1 VSOL 1091/2016-B-19
KSBR 47 INS 899/2015 1 VSOL 1091/2016-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Dunajovice 187, PSČ 671 34, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 899/2015, o insolvenčním návrhu 1) věřitele Sparkasse Haugsdorf, se sídlem Rakousko, 2054 Haugsdorf, Hauptplatz 1, zastoupeného Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem, se sídlem Znojmo, Jana Palacha 954/4, PSČ 669 02, 2) dlužnice Jarmily anonymizovano , spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o způsobu řešení úpadku dlužnice, k odvolání dlužnice ze dne 4.8.2016 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.7.2016, č.j. KSBR 47 INS 899/2015-B- 9,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 393 odst. 1-3, § 396 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), odmítl návrh dlužnice na povolení oddlužení (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok II.), nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na 15.8.2016 (výrok III. a IV.), dal pokyny insolvenčnímu správci isir.justi ce.cz

(výrok V. a VI.) a uložil věřiteli Sparkasse Haugsdorf, ve stanovené lhůtě zaplatit soudní poplatek za podaný insolvenční návrh 2.000 Kč v kolcích nebo na označený účet soudu (výrok VII.), s odůvodněním, že dlužnice ke svému návrhu na povolení oddlužení i přes opakovanou výzvu soudu nepředložila řádný seznam majetku a závazků, neboť neobsahovaly náležitosti dle ustanovení § 104 IZ a rovněž nepředložila dosavadní příjmy za rok 2016. Soudu proto nezbylo než podaný návrh na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítnout a prohlásit na majetek dlužnice konkurs.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, které dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř. ) směřovala proti výroku I. a II., když namítla, že soud ji neustále vyzýval k předložení podkladů, které mu předložila již při prvním podání; přesto opětovně doložila seznam majetku a závazků a již při prvním podání i příslušný list vlastnictví, na němž je uveden její nemovitý majetek, včetně zástavní smlouvy, dále doložila daňové přiznání za celý rok 2015, osobně navštívila vyšší soudní úřednici na Krajském soudě v Brně, se kterou všechny požadavky na doplnění konzultovala a na základě tohoto jednání dle jejího názoru vše dle požadavku soudu doplnila. Je proto přesvědčena, že její návrh na povolení oddlužení byl podán v souladu s insolvenčním zákonem a neustálé požadavky na doplnění tohoto návrhu, považuje za podjatost soudkyně JUDr. Drahomíry Lukešové, neboť z jejího projednávání je dlužnice velmi znepokojena. V neposlední řadě dlužnice zdůraznila, že v napadeném usnesení není opětovně uvedena odvolací lhůta a poukázala na chyby a nepřesnosti v odůvodnění napadeného usnesení a navrhla jeho zrušení s tím, aby její návrh na povolení oddlužení byl opětovně posouzen, když se domnívá, že vše dle pokynu soudu splnila, tento návrh je úplný, v souladu se zákonem a to již ke dni prvního podání.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 1 písm c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není tentokrát důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že předmětné řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele Sparkasse Haugsdorf (dne 16.1.2015), kterým se domáhal zjištění úpadku dlužnice a jeho řešení konkursem, kdy tvrdil splatné, vykonatelné a zajištěné pohledávky za dlužnicí ve výši celkem 913.606,19 Kč (z titulu úvěrové smlouvy), označil další věřitele dlužnice a jejich splatné pohledávky.

Dlužnice s tímto insolvenčním návrhem nejprve nesouhlasila a namítla, že je schopna své závazky plnit, nesouhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud prvního stupně proto insolvenční návrh věřitele projednal u jednání dne 16.4.2015 a věc odročil za účelem účastníky avizovaného mimosoudního vyřešení, k němuž však nedošlo. Podáním, doručeným soudu 27.8.2015 dlužnice k insolvenčnímu návrhu věřitele Sparkasse Haugsdorf svým insolvenčním návrhem přistoupila (§ 107 IZ) a spojila jej s návrhem na povolení oddlužení, kdy navrhovala své oddlužení formou splátkového kalendáře. V tomto návrhu v popisu rozhodujících skutečností osvědčující její úpadek, tj. vyplněním bodu 07 formuláře, dlužnice uvedla své věřitele a jejich pohledávky, dále uvedla, které z těchto závazků uznává a které popírá. Dále vyplněním dalších bodů (08-13) tohoto formuláře, které se vztahují k návrhu na povolení oddlužení, uvedla, že má jednu vyživovací povinnost (k dceři), je zaměstnaná jako učitelka Základní školy a Mateřské školy Šanov a že její čistý měsíční příjem činí 18.467 Kč. V bodu 14-20 formuláře pro návrh na povolení oddlužení označila toliko svůj movitý majetek; nemovitý majetek ani majetek, který je předmětem zajištění neoznačila. Dále zde označila své věřitele, včetně výše svých závazků, i to, které z nich jsou nezajištěné a nevykonatelné, které nezajištěné a vykonatelné a které jsou vykonatelné a zajištěné (zde označila věřitele Sparkasse Haugsdorf). K tomuto návrhu mj. doložila své měsíční čisté příjmy za leden, březen, duben a květen 2015, listiny dokládající její závazky, daňová přiznání za rok 2012-2014, list vlastnictví č. 920 vedený Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo pro katastrální území Horní Dunajovice, dle kterého je dlužnice vlastníkem pozemku p.č. st. 150, jehož součástí je stavba č.p. 187, dále zahrady p.č. 1197/2. Dále doložila soupis (seznam) majetku, v němž označila opět pouze movité věci, s prohlášením, že jde o seznam správný a úplný a dále předložila seznam svých závazků, v němž uvedla, že jde o závazky nezajištěné, nevykonatelné a vykonatelné , v němž označila své věřitele (včetně Sparkasse Haugsdorf), čísla smluv, výše jednotlivých závazků (v celkové výši 871.762 Kč), specifikovala, které ze svých závazků neuznává; nicméně, které z těchto závazků jsou vykonatelné a zajištěné dlužnice v tomto seznamu výslovně neuvedla.

Usnesením ze dne 25.9.2015 (A-26) soud prvního stupně rozhodl o zjištění úpadku dlužnice, její návrh na povolení oddlužení jako opožděný odmítl, prohlásil na majetek dlužnice konkurs, insolvenčním správcem ustanovil Ing. Jiřího Mlčocha, učinil výzvy vůči třetím osobám ve smyslu ustanovení § 136 IZ a též vůči správci a nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na 7.1.2016 (současně určil program schůze věřitelů) a uložil navrhujícímu věřiteli Sparkasse Haugsdorf zaplatit ve stanovené lhůtě soudní poplatek za podaný insolvenční návrh. K odvolání dlužnice, které směřovalo proti výroku o odmítnutí jejího návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkurs na její majetek, Vrchní soud v Olomouci v tomto rozsahu (tj. ve výroku II. a III.) toto usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, se závěrem, že návrh dlužnice na povolení oddlužení nelze mít za opožděný (z důvodů v tomto usnesení Vrchního soudu v Olomouci uvedených) a uložil soudu prvního stupně, aby se návrhem dlužnice na povolení oddlužení opětovně zabýval s tím, že pokud jej shledá bezvadným , aby o něm rozhodl věcně. Toto usnesení

Vrchního soudu v Olomouci bylo dlužnici doručeno 26.2.2016 a věřiteli Sparkasse Haugsdorf dne 10.2.2016.

Následně usnesením ze dne 15.4.2016 (č.d. B-4) soud vyzval dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů opravila (doplnila) svůj insolvenční návrh, respektive seznam závazků tak, aby splňoval náležitosti dle § 104 odst. 3 IZ, tj. aby v něm doplnila (označila), které závazky jsou vykonatelné či nevykonatelné, které zajištěné a nezajištěné, u zajištěných, aby označila předmět zajištění a aby tento seznam podepsala a výslovně uvedla, že jde o seznam správný a úplný. Dále ji soud vyzval k předložení řádného seznamu majetku dle ustanovení § 104 odst. 2 IZ, tzn., aby v něm označila (rozuměj specifikovala) movitý i nemovitý majetek s tím, že majetek, který je předmětem zajištění, aby označila výslovně a současně, aby tento seznam rovněž podepsala s prohlášením, že jde o seznam správný a úplný. Dále soud vyzval dlužnici k doplnění jejího návrhu na povolení oddlužení tak, aby doložila výši svých příjmů za poslední tři roky, vyjma měsíců leden-květen 2015 s tím, že za toto období již příjmy doložila. V tomto usnesení soud dlužnici výslovně poučil, mj., že pokud návrh na povolení oddlužení nebude řádně doplněn, soud jej odmítne a současně rozhodně o jejím úpadku konkursem (§ 393 odst. 3, § 396 odst. 1 IZ). V podání ze dne 12.5.2016 (č.d. B-6) dlužnice mj. uvedla, že usnesení obdržela 10.5.2016 a dále sdělila, že své závazky již řádně specifikovala, včetně vykonatelných, nevykonatelných, zajištěných i nezajištěných a odkázala na body 17-20 návrhu na povolení oddlužení. K závazku vůči věřiteli Sparkasse Haugsdorf, doložila zástavní smlouvu. Dále zdůraznila, že rovněž příjmy za poslední tři roky, tj. daňová přiznání za rok 2012-2014 již doložila, včetně soupisu majetku a závazků, včetně LV a odkázala na přílohy č. 3-14 a 16 k jejímu návrhu na oddlužení. K tomuto podání předložila zástavní smlouvy ze dne 27.8.2004 a 17.10.2005.

Usnesením ze dne 25.5.2016 (B-7) soud prvního stupně opětovně vyzval dlužnici, aby doplnila návrh na povolení oddlužení o řádný seznam majetku, v němž označí všechen majetek, včetně případně pohledávek s tím, že nemá-li své dlužníky, musí to výslovně uvést. Dále aby předložila opravený seznam závazků, v němž výslovně označí věřitele zajištěné, včetně majetku, který je předmětem tohoto zajištění. V neposlední řadě soud vyzval dlužnici, aby doložila své příjmy za rok 2016, dále za červen-prosinec 2015. Současně byla dlužnice poučena, že pokud návrh na oddlužení dle pokynu nedoplní, bude tento návrh odmítnut a její úpadek řešen konkursem. Na základě této výzvy dlužnice doložila stejný seznam majetku, tj. bez uvedení majetku nemovitého (který je předmětem zajištění) a stejný seznam závazků, v němž neoznačila výslovně zajištěného věřitele ani předmět zajištění, dále doložila doklad ke svým příjmům za rok 2015; soudem požadované příjmy za období leden-květen 2016 nedoložila. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Odvolací soud se musel v prvé řadě vypořádat s námitkou podjatosti, kterou dlužnice v rámci svého odvolání vznesla vůči rozhodující soudkyni JUDr. Drahomíře Lukešové.

Soudkyně JUDr. Drahomíra Lukešová se k uvedené námitce vyjádřila dne 21.11.2016 (č.d. B-17) tak, že nemá žádný poměr k projednávané věci, účastníkům, jejich zástupcům či k insolvenčnímu správci, rovněž se nikterak necítí podjatá ani vůči dlužnici Jarmile anonymizovano .

Podle ustanovení § 14 odst. 1, odst. 4 o.s.ř. platí, že soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1). Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).

Podle ustanovení § 15a odst. 2, věty první, o.s.ř. účastník je povinen námitku podjatosti soudce uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v té době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o.s.ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Jako důvod vyloučení soudce by proto mohly být uplatňovány pouze takové okolnosti, k nimž došlo v souvislosti s řízením o projednávané věci nebo s rozhodováním v jiných věcech, jestliže by se zřetelem na poměr soudce k věci, účastníkům nebo zástupcům zde byl důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Poměr soudce k věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce byl účastníkem řízení, ať již na straně žalobce či na straně žalovaného nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech. Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání. Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (§ 22, § 771 a násl. ObčZ), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát rovněž vztah přátelský nebo naopak vztah nepřátelský. V úvahu připadá i vztah ekonomické závislosti. Naopak dle ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř. je vyloučeno, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci.

Odvolací soud v kontextu na zjištění učiněná ze spisu posoudil uplatněnou námitku podjatosti jako včasnou, důvodná však tato námitka není. Ani z jejího odůvodnění, ani z vyjádření soudkyně, avšak ani z obsahu celého spisu nelze zjistit žádné poznatky o jakémkoliv poměru rozhodující soudkyně JUDr. Drahomíry Lukešové k účastníkům řízení (včetně dlužnice), či k projednávané věci, který by mohl vyvolat důvodné pochybnosti o její nepodjatosti. Z tvrzených důvodů podjatosti je zřejmé, že dlužnice spatřuje důvod podjatosti soudkyně v tom, jak je postupováno v tomto řízení. Nicméně okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení, však způsobilým důvodem k vyloučení soudce býti nemohou, resp. jak vyplývá z citovaného ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř., je tato okolnost přímo jako důvod pro vyloučení soudce zákonem vyloučena. Proto odvolací soud v rámci projednání tohoto odvolání dlužnice dospěl především k závěru, že soudkyně JUDr. Drahomíra Lukešová není ve věci podjatá, a proto důvod k jejímu vyloučení není dán.

Odvolací soud však neshledal důvodnými ani další odvolací námitky dlužnice spočívající v jejím přesvědčení, že seznamy majetku a závazků, tak jak je předložila ke svému návrhu, splňují všechny náležitosti vyžadované zákonem a že rovněž k návrhu na povolení oddlužení předložila všechny potřebné listiny.

K tomu považuje odvolací soud za potřebné nejprve obecně uvést, že dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, případně tvrdí, že mu úpadek hrozí (§ 3 IZ) a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Pokud je podán insolvenční návrh vůči dlužníku jeho věřitelem a dlužník shledá, že jde o návrh důvodný, pak v takovém případě již nemusí podávat insolvenční návrh, může však žádat, a to podáním návrhu na povolení oddlužení, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na předepsaném formuláři, který současně umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání vlastního insolvenčního návrhu (viz bod 07 formuláře, v němž je třeba uvést popis všech rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek). Jde tedy obsahově o návrhy dva-jednak samotný insolvenční návrh dle ustanovení § 103 IZ a dále návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 391 IZ. Jestliže dlužník hodlá řešit svůj úpadek oddlužením, musí proto ke svému insolvenčnímu návrhu předložit nejen všechny potřebné seznamy a listiny ve smyslu ustanovení § 104 IZ, ale též další doklady k návrhu na povolení oddlužení , jak je vyžaduje ustanovení § 392 IZ.

Podle ustanovení § 392 odst. 1 IZ k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky, případně též c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.

Ustanovení § 393 IZ dále stanoví, že neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odst. 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odst. 3).

Konečně ustanovení § 396 IZ stanoví, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ze shora citovaného ustanovení § 392 odst. 1 IZ plyne, že seznam majetku a závazků, se všemi náležitostmi, musí dlužník připojit (tedy předložit zvlášť) ke svému návrhu na povolení oddlužení vždy (ať již jej podává současně se svým insolvenčním návrhem nebo jej podává bez insolvenčního návrhu, tedy samostatně po té, kdy insolvenční návrh podal již věřitel), a to i přesto, že údaje ohledně svých věřitelů (co do identifikace), výše jejich pohledávek, zda se jedná o pohledávky vykonatelné či nevykonatelné, zajištěné či nezajištěné, uvedl již ve vlastním návrhu na povolení oddlužení (tj. vyplněním jeho bodů 14-20). K tomuto návrhu na povolení oddlužení je dlužník dále povinen doložit nejen aktuální příjmy, ale všechny příjmy za poslední tři roky. Pokud dlužník tyto listiny nepředloží (tj. seznamy a příjmy) a to ani přes výzvu soudu, je to důvodem k odmítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení a řešení jeho úpadku konkursem (§ 393 odst. 3, § 396 IZ).

Odvolací soud na základě obsahu spisu, dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že dlužnicí předložený seznam závazků nesplňoval všechny potřebné náležitostí, byť byl dlužnicí podepsán s prohlášením, že je správný a úplný, neboť v něm dlužnice, a to i přes výslovnou výzvu a poučení soudu prvního stupně, neoznačila věřitele zajištěného a rovněž v něm výslovně neoznačila, které její závazky jsou vykonatelné a nevykonatelné. Rovněž nedoplnila seznam svého majetku o majetek nemovitý, přestože jde o majetek, který je předmětem zajištění, tj. zajišťuje pohledávku jednoho z věřitelů. Dále dlužnice přes výzvu soudu prvního stupně a poučení o následcích, nedoložila vůbec své příjmy za rok 2016 (tj. za leden -květen 2016).

Z uvedených důvodů byl proto správný postup soudu prvního stupně, když dle ustanovení § 393 IZ návrh dlužnice na povolení oddlužení odmítl. Za dané situace pak nemohl soud prvního stupně postupovat jinak, než rozhodnout o řešení úpadku dlužnice konkursem.

Ze všech uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a v napadené části (tj. ve výroku I. a II.) usnesení soudu prvního stupně jako věcně správně potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím

Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu navrhovateli ad 1) a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 28. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu