1 VSOL 1135/2014-A-9
KSBR 24 INS 23949/2014 1 VSOL 1135/2014-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava Jeteliny BBA, A.Sc.T., nar. 3. března 1950, bytem Doubravice nad Svitavou, 28. října 239, PSČ 679 11, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 23949/2014, o insolvenčním návrhu dlužníka, spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 23.9.2014 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. září 2014, č.j. KSBR 24 INS 23949/2014-A-4,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. září 2014, č.j. KSBR 24 INS 23949/2014-A-4, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 3 odst. 1, dost. 2, § 103 odst. odst. 1, odst. 2, § 104, § 389 odst. 1, § 390 odst. 1 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužníka, který dlužník spojil s návrhem na povolení oddlužení s odůvodněním, že se jedná o návrh vadný. Dále soud prvního stupně konstatoval, že ačkoliv formulář návrhu na povolení oddlužení umožňuje, aby byl podán zároveň i jako insolvenční návrh a spojuje tak dva návrhy do jednoho podání, insolvenční soud posuzuje každý návrh samostatně. Takto podaný návrh na povolení oddlužení musí v prvé řadě splňovat náležitosti samotného insolvenčního návrhu podle ust. § 103 IZ, zejména obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek. Insolvenční zákon zpřísnil požadavky na formální a obsahové náležitosti insolvenčních návrhů, zejména z hlediska jejich určitosti, srozumitelnosti a úplnosti. Tvrzení dlužníka osvědčující jeho úpadek či hrozící úpadek musí být konkrétní a musí být uvedena přímo v insolvenčním návrhu, jelikož přílohy a listiny nejsou jeho součástí (§ 103 odst. 3 IZ), k listinám připojeným k insolvenčnímu návrhu tak nelze přihlédnout, ledaže by se jednalo o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu, na který dlužník v insolvenčním návrhu odkázal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2010 čj. 29 NSČR 1/2008-A-15 v insolvenční věci KSBR 37 INS 294/2008, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010 čj. 1 VSPH 342/2010-A-56 v insolvenční věci MSPH 93 INS 3469/2008).

V daném případě insolvenční návrh dlužníka neobsahuje podstatné náležitosti ve smyslu citovaných ustanovení insolvenčního zákona, jelikož v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek a obsahuje rozporná tvrzení. Podle ust. § 3 IZ je k osvědčení úpadku nezbytné, aby dlužník měl více věřitelů, peněžité závazky po lhůtě splatnosti více než 30 dnů a aby je nebyl schopen plnit. Dlužník v insolvenčním návrhu označil 3 věřitele, vůči kterým má 3 závazky. Pokud se týče věřitelů, dlužník nesprávně označil za svého věřitele soudního exekutora JUDr. Martina Růžičku, ač jeho skutečným věřitelem je NEWCOLLECTORS, a.s. Soudní exekutor byl toliko pověřen vymožením pohledávky oprávněného, tj. věřitele NEWCOLLECTORS, a.s. Z insolvenčního návrhu dlužníka lze tedy dovodit mnohost věřitelů i závazků, avšak aby mohl být úpadek dlužníka osvědčen, je nezbytné, aby nejméně dva závazky dlužníka vůči dvěma různým věřitelům byly více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Tato podmínka v daném případě není splněna. U závazku vůči věřiteli GE Money Bank, a.s. dlužník uvedl, že v prodlení je poslední splátka, přičemž den splatnosti splátek je 28. den kalendářního měsíce. Z uvedeného tvrzení vyplývá, že dlužník nezaplatil splátku, jejíž splatnost nastala 28. srpna 2014, ke dni tohoto rozhodnutí tedy závazek není po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. U závazku vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s. dlužník rovněž uvedl, že v prodlení je poslední splátka s tím, že jako den splatnosti měsíčních splátek byl sjednán 10. den kalendářního měsíce. Z tvrzení plyne, že dlužník nezaplatil splátku splatnou 10. srpna 2014; ani tento závazek není po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Pouze ohledně závazku vůči věřiteli NEWCOLLECTORS, a.s. lze dovodit, že je více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť k jeho vymožení byla v roce 2006 nařízena exekuce. Pro osvědčení úpadku dlužníka však toto tvrzení nedostačuje. Navíc insolvenční návrh dlužníka obsahuje rozporná tvrzení, jelikož dlužník v úvodu tvrdí, že nařízená exekuce negativně ovlivnila jeho platební morálku vůči věřitelům GE Money Bank, a.s. a CETELEM ČR, a.s., kdy těmto věřitelům dlužník platil měsíční splátky s tří a více měsíčním zpožděním, a tento stav má přetrvávat a naopak v článku III. návrhu pak tvrdí, že je v prodlení pouze s poslední splátkou. Uvedené nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu a brání pokračování v řízení, jelikož insolvenční zákon ve vztahu k insolvenčnímu návrhu vylučuje použití ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), proto nelze odstranit chybějící náležitosti insolvenčního návrhu prostřednictvím výzvy. Insolvenční soud tedy v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ rozhodl o odmítnutí tohoto insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Především namítal, že o jeho návrhu rozhodla asistentka soudkyně (Mgr. Evy Krčmářové), která nemá ze zákona a o.s.ř. oprávnění vydávat usnesení jménem Krajského soudu v Brně; takové oprávnění má ze zákona jen soudkyně nebo VSÚ . Napadené usnesení bylo proto vydáno v rozporu s ústavním pořádkem. Pokud i byla asistentka tzv. řízena soudkyní za účelem vydání tohoto usnesení, pak tento postup rovněž odporuje ústavně konformnímu výkladu, protože asistentka byla ovlivněna ve svém nezávislém rozhodování. Jedna věc je asistovat soudkyni a druhá věc je nahrazovat působnost a mandát soudkyně. Pokud soudkyně vydala asistence instrukce, jak má s insolvenčním návrhem naložit, zjevně neměla dostatek času se s jeho aspekty a důvody seznámit. Kromě toho odvolatel v návrhu uvedl, že jej doplní do 7 dnů, což mu insolvenční zákon umožňuje. V návrhu rovněž uvedl, že budou podány incidenční žaloby, taktéž do 7 dnů, ve věci nároku věřitele NEWCOLLECTORS, a.s., jehož pohledávku vymáhá exekutor JUDr. Martin Růžička na základě nezákonně nařízené exekuce Okresním soudem v Blansku ze dne 7.7.2006, č.j. 11 NcE 1275/2006 . NEWCOLLECTORS, a.s. proto vymáhá vůči němu pohledávku bez potřebné legitimity, kdy se zúčastnil dne 19.9.2006 zjevného padělání bankovní listiny spolu s COOP BANKOU, a.s. v likvidaci. Exekuce byla nařízena v rozporu s ust. § 129 exekučního řádu, proto nárok, který vznáší NEWCOLLECTORS, a.s. a také exekutor (ten ve formě poplatků), jsou nelegitimní, nemají oporu v prokázaných skutečnostech, jedná se o vymáhání práva na základě justičního omylu, tedy zvlášť hrubého porušení požadavků na ústavně konformní výklad právních předpisů a v důsledku tohoto nezákonného postupu je odvolatel nejenže v insolvenci, ale mu insolvence a osobní úpadek hrozí. To vše mělo být předmětem řízení o incidenční žalobě. Soud se rovněž nevypořádal se skutečností, že uvedený exekutor vymáhá dluh pro věřitele a sám je také věřitelem, protože od roku 2007 vymáhá po odvolateli poplatky za provedení exekuce. Soud se tedy mýlí, že exekutor není věřitelem dlužníka. Věřitel NEWCOLLECTORS, a.s. a zmíněný exekutor mají (tedy formálně) neplacené pohledávky starší 3 měsíce a právě incidenční žaloby by měly o tom rozhodnout. Nadále odvolatel prokazuje, že ke dni podání návrhu 2.9.2014 měl tedy nejméně dva věřitele s pohledávkami staršími tři měsíce, dalším věřitelem, kromě dalších dvou v návrhu již uvedených, je i UniCredit Banka Czech Republic and Slovakia, a.s. identifikační číslo 649 48 242. Ze všech uvedených důvodů je rozhodnutí soudu prvního stupně dle dlužníka nepřezkoumatelné. Proto navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 IZ v platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Jak již uvedl soud prvního stupně náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě obecných náležitostí tohoto podání, musí insolvenční návrh obsahovat řádné označení insolvenčního navrhovatele (je-li jím věřitel) a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník. Dále v něm musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce (v § 3 odst. 1 písm. c/ IZ), ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 3 odst. 4 IZ o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Podle § 104 IZ dále platí, že podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3). Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4, poslední věta).

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ dále stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávaném případě, se spisu soudu prvního stupně podává, že dne 2.9.2014 dlužník podal insolvenční návrh a k němu doložil i návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři (v něm jako formu oddlužení navrhoval plnění splátkového kalendáře). V insolvenční návrhu výslovně uvedl, že jde o návrh na zahájení insolvenčního řízení ve věci úpadku a dále zabránění hrozícího totálního prohloubení úpadku . Jako své věřitele označil 1) GE Money Bank, a.s., 2) CETELEM ČR, a.s., 3) soudního exekutora JUDr. Martina Růžičku a údajně oprávněného v exekuci NEWCOLLECTORS, a.s. V další části insolvenčního návrhu dlužník uvedl, že se dostal do podstatného úpadku v květnu 2007, kdy soudní exekutor obstavil jeho výplatu za účelem vymožení poplatků za provádění exekuce exekučním příkazem ze dne 24.5.2007 a příkazem k úhradě nákladů exekuce ze stejného data. V důsledku toho upadl do podstatného úpadku , protože okamžitě nesehnal zaměstnání. To negativně ovlivnilo jeho platební morálku vůči věřitelům ad 1) a ad 2), kterým platil měsíční splátky pozdě až o 3 a více měsíců. Tento stav přetrvává, nemůže najít odpovídající zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost. V květnu 2007 zjistil, že zmíněný exekutor vymáhá dlužnou částku z nařízené exekuce exekučním prodejem nemovitostí, které se nacházejí v kat. úz. Věteřov, zapsaných na LV č. 824. Exekutor však postupoval v rozporu se zákonem, neboť nařízená exekuce v tuto dobu nenabyla právní moci (potvrzující usnesení odvolacího soudu bylo vydáno později), exekutor tak předjímal rozhodnutí soudů, což je nepřípustné. Dále dlužník podrobně popsal, že zmíněné nemovitosti nabyl kupní smlouvou ze dne 8.6.1992 Josef Lejsek, kterou uzavřel s prodávajícím Jaroslavem Jetelinou (nar. 1907), kupující kupní cenu 450.000 Kč zaplatil, dne 7.10.1992 byl podán návrh na registraci této kupní smlouvy na státní notářství v Hodoníně, nicméně prodávající Jaroslav anonymizovano dne 14.6.1992 zemřel. V rámci dědického řízení nebyla uznána pohledávka Josefa Lejska a dědický soud ustanovil dlužníka jako jediného dědice usnesením ze dne 28.8.1995. Na tomto základě byl proveden (podle dlužníka i Josefa Lejska) nezákonný vklad vlastnického práva k těmto nemovitostem ve prospěch dlužníka, avšak dědické rozhodnutí dlužník odvoláním nenapadl. V současné době probíhá řízení o napravení tohoto justičního omylu u Městského soudu v Brně, dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, věc je vedena pod sp. zn. 93 C 11/2013. Již jednou nařízený výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí a souboru movitých věcí ve prospěch NEWCOLLECTORS, a.s., byl zrušen (v roce 1997). Exekuční prodej byl opět nařízen na základě exekučního příkazu ze dne 7.8.2006, č.j. 77 Ex 1836/06-7, byla nařízena elektronická dražba, která má být provedena 3.9.2014. Přitom řízení u Městského soudu v Brně sp. zn. 93 C 11/2013 může způsobit zásadní obrat v celé věci. Dlužníku proto exekučním prodejem nemovitostí (LV č. 824) hrozí totální úpadek, protože nejenže výnos z dražby nepokryje neprůkaznou pohledávku věřitele NEWCOLLECTORS, a.s. (z titulu zajišťovací cizí směnky a na základě padělaných listin), avšak ani pohledávku exekutora a navíc dlužníku vznikne závazek vůči Josefu Lejskovi ve výši 450.000 Kč, zřejmě s příslušenstvím, kterému také hrozí úpadek, neboť jmenovaný do zakoupené nemovitosti, v níž provozuje hostinec, investoval. Dle závěrů dlužníka je tedy sporné nejen vlastnictví exekuovaných nemovitostí, nýbrž i samotná exekuce a vymáhaná pohledávka. Věřitel NEWCOLLECTORS, a.s. není oprávněn podat návrh na exekuci, neboť v předchozím sporném řízení byl návrh na přechod pohledávky z uvedené směnky z původního věřitele COOB BANKY, a.s. na tohoto věřitele zamítnut. Nicméně je vůči dlužníku uplatňována pohledávka ze směnky-na základě směnečného platebního rozkazu ze dne 8.12.1994, č.j. 5 Sm 473/94-4, který ovšem není Okresním soudem v Blansku a exekutorem vykládán a aplikován v souladu se závěrečnými usneseními z nalézacího řízení, tedy usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17.3.1995, č.j. 5 Cm 44/95-17 a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23.5.1996, č.j. 5 Cmo 456/95-47, kdy byla potvrzena zmatečnost ohledně osoby povinné ze směnky a pohledávky ze směnky, která činí 400.000 Kč s příslušenstvím. V neposlední řadě dlužník uvedl, že má závazek vůči věřiteli GE Money Bank, a.s. z titulu zrušené kreditní karty, přičemž tomuto věřiteli dluží 45.843 Kč, v prodlení je poslední splátka, den splatnosti splátek je 28. den kalendářního měsíce, měsíční splátka činí 2.000 Kč. U závazku vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s. dlužník uvedl, že se jedná o závazek z kreditní karty, která je blokována, tomuto věřiteli dlužní 46.549 Kč, v prodlení je poslední splátka s tím, že jako den splatnosti měsíčních splátek ve výši 3.000 Kč byl sjednán 10. den kalendářního měsíce. Dále uvedl, že vůči věřiteli č. 3 (NEWCOLLECTORS, a.s.), exekutorovi dluží ke dni návrhu 400.000 Kč, plus 483.945 Kč, plus odhadem 50.000 Kč za exekutorské poplatky, celkem 933.945 Kč. Naproti tomu v závěru svého insolvenčního návrhu dlužník navrhl, aby po přezkumném jednání ve věci pohledávky věřitele č. 3 byl směnečný platební rozkaz ze dne 8.12.1994, č.j. 5 Sm 473/94-4 zrušen a řízení zastaveno jako zmatečné, dále aby byla zrušena exekuce nařízená Okresním soudem v Blansku usnesením ze dne 7.7.2006, č.j. 11 NcE 1275/2006-4 a toto exekuční řízení zastaveno, dále aby bylo rozhodnuto, že pohledávka ze směnky je promlčena dnem 7.2.1998, zápis o exekučním prodeji nemovitostí (LV č. 824 pro obec a kat. úz. Věteřov), aby byl vymazán a aby bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 7.2.2011, č.j. 26 E 899/97-524, kterým byl zastaven výkon rozhodnutí s tou změnou v odůvodnění, že usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26.9.2006, č.j. 26 E 899/97-264 a usnesení ze dne 8.11.2006, č.j. 26 E 899/97-272 se zrušují z důvodu, že Jaroslav anonymizovano , anonymizovano nikdy neručil za úvěry poskytnuté COOP BANKOU, a.s. akciové společnosti INTER-COMPUTER SYSTEMS. Na úplném závěru dlužník avizoval, že do 30 dnů bude podán návrh na náhradu škod, podpořený výpočtem, které mu vznikly v důsledku justičních omylů.

Po posouzení takto podaného insolvenčního návrhu dospěl odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně k závěru, že jde o návrh vadný, nesrozumitelný a vnitřně rozporný. Z dlužníkem podaného insolvenčního návrhu lze nade vši pochybnost dovodit pouze to, že dlužník má více věřitelů (tedy nejméně dva-§ 3 odst. 1 IZ). Je z něj dále zřejmé, že dlužníkovými věřiteli nepochybně jsou GE Money Bank, a.s. a CETELEM ČR, a.s., kteří vůči němu mají pohledávky (v dlužníkem udávané výši) z titulu kreditních karet, nicméně u těchto pohledávek nelze dovodit, kdy nastala jejich splatnost a zda je dlužník vůči těmto věřitelům v prodlení. Na jedné straně dlužník tvrdí, že se vůči těmto věřitelům jeho platební morálka zhoršila v roce 2007, kdy mu byla, v důsledku neoprávněně vedené exekuce, obstavena výplata, na straně druhé pak tvrdí, že v prodlení u těchto věřitelů je poslední splátka za srpen 2014 (insolvenční návrh byl podán 2.9.2014). Nelze proto z jeho vlastních tvrzení vůbec dovodit, že se jedná o pohledávky, které jsou po lhůtě splatnosti déle jak 30 dnů.

Pokud jde o pohledávku věřitele NEWCOLLECTORS, a.s., případně exekutora JUDr. Martina Růžičky (z titulu poplatků za vedení exekuce), které dlužník rozporuje, pak z jeho tvrzení v návrhu nelze vůbec dovodit, zda a kdy udávaný směnečný platební rozkaz ze dne 8.12.1994, č.j. 5 Sm 473/94-4 nabyl právní moci, jak vůbec skončilo toto nalézací řízení, zda dlužník tvrdí, že označený věřitel, případně exekutor, vůbec má vůči dlužníku pohledávku, zda se jedná o pohledávku splatnou (a kdy), případně vykonatelnou. To přesto, že lze z dlužníkova popisu učinit závěr, že věc je vůči němu řešena od roku 1994. V tomto směru jsou dlužníkova tvrzení, byť rozsáhlá, avšak zcela nesrozumitelná, nelze zjistit, jaká je vlastně skutečnost a co je pouhou dedukcí dlužníka (ať ji správnou či nesprávnou). Odvolací soud proto oproti závěrům soudu prvního stupně uzavírá, že z takto podaného popisu nelze učinit spolehlivý závěr o tom, že se jedná o pohledávky vykonatelné a tudíž splatné (a od kdy), byť dlužník tvrdí, že byla v roce 2006 zahájena další exekuce a dokonce na 3.9.2014 elektronická dražba.

Kromě shora uvedeného dlužno dodat, že z popisu dlužníka v insolvenčním návrhu nelze rovněž učinit jednoznačný závěr, zda se dlužník domáhá zjištění svého úpadku, či zda tvrdí, že mu úpadek teprve hrozí (v souvislosti s neoprávněnou exekucí a tvrzenou a údajně dosud nevyřešenou otázkou ohledně vlastnictví k nemovitostem, zapsaným na LV č. 824 pro obec a kat. úz. Věteřov).

K námitce dlužníka, že napadené usnesení nebyla oprávněna vydat asistentka soudkyně Mgr. Evy Krčmářové, Mgr. Renáta Maixnerová, odvolací soud uzavírá, že jde o námitku nedůvodnou. Je třeba poukázat na ust. § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích v platném znění, dle něhož asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků. V tomto směru ust. § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších soudních úřednících státního zastupitelství, stanoví, že vyšší soudní úředník (potažmo i asistent soudce-viz § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb.) v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně s výjimkami v tomto ustanovení vyjmenovanými, mezi něž rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu nepatří.

Dlužno dále dodat, že pokud dlužník v rámci svého odvolání označil jako dalšího svého věřitele UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., pak k tomuto tvrzení nebylo možno v odvolacím řízení přihlédnout, neboť jde o tvrzení, které dlužník uvedl až po vydání napadeného usnesení. Nehledě k tomu, že k pohledávce tohoto věřitele (co do důvodu, výše či splatnosti) dlužník neuvedl ničeho.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu v prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 31. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu