1 VSOL 1118/2017-A-46
KSBR 44 INS 19302/2016 1 VSOL 1118/2017-A-46

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužnice Ivy anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 70294615, bytem Čermákova 2397/16, 690 02 Břeclav, zastoupené Mgr. Kateřinou Celnarovou, advokátkou se sídlem Náměstí T.G. Masaryka 38/10, 690 02 Břeclav, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.10.2017, č.j. KSBR 44 INS 19302/2016-A-39,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl návrh dlužnice na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ ) ve znění účinném od 1.7.2017, neboť dospěl k závěru, že podaným návrhem na povolení oddlužení dlužnice sleduje nepoctivý záměr (výrok I.) a dle § 396 odst. 2 IZ zastavil insolvenční řízení dle § 396 odst. 1 IZ, protože nebyla naplněna žádná z podmínek pro další pokračování insolvenčního řízení, jelikož dlužnice nevlastní žádný zpeněžitelný majetek a dlužnicí složená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč by postačovala maximálně k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce v konkursu (výrok II.). isir.justi ce.cz

Soud prvního stupně vyšel z toho, že: -insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 19.8.2016 spojeným s návrhem na povolení oddlužení se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení. -V insolvenčním návrhu dlužnice uvedla, že má dva závazky vůči dvěma věřitelům, a to vůči obchodní společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r.o. ve výši 94.086,80 Kč a vůči obchodní společnosti ZDEMAR Ústí nad Labem s.r.o. ve výši 468.929,75 Kč. Shodné údaje uvedla i v seznamu závazků. -Do insolvenčního řízení podali přihlášku pohledávky věřitelé z titulu náhrady škody způsobené úmyslným trestným činem a to dne 1.11.2016 autodoprava K& K s.r.o. ve výši 130.445 Kč a dne 12.1.2017 věřitel JM Speed s.r.o. ve výši 20.239,97 Kč. -Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18.3.2016 č.j. 2T 26/2015-3017, který nabyl právní moci dne 28.6.2016 a byl připojen k uvedeným přihláškám pohledávek byla dlužnice jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti Translogistik anonymizovano s.r.o. uznána vinnou, že spáchala zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a přečin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 30 měsíců a k zákazu činnosti výkonu funkce statuárního orgánu v obchodních společnostech či družstvech. Z rozsudku dále plyne, že dlužnice svou majetkovou trestnou činností způsobila 32 věřitelům škodu ve výši celkem 999.864 Kč, přičemž jí v rozsudku bylo uloženo, aby 16 z těchto věřitelů zaplatila na náhradě škody celkem 638.675 Kč a 747 Euro. Ostatní věřitelé byli se svými nároky odkázáni s náhradou škody na řízení ve věcech občanskoprávních. -Závěr, že podaným návrhem na povolení oddlužení dlužnice sleduje nepoctivý záměr potvrdil svým rozhodnutím i Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17.7.2017, č.j. 1 VSOL 405/2017-A-21.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že je postaveno na více jak tři roky neúčinném ustanovení § 395 odst. 3 IZ IZ, což je jednoznačným pochybením soudu. Dlužnici byl v trestním řízení uložen pravomocně trest a nemyslí si, že je nutné, aby ji insolvenční soud opětovně trestal tím, že její návrh na oddlužení zamítne bez dalšího. Je přesvědčena, že pravomocné odsouzení v trestním řízení není dostačující pro založení nepoctivosti návrhu na povolení oddlužení. Z judikatorní praxe vyplývá, že i osoba odsouzená za trestný čin majetkové povahy může dojít k oddlužení, jestliže svým dalším chováním zřetelně projevuje poctivý záměr následky činem způsobené napravit. Po trestním řízení se dlužnice rozhodla změnit a své ekonomické potíže řešit cestou insolvenčního řízení. Řádně pracuje a snaží se poctivě napravit následky své trestné činnosti. Podle § 396 odst. 1 IZ může insolvenční soud mimo jiné v případě, že zamítne návrh na povolení oddlužení, rozhodnout současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem tehdy, jestliže byl návrh na povolení oddlužení podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem a právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. Jak vyplývá ze spisu, návrh na povolení oddlužení dlužnice podala společně s insolvenčním návrhem, v návrhu na povolení oddlužení uvedla, že její hrubá mzda činí 12.000 Kč, čistá mzda pak 10.335 Kč. Variabilní složka mzdy činí 3.000 Kč. Dále uvedla, že její manžel jí bude přispívat měsíčně částkou 5.000 Kč a tím činí její roční příjem 184.020 Kč. Tyto skutečnosti doložila pracovní smlouvou včetně dodatku, přehledem mezd a čestným prohlášením manžela. Dlužnice namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v závěru, že majetek dlužnice je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, když toto odůvodnění vztáhl toliko ke složené záloze a zcela pominul posouzení příjmu dlužnice. Takto má dlužnice za to, že splnila podmínky dle § 396 odst. 1 písm. b) IZ a soud neměl insolvenční řízení zastavit. Z uvedených důvodů navrhovala, aby odvolací soud věc zrušil a vrátil soudu k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiného důvodu, než uváděla dlužnice.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 30.9.2017.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona se zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006) v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. Z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější právní úprava, však zůstávají zachovány. Náležitosti procesního úkonu učiněného před 1.7.2017 a jeho účinky se posuzují podle úpravy v době, kdy byl učiněn. Jestliže u takového procesního úkonu již od 1.7.2017 není vyžadována některá náležitost, soud k ní pro účely rozhodnutí o procesním úkonu již od 1.7.2017 nepřihlíží.

V posuzované věci byl insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení podán dne 19.8.2016, tedy před účinností zákona č. 64/2017 Sb., takže jeho náležitosti a účinky se posuzují podle právní úpravy účinné před novelou. Jinak řečeno, první (přípravná) fáze insolvenčního řízení, která začíná podáním insolvenčního návrhu a končí zpravidla rozhodnutím o úpadku (není-li řízení skončeno tzv. jiným rozhodnutím o insolvenčním návrhu podle ustanovení § 142 a § 108 odst.3 IZ), byla zahájena před účinností novely, a proto musí být dokončena podle právní úpravy účinné před novelou.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném do 30.6.2017 (dále jen IZ).

Z obsahu předloženého spisu mimo zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že -dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 19.8.2016. V návrhu uvedla závazky vůči ZDEMAR Ústní nad Labem s.r.o. a Scania Finance Czech Republic, spol. s r.o., v souhrnné výši 563.016,55 Kč, které jsou více než 30 dnů po splatnosti a není je schopna plnit. Uvedla, že vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti, nevlastní žádný nemovitý majetek. Pracuje u společnosti ROT Transport s.r.o. s čistou měsíční mzdou 10.335 Kč a manžel Roman Tuček jí bude zasílat měsíčně dar ve výši 5.000 Kč. Za pět let by věřitelům uhradila celkem částku 177.360 Kč, tedy 32 % svých závazků. -Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17.5.2017, č.j. KSBR 44 INS 19302/2016, 1 VSOL 405/2017-A-21 potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 8.3.2017, č.j. KSBR 44 INS 19302/2016-A-16, jímž dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť dospěl k závěru, že podaným návrhem na povolení oddlužení dlužnice sledovala nepoctivý záměr, proto byl správný závěr soudu prvního stupně, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude zamítnut (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ) a její úpadek bude řešen konkursem (§ 396 odst. 1 IZ), a proto bylo třeba podle § 108 odst. 1, odst. 2 IZ dlužnici uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

-Zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč dlužnice uhradila ve dvou splátkách dne 31.5.2017 a dne 28.6.2017. Na tomto skutkovém základě vydal soud odvoláním napadené rozhodnutí.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, jehož znění zůstalo novelou nedotčeno, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 396 IZ, ve znění účinném do 30.6.2017, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, což je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. odst. 1 písm. b) IZ.

Jak uvedl odvolací soud již ve svém zmiňovaném rozhodnutí ze dne 17.5.2017, č.j. KSBR 44 INS 19302/2016, 1 VSOL 405/2017-A-21, pravomocné odsouzení pro trestný čin majetkové povahy není bez dalšího skutečností, z níž lze dovozovat nepoctivý záměr dlužnice, jak ve svém odvolání namítala i dlužnice, nýbrž je nutné zohlednit další okolnosti, které s trestním odsouzením souvisejí a které mohou nepoctivý záměr dlužnice v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení zakládat. Soudy však k tíži dlužnice v projednávané věci zohlednily skutečnost, že v insolvenčním návrhu i v seznamu závazků neuvedla věřitele, vůči nimž se dopustila trestné činnosti a je povinna poškozeným nahradit škodu, ačkoliv z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18.3.2016, č.j. 2 T 26/2015-3017 je zřejmé, že svou majetkovou trestnou činností způsobila škodu 32 věřitelům v celkové výši 999.864 Kč a bylo jí uloženo, aby 16 z těchto věřitelů zaplatila na náhradě škody celkem částku 638.675 Kč a 747 EUR. To, že dlužnice škodu v době podání insolvenčního návrhu všem svým věřitelům neuhradila, je zřejmé z přihlášek věřitelů AUTODOPRAVA K&K s.r.o. a JM Speed s.r.o. Toto jednání dlužnice nesvědčí o jejím úmyslu poctivě se vypořádat s věřiteli, neboť v rámci oddlužení by bylo uspokojení pohledávek těchto věřitelů dále odloženo, protože věřitelé by měli právo na plnění pouze v rámci splátkového kalendáře. Nadto pohledávka z titulu náhrady škody způsobené trestnou činností ve výši minimálně 638.675 Kč a 747 EUR převyšuje výši závazků tvrzených dlužnicí ve výši 563.016,55 Kč, z čehož je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu a k němu připojenému seznamu závazků zatajila podstatnou část svých závazků.

Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud konstatuje, že návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem dne 19.8.2016, tedy před novelou IZ účinnou od 1.7.2017, takže nelze postupovat podle ustanovení

§ 396 odst.2 IZ ve znění po novele a řízení zastavovat pro nesplnění podmínek pro řešení úpadku konkursem dle ustanovení § 396 odst.1 IZ ve znění po novele. Nutno zdůraznit, že v době, kdy měla dlužnice požádat (v návrhu na povolení oddlužení), aby způsobem řešení jejího úpadku byl konkurs, platila stará úprava, která tento předpoklad nestanovila, takže nelze postupovat podle novelizovaného ustanovení § 396 odst. 2, 3 IZ a konstatovat nesplnění podmínek pro řešení úpadku konkursem a z tohoto důvodu řízení zastavovat, což je v rozporu s principem ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

Za této situace znamenal postup soudu, který aplikoval právní úpravu insolvenčního zákona účinnou od 1.7.2017 a v důsledku toho zastavil insolvenční řízení, nepřípustný zásah do práv dlužnice. Účastník řízení se v důsledku novely zásadně nemá ocitnout v horším postavení, než jaké bylo s jeho předchozím úkonem spojeno. Jinak řečeno, podle nové právní úpravy lze postupovat za předpokladu, že tomu nebrání již nabytá práva účastníka řízení, tedy novou právní úpravu nelze aplikovat tam, kde by tím byla účastníkům odňata práva, která jim dávala stará právní úprava.

Odvolací soud proto napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu k dalšímu řízení, ve kterém rozhodne o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení podle právní úpravy účinné do 30.6.2017.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 13. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu