1 VSOL 1132/2013-B-13
KSOS 8 INS 31191/2012 1 VSOL 1132/2013-B-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Lískovecká 86, PSČ 738 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 8 INS 31191/2012, o způsobu řešení úpadku, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 11.11.2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. září 2013, č.j. KSOS 8 INS 31191/2012-B-5,

t a k t o: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. září 2013, č.j. KSOS 8 INS 31191/2012-B-5, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 405 odst. 1, § 395 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) ve znění účinném do 31.12.2013, neschválil oddlužení dlužnice Jarmily anonymizovano (výrok I.), prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude řešen jako konkurs nepatrný (výrok II.), deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.) a vyzval osoby, které mají vůči dlužnici závazky, aby plnění neposkytovaly dlužnici, ale insolvenčnímu správci (výrok IV.).

V důvodech soud prvního stupně po té, co konstatoval, že dlužnice se z účasti na nařízeném jednání omluvila, uvedl, že usnesením ze dne 13.7.2013, č.j. KSOS 8

INS 31191/2012-A-14 bylo rozhodnuto o úpadku a povolení oddlužení dlužnice. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 5.9.2013 (B-2/2) a soupisu majetkové podstaty ze dne 12.9.2013 (B-2/5) bylo zjištěno, že celková výše přihlášených pohledávek věřitelů dlužnice činí celkem 583.159,28 Kč. Dlužnice nemá kromě invalidního důchodu 9.371 Kč žádný další příjem. Z výsledků přezkumného jednání konaného 12.9.2013 vyplývá, že souhrnná výše zjištěných pohledávek činí 530.305,28 Kč, přičemž žádná z nich není pohledávkou zajištěnou. Insolvenční soud proto na základě zprávy správce a výsledků přezkumného jednání dospěl k závěru, že dlužnice by při stávajícím příjmu uhradila oddlužením formou splátek toliko cca 12,6% zjištěných pohledávek, tedy, že dlužnice nesplňuje podmínky pro schválení oddlužení, neboť její příjmy neposkytují důvodný předpoklad uspokojení nejméně 30% zjištěných věřitelů a s nižším plněním nedali věřitelé souhlas. Protože došlo k neschválení oddlužení, dle ust. § 405 odst. 2 IZ rozhodl insolvenční soud současně o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem, který bude dle ust. § 314 odst. 1 písm. a) IZ veden jako konkurs nepatrný.

Proti tomuto usnesení, výslovně do výroků v odstavci I. a II., podala dlužnice včasné odvolání. Uvedla, že zjištění soudu prvního stupně v napadeném usnesení jsou správná a je rovněž pravdou, že k nařízenému přezkumnému jednání a schůzi věřitelů se nedostavila. Nicméně se omluvila s ohledem na její zdravotní stav a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Pobírá invalidní důchod třetího stupně, insolvenční správce je o jejím zdravotním stavu a zdravotních potížích informován. Pohybuje se velmi obtížně o berlích, je po dětské mozkové obrně, je proto nemobilní a neměla možnost se k soudu dostavit a to s ohledem na vzdálenost z místa jejího bydliště. V případě potřeby je možno si vyžádat zprávu jejího ošetřujícího lékaře, jehož adresu současně sdělila. O nedostatečnosti jejich příjmů pro oddlužení byla správcem informována, měla za to, že najdou východisko, jednou z možností bylo sehnat další příjem. To se jí však podařilo až nyní, kdy si zajistila od známého pomoc ve formě daru ve výši 3.600 Kč měsíčně; originál darovací smlouvy ke svému odvolání přiložila. Domnívá se proto, že nyní bude podmínky pro oddlužení splňovat a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ke svému odvolání dlužnice předložila jednak kopii zdravotního průkazu pro tělesně postiženého a dále originál darovací smlouvy, s úředně ověřeným podpisem dárce i obdarované dlužnice.

Především odvolací soud konstatuje, že po vydání napadeného usnesení byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů novelizován zákonem č. 294/2013 Sb. s účinností od 1.1.2014. Podle přechodného ustanovení v čl. II zák. č. 294/2013 Sb. platí, že zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (to je od 1.1.2014) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a po té, kdy u odvolacího jednání doplnil dokazování předloženou darovací smlouvou, dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle ust. § 405 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 platí, že insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ ve znění účinném do 31.12.2013 platí, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Zatímco znění ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ nebylo novelou insolvenčního zákona účinnou od 1.1.2014 dotčeno, dle ustanovení § 405 odst. 1, odst. 2 IZ v nyní platném znění platí, že insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 398 odst. 3 IZ, věty první (ať již ve znění platném do 31.12.2013 či v nyní účinném znění), při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 o.s.ř.).

S ohledem na znění shora citovaných ustanovení lze uzavřít, že novela insolvenčního zákona, jež je účinná od 1.1.2014, neměla na rozhodnutí odvolacího soudu v přezkoumávané věci žádný vliv.

Co se týče skutkových zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení ohledně zjištění úpadku dlužnice a povolení jejího oddlužení, zpráv insolvenčního správce Ing. Petra Kluse, příjmů dlužnice, rozsahu přihlášených a zjištěných pohledávek věřitelů, jde o zjištění správná a úplná, jež mají ve spise oporu a jelikož je ani dlužnice ve svém odvolání nezpochybnila, proto odvolací soud v zájmu stručnosti svého rozhodnutí na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje. Lze jen upřesnit, že před soudem prvního stupně doložený příjem dlužnice z invalidního důchodu činí 9.371 Kč nikoliv 9.731 Kč , jak na straně 2. napadeného usnesení nepřesně uvedl soud prvního stupně. Na základě takto zjištěného stavu byl proto správný závěr soudu prvního stupně, že dlužnice s ohledem na její nedostatečné příjmy podmínky pro oddlužení nesplňovala.

Nicméně po vydání napadeného usnesení se změnil skutkový stav věci potud, že na základě předložené darovací smlouvy ze dne 29.10.2013, kterou provedl odvolací soud důkaz, se dárce Oldřich Oliver Bandy zavázal v případě, že bude do 6 měsíců od uzavření této smlouvy schváleno oddlužení dlužnice, poskytovat jí po dobu 60 měsíců v pravidelných měsíčních splátkách plnění po 3.600 Kč, vždy k 20. dni každého měsíce a že dlužnice tento dar přijala.

Dle předběžného propočtu odvolacího soudu by tak dlužnice za pomoci daru byla schopna podmínkám oddlužení dostát. To znamená, že po odpočtu zabavitelných částek lze z příjmu dlužnice ve výši 9.371 Kč srážet měsíčně (v roce 2014) částku 2.120 (dlužnice nemá žádnou vyživovací povinnost); po započtení daru 3.600 Kč, se jedná o částku 5.720 Kč měsíčně. Z této částky by dlužnice svým nezajištěným věřitelům, kteří přihlásili své pohledávky v celkové výši 583.159,28 Kč, byla schopna uhradit za dobu 5 let cca 47,65-49,59 % jejich pohledávek a to podle tohoto, zda ustanovený insolvenční správce je či není plátcem daně z přidané hodnoty.

Ze shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení ve výrocích I. a II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně, nezjistí-li, že jsou zde jiné okolnosti, které by schválení oddlužení bránily, rozhodne tak, že oddlužení dlužnice formou splátkového kalendáře schválí.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 12. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu