dlužník v návrhu tvrdil, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho čistý měsíční příjem činí 20.500 Kč, nicméně celková měsíční částka, kterou by měl své závazky splácet je vysoká, proto veškeré platby svých závazků již zastavil, neboť je nemá (všechny) z čeho splácet.

Ke svému návrhu dlužník předložil kromě seznamu svého majetku, závazků a dokladů o svých příjmech (včetně pracovní smlouvy), mj. i doklady prokazující důvod vzniku jednotlivých závazků, včetně výše a dat splatnosti, případě výše jednotlivých měsíčních splátek a data jejich splatnosti a v jednom případě též upomínku věřitele.

Na tomto základě soud prvního stupně, aniž z listin předložených dlužníkem učinil náležitá skutková zjištění, rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 219a odst. písm. b) občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř.) platí, že odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů.

Jak již bylo uvedeno shora, soud prvního stupně z listin předložených dlužníkem neučinil žádná skutková zjištění. Nelze z něj proto především zjistit, zda bylo doloženo (osvědčeno), že všechny závazky dlužníka jsou skutečně splatné, jak dlužník tvrdí, v jakém rozsahu a od kdy, z čeho soud prvního stupně dovozuje, že dlužníkovy měsíční splátky, které měl dlužník vynakládat svým věřitelům, jsou přes cca 14.000 Kč, že čistý měsíční příjem dlužníka je cca 20.500 Kč a že tudíž je v možnostech dlužníka, aby splácel svým věřitelům měsíčně více jak 7.000 Kč . Je proto nepřezkoumatelný závěr soudu prvního stupně, že dlužník, který tvrdí, že na všechny splatné měsíční splátky nemá dostatek prostředků (příjmů), proto zastavil platby, předloženými listinami tuto skutečnost neosvědčil, když i dle soudu prvního stupně je schopen hradit svým věřitelům měsíčně více než 7.000 Kč, přestože by tyto splátky měly činit (dle soudu prvního stupně) měsíčně 14.000 Kč. Z odůvodnění napadeného usnesení rovněž nevyplývá, zda z doložených listin bylo osvědčeno, že závazek vůči věřiteli Zaplo Finance s.r.o. ve výši 16.157 Kč je skutečně od 29.4.2016 splatný v celém rozsahu a jak se s tímto tvrzením dlužníka soud prvního stupně při svých závěrech vypořádal.

Ze všech těchto důvodů odvolací soud uzavírá, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů; ve svých důsledcích se tedy jedná o rozhodnutí předčasné.

Aniž tedy odvolací soud nařizoval odvolací jednání, postupoval dle ustanovení § 94 odst. 2 písm. d) IZ a napadené usnesení zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně z listin předložených dlužníkem učiní náležitá skutková zjištění a o insolvenčním návrhu dlužníka opětovně rozhodne. Přitom se vypořádá především s tvrzením (a odvolací námitkou) dlužníka, že jeho příjmy nejsou pro úhradu všech splatných měsíčních splátek dostatečné, včetně celého splatného závazku vůči věřiteli Zaplo Finance s.r.o. ve výši 16.157 Kč, a tedy s tvrzením dlužníka, že s ohledem na jeho nedostatečné příjmy již zastavil platby vůči všem svým věřitelům. Dospěje-li soud prvního stupně k závěru, že i přes toto tvrzení dlužníka nebylo zastavení plateb z jeho strany osvědčeno, pak je třeba, aby v tomto směru své rozhodnutí náležitě, tj. přezkoumatelným způsobem, zdůvodnil. Bude-li v tomto směru nezbytné, nad rámec důkazních návrhů předložených dlužníkem, doplnit dokazování a učinit další, pro rozhodnutí ve věci potřebná zjištění (s ohledem na vyšetřovací zásadu, která platí v insolvenčním řízení), pak bude třeba nařídit ve věci jednání, při něm provést náležité dokazování, a to i přesto, že se jedná o insolvenční návrh dlužníka (§ 133 odst. 2, věta druhá IZ). Soud prvního stupně rovněž nepřehlédne, že pro posouzení v dané věci bude rozhodující skutkový stav, který zde bude v době, kdy bude opětovně o insolvenčním návrhu dlužníka rozhodovat.

V neposlední řadě odvolací soud na závěr dodává, že z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2015, sen. zn. 29 NSČR 24/2013 nelze dovodit závěr, že pokud dlužník není schopen z nějakého důvodu splácet svým věřitelům jejich pohledávky (své závazky vůči nim), že musí o zastavení plateb své věřitele, kterých se to týká, výslovně informovat. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud toliko formuloval závěr, že za zastavení plateb ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) IZ je nutno považovat vědomé jednání dlužníka (jeho rozhodnutí), že nebude dále plnit své peněžité závazky, zpravidla provázené prohlášením o tom, že své závazky hradit nebude. K naplnění domněnky postačí, učiní-li tak dlužník alespoň ve vztahu k podstatné části svých závazků . .. lze mít za to, že se tak může stát jakýmkoliv způsobem, jímž se o něm mohou dozvědět věřitelé . Dle názoru odvolacího soudu, toto prohlášení (rozhodnutí) dlužníka o zastavení jeho plateb, lze učinit i (toliko) v jeho insolvenčním návrhu, který se zveřejňuje v insolvenčním rejstříku (jenž je veřejně dostupným informačním systémem), a tudíž se toto rozhodnutí dlužníka do sféry všech jeho věřitelů zcela nepochybně dostane.

V závislosti na výsledcích dalšího řízení soud prvního stupně zváží, zda se lze zabývat návrhem dlužníka na povolení oddlužení. Tento návrh dlužníka pak náležitě posoudí, a to i z hlediska ustanovení § 395 odst. 1 písm a) i b) IZ.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 18. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu