1 VSOL 1140/2016-A-18
KSBR 40 INS 8183/2016 1 VSOL 1140/2016-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka-manželů: Radka anonymizovano , nar. 16.7.1975, bytem 628 00 Brno, Synkova 2101/20 a Miloslavy anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 67582079, bytem 628 00 Brno, Synkova 2101/20, oba s adresou pro doručování: 639 00 Brno, Renneská 15, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2016, č. j. KSBR 40 INS 8183/2016-A- 12,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2016, č. j. KSBR 40 INS 8183/2016-A-12, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), uložil dlužníku a) a b), aby zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Rozhodnutí odůvodnil tím, že insolvenčním isir.justi ce.cz návrhem spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení doručeným soudu 8.4.2016, se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud z návrhu dlužníka zjistil, že dlužník nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení stanovenou § 389 odst. 2 písm. a) IZ, neboť má závazky pocházející z podnikatelské činnosti a z návrhu ani z příloh k insolvenčnímu návrhu nevyplývá, že věřitelé souhlasí s tím, aby jeho pohledávky byly řešeny oddlužením. Společný návrh manželů na povolení oddlužení bude tedy odmítnut a na majetek dlužníka bude prohlášen konkurs. Z předloženého seznamu majetku vyplývá, že dlužník nemá žádný majetek, který by mohl sloužit k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Insolvenční soud proto s ohledem na předpokládané náklady řízení stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal odvolání dlužník, v němž uvedl, že požádal věřitele o souhlasy s insolvencí, které si musel vyžádat písemně. Nemůže za to, že tyto státní instituce většinou ani neodpoví, což dokládá jediný souhlas, a to od VZP ČR, který soudu dodal. Vyžadování těchto souhlasů zřejmě nemá žádné právní účinky a odkázal na rozhodnutí sp. zn. KSHK 45 INS 13442/2016. Zároveň upozornil, že v napadeném usnesení je uvedeno, že dlužník není povinen doložit písemný souhlas věřitele, je však povinen v insolvenčním řízení tvrdit, že souhlas věřitele má. Podle tohoto se domnívá, že věřitelé budou jistě souhlasit s oddlužením vzhledem k tomu, že v případném konkursu by ve většině případů neobdrželi nic. Všechny ostatní požadované doklady doložil. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že: -insolvenčním návrhem dlužníka-manželů Radka a Miloslavy anonymizovano , spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 8.4.2016, se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník uvedl, že se domnívá, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, více jak 30 dní po splatnosti a závazky není schopen plnit. Celková výše závazků činí 2.201.271 Kč, z toho výše nezajištěných závazků činí 565.683 Kč. Vyživovací povinnosti mají manželé pouze k sobě navzájem a dlužník Radek anonymizovano dále platí výživné ve výši 5.200 Kč, ovšem neoznačil osobu, které toto výživné platí. V seznamu závazků uvedl dlužné výživné Erice Hronové anonymizovano nar. 18.12.1974 ve výši 90.000 Kč. Co se týká měsíčního příjmu, bude mít dlužník Radek anonymizovano příjem ze smlouvy o výpomoci ve výši 7.000 Kč a 5.500 Kč a další příjem bude mít po dokončení převodu firmy Vonair s.r.o. Brno, kde má přislíben plat ve výši 9.500 Kč. Dlužnice čeká na výměr invalidního důchodu. Z movitého majetku uvedl dlužník vlastnictví mobilu, ošacení a věci osobní potřeby s tím, že jiný hodnotnější majetek kromě obvyklého vybavení domácnosti a věcí osobní potřeby nemá. Dlužník vlastní nemovitý majetek a to byt v č.p. 395 v obci Štýřice, LV č. 3222 s tím, že již po zahájení předcházejícího insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSBR 33 INS 30058/2015 byla provedena dražba bytu dlužnice Miloslavy anonymizovano soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou. -Z připojených seznamů (seznam majetku a závazků) vyplývá, že dlužník je vlastníkem nemovitosti, a to bytu v č.p. 395 ve Štýřicích, zapsaného na LV č. 3222 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město, doba pořízení 20.3.2008, odhad současné ceny 2.910.000 Kč na němž vázne zástavní právo smluvní pro Hypoteční banku a exekutorské zástavní právo pro RH Finance a dále zástavní právo správního orgánu zřízené 3508235/14/3002-25200-711167. Dlužník uvedl, že byt byl již neoprávněně dražen v insolvenci a bylo podáno odvolání. K bytu jsou evidována 3 zástavní práva. Z movitého majetku je vlastníkem mobilu v odhadované hodnotě 200 Kč, ošacení a věcí osobní potřeby v pořizovací v odhadované hodnotě 1.500 Kč. Uvedl, že nemá žádné peněžní prostředky, kromě životního minima a nemá žádné zaměstnance. Ze seznamu závazků a věřitelů vyplývá, že dlužník má 14 věřitelů, vůči nimž má celkové závazky ve výši 2.321.271 Kč, z toho nezajištěné závazky ve výši 565.683 Kč a zajištěné závazky ve výši 1.755.588 Kč. Dlužník uvedl 2 závazky z podnikání a to vůči Finančnímu úřadu Brno ve výši 4.858 Kč, zajištěný zástavním právem a vůči Městské správě sociálního zabezpečení Brno ve výši 30.000 Kč, nezajištěný. V seznamu závazků dlužník mimo jiné uvedl dlužné výživné ve výši 90.000 Kč. -Usnesením ze dne 11.4.2016 (č.d. A-3) a opakovaně usnesením ze dne 21.4.2016 (č.d. A-6) soud vyzval dlužníka, aby mimo jiné sdělil, zda věřitel Městská správa sociálního zabezpečení souhlasí s tím, že jeho pohledávka bude řešena oddlužením a zda má dluh na veřejném zdravotním pojištění a pokud ano, v jaké výši a u jaké pojišťovny. Rovněž vyzval dlužníka, nechť doloží rozsudek o stanovení výživného pro nezl. děti Marka a Terezu anonymizovano . -Z pracovní smlouvy ze dne 2.5.2016 vyplývá, že dlužník uzavřel pracovní poměr na dobu neurčitou se zaměstnavatelem VONAIR s.r.o., Brno s tím, že odměna za vykonanou práci byla sjednána ve výši 10.500 Kč + 3 % z realizované zakázky. -Ze smlouvy o výpomoci ze dne 9.3.2016 vyplývá, že dlužník se dohodl s panem Drahomírem Kolbertem na výpomoci (drobné práce na údržbě budovy a okolí) s odměnou za odvedenou práci měsíčně ve výši 7.000 Kč. -Usnesením ze dne 13.5.2016 (č.d.A-9, A-10) soud vyzval dlužníka ke sdělení, zda věřitel Městská správa sociálního zabezpečení a Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra souhlasí s řešením jejich pohledávek oddlužením. Dále, aby konkrétně sdělil, jakým způsobem hodlá uhradit svým nezajištěným věřitelům 30 % svých pohledávek. Současně upozornil dlužníka, že výše jeho nezajištěných závazků činí 716.272 Kč, z doložených listin vyplývá pouze příjem dlužníka ve výši 16.500 Kč, smlouva o výpomoci na částku 5.500 Kč nebyla doložena a vzhledem k výši výživného dlužníka je zřejmé, že pro účely oddlužení nebude schopen dlužník uhradit ani odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce -Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 6.6.2016 byl dlužnici Miloslavě anonymizovano byl od 17.3.2016 přiznán invalidní důchod ve výši 5.183 Kč měsíčně. -Dohodou o provedení práce, uzavřenou mezi dlužníkem Radkem anonymizovano a FLS Development, SE, Praha 4 na dobu určitou od 1.5.2016 do 31.12.2016 v rozsahu maximálně 300 hodin byla dlužníkovi sjednána odměna v rozpětí od 70 Kč do 180 Kč hrubého za hodinu. -Podáním doručeným soudu dne 28.7.2016 sdělil věřitel Česká správa sociálního zabezpečení, že nesouhlasí s podrobením svých pohledávek režimu oddlužení a že splatné dluhy jsou evidovány v celkové výši 143.375 Kč. Na tomto skutkovém základě vydal soud prvního stupně napadené rozhodnutí.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Předně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužník je v úpadku.

Rozhodovací praxe odvolacího soudu je jednotná v názoru, že souhlas věřitele s oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, pokud se věřitel k této otázce vyjadřuje, musí být výslovný, což v dané věci schází. Ba naopak, před rozhodnutím o povolení oddlužení vyšel najevo výslovný nesouhlas věřitele Česká správa sociálního zabezpečení s řešením úpadku dlužníka oddlužením.

V posuzované věci je proto mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluhy z podnikání, které brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ, a nikoliv důvodem pro postup podle ustanovení § 397 IZ (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2015, č.j. KSBR 29 INS 15846/2015-A-11, 1 VSOL 918/2015, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani na k výzvě soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle ustanovení § 397 odst. 1, věty druhé IZ je v těchto případech vyloučen.

Od shora citovaného rozhodnutí, které je aktuálně publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod číslem 49/2016, nemá odvolací soud důvod se odchylovat. Od publikace tohoto rozhodnutí se očekává sjednocení dosud nejednotné praxe vrchních soudů.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 věty první IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném od 1.1.2014, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč.

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou v souvislosti s prověřováním stavu dlužníkova majetku, se soupisem majetkové podstaty, a případně též s oceňováním a zpeněžováním majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné. Správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá. Proto je nutné prostředky na úhradu těchto nákladů zajistit uložením povinnosti zaplatit zálohu.

Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení úpadku dlužníka konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21 %), přičemž záloha neslouží jen na krytí odměny, ale též hotových výdajů insolvenčního správce, které mu vznikají bezprostředně po rozhodnutí o úpadku.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 17.října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu