1 VSOL 1132/2014-A-16
KSBR 30 INS 20279/2014 1 VSOL 1132/2014-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Dany anonymizovano , anonymizovano , bytem Jihlava, Čajkovského 597/8, PSČ 586 01, o způsobu řešení úpadku, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.9.2014, č.j. KSBR 30 INS 20279/2014-A-11

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.9.2014, č.j. KSBR 30 INS 20279/2014-A-11 se ve výrocích II. a III. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 136 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) zjistil úpadek dlužnice Dany anonymizovano (výrok I.), podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ zamítl návrh dlužnice na povolení oddlužení (výrok III.) a podle ustanovení § 396 ve spojení s ustanovením § 314 odst. 1, písm. a) IZ prohlásil na její majetek konkurs (výrok III.) s tím, že bude veden jako nepatrný (výrok IV.). V odůvodnění uvedl, že návrh na povolení oddlužení zamítl, neboť se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek a souhlas věřitelů s nižším plněním doložen nebyl (§ 395 odst. 1, písm. b), § 392 odst. 1, písm. c), odst. 2 IZ). V této souvislosti uvedl, že dlužnice v návrhu a seznamu majetku uvedla dluhy vůči nezajištěným věřitelům ve výši 2.528.083,42 Kč a má pouze příjem z dohody o provedení práce ve výši 2.300 Kč měsíčně, z příspěvku na bydlení ve výši 4.850 Kč a z uzavřené smlouvy o důchodu ve výši 11.000 Kč měsíčně, takže z těchto příjmů by za pět let splátkového kalendáře zaplatila nezajištěným věřitelům pouze 25 % jejich pohledávek. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřipadá v úvahu, neboť dlužnice nevlastní nemovitost ani žádný hodnotnější majetek.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že ze svého příjmu, případně z další smlouvy o důchodu, kterou je schopna doložit, bude schopna v zákonné lhůtě splatit požadovaných 30 % závazkům nezajištěným věřitelům, neboť některé závazky nezajištěných věřitelů popírá co do výše, takže celková dlužná částka bude o dost nižší. Ze svého příjmu, případně z další smlouvy o důchodu, kterou je schopna doložit. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soud prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem ze dne 23.7.2014, doručeným soudu 24.7.2014, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonce 07 uvedla, že má vůči 18 věřitelům celkem 19 závazků ve výši 2.543.828,42 Kč. V kolonce 11 uvedla, že má příjem z dohody o provedení práce ve výši 2.300 Kč měsíčně, pobírá příspěvek na živobytí ve výši 3.410 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení ve výši 4.850 Kč měsíčně a je schopna doložit darovací smlouvu na chybějící částku. V kolonce 13 uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Jednotlivé závazky specifikovala v kolonkách 17 a 19. K návrhu připojila seznam závazků, ve kterém též uvedla, které z pohledávek svých věřitelů popírá co výše a proč. Na výzvu soudu předložila smlouvu o důchodu ze dne 9.8.2014, kterou se Vojtěch anonymizovano , anonymizovano , bytem Podvysoká 310, PSČ 023 57, zavázal platit dlužnici Daně anonymizovano po dobu jejího insolvenčního řízení důchod ve výši 11.000 Kč měsíčně. Dále dlužnice sdělila, že měsíčně pobírá příspěvek na živobytí ve výši 3.410 Kč, příspěvek na bydlení ve výši 4.850 Kč, doplatek na bydlení ve výši 1.950 Kč, příjem ze zaměstnání ve výši 2.500 Kč a příjem ze smlouvy o důchodu ve výši 11.000 Kč, takže má celkem příjmy ve výši 23.710 Kč měsíčně. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím, kterým současně vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky a na den 12.12.2014 svolal přezkumné jednání a schůzi věřitelů. Z insolvenčního rejstříku (oddíl P-přihlášky) odvolací soud zjišťuje, že do současné doby bylo do insolvenčního řízení dlužnice podáno 47 přihlášek.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (odstavec 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění konkursu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 IZ v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 207 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí; věci sloužící k podnikání dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou (odstavec 1). Příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odstavec 2).

Z dohody o provedení práce uzavřené mezi zaměstnavatelem Lederer s.r.o., se sídlem Praha 2, Vyšehradská 1349/2, PSČ 128 00, IČ: 25460871 a dlužnicí jako zaměstnancem odvolací soud zjistil, že je uzavřena na dobu určitou od 7.7.2014 do 31.12.2014 a zaměstnanci poskytne zaměstnavatel podle této dohody odměnu ve výši 2.300 Kč měsíčně.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužnice nesplňuje stanovené podmínky pro povolení oddlužení, neboť pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře lze počítat pouze s jejím příjmem z dohody o provedení práce ve výši 2.300 Kč hrubého měsíčně, který má zajištěn jen do 31.12.2014, a ze smlouvy o důchodu ve výši 11.000 Kč měsíčně. S odkazem na shora citované ustanovení § 207 IZ nelze pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře počítat s poskytovaným příspěvkem na živobytí, na bydlení ani s doplatkem na bydlení, neboť se jedná o dávky, které nepodléhají výkonu rozhodnutí. Dlužnice v návrhu uvedla, že má 19 závazků ve výši celkem 2.543.828,42 Kč, ovšem do současné doby bylo do insolvenčního řízení dlužnice podáno již 47 přihlášek pohledávek, takže i když odvolací soud přihlédne k postoji, který dlužnice k pohledávkám uvedeným v návrhu a v seznamu závazků zaujala, tj. k rozsahu v jakém pohledávky popírá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.9.2010, sp. zn. 29 NSČR 6/2008 publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 61/2011) je nepochybné, že s ohledem na počet a výši přihlášených pohledávek, kterých je oproti očekávání dlužnice téměř dvojnásobný počet, není dlužnice schopna za 5 let zaplatit nezajištěným věřitelům potřebných 30 % pohledávek.

Dále odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužnice nesplňuje ani podmínky pro povolení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť v návrhu uvedla, že vlastní pouze movité věci nepatrné hodnoty, které tvoří běžné vybavení domácnosti.

S ohledem na shora uvedené lze řešit úpadek dlužnice pouze konkursem, a proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhujícímu věřiteli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 20. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu