1 VSOL 1111/2017-B-46
KSOS 25 INS 6688/2011 1 VSOL 1111/2017-B-46

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Studénky 42, PSČ 789 01, k doručení: Šumperk, Anglická 27, PSČ 787 01, o návrhu dlužníka na osvobození od placení pohledávek, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.10.2017, č.j. KSOS 25 INS 6688/2011-B-36

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV. m ě n í tak, že soud osvobozuje dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 413 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Jana anonymizovano plněním splátkového kalendáře (výrok I.), schválil odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně isir.justi ce.cz

Mgr. Pavlíny Jaškové ve výši celkem 65.295 Kč (výrok II.), zprostil ji funkce insolvenčního správce (výrok III.), zamítl návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek věřitelů (výrok IV.), a deklaroval, že právní moci tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí (výrok V.). V odůvodnění uvedl, že vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem, který svým věřitelům v průběhu oddlužení zaplatil 30,38 % jejich pohledávek, ale protože dlužníkovi v důsledku zaviněného jednání vznikl po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, byl jeho návrh na osvobození od placení pohledávek zamítnut, neboť v řízení nastaly takové skutečnosti, pro které lze oddlužení zrušit.

Proti tomuto rozhodnutí, a to výslovně proti výroku IV., podal dlužník včas odvolání, ve kterém namítal, že výzva soudu k doložení dokladu o tom, že dluh uhradil, mu byla doručována na adresu trvalého bydliště, na které se nezdržuje. Splátkový kalendář nebyl schopen dodržet z důvodu nemoci, a proto se s věřitelem dohodl na prodloužení lhůty splatnosti. V říjnu 2017 uhradil převodem z účtu částku 5.000 Kč a následně vložil na účet věřitele částku 7.500 Kč, takže celý dluh je fakticky splacen. Do protokolu o jednání před odvolacím soudem upřesnil, že se jednalo o dluh z titulu nájemní smlouvy, kterou s Lucií Winklerovou uzavřela jeho bývalá manželka. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku IV. změnil tak, že jeho návrhu na osvobození od placení pohledávek vyhoví.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a po jednání, u kterého doplnil dokazování, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 30.9.2017.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006) v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. Z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější právní úprava, však zůstávají zachovány. Náležitosti procesního úkonu učiněného před 1.7.2017 a jeho účinky se posuzují podle úpravy v době, kdy byl učiněn. Jestliže u takového procesního úkonu již od 1.7.2017 není vyžadována některá náležitost, soud k ní pro účely rozhodnutí o procesním úkonu již od 1.7.2017 nepřihlíží.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od do 30.6.2017 (dále jen IZ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.7.2011, č.j. KSOS 25 INS 6688/2011-B-5 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře s tím, že termín úhrady první splátky byl určen na 31.8.2011. Insolvenční správkyně ve zprávě o splnění oddlužení ze dne 12.9.2016 uvedla, že poslední splátku dlužník uhradil v červenci 2016 a nezajištění věřitelé byli uspokojeni ve výši 30,38 %. Současně vyúčtovala odměnu a náhradu hotových výdajů, což jí soud přiznal pouze ve výši zaplacených záloh, ovšem proti tomuto výroku nebylo podáno odvolání, takže je v právní moci. Insolvenční správkyně ve zprávě dále uvedla, že dlužník má nový dluh, a to na základě uznání dluhu z ledna roku 2016, který nepopírá a situaci se snaží řešit splátkovým kalendářem, kdy dlužnou částku ve výši 30.000 Kč hodlá věřiteli zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.000 Kč počínaje 20.9.2016 s tím, že poslední splátka bude uhrazena 20.2.2017, což jeho věřitel akceptuje. Ke zprávě připojila splátkový kalendář sjednaný dlužníkem s věřitelkou Lucií Winklerovou a navrhla, aby dlužník byl osvobozen až po doložení úhrady nově vzniklého dluhu. Dlužník návrhem ze dne 14.9.2016 požádal podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ, aby soud vydal usnesení, jímž jej osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a rozhodne, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíženo a na věřitele, které své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Podáním doručeným soudu 9.3.2017 věřitelka Lucie

Winklerová soudu sdělila, že dosud bylo na dluh ve výši 30.000 Kč splaceno celkem 7.500 Kč, takže zbývající dlužná částka činí 22.500 Kč. Dalším podáním ze dne 10.4.2017 věřitelka sdělila, že zbývající dlužná částka je ve výši 17.500 Kč. Podáním ze dne 3.7.2017 sdělila, že zbývající dlužná částka je 12.500 Kč. Podáním ze dne 3.10.2017 sdělila, že zbývající dlužná částka je stále ve výši 12.500 Kč. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud doplnil dokazování čtením následujících listin : -z pokladního dokladu České spořitelny, a.s. ze dne 30.10.2017 zjistil, že dlužník složil na účet č. 1617875143/0800 částku 7.580 Kč; -z výpisu z osobního účtu dlužníka u Poštovní spořitelny č. 247462629/0300 za období od 30.9.2017 do 28.10.2017 zjistil, že na účet č. 1617875143/0800 byla poukázána částka 5.000 Kč; -ze sdělení věřitelky Lucie Vinklerové ze dne 7.11.2017, doručeného soudu 10.11.2017, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 13.11.2017 v 10:01 hodin jako č.d. B-39 zjistil, že v období od 3.10.2017 jí dlužník uhradil celkem 12.500 Kč, takže dlužná částka byla celá splacena. Tuto informaci potvrdila též ve svém sdělení doručeném odvolacímu soudu dne 29.11.2017.

Podle ustanovení § 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odstavec 4).

Odvolací soud konstatuje, že dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, když zjištěným věřitelům v průběhu oddlužení zaplatil 30,38 % jejich pohledávek a řádně má uhrazeny též zálohy na odměnu a hotové náklady insolvenční správkyně. Důvodem pro nepřiznání osvobození byla existence peněžitého závazku, který vznikl dlužníku po schválení oddlužení vůči věřitelce Lucii Winklerové. Tato skutečnost je totiž důvodem zrušení schváleného oddlužení podle ust. § 418 odst. 1 písm. c) IZ, přičemž po celou dobu oddlužení je insolvenční soud povinen zkoumat poctivost dlužníkova záměru a z úřední povinnosti reagovat na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením nepoctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo (srov. 86/2013).

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že pokud se jednalo o dluh z titulu nájemní smlouvy, kterou s Lucií Winklerovou uzavřela jeho bývalá manželka, nebylo možno jen na základě sjednaného splátkového kalendáře, ve kterém se dlužník zavázal dlužné nájemné uhradit, bez dalšího šetření právního důvodu vzniku tohoto závazku konstatovat, že se jedná o nový peněžitý závazek dlužníka ve smyslu ustanovení § 418 odst. 1 písm. c) IZ.

Za situace, že dlužník v odvolacím řízení peněžitý závazek, který byl důvodem zamítnutí návrhu na osvobození, zcela uhradil, není již důvod zabývat se otázkou, zda se jednalo o peněžitý závazek dlužníka ve smyslu ustanovení § 418 odst. 1 písm. c) IZ, a již vůbec zde není důvod pro nepřiznání osvobození podle ustanovení § 414 IZ.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku IV. podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že soud osvobozuje dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 13. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu