1 VSOL 1135/2013-B-28
KSOL 16 INS 8672/2012 1 VSOL 1135/2013-B-28

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Rokytnice 27, PSČ 751 04, o zrušení schváleného oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 8.11.2013, č.j. KSOL 16 INS 8672/2012-B-17 takto:

Usnesení Krajského soud v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 8.11.2013, č.j. KSOL 16 INS 8672/2012-B-17 se ve výroku I. m ě n í tak, že oddlužení dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Rokytnice 27, PSČ 751 04, se nezrušuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 418 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), zrušil schválené oddlužení dlužnice a současně rozhodl o řešení jejího úpadku konkursem, který bude podle ustanovení § 314 odst. 1, písm. a) IZ veden jako nepatrný. V odůvodnění uvedl, že dlužnice byla trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 27.12.2012, č.j. 5 T 268/2012-95 odsouzena za přečin úvěrového podvodu dle ust. § 211 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustila tím, že 13.2.2012 uzavřela se společností SMART Capital, a.s. smlouvu o úvěru č. 62012-0859 a při jejím uzavírání uvedla nepravdivé údaje o výši svých závazků vůči dalším věřitelům. Jsou tedy naplněny podmínky § 405 odst. 1 IZ, kdy v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníka, a proto insolvenční soud je oprávněn i bez návrhu zrušit schválené oddlužení dle ustanovení § 418 IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém uvedla, že důvodem trestního řízení byla její insolvence a půjčkou chtěla pouze vyřešit svoji neutěšenou situaci (uvedla, že to myslela dobře, ale dopadlo to špatně). Předpokládá, že po uplynutí zkušební doby 16 měsíců požádá o výmaz z rejstříku trestů a bude na ni pohlíženo jako na netrestanou. Poškozené společnosti SMART Capital, a.s. poskytla prostřednictvím své dcery Barbory anonymizovano (Borges) mimořádnou splátku ve výši 3.000 Kč, o čemž předložila spolu s odvoláním výpis z účtu ze dne 6.12.2012, další mimořádnou splátku za ní dcera uhradila v lednu 2014 a zbytek dluhu vůči této společnosti doplatí do 27.4.2014. Řešení jejího úpadku konkursem nepomůže žádné ze stran, neboť dlužnice nevlastní žádný majetek a větší část splátky v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře je hrazena z daru, který jí poskytuje dcera, a jak vyplývá z přiloženého čestného prohlášení, dcera je ochotna a schopna měsíční splátku zvýšit na 2.000 Kč. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a po jednání ve věci jednání, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 11.4.2012 se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonce 06 mimo jiné uvedla, že v roce 2011 si prostřednictvím zajišťovací společnosti sjednala zprostředkovatelskou smlouvu na úvěr, který nebyl zprostředkován a zároveň s touto smlouvou musela uzavřít pojištění u společnosti Axa, které však nebyla schopna splácet. V roce 2008 prodala rodinný dům příteli své dcery kvůli úhradě svých předchozích dluhů, z čehož měla uhradit daň z převodu nemovitosti, na tuto úhradu neměla finanční prostředky vzhledem k závazkům. Aby se předešlo exekučnímu vymáhání uhradila po domluvě jednu splátku ve výši 2.000 Kč v únoru 2012. V roce 2010 si sjednala půjčku na uhrazení svých dřívějších dluhů u společnosti DOMOV na 10.000 Kč, kterou do listopadu 2010 splácela. Tato pohledávka je od ledna 2012 vykonatelná exekučně. Ke konci roku 2011 si sjednala úvěr u společnosti SMART na 15.000 Kč, a to pro úhradu svých dřívějších pohledávek. Poslední splátku zaplatila v lednu 2012. V říjnu 2011 si sjednala půjčku u Providentu na 25.000 Kč pro úhradu svých splátek. Poslední splátku byla schopna uhradit v lednu 2012. Většinu úvěrů si vzala, protože nebyla schopna splácet předchozí úvěry a chtěla z těchto nových úvěrů pokrýt splátky. Tyto své dluhy však není schopna nadále řádně a včas splácet vzhledem k jejich počtu a jejímu příjmu a tím se dostala do situace předlužení . Na základě tohoto návrhu bylo usnesením ze dne 22.5.2012, č.j. KSOL 16 INS 8672/2012-A-4 rozhodnuto o úpadku dlužnice dle ustanovení § 136 IZ, ustanoven insolvenční správce a povoleno řešení úpadku oddlužením. Insolvenční správce dlužnice ve své zprávě ze dne 8.8.2012 uvedl, že dlužnice poskytuje součinnost, pobírá mzdu ve výši 8.755 Kč měsíčně, má uzavřenu darovací smlouvu s dcerou na částku 1.000 Kč měsíčně, je vdaná, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní žádný nemovitý majetek a z movitého majetku pouze obvyklé vybavení domácnosti, které nebylo ani sepsáno do soupisu majetkové podstaty, nemá žádné pohledávky a v hotovosti ani na účtech nemá žádné finanční prostředky. Soubor pohledávek nezajištěných věřitelů činí 161.257,39 Kč. U přezkumného jednání dne 21.8.2012 bylo přezkoumáno 6 přihlášek pohledávek 6 nezajištěných věřitelů ve výši celkem 163.472,67 Kč, a to včetně pohledávky společnosti SMART Capital, a.s. přihlášené ve výši 22.216 Kč z titulu půjčky, při jejímž sjednávání se dlužnice dopustila úvěrového podvodu. Všechny tyto pohledávky byly uznány dlužnicí, jakož i insolvenčním správcem dlužnice. Usnesením ze dne 29.8.2012, sp.zn. KSOL 16 INS 8672/2012-B-5 insolvenční soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře po dobu 5 let s tím, že první splátku je dlužnice povinna zaplatit do 30.9.2013. Mezi nezajištěnými věřiteli zahrnutými do splátkového kalendáře je též společnost SMART Capital, a.s., IČ: 26865297 s pohledávkou ve výši 22.216 Kč . Ve zprávě o stavu oddlužení a plnění oddlužení ze dne 1.2.2013 insolvenční správce soudu sdělil, že byl dlužnicí vyrozuměn o návrhu na potrestání a byl mu předložen trestní příkaz Okresního soudu v Přerově ze dne 27.12.2012, č.j. 5 T 268/2012-95. Na základě tohoto sdělení nařídil insolvenční soud jednání a následně rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování čtením listin, z nichž dospěl k následujícímu zjištění:

-Z trestního příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 27.12.2012, č.j. 5 T 268/2012-95, který nabyl právní moci dne 24.1.2013 zjistil, že dlužnice Hana anonymizovano byla uznána vinnou, že dne 13.2.2012 v místě svého trvalého bydliště v obci Rokytnice č. 27, okr. Přerov uzavřela prostřednictvím obchodního zástupce společností SMART Capital, a.s., IČ: 26865297, se sídlem Olomouc, Hněvotínská 241/52, smlouvu o úvěru č. 62012-0859, přičemž v žádosti o poskytnutí tohoto úvěru uvedla nepravdivé údaje o výši svých závazků, kdy před zástupcem poškozené společnosti vědomě zamlčela, že má nesplacené závazky vůči svým dalším věřitelům, a to T & C Domov s.r.o., T-Mobile Czech Republic a.s., Finančnímu úřadu v Přerově a dalším, na základě těchto nepravdivých údajů jí byl poškozenou společností poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč, který se zavázala uhradit formou 13 měsíčních splátek ve výši 1.875 Kč, což však následně řádně neučila a poškozené společnosti uhradila pouze 4 splátky v celkové výši 3.617 Kč, přičemž další splátky vzhledem ke své tíživé finanční situaci již neuhradila a dne 11.4.2012 podala ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci na svou osobu insolvenční návrh

na povolení oddlužení, kterému bylo vyhověno usnesením č.j. KSOL 16 INS 8672/2012-A-4 ze dne 22.5.2012, tedy při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé údaje, a tím spáchala přečin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 trestního zákoníku a za to byla odsouzena k restu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon se podmíněně odkládá a soud stanovil zkušební doby v trvání 16 měsíců. Obviněné bylo uloženo, aby ve zkušební době dle svých sil a možností zaplatila způsobenou škodu a poškozená společnost byla nárokem na náhradu škody odkázána nařízením ve věcech občanskoprávních. -Ze zprávy insolvenčního správce dlužnice ze dne 6.1.2014 zjistil, že dlužnice poskytuje insolvenčnímu správci součinnost, a že s ohledem na usnesení insolvenčního soudu ze dne 8.11.2013, č.j. KSOL 16INS8472/2012-B-17 nebylo oddlužení v měsíci 11, 12/2013 plněno. Za předmětné období je tak na účtu insolvenčního správce vedeném pro účely oddlužení deponována částka ve výši 3.198,-Kč a dále částka ve výši 6.691,-Kč vyplacená Exekutorským úřadem Přerov.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 418 odst.1, písm. a) IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (odstavec 3 byl do tohoto ustanovení zařazen až od 1.1.2014, tj. po rozhodnutí soudu prvního stupně)

Podle ustanovení § 314 odst. 1 písm. a) IZ o nepatrný konkurs jde, jestliže dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 395 odst. 3, písm. b) IZ, ve znění účinném od 1.11.2012 do 31.12.2013 (tj. ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně), na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy; to neplatí, lze-li na základě dlužníkem prokázaných skutečností usuzovat na to, že se o poctivý záměr nejedná.

Novela insolvenčního zákona účinná od 1.11.2012 (provedená zákonem č. 334/2012) tedy dává možnost prolomit překážku bránící povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 3, písm. b) IZ. Důkazní břemeno přitom bude na dlužníkovi, který musí prokázat, že z jeho strany v případě návrhu na povolení oddlužení nejde o nepoctivý záměr, a to přes existenci pravomocného odsouzení pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy (srov. též níže citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18.12.2008, sp.zn. 2 VSOL 181/2008-A-14 ve věci KSBR 40 INS 3720/2008 ).

Odvolací soud přezkoumal závěr soud prvního stupně o nepoctivosti záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení, vycházející ze zjištění, že dlužnice dne 13.2.2012, tj. bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení (11.4.2012) spáchala přečin úvěrového podvodu, za který byla odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Přerově č.j. 5T 268/2012 ze dne 27.12.2012, takže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení pro nepoctivý záměr dlužnice, a z pohledu níže citované judikatury Nejvyššího soudu řešil otázku, zda i přes existenci odsouzení lze u dlužnice usuzovat na nepoctivý záměr, resp. zda schválení oddlužení dosáhla podvodným jednáním.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30.dubna 2013, sen.zn. 29 NSČR 45/2010 ( MSPH 93 INS 1923/2008), které je dostupné na stránkách www.nsoud.cz, řešil otázku, zda dlužník má za trvání schváleného (lhostejno, jakým způsobem) oddlužení i jiné povinnosti podřaditelné režimu § 418 odst. 1 písm. a/ IZ , ve znění účinném do 31.12.2013 ( tj. v době před novelou, která vložila do ustanovení § 418 IZ nový odstavec 3) , a konstatoval, že již z dikce § 395 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona je zřejmé, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení). Proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona), nýbrž i při posouzení zda má být oddlužení schváleno (§ 405 odst. 1 insolvenčního zákona), ale (dokonce) i po skončení insolvenčního řízení (coby důvod pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytku dluhů) [§ 417 odst. 1 insolvenčního zákona]. Ačkoli dikce § 417 odst. 1 insolvenčního zákona definuje tam popsané jednání dlužníka výslovně jen coby důvod k odnětí již přiznaného osvobození, teleologickému výkladu příslušných ustanovení insolvenčního zákona odpovídá, že vyjde-li stejné jednání dlužníka najevo ještě před rozhodnutím o přiznání osvobození, bude namístě takové osvobození dlužníku nepřiznat, přičemž kriteriem, o jehož nesplnění v daném stadiu věci půjde, bude (v souladu s dikcí § 414 odst. 1 insolvenčního zákona) to, že dlužník nesplnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení . Ve stejném duchu je nutno vykládat povinnosti dlužníka při aplikaci ustanovení § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. To, že insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat poctivost dlužníkových záměrů a jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení při povolení oddlužení a při jeho schválení (§ 395 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. b/, § 405 odst. 1 insolvenčního zákona), neznamená, že dlužník není povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Stejně tak skutečnost, že nepoctivost dlužníkova záměru nebo jeho lehkomyslný či nedbalý přístup vyšly v insolvenčním řízení najevo až dodatečně (po schválení oddlužení), nezbavuje insolvenční soud povinnosti zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo. Vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. V usnesení ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 14/2012 ), Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení .

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněném pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v § 395 insolvenčního zákona mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to,

že (jak se podává z dikce § 405 odst. 1 insolvenčního zákona) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl následující: Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případ vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k ustanovení § 395 IZ uvedl následující: Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 insolvenčního zákona se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 insolvenčního zákona) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení.

Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 18.12.2008, sen.zn. 2 VSOL 181/2008-A-14 ve věci KSBR 40 INS 3720/2008 formuloval a odůvodnil závěr, že ani pravomocné odsouzení v rozhodné době před podáním návrhu na povolení oddlužení pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy dlužníka zcela nezbavuje možnosti úspěšně se domáhat povolení oddlužení. Musí však tvrdit a prokazovat takové specifické okolnosti, u nichž by bylo možno usuzovat na to, že i přes existenci odsouzení se u něho o nepoctivý záměr nejedná. Obecně lze říci, že takové okolností by mohly spočívat např. v tom, že dlužník uhradil škodu způsobenou trestným činem, zcela výjimečnými okolnostmi případu, jež mohou vyplývat z povahy trestného jednání dlužníka, míry jeho účasti na spáchání činu, následku jeho jednání, výši a druhu uloženého trestu atd., či v chování dlužníka po vynesení odsuzujícího rozsudku.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že dlužnice sice byla (po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře) trestním příkazem Okresního soudu Přerov ze dne 27.12.2012, č.j. 5 T 268/2012-95, který nabyl právní moci 24.1.2013, uznána vinnou, že spáchala přečin úvěrového podvodu tím, že dne 13.2.2012 při sjednávání úvěrové smlouvy se společností SMART Capital, a.s. uvedla nepravdivé údaje, když vědomě zamlčela, že má nesplacené závazky vůči svým dalším věřitelům a za toto jednání byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 16 měsíců, ovšem odvolací soud ve světle shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněného pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozhodnutí Vrchního soud v Olomouci ze dne 18.12.2008, sen.zn. 2 VSOL 181/2008-A-14 ve věci KSBR 40 INS 3720/2008 konstatuje, že nelze nezohlednit, že řetězení svých úvěrů dlužnice přiznala již v insolvenčním návrhu, a byť toto jednání naplňuje skutkovou podstatu přečinu úvěrového podvodu, ve skutečnosti je pohnutkou a motivem tohoto jednání snaha dlužníků vymanit se z dluhové pasti, což ovšem u většiny dlužníků nakonec vede k jejich úpadku a podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povelení oddlužení. Nelze též přehlédnout, že dlužnice již ve fázi vyšetřování, a pak následně též po vynesení odsuzujícího rozhodnutí, vyvinula snahu-byť prostřednictvím své dcery-uhradit škodu způsobenou úvěrovým podvodem, přičemž není důvod zpochybňovat její tvrzení, že tato škoda, která je navíc placena ještě formou splátkového kalendáře, bude zcela uhrazena v dubnu 2014. Dlužnice tedy plní povinnost uloženou jí trestním příkazem, tj. ve zkušební době dle svých sil a možností zaplatit způsobenou škodu. Zcela mimo svůj komentář a hodnocení dobrých mravů ponechává odvolací soud skutečnost, že za půjčku ve výši 15.000Kč je dlužnice povinna zaplatit 22.216 Kč. Ve prospěch dlužnice nutno vyhodnotit též skutečnost, že v průběhu plnění oddlužení vyvíjí snahu uspokojit své věřitele v daleko vyšší míře než jak se předpokládalo při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, kdy se počítalo s darovací smlouvou na částku ve výši 1.000 Kč, přičemž v současné době dlužnice obstarává darovací smlouvu na částku ve výši 2.000 Kč měsíčně. Tomuto výkladu ustanovení § 395 odst. 3, písm. b) IZ nasvědčuje nejen jeho znění účinné od 1.11.2012, ale též současné znění ustanovení § 395 IZ účinné od 1.1.2014, ve znění zákona č. 294/2013 Sb., které již neobsahuje demonstrativní výčet okolností, které mohou vést k závěru o nepoctivém záměru dlužníka a posouzení těchto okolností zcela ponechává na vůli insolvenčního soudu.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. podle ustanovení § 220 odst.1 o.s.ř. změnil, tak, že schválené oddlužení dlužnice Hany anonymizovano se nezrušuje. Tímto rozhodnutím se zbývající výroky II. až IV. stávají obsoletními.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu