1 VSOL 1109/2016-B-21
KSOS 22 INS 3140/2016 1 VSOL 1109/2016-B-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníků a) Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava- Moravská Ostrava, Gajdošova 2288/45, IČ: 88660788, b) Ivony anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Moravská Ostrava, Ahepjukova 2802/13, PSČ 702 00, o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, k odvolání věřitele č. 22 ČR- Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, PSČ 225 08, IČ: 00006963, korespondenční adresa: Ostrava, Zelená 3158/34a, PSČ 702 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.7.2016, č.j. KSOS 22 INS 3140/2016-B-9 takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.7.2016, č.j. KSOS 22 INS 3140/2016-B-9 se ve výrocích I., II., III., IV., V., VI., VII., VIII. a IX. z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ust. § 406 odst. 1, 3 IZ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), schválil oddlužení dlužníka, tj. dlužníka a) Karla anonymizovano a isir.justi ce.cz jeho manželky dlužnice b) Ivony anonymizovano (§ 394 odst. 3 IZ), plněním splátkového kalendáře (výrok I.) a současně vydal související výroky II. až IX. Dalšími výroky X. a XI., které nebyly napadeny odvoláním, bylo rozhodnuto o částečném odmítnutí přihlášek P17 a P18 věřitele č. 14 CP Inkaso s.r.o., IČ: 29027241. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl v souladu s ust. § 402 odst. 5 IZ, neboť splátkový kalendáře je pro věřitele ekonomicky výhodnější než zpeněžení majetku dlužníka. Jelikož soud neshledal důvody, které by dle ust. § 405 IZ bránily schválení oddlužení, rozhodl o schválení přijatého způsobu oddlužení. V poučení pak uvedl, že proti výrokům I. až IX. není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozhodnutí podal včas odvolání přihlášený věřitel č. 22 ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, který v odvolání namítal, že dne 16.5.2016 soudu prvního stupně doručil jednoznačný projev vůle, kterým vyslovil svůj nesouhlas s oddlužením dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , který má vůči tomuto věřiteli závazek z podnikání a navrhl prohlášení konkursu na jeho majetek. Téhož dne, tedy den před konáním přezkumného jednání, doručil soudu prvního stupně hlasovací lístek, v němž jednoznačně vyjádřil svůj nesouhlas se se schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře i se schválením oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Soud prvního stupně nesouhlas odvolatele s řešením úpadku dlužníka oddlužením nerespektoval a svůj závěr, že neshledal důvody, které by bránily dle ust. § 405 IZ schválení oddlužení, nikterak neodůvodnil. Pochybní soudu spočívá v nezaznamenání hlasovacího lístku věřitele, když do protokolu o přezkumném jednání je konstatováno, že soudu žádný hlasovací lístek doručen nebyl. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu jednání, a to se závazným právním názorem, aby respektoval nesouhlasný projev vůle odvolatele s řešením úpadku dlužníka Karla anonymizovano oddlužením.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že rozhodnutí nelze potvrdit ani změnit.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že dlužník a) Karel Neplecha a dlužnice b) Ivona anonymizovano doručili soudu dne 11.2.2016 insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, kterým se domáhali rozhodnutí o svém úpadku a navrhovali, aby byl řešen plněním splátkového kalendáře. Dlužník a) v návrhu uvedl, že podniká jako OSVČ, ovšem u žádného z uvedených závazků neuvedl, že se jedná o závazek z podnikání. Závazek vůči věřiteli ČR-Česká správa sociálního zabezpečení (OSSZ Ostrava) uvedli v návrhu i v seznamu závazků. Na tomto základě soud prvního stupně usnesením ze dne 19.2.2016, č.j. KSOS 22 INS 3140/2016-A-5, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 19.2.2016 v 08:15 hodin, mimo jiné rozhodl o úpadku dlužníka a) Karla anonymizovano a jeho manželky dlužnice b) Ivony anonymizovano , insolvenčním správcem ustanovil KONREO, v.o.s., IČ: 04706497, povolil řešení úpadku oddlužením, věřitele vyzval k přihlášení pohledávek a na den 17.5.2016 nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů, která měla na programu mimo jiné projednání způsobu oddlužení a hlasování o přijetí způsobu oddlužení. Podáním ze dne 17.3.2016, které bylo soudu doručeno dne 21.3.2016, sdělil věřitel ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, že vůči dlužníkovi a), který je na ČSSZ Ostrava veden jako osoba samostatně výdělečně činná od 1.4.2012, dosud eviduje pohledávku ve výši 84.233 Kč s tím, že tato částka není konečná, neboť dlužník nesplnil povinnost doložit přehledy o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2013, 2014. Věřitel proto není schopen z důvodu nesplnění povinnosti dlužníka stanovit přesnou výši své pohledávky a zvažuje vydání nesouhlasu s řešením úpadku formou oddlužení dle ust. § 389 odst. 2 IZ. K přezkumnému jednání dne 17.5.2016, na které bezprostředně navazovala první schůze věřitelů, se podle protokolu nedostavil žádný věřitel. Insolvenční správce informoval soud, že mu byl doručen hlasovací lístek ČSSZ ze dne 13.5.2016, kterým tímto věřitel hlasuje proti schválení oddlužení a navrhuje řešit úpadek konkursem, a to z důvodu, že Karel Neplecha, který má dluhy z podnikání, nesplnil svou povinnost, když nepředložil ČSSZ přehledy o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2013, 2014 a 2015. Soud bez dalšího konstatoval, že soudu dosud žádný hlasovací lístek doručen nebyl a vyhlásil usnesení tohoto znění: I. soud rozhodl o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře, II. o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře bude rozhodnuto samostatným usnesením. Přezkumné jednání a navazující první schůze věřitelů skončila v 9:20 hodin. Následně byl do spisu zažurnalizován hlasovací lístek věřitele č. 22 ČR-ČSSZ ze dne 13.5.2016 a listina obsahující sdělení nesouhlasu s oddlužením dlužníka a) Karla anonymizovano ze dne 13.5.2016, které byly soudu podle záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu doručeny do datové schránky soudu již dne 16.5.2016 v 14:01 hodin. Na hlasovacím lístku je úřední záznam tohoto znění: hlasovací lístek byl předán ze zápisného oddělení na kancelář v 13:30 hodin. Podpis Sýkorová, dne 17.5.2016. Hlasovací lístek byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 18.5.2016 v 12:22 hodin jako dokument číslo B-8. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně (až dne 11.7.2016) odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 403 IZ má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku (odstavec 1). Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (odstavec 2). Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky odstavec 3).

Podle ustanovení § 404 IZ o tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst. 2 a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.

Podle ustanovení § 405 IZ Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2)

Podle ustanovení § 406 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali (odstavec 1). Rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval (odstavec 4).

Odvolací soud se především zabýval otázkou, zda je odvolatel osobou oprávněnou k podání odvolání, tedy zda se jedná o věřitele, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení nebo o věřitele, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ soud nevyhověl.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 22.12.2015, sp.zn. 29 ICdo 6/2014, dostupném na webových stránkách www.nsoud.cz, formuloval a odůvodnil závěr, že věřitelem, který nemá právo odvolání proti usnesení o schválení oddlužení, jelikož nehlasoval o způsobu oddlužení, se rozumí jak věřitel, který nehlasoval ( zdržel se hlasování ) tím, že zůstal zcela nečinný (nevyužil možnosti hlasovat mimo schůzi věřitelů a na schůzi věřitelů se nedostavil), tak věřitel, který svou aktivitu navenek projevil jen tím, že se sice dostavil na schůzi věřitelů, ale přesto nehlasoval o způsobu oddlužení (výslovně prohlásil, že se hlasování zdržuje). Dále Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28.1.2016, sp.zn. 29 NSČR 83/2014, dostupném na webových stránkách www.nsoud.cz, formuloval a odůvodnil závěr, že jen z toho, že věřitel na schůzi věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, formálně nezopakoval námitky uplatněné podáním (o skutečnostech), které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neplyne, že by insolvenční soud k těmto námitkám neměl přihlédnout jako ke včasným námitkám věřitele, který hlasoval o způsobu oddlužení. Dovolací soud v tomto rozhodnutí vyložil nejen ustanovení § 406 odst. 4 IZ (komu přísluší právo podat odvolání), ale též ustanovení § 403 odst. 2 IZ (otázku včasnosti námitek).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že věřiteli č. 22 ČR-ČSSZ právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení nepochybně přísluší, neboť tento věřitel o přijetí způsobu oddlužení fakticky hlasoval, když hlasovací lístek tohoto věřitele obsahující stanovené náležitosti, byl soudu doručen do datové schránky dne 16.5.2016 ve 14:01 hodin, tedy před konáním schůze věřitelů, a to současně s písemně odůvodněnou námitkou, že dlužník a) není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, neboť má vůči tomuto věřiteli závazky z podnikání a věřitel s řešením jeho úpadku oddlužením nesouhlasí, tedy námitka, že jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí návrhu na povolení oddlužení. Navíc byl soud na schůzi věřitelů insolvenčním správcem informován, že mu byl doručen hlasovací lístek věřitele ČR-ČSSZ ze dne 13.5.2016, kterým tímto věřitel hlasuje proti schválení oddlužení a navrhuje řešit úpadek konkursem.

Za této situace měl soud prvního stupně schůzi věřitelů přerušit a ověřit, zda byl hlasovací lístek doručen insolvenčnímu soudu. Nepochybně by zjistil, že doručen byl, a za této situace byl soud povinen včas podané námitky věřitele č. 22 projednat při jednání, ke kterému byl povinen podle ust. § 403 odst. 3 IZ předvolat dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který podal námitky. O tom, zda oddlužení schvaluje, mohl insolvenční soud rozhodnout až po projednání námitek (§ 404 IZ). Z uvedeného je zřejmé, že odvoláním napadené rozhodnutí je předčasné.

Pro úplnost odvolací soud upozorňuje na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015, č.j. KSBR 29 INS 15846/2015-A-11, 1 VSOL 918/2015, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst.2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani na k výzvě soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle ustanovení § 397 odst. 1, věty druhé insolvenčního zákona je v těchto případech vyloučen. Od shora citovaného rozhodnutí, které je čerstvě publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, nemá odvolací důvod se odchylovat. Od publikace tohoto rozhodnutí se očekává sjednocení dosud nejednotné praxe vrchních soudů.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. až IX. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a odvolateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 18.října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu