1 VSOL 1130/2013-A-19
KSOS 37 INS 20735/2013 1 VSOL 1130/2013-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Ing. Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Bohumín, Na Úvoze 415, PSČ 735 52, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.8.2013, č.j. KSOS 37 INS 20735/2013-A-8, takto:

Odvolání dlužníka se o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že je třeba dlužníku uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť dlužník nedisponuje pohotovými prostředky a nebude možné vyhovět jeho návrhu na povolení oddlužení, protože hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek a žádný věřitel nevyslovil souhlas s nižším plněním (§ 395 odst. 1, písm. b/). Jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužníka je tedy konkurs. V tomto svém závěru vyšel ze zjištění, že nezajištěné závazky dlužníka činí 9.158.182,11 Kč, minimální částka ke splacení věřitelům tedy činí 2.747.454,63 Kč. Dlužník má příjem 11.921 Kč, má jednu vyživovací povinnost a je schopen zaplatit po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce toliko 1,2 % tvrzených závazků. Dlužník má sice majetek, a to nemovitosti v hodnotě dle znaleckého posudku 2.200.000 Kč, movité věci v hodnotě 22.900 Kč, ani z tohoto majetku by však nebyl schopen v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty uhradit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 %. Majetek v podobě tvrzených pohledávek soud nevzal v úvahu, neboť jejich hodnota není doložena.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž uvedl, že uloženou zálohu ve výši 35.000 Kč dne 20.8.2013 zaplatil s tím, že se odvolává proti té části usnesení, která vyhlašuje na jeho majetek konkurs. Namítal, že on a jeho manželka nemohou nést odpovědnost za průtahy soudů, v rámci nichž jsou vymáhány jím tvrzené pohledávky. K výzvě soudu doplnil odvolání tak, že se odvolává proti té části usnesení, která vyhlašuje a poučuje dlužníka, proč nebude možné povolení oddlužení a v případě uhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení bude na majetek dlužníka prohlášen konkurs, který nebude mít u dlužníka jeho osvobození v souladu s ust. § 414 IZ . Dále nesouhlasil s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně, podle něhož z dosavadních rozhodnutí soudů nevyplývají žádné pohledávky a poukázal na probíhající řízení. Ve výsledku neukončených řízení spatřoval možnost pro získání finančních prostředků pro účely oddlužení. Navrhl, aby mu odvolací soud povolil podle výsledku uvedených soudních řízení oddlužení s tím, že prostřednictvím částek přiznaných soudy dosáhne na oddlužení a uvedl, že v případě, že nebude dosaženo částky, kterou předpokládá oddlužení, nechť vyhlásí soud prvního stupně na jeho majetek konkurs.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 22.7.2013 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty. Na základě tohoto návrhu rozhodl soud prvního stupně ve věci odvoláním napadeným usnesením. Dne 22.8.2013 dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000 Kč.

Podle přechodného ustanovení v čl. II zákona č. 294/2013 Sb. zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 202 odst. 3 o.s.ř., odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

Jelikož jen výrok rozhodnutí je způsobilý přivodit účinky, které zákon spojuje s jeho právní mocí a vykonatelností, a protože prostřednictvím odůvodnění rozhodnutí soud jen sděluje své skutkové a právní závěry, které jsou vyjádřeny ve výroku, není odvolání přípustné v případě, jestliže směřuje jen proti důvodům rozhodnutí. O odvolání jen proti důvodům jde tehdy, je-li z obsahu podání nepochybné, že odvolatel současně nepožaduje zrušení nebo změnu výroku rozhodnutí soudu prvního stupně.

V posuzované věci z odvolání dlužníka vyplývá, že nesouhlasí toliko s odůvodněním napadeného usnesení, v němž soud prvního stupně předběžně uzavřel, že nebude možné úpadek dlužníka řešit oddlužením, nýbrž toliko konkursem. Proti výroku napadeného usnesení, jímž mu byla uložena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000 Kč, nebrojí a jeho změny ani zrušení se nedomáhá. Skutečnost, že dlužník nebrojí proti výroku napadeného usnesení, vyplývá rovněž ze skutečnosti, že dlužník napadeným usnesením uloženou povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000 Kč splnil a zálohu dne 22.8.2013 zaplatil.

Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není dle ustanovení § 202 odst. 3 o.s.ř. přípustné, a proto odvolací soud odvolání dlužníka dle ustanovení § 218, písm. c) o.s.ř. odmítl.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že v napadeném usnesení o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení soud prvního stupně řešil otázku, zda dlužníku je možno povolit oddlužení a zda na jeho majetek bude prohlášen konkurs, pouze jako otázku předběžnou. O způsobu řešení úpadku dlužníka (tedy o povolení oddlužení či o prohlášení konkursu na jeho majetek) bude soud prvního stupně teprve rozhodovat, a teprve proti tomuto rozhodnutí lze podat přípustné odvolání.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. e/, § 229 odst. 4 o.s.ř.).

V Olomouci dne 29.ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu