1 VSOL 1094/2013-B-17
KSOS 39 INS 9626/2013 1 VSOL 1094/2013-B-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Ludmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Služovice 120, PSČ 747 28, IČ: 18472435, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.10.2013, č.j. KSOS 39 INS 9626/2013-B-5, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále též jen IZ , ve znění účinném do 31.12.2013, neschválil oddlužení dlužnice Ludmily anonymizovano (výrok I.), podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ prohlásil na její majetek konkurs (výrok II.), vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.) a vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužnici, aby napříště plnění neposkytovali dlužnici, ale insolvenčnímu správci (výrok IV.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice byla ode dne 29.7.2002 držitelkou živnostenského oprávnění a provozování živnosti ukončila ke dni 9.1.2013. Zároveň má závazky z podnikatelské činnosti vůči věřitelům č. 1 a č. 3 ve výši 989.000 Kč, což činí 25,2 % z celkového objemu závazků dlužnice ve výši 3.914.217,56 Kč. Pohledávky přihlásilo celkem 9 věřitelů. Tato skutečnost představuje překážku pro schválení oddlužení dlužnice, neboť dlužnice je podnikatelkou, jejíž úpadek nelze podle ustanovení § 389 IZ řešit oddlužením. Dále uvedl, že dlužnice navíc v návrhu uvedla závazky toliko ve výši 886.253 Kč, ačkoliv skutečná výše přihlášených pohledávek činí 3.914.2717,56 Kč a poukázal na skutečnost, že dlužnice není schopna s ohledem na svůj příjem ve výši 15.929 Kč a jednu vyživovací povinnost ze svých příjmů uhradit požadovaných minimálních 30 % svých závazků. Na tomto základě uzavřel, že dlužnice nesplňuje podmínky pro schválení oddlužení, a proto rozhodl o neschválení oddlužení dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání směřující výslovně toliko proti výrokům I. a II. Dlužnice namítala, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil a zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které dosud nebyly uplatněny a nastaly až po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně. Uvedla, že nižší částku závazků v insolvenčním návrhu uvedla proto, že neměla přehled o všech závazcích manžela, které vznikly za dobu trvání manželství a jsou součástí společného jmění manželů s tím, že k odvolání přikládá nový seznam závazků a věřitelů, kde jsou uvedeni všichni věřitelé, zůstatky nesplacených závazků a údaje o tom, zda se jedná o závazek dlužnice či jejího manžela nebo o závazek společný. Poukázala na skutečnost, že rovněž proti jejímu manželovi byl podán insolvenční návrh s návrhem na prohlášení konkursu vedený pod sp.zn. KSOS 39 INS 26802/2013, přičemž do insolvenčních řízení obou manželů se přihlásil věřitel EDENHAM VENTURES LTD. s pohledávku ve výši 1.930.563,17 Kč. Uvedla, že na průběh řízení bude mít vliv skutečnost, že rovněž její manžel podal návrh na povolení oddlužení, protože v případě zohlednění jeho příjmu ve výši 19.295 Kč čistého měsíčně, příjmů z nájmu, které spadají do SJM a činí 17.000 Kč měsíčně a daru od bratra manžela ve výši 6.000 Kč měsíčně, jsou manželé schopni uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu 34,69 %. Pokud by soud dospěl k závěru, že nemůže být kalkulováno s příjmy plynoucími z nájemného vzhledem ke skutečnosti, že na pronajatých nemovitostech vázne zástavní právo a tyto by mohly být zpeněženy ve prospěch zástavce, pak by celková částka pohledávek klesla minimálně o polovinu odhadní ceny nemovitostí a pohledávky nezajištěných věřitelů by byly pokryty v rozsahu 30,71 %. Vyslovila názor, že s ohledem na praxi insolvenčních soudů by měla být insolvenční řízení manželů spojena a závazky, které jsou součástí SJM, by měly být řešeny v rámci jediného řízení. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a současně rozhodl o spojení řízení dlužnice a jejího manžela ke společnému projednání.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a II., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 5.4.2013 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. V návrhu dlužnice uvedla, že má 5 věřitelů, u nichž má 7 závazků v celkové výši 886.253 Kč, které jsou 30 dnů po splatnosti a jejichž platby zastavila od března 2013. V podrobnostech odkázala na přílohu obsahující výčet jednotlivých závazků, jejich výši a splatnost. K návrhu připojila seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla 7 závazků vůči 5 věřitelům v celkové výši 886.253 Kč a prohlášení ze dne 3.4.2013 o tom, že ke dni podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení není podnikatelkou a že její závazky z podnikání jsou v nepatrné výši. Na tomto základě soud prvního stupně usnesením ze dne 16.5.2013, č.j. KSOS 39 INS 9626/2013-A-7, rozhodl o úpadku dlužnice, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Daniela Tomíčka, dlužnici povolil řešení úpadku oddlužením a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Dne 20.9.2013 byla soudu doručena zpráva o činnosti insolvenčního správce, z níž se podává, že do insolvenčního řízení dlužnice se přihlásilo 9 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami ve výši 3.914.217,56 Kč. Správce uvedl, že dlužnice je schopna uhradit více jak 30 % všech nezajištěných závazků pouze v případě řešení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty za předpokladu, že nemovitost zapsanou do majetkové podstaty dlužnice bude možno v insolvenčním řízení zpeněžit. Dále upozornil na skutečnost, že závazky dlužnice vůči věřitelům č. 1 a č. 3 v celkové výši 989.000 Kč je nutno považovat za závazky vzniklé v souvislosti s dřívější podnikatelskou činností dlužnice a uvedl, že dlužnice neuvedla v seznamu svých závazků závazky vůči věřitelům č. 1, č. 2, č. 5 a č. 9 v celkové výši cca 3.223.000 Kč, které činí přibližně 82 % všech pohledávek přihlášených věřiteli do insolvenčního řízení s tím, že je třeba zvážit, zda v této skutečnosti nelze spatřovat nepoctivý záměr dlužnice při podání jejího návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ. Dne 26.9.2013 proběhlo u soudu prvního stupně přezkumné jednání a první schůze věřitelů, k němuž se dlužnice nedostavila, neboť soud nevyhověl její žádosti o odročení jednání. U jednání byly přezkoumány všechny přihlášené pohledávky evidované pod č. P1-P9 a tyto pohledávky byly zjištěny. Poté soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Odvolací soud doplnil dokazování čtením podstatného obsahu následujících listin:

-výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně dlužnice ze dne 14.1.2014, z něhož zjistil, že dlužnice v období od 29.7.2002 do 9.1.2013 podnikala pod identifikačním číslem 18472435 dle živnostenského zákona s předmětem podnikání hostinská činnost, -protokolu o přezkumném jednání a zápisu z první schůze věřitelů ze dne 26.9.2013, včetně upravených přezkumných listů pohledávek č. P1-č. P9 a z těchto listin zjistil, že do insolvenčního řízení dlužnice přihlásilo pohledávky 9 věřitelů v celkové výši 3.914.217,56 Kč, všechny pohledávky byly přihlášeny jako nezajištěné. Všechny pohledávky byly uznány dlužnicí i insolvenčním správcem. Pohledávky věřitelů č. 1 a č. 3 činí celkem částku 988.922,05 Kč, -přihlášky pohledávky věřitele Česká revitalizační s.r.o. se sídlem Brno, Atriová 512, ze dne 21.5.2013, z níž zjistil, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice 2 nezajištěné pohledávky v celkové výši 931.191,05 Kč, z titulu smlouvy o úvěru Expres Business, reg. č. 186774548, přičemž pohledávku č. 1 ve výši 755.272,71 Kč přihlásil jako vykonatelnou na základě rozhodčího nálezu sp.zn. RŘ ČR 013/2012. Splatnost pohledávky č. 1 nastala 30.10.2011, -smlouvy o úvěru s pojištěním klienta Expres Business ze dne 11.3.2008, reg. č. 186774548, z níž zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi společností GE Money Bank a.s. jako bankou a dlužnicí jako klientem, dlužnice je ve smlouvě označena rodným číslem a identifikačním číslem 18472435. Předmětem smlouvy je úvěr ve výši 500.000 Kč s roční úrokovou sazbou 9,9 %, který banka dlužnici poskytla bez stanovení účelu, -smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.9.2011, z níž zjistil, že byla uzavřena mezi společností GE Money Bank a.s. jako postupitelem a společností Česká revitalizační s.r.o. jako postupníkem a jejím předmětem je postoupení pohledávky za dlužnicí z výše uvedené smlouvy o úvěru s pojištěním klienta Expres Business ze dne 11.3.2008 postupitelem postupníkovi, -přihlášky pohledávky věřitele ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, ze dne 24.5.2013, z níž zjistil, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku ve výši 57.731 Kč z titulu zákonné povinnosti platit pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti dle zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů a z titulu penále pro neplacení pojistného na sociální zabezpečení, jako nezajištěnou a vykonatelnou na základě platební výměru ze dne 17.10.2011. Splatnost pohledávky nastala 26.10.2011, -platebního výměru Okresní správy sociálního zabezpečení Opava ze dne 17.10.2011, č.j. 48007/130-9014-17.10.11-15925/B-557/RO, z něhož zjistil, že dlužnici jako osobě samostatně výdělečně činné byla tímto platebním výměrem uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a penále

v celkové výši 69.731 Kč. Rozhodnutí nabylo právní dne 10.11.2011 a téhož dne se stalo vykonatelným.

Podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne na místo rozhodnutí o způsobu oddlužení.

Podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Odvolací soud se zabýval především přezkumem závěru soudu prvního stupně o tom, že u dlužnice nepřichází v úvahu ve smyslu ust. § 389 odst. 1 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, řešení jejího úpadku oddlužením vzhledem ke skutečnosti, že dlužnice podnikala a závazky z její podnikatelské činnosti představují 25,2 % z celkového objemu jejích závazků.

Při přezkumu tohoto závěru odvolací soud postupoval dle ust. § 389 odst. 1 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, neboť schůze věřitelů dle ust. § 403 odst. 2 IZ se v posuzovaném insolvenčním řízení konala ještě před účinností zák. č. 294/2013 Sb., tj. dle ust. § 403 odst. 2 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013 (viz. ust. § 389 odst. 1, odst. 2, písm. a) IZ, v platném znění).

Dle výkladu ustanovení § 389 odst. 1 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, je řešení úpadku oddlužením vyloučeno u dlužníků, kteří jsou považováni za podnikatele. Institut oddlužení, jakožto zvláštní způsob řešení úpadku, není určen pro všechny dlužníky, ale jen pro dlužníky nepodnikatele. Za podnikatele je nutno považovat osoby, jež splňují některé z kritérií vymezených v § 2 odst. 2 obchodního zákoníku. Judikatura se již ustálila na výkladu ust. § 389 odst. 1 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, podle něhož se za podnikatele (pro účely posuzování přípustnosti oddlužení) považuje i osoba, která není zákonem (podle norem hmotného práva) považována za podnikatele, avšak má závazky vzešlé z jejího (dřívějšího) podnikání. V tomto směru lze odkázat na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.3.2008, sp. zn. KSPL 29 INBS 252/2008, 1 VSPH 3/2008-A, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura pod č. 104 v roce 2008, a zejména pak na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79 v roce 2009. V tomto usnesení Nejvyšší soud vymezil kritéria, která je nutno zkoumat při posuzování otázky, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání. Jedná se o dobu vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, dobu ukončení dlužníkova podnikání, četnost neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a skutečnost, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

Odvolací soud vychází shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že dlužnice ukončila podnikání dne 9.1.2013, tj. bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu a že její závazky vůči věřitelům č. 1 a č. 3 pocházejí z podnikatelské činnosti, přičemž se jedná o závazky v celkové výši 988.922,05 Kč z celkového počtu přihlášených závazků 3.914.217,56 Kč, což představuje 25,26 % objemu všech přihlášených závazků. Odvolací soud dále vyšel ze zjištění, že splatnost pohledávek věřitelů č. 1 a č. 3 nastala v říjnu 2011.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že závazky z dřívějšího podnikání u dlužnice vytváří dle ust. § 389 odst. 1 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, jakož i dle judikatury Nejvyššího soudu ČR k výkladu tohoto ustanovení, překážku bránící dlužnici ve schválení oddlužení, neboť se jedná se o 2 závazky z celkem 9 závazků, výše jejích podnikatelských závazků v porovnání s celkovou výší všech jejích závazků činí více než jednu čtvrtinu (25,26 %), dlužnice ukončila podnikání bezprostředně před zahájením insolvenčního řízení a navíc závazky z její podnikatelské činnosti vznikly krátce (rok a půl) před podáním insolvenčního návrhu. V průběhu řízení tedy vyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly odmítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení dle ust. § 405 odst. 1 IZ.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že u dlužnice navíc vyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ z důvodu jejího nepoctivého záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení, a tím jsou tedy splněny podmínky pro neschválení oddlužení dle ust. § 405 odst. 1 IZ i z tohoto důvodu. Dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla toliko 7 závazků vůči 5 věřitelům v celkové výši 886.253 Kč a prohlásila, že její závazky z podnikání jsou toliko v nepatrné výši, ačkoliv následně se do insolvenčního řízení přihlásilo 9 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 3.914.217,56 Kč, přičemž závazky z podnikání dlužnice vůči věřitelům č. 1 a 3 představují téměř 989.000 Kč, což činí 25,26 % celkového objemu závazků dlužnice a nejedná se o částku nepatrnou. Dlužnice záměrně tyto skutečnosti v insolvenčním návrhu zamlčela, když z přihlášek pohledávek jednotlivých věřitelů a z listin k nim připojených vyplývá, že listiny, o něž se jednotlivé závazky opírají, podepisovala vždy i dlužnice, a proto o těchto závazcích musela vědět, respektive nemohla se důvodně domnívat, že se jedná pouze o závazky jejího manžela.

Z důvodu nadbytečnosti se odvolací soud nezabýval otázkou, zda dlužnice splňuje podmínky oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ.

K návrhu dlužnice na spojení jejího insolvenční řízení s insolvenčním řízením jejího manžela je třeba uvést, že dle ust. § 83a IZ, v platném znění, již spojení insolvenčních řízení není přípustné.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 22. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu