1 VSOL 1144/2013-A-9
KSBR 45 INS 31947/2013 1 VSOL 1144/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Sloup 1, PSČ 679 13, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.11.2013, č.j. KSBR 45 INS 31947/2013-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), uložil dlužnici, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnici nelze povolit oddlužení, neboť nesplňuje podmínku úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 % (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ), a proto se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na její majetek (§ 396 odst. 1 IZ). V tomto svém závěru vyšel ze zjištění, že příjem dlužnice činí toliko rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč a příjem z darovací smlouvy ze dne 30.10.2013 ve výši 2.200 Kč a nezajištěné závazky dlužnice činí 1.669.527 Kč. Konstatoval, že posoudil společně insolvenční návrh dlužnice a její manžela Davida Pliska a dospěl k závěru, že manželé ani se společnými příjmy nejsou schopni uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu 30 % jejich pohledávek.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně pochybil, neboť nevzal v úvahu veškeré informace a podklady v přílohách. Poukázala na skutečnost, že v bodu 06 návrhu uvedla, že žádá o spojení svého insolvenčního návrhu s insolvenčním návrhem manžela Davida Pliska, protože veškeré závazky spadají do společného jmění manželů s tím, že veškeré přílohy jsou součástí návrhu manžela a v těchto přílohách je doložena mimo jiné darovací smlouva od Bedřicha Plisky na částku 3.600 Kč a od Jaroslavy anonymizovano na částku 2.200 Kč, v obou případech je obdarovaným její manžel David Pliska a nikoliv ona. Dlužnice v odvolání provedla výpočet srážek z jejího příjmu a z příjmu manžela pro účely oddlužení a dospěla k závěru, že podmínku oddlužení spočívající v úhradě 30 % nezajištěných závazků manželé splňují. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž budou insolvenční návrhy manželů spojeny ke společnému řízení.

Podle přechodného ustanovení v čl. II zákona č. 294/2013 Sb. zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 12.11.2013 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Uvedla, že se s manželem domnívá, že jsou v úpadku, neboť mají více věřitelů, peněžité závazky více jak 30 dnů po splatnosti a tyto nejsou schopni plnit, přičemž řada věřitelů zahájila proces vymáhání svých pohledávek. Společně s manželem má 7 věřitelů, vůči nimž má 9 závazků, výše závazků manželů činí 1.669.527 Kč a jedná se o závazky nezajištěné. Má příjem ve výši 7.600 Kč měsíčně, její manžel má čistý měsíční příjem 11.110 Kč a má uzavřenu dohodu o pracovní činnosti na částku 4.000 Kč čistého měsíčně a dále bude dostávat dar ve výši 5.800 Kč. Žádala o společné projednání insolvenčních řízení obou manželů s tím, že veškeré závazky spadají do SJM. Má vyživovací povinnost k manželovi a dvěma dětem. V bodu 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) uvedla pouze obvyklé vybavení domácnosti a mobilní telefon. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedla 2 závazky vůči 2 věřitelům a v bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedla dalších 7 závazků vůči 5 věřitelům. Splatnost nejméně dvou závazků nastala v roce 2012. K návrhu připojila seznam závazků, opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl toliko nezajištěné závazky ve výši 1.669.527 Kč a seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla majetek shodně s insolvenčním návrhem. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Z insolvenčního rejstříku se podává, že u Krajského soudu v Brně je pod sp.zn. KSBR 45 INS 31948/2013 vedeno insolvenční řízení ve věci manžela dlužnice Davida Pliska. K návrhu dlužník připojil dvě darovací smlouvy, a to darovací smlouvu ze dne 30.10.2013, uzavřenou mezi Davidem Pliskou jako obdarovaným a Jaroslavou anonymizovano jako dárcem, na základě níž se dárce zavázal poskytovat obdarovanému dar ve výši 2.200 Kč měsíčně a darovací smlouvu ze dne 30.10.2013, uzavřenou mezi Davidem Pliskou jako obdarovaným a Bedřichem Pliskou jako dárcem, na základě níž se dárce zavázal poskytovat obdarovanému dar ve výši 3.600 Kč měsíčně.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že se dlužnice nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky dlužnice není schopna plnit (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení -přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o. s. ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Odvolací soud především uzavírá, že podle platné právní úpravy účinné od 1.1.2014 není v insolvenčním řízení přípustné spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení, byť se jedná o manžele (§ 83a IZ). Manželé mohou dle ust. § 394a IZ, podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, což se však v posuzované věci nestalo. S ohledem na uvedené tedy nelze při posuzování schopnosti dlužnice vyhovět podmínkám oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ zohlednit příjmy manžela. Odvolací soud může vycházet toliko z doložených příjmů dlužnice.

Odvolací soud vycházel při posuzování schopnosti dlužnice splácet svým nezajištěným věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek ze závěru, že dlužnice má předpokládaný příjem toliko z rodičovského příspěvku ve výši 7.600 Kč měsíčně. Ve prospěch dlužnice nelze zohlednit ani dar, neboť darovací smlouvy byly uzavřeny ve prospěch manžela dlužnice, jak vyplývá z insolvenčního spisu ve věci manžela dlužnice sp.zn. KSBR 45 INS 31948/2013 a jak uvedla rovněž dlužnice v odvolání. Dlužnice má vyživovací povinnost k manželovi a ke dvěma dětem. Nezajištěné závazky dlužnice činí 1.669.527 Kč. Po odečtení nesrazitelné částky na dlužnici a na 3 vyživované osoby ve výši 10.831 Kč nelze z příjmu dlužnice z rodičovského příspěvku ve výši 7.600 Kč pro účely oddlužení srážet ničeho.

Je tudíž zřejmé, že dlužnice není schopen splatit za 5 let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Nižší, než zákonem určené splátky, dlužnice nenavrhla, přičemž způsob řešení jejího úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í :. Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 28. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu