1 VSOL 1090/2016-A-71
KSBR 32 INS 5592/2016 1 VSOL 1090/2016-A-71

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka Templářské sklepy Čejkovice, vinařské družstvo, identifikační číslo osoby: 45475148, se sídlem Na Bařině 945, Čejkovice, PSČ 696 15, zastoupeného JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2, PSČ 120 00, o insolvenčním návrhu věřitelů a) VÍNO CZ, s.r.o., identifikační číslo osoby: 29291101, Běhounská 108/7, Brno-město, PSČ 602 00, zastoupeného JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem Cihlářská 16, Brno, PSČ 602 00, b) Břetislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Brumovice 105, PSČ 691 11, zastoupeného Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem Joštova 4, Brno, PSČ 602 00 a c) ALADIN plus, a.s., identifikační číslo osoby: 28275357, se sídlem Košická 63/30, Praha 10-Vršovice, PSČ 101 00, zastoupeného JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem Cihlářská 16, Brno, PSČ 602 00, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, o odvolání insolvenčních navrhovatelů-věřitelů a), b), c) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.6.2016, č.j. KSBR 32 INS 5592/2016-A-43,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.6.2016, č.j. KSBR 32 INS 5592/2016-A-43, s e p o t v r z u j e. isir.justi ce.cz

II. Insolvenční navrhovatelé-věřitelé a), b), c) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně dlužníkovi k rukám advokáta náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 15.701 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně zamítl podle § 143 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ) insolvenční návrh (výrok I.), navrhovatelům-věřitelům a), b), c) uložil podle § 4 odst. 1 písm. e) ve spojení s položkou 4.1.písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích povinnost zaplatit společně a nerozdílně na účet Krajského soudu v Brně soudní poplatek ve výši 2.000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a navrhovatelům-věřitelům a), b), c) uložil podle § 142 o.s.ř. povinnost zaplatit společně a nerozdílně dlužníku Templářské sklepy Čejkovice, vinařské družstvo, náhradu nákladů řízení ve výši 26.252 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce dlužníka (výrok III.).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že -Insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 8.3.2016 se navrhovatel-věřitel a) domáhal zjištění úpadku dlužníka. Uvedl, že má vůči dlužníkovi pohledávky, které mu byly postoupeny od společnosti BJ.VITIS, s.r.o., za dodané zboží vinné hrozny a víno. Za dalšího dlužníkova věřitele označil navrhovatele-věřitele c). -Insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 6.4.2016, přistoupil k podanému insolvenčnímu návrhu věřitel b) Břetislav Šťavík, který v přihlášce uplatnil vůči dlužníkovi pohledávky v celkové výši 5.556.561,65 Kč, které dokládal fakturami. -Dlužník se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu tak, že pohledávky navrhovatelů jsou sporné, neboť jsou předmětem soudních řízení, některé z nich neexistují. K pohledávce navrhovatele b) uvedl, že žaloba vedená u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 15/13 Cm 229/2009 byla zamítnuta, bylo podáno odvolání a věc je vedena u odvolacího soudu pod sp.zn. 4 Cmo 33/2016. -Návrhem ze dne 13.4.2016 přistoupil k podanému insolvenčnímu návrhu věřitel c) ALADIN plus, a.s. Uvedl, že má vůči dlužníkovi pohledávky za dodané zboží, vinné hrozny a víno, které mu byly postoupeny od společnosti BJ.VITIS, s.r.o. -Ze shodných tvrzení účastníků, že pohledávky navrhovatele a) a c) a část pohledávek navrhovatele b) odvíjející se od faktur č. 2005157 a 2005158 na částky 758.030 Kč a 670.565 Kč, které navrhovatelé uplatňují vůči dlužníkovi v tomto insolvenčním řízení, jsou předmětem soudních řízení. -Dne 6.5.2016 právní zástupce dlužníka sdělil právnímu zástupci navrhovatelů a) a c), že dlužník navrhuje, aby s ohledem na existenci insolvenčního řízení, jakož i množství sporů vedených před obecnými soudy, uzavřeli dohodu o narovnání, na základě které bude podle splátkového kalendáře vyplaceno oběma věřitelům 4,2 mil. Kč s tím, že navrhovatelé vezmou zpět podané insolvenční návrhy a žaloby na úrovni obecných soudů. -Dne 24.5.2016 byl ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 34 ECm 19/2013 vyhlášen rozsudek, kterým byl dlužník zavázán k úhradě částky 704.700 Kč s příslušenstvím navrhovateli c). -Vrchní soud v Olomouci ve věci sp.zn. 4 Cmo 33/2016 dne 12.5.2016 potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 24.11.2015 č.j. 15/13Cm 229/2009-354, kterým soud zamítl žalobu věřitele b) na uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit částku 1.428.595 Kč s úrokem z prodlení a věřiteli b) uložil zaplatit dlužníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 221.034 Kč. -Z rozvahy, bilance dlužníka ke dni 31.12.2015, že dlužník na straně aktiv vykazuje částku 444.271 tis. Kč. Na tomto skutkovém základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že navrhovatelé a), b) a c) shodně potvrdili, že o pohledávkách, které jsou v tomto insolvenčním řízení uplatňovány vůči dlužníkovi, se vedou soudní spory. Jde tak o sporné pohledávky a není úkolem insolvenčního soudu, aby při zjišťování pohledávek navrhovatelů suploval nalézací řízení. Ohledně části pohledávek věřitel b) nedoložil, že jde o splatné pohledávky, neboť předložené faktury pohledávky navrhovatele b) bez dalšího nedokládají a dlužník jejich existenci popřel. K tomu, aby bylo postaveno najisto, zda navrhovatelé mají vůči dlužníkovi splatné pohledávky, by bylo třeba provést další obsáhlé dokazování, a to zejména objednávkami, dodacími listy, fakturami, záznamy o provozu vozidel, výslechy svědků, korespondencí mezi účastníky, rozsudky, usneseními, odbornými náhledy a účetními doklady. Takový postup by zjevně přesáhl rámec postupu insolvenčního soudu při rozhodování o podaném insolvenčním návrhu a s tímto závěrem odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009. Pohledávky navrhovatelů jsou sice sporné, ale nejedná se o pohledávky smyšlené, proto insolvenční návrh nelze označit za šikanózní. Tomuto závěru odpovídá i návrh dlužníka na narovnání vzájemných sporů nabídkou úhrady částky 4,2 mil. Kč, vůči navrhovatelům a) a c), což by neučinil, pokud by šlo o neexistující pohledávky. Tomu, že se nejedná o neexistující pohledávky, napovídá i rozsudek, jímž byl dlužník zavázán k úhradě částky 704.700 Kč s příslušenstvím navrhovateli c). Vzhledem k údajům v rozvaze má však dlužník dostatek majetku na případné uspokojení pohledávek navrhovatelů.

Proti tomuto rozhodnutí podali věřitelé a) a c) společné odvolání, v němž namítali, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z navržených důkazů soud prvního stupně provedl důkaz pouze mailovým podáním ze dne 6.5.2016, na základě kterého zjistil, že dlužník je ochoten uzavřít dohodu o narovnání s věřiteli a) a c) tak, že podle splátkového kalendáře vyplatí oběma věřitelům částku 4,2 mil. Kč, a dále protokolem o jednání ze dne 24.5.2016 ve věci Krajského soudu v Brně sp.zn. 34 ECm 19/2013, kterým byl dlužník zavázán k úhradě částky 704.700 Kč s příslušenstvím navrhovateli c). Nalézací soud současně konstatuje, že z pohledu insolvenčního soudu se v případě věřitelů a) a c) jedná sice o pohledávky sporné, nikoliv však šikanózní, čemuž odpovídá ochota dlužníka uhradit částku 4,2 mil. Kč věřitelům a) a c) a dále rozsudek ve prospěch věřitele c), podle kterého mu má dlužník vyplatit 704.700 Kč. Pokud v rámci insolvenčního řízení postačí, že splatná pohledávka bude osvědčena, pak jestliže sám dlužník uvádí, že je ochoten zaplatit věřitelům a) a c) částku 4,2 mil. Kč, pak je nepochybně tato podmínka již na základě tohoto sdělení naplněna. Samotný rozsudek, kterým byl dlužník zavázán k úhradě částky 704.700 Kč, postačí k osvědčení splatné pohledávky. Soud prvního stupně nesprávně vyložil závěry rozhodnutí NS ČR sp.zn. 29 NSČR 30/2009, z něhož vyplývá, že k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele je možno přistoupit, pokud nelze sporné skutečnosti osvědčit pouze listinami. Věřitelé a) a c) insolvenčnímu soudu předložili řadu listin, na základě kterých je možno osvědčit správnost uplatněných pohledávek. Jestliže však soud prvního stupně důkaz těmito listinami neprovedl, pak nemohl ani učinit závěr o tom, že předložené listiny uplatněné pohledávky neosvědčují. Věřitel a) rozdělil uplatněné pohledávky do dvou skupin. Za prvé na pohledávky, jejichž existenci dlužník nepopírá, namítá však, že zanikly údajným jednostranným zápočtem a za druhé na pohledávky, jejichž vznik a existenci dlužník popírá. Pokud by soud prvního stupně provedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11.5.2015, sp.zn. 39 T 7/2013, a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4.12.2015, sp.zn. 6 To 64/2015, pak již na podkladě těchto rozhodnutí by musel dospět k závěru, že právním předchůdcem věřitele a) nebyla dlužníkovi způsobena jakákoliv škoda, a tudíž zápočet je již z tohoto důvodu neplatný, proto jsou tyto pohledávky osvědčeny. Neplatnost jednostranného zápočtu pak věřitel a) doplnil o další argumentaci uvedenou v podání ze dne 27.5.2016, kterou se soud vůbec nezabýval. V rámci insolvenčního řízení postačí, pokud existence splatných pohledávek je osvědčena. Toto osvědčení je prakticky konstatováno i v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Že dlužník není schopen hradit splatné pohledávky, vyplývá jak z mailové zprávy dlužníka ze dne 6.5.2016, kterou soud prvního stupně provedl důkaz, tak i z dlužníkem předložených splátkových kalendářů vůči jeho věřitelům. Úhrady dluhů dlužníka jsou rozloženy řádově na desítky let a již z toho je patrno, že není schopen pohledávky věřitelů a) a c) hradit, aniž by byl sjednán rovněž dlouhodobý splátkový kalendář. Z uvedených důvodů se věřitelé a) a c) nedovolávali výslechu svědků, nýbrž provedení důkazů listinami, které soudu předložili. Protože jde o provedení důkazů většího rozsahu, nejsou dány podmínky, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno, proto se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Věřitel b) rovněž napadl rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním a s důvody odkázal na důvody namítané věřiteli a) a c).

Dlužník se k odvolání věřitelů vyjádřil tak, že od počátku insolvenčního řízení tvrdí, že cílem podaného insolvenčního návrhu ze strany společnosti VÍNO CZ s.r.o. není nic jiného, než faktickým obcházením účelu insolvenčního zákona v rámci probíhající obchodní války mezi těmito věřiteli a dlužníkem, domoci se úhrady svých nároků. O těchto nárocích však probíhají řízení u Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně. Rovněž věřitel b) tvrdil, že o jím uplatněných pohledávkách probíhají soudní spory, avšak, s výjimkou řízení vedeného v době rozhodování o úpadku na úrovni Vrchního soudu v Olomouci pod sp.zn. 4 Cmo 33/2016, toto tvrzení věřitele b) nebylo pravdivé. Dovolání věřitele Břetislava anonymizovano proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12.5.2016, sp. zn. 4 Cmo 33/2016 bylo rozhodnutím NSČR ze dne 19.12.2016, č.j. 32 Cdo 4491/2016-99 zamítnuto. Řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 4 Cm 142/2009 rovněž pravomocně skončilo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3.3.2011, č.j. 8 Cmo 51/2011-69 zastavením řízení. Rovněž pravomocně bylo zastaveno řízení vedené Krajským soudem v Brně pod sp.zn. 13 Cm 230/2009 dne 24.11.2010. Věřitel b), ačkoliv formálně uplatnil své tvrzené nároky přihláškou, tato nebyla opatřena žádnými přílohami, ze kterých by jakkoliv vyplývala důvodnost jím přihlášených pohledávek. Dle názoru dlužníka tak na skutečný záměr věřitele b), který uplatnil přihláškou pohledávky, ohledně kterých byly zamítnuty žaloby nebo byla tato řízení skončena z důvodů na straně věřitele b) a tyto pohledávky jsou promlčené, nelze v tomto řízení nahlížet jinak, než jako na účelový postup s cílem maximálního poškození dlužníka v očích jeho obchodních partnerů. Ekonomická situace dlužníka je stabilizovaná, bez jakýchkoliv výraznějších problémů vykazuje rostoucí hospodářský trend. Toto dokreslují ekonomická data obsažená v předložené účetní závěrce zpracované k 31.12.2014 a rovněž z předběžné účetní rozvahy za rok 2015. Oproti předchozímu účetnímu období je patrný další rostoucí trend výsledků hospodaření, když došlo ke snížení závazků z hodnoty 186.472 tis. Kč na hodnotu 186.409 tis. Kč. Tento závěr lze dovodit rovněž z výkazu zisků a ztrát zpracovaného k 31.12.2015, ze kterého se podává, že dlužník vykazuje vyšší inkasované tržby za prodej zboží v roce 2015 (75.892 tis. Kč) oproti roku 2014 (57.034 tis. Kč) a totožně dochází k navýšení prodejů vlastních výrobků a služeb z částky 208.873 tis. Kč v roce 2014 na částku 212.270 tis. Kč v roce 2015. Z předloženého seznamu majetku zpracovaného dlužníkem k prosinci 2015 se podává, že celková výše hmotného majetku dlužníka v předmětném období činí 99.216.939,84 Kč. Z předložené účetní rozvahy zpracované k 31.12.2015 a seznamu majetku se tak podává, že zůstatková hodnota majetku včetně záloh na majetek a nedokončený majetek činí 110.420.000 Kč. K seznamu majetku dlužník připojil seznam a výši hodnoty skladových zásob, která ke dni 31.12.2015 činí 194.951.500,05 Kč. Dlužník rovněž předložil seznam pohledávek z obchodního styku, které eviduje za svými odběrateli z obchodního styku, které činí k 25.4.2016 celkem 47.524.461,78 Kč. Vedle toho dlužník insolvenčnímu soudu předložil též seznam závazků, které z titulu návratných podpor poskytovaných Vinařským fondem České republiky, úvěrů a půjček od Svazu českých a moravských výrobních družstev, Ing. doc. Kaláška, Komerční banky, a.s., činí k datu 15.4.2016 celkovou částku 70.792.431 Kč a jsou k tomuto datu ve lhůtě splatnosti. Celková výše závazků z obchodního styku činila k 25.4.2016 celkem 58.160.347,33 Kč, a jak je patrné z dlužníkem předložených podkladů, jsou veškeré jeho závazky ve splatnosti. Dlužník své dlouhodobé závazky postupně snižuje a nadále rozšiřuje svůj majetek za účelem zvýšení výroby (nákup Vinařství Reisten) a konkurenceschopnosti na trhu s víny. Samotná skutečnost, že dlužník má uzavřeno více splátkových kalendářů se svými obchodními partnery, které bez jakýchkoliv problémů na své straně plní a vedle toho vykazuje další provozní zisk, a naopak vůči veškerým orgánům státní správy a svým zaměstnancům nevykazuje žádné nedoplatky, svědčí o tom, že hospodářská situace dlužníka je dlouhodobě stabilní. V době rozhodování insolvenčního soudu dlužník objektivně nevykazoval stav úpadku ani hrozícího úpadku a nevykazuje jej ani v současné době. Dlužník zdůraznil, že ačkoliv bylo insolvenční řízení zahájeno již 9.3.2016, přesto uplatnily formou insolvenčních návrhů své nároky pouze subjekty, s nimiž dlužník vede soudní spory, a to věřitelé a), b), c). Naopak přihlášky nepodali žádní další věřitelé. Dlužník odkázal na závěry rozhodnutí NS ČR ze dne 29.4.2010, sp.zn. NSČR 30/2009, z něhož se podává, že účelem insolvenčního řízení není vyřešení individuálního sporu o pohledávku mezi věřitelem a dlužníkem, nýbrž řešení úpadku a hrozícího úpadku ve smyslu § 1 písm. a) IZ. Z tohoto rozhodnutí správně soud prvního stupně vycházel. Pokud by v nalézacích sporech, které vedou insolvenční navrhovatelé, věřitel VÍNO CZ s.r.o. a ALADIN plus, a.s. bylo rozhodnuto tak, že věřiteli uplatněné nároky jsou po právu, je dlužník schopen tyto pohledávky bez dalšího uhradit. Pro tento účel disponuje dostatkem majetku nejen v zásobách, ale dalším movitým a nemovitým majetkem. Dlužník je přesvědčen, že skutečným důvodem podání insolvenčního návrhu ze strany věřitele a) a c) není řešení úpadku dlužníka, ale obcházení základního účelu insolvenčního zákona tak, aby se v rámci omezenějšího dokazování shledala důvodnost sporných pohledávek, o nichž probíhají sporná řízení. Na tomto nic nemění ani e-mail zástupce dlužníka ze dne 6.5.2016, na který odvolatelé odkazují, kdy dlužník zpochybňuje oprávněnost nároků uplatněných věřitelem a) a c), které jsou předmětem nalézacích řízení před obecnými soudy. Přesto byl dlužník právním zástupcem věřitele a) a c) osloven k jednání, že za určitých podmínek vezme zpět insolvenční návrhy. Dlužník navrhoval, aby primárně došlo k tzv. generálnímu narovnání, jehož cílem bylo jednou provždy ukončit vzájemné soudní spory s věřitelem a) a c), ohledně kterých panuje značně nejistá právní situace. Částka, kterou dlužník navrhoval k úhradě, není ničím jiným než cenou , kterou by byl ochoten zaplatit za to, aby nemusel s věřiteli a) a c) vést soudní spory a mohl se plně soustředit na své podnikání.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a po té kdy věc projednal u nařízeného odvolacího jednání, dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

Ustanovení § 142 IZ stanoví, že jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, c) zamítnutí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 143 odst. 2 IZ platí, že insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 146 IZ, účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí (odst. 1). V řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně (odst. 2).

Podle ustanovení § 107 IZ, další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele (odst. 1). Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení (odst. 2). Byl-li další insolvenční návrh podán v době, kdy insolvenční soud již rozhodl o původním insolvenčním návrhu jinak než rozhodnutím o úpadku, avšak toto rozhodnutí dosud nedoručil účastníkům insolvenčního řízení, insolvenční soud vydané rozhodnutí doručí i dalšímu insolvenčnímu navrhovateli. Došel-li další insolvenční návrh insolvenčnímu soudu až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu, avšak předtím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, může další insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestliže rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu navrhovateli již dříve doručeno.

V daném případě se z obsahu spisu soudu prvního stupně podává, že -insolvenční navrhovatel a) VÍNO CZ, s.r.o., zahájil insolvenční řízení návrhem ze dne 8.3.2016, v němž tvrdil, že má vůči dlužníkovi pohledávky z faktury č. 10450209 splatné 4.11.2010 na částku 6.316.553 Kč, na níž dlužník uhradil 5.916.553 Kč. Dále má vůči dlužníkovi pohledávku z faktury č. 10450211 splatnou 10.11.2010 na částku 4.841.548 Kč, na kterou dlužník neuhradil ničeho. Za této situace tvrdil dluh dlužníka vůči věřiteli a) ve výši 5.241.548 Kč, s tím, že předmětné pohledávky vznikly dodávkou vína společnosti BJ.VITIS do skladu dlužníka dne 1.6.2011 v hodnotě 1.170.000 Kč, dluh se stal splatným 16.3.2013 a je o něm veden spor u Okresního soudu v Hodoníně. Dále dodala společnost BJ.VITIS do skladu dlužníka zboží v hodnotě 1.179.000 Kč, splatné 16.3.2013 o níž je vedeno řízení u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 6 C 239/2015. Dále dlužník dluží za dodávku vína společnosti BJ.VITIS částku 1.170.000 Kč, splatnou dne 16.3.2013, o níž je vedena žaloba u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 4 C 177/2015. Dále dluží částku 1.170.000 Kč za dodávku zboží od společností BJ.VITIS, splatnou 16.3.2013, o niž je veden spor u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 4 C 130/2015, který byl spojen s řízením vedeným pod sp.zn. 4 C 177/2015. Dále byla dlužníkovi vyúčtována dodávka vína v hodnotě 2.080.000 Kč, splatná 22.7.2011, o níž je vedena žaloba u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 312/2014. Kupní smlouvy na dodávku vína nebyly písemné, všechny pohledávky jsou zažalovány, nejsou promlčeny. Jako dalšího věřitele dlužníka označil společnost ALADIN plus, a.s. s pohledávkou ve výši 3.190.000 Kč, splatnou 16.3.2012. -Dne 6.4.2016 do insolvenčního řízení přistoupil navrhovatel b) Břetislav Šťavík, který přihláškou P2 přihlásil pohledávku ve výši 5.586.562 Kč, jejímž původním věřitelem byl František Strýček. Jedná se o pohledávky ze sedmi faktur splatných v období 21.6.2005 až 17.10.2005. O pohledávku ve výši 2.585.501,10 Kč bylo vedeno řízení pod sp.zn. 4 Cm 142/2009, které bylo pravomocně zastaveno usnesením Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. 8 Cmo 51/2011. O pohledávku ve výši 1.428.595 Kč bylo vedeno řízení u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 15/13 Cm 229/2009, v němž byla žaloba věřitele Břetislava anonymizovano zamítnuta a Vrchní soud v Olomouci rozsudkem, sp.zn. 4 Cmo 33/2016, rozhodnutí potvrdil. -Do insolvenčního řízení přistoupil věřitel c) ALADIN plus, a.s., který dne 15.4.2016 přihlásil tři pohledávky vůči dlužníkovi. 1) pohledávku na částku 1.418.374 Kč za dodávku zboží vyúčtovanou v roce 2009 až 2011. O této pohledávce je vedeno řízení u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 41 Cm 12/2013. 2) pohledávku ve výši 704.700 Kč splatnou 16.3.2012, o níž Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31.5.2016, č.j. 34 ECm 19/2013-137 rozhodl tak, že uložil dlužníkovi zaplatit tomuto věřiteli částku 704.700 Kč s úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení ve výši 118.347 Kč. Odvolací řízení proti tomuto rozhodnutí je vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp.zn. 7 Cmo 207/2016, kdy na den 7.2.2017 bylo nařízeno odvolací jednání. 3) pohledávku tvrdil ve výši 704.700 Kč, o níž je veden spor u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 36 ECm 20/2013. Právní předchůdce BJ.VITIS, s.r.o., postoupil předmětné pohledávky na tohoto věřitele smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31.3.2012 a ze dne 19.4.2013. Tento navrhovatel tvrdil pohledávky vyúčtované šestnácti fakturami v roce 2009 v souhrnné výši 597.989,77 Kč, dále pohledávky vyúčtované devíti fakturami v roce 2010 v souhrnné výši 306.089,35 Kč a pohledávky vyúčtované čtyřmi fakturami v letech 2010 až 2011 v souhrnné výši 514.296 Kč. U pohledávek vyúčtovaných v letech 2010 a 2011 uvedl k pohledávce z faktury č. 10150209, vystavené 21.10.2010, splatné 4.11.2010, na částku 6.316.553 Kč, že z této faktury zůstalo neuhrazeno 400.000 Kč a tento nárok je předmětem řízení u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 6 C 335/2014. Dále z faktury č. 11450095 vystavené 13.6.2011 na částku 1.248.000 Kč, splatné dne 27.6.2011, dlužník neuhradil částku 770.000 Kč, která je předmětem řízení u Okresního soudu v Hodoníně, sp.zn. 14 C 312/2014. K pohledávce z faktury č. 11450097 vystavené 17.6.2011 na částku 1.248.000 Kč, splatné 1.7.2011, která nebyla uhrazena do výše 840.000 Kč uvedl, že tento nárok je předmětem řízení u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 14 C 312/2014. Nárok z faktury č. 11450100, vystavené 24.6.2011 na částku 1.315.680 Kč, splatné 8.7.2011, z níž nebylo uhrazeno 1.096.400 Kč je předmětem již zmiňovaného řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 55 Cm 96/2013. Dále věřitel tvrdil pohledávku ve výši 704.700 Kč, která je předmětem řízení u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 34 ECm 19/2013 a další pohledávku ve výši 704.700 Kč, která je předmětem řízení u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 36 ECm 20/2013. -Dlužník se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil tak, že na základě tvrzení insolvenčního navrhovatele nelze spolehlivě učinit závěr o existenci věřitelem tvrzených pohledávek, které nejenže neoznačuje, ale ani nepřikládá potřebné přílohy k prokázání jejich důvodnosti. O nedostatku úpadku na straně dlužníka svědčí objektivní skutečnost dostupná z veřejně přístupných zdrojů, a to obchodního rejstříku, jehož součástí je sbírka listin. Z obsahu účetní závěrky zpracované ke dni 31.12.2014 se podává, že celková hodnota aktiv činí 441.475 tis. Kč, kdežto celková hodnota závazků činí 186.472 tis. Kč. Z účetní závěrky pak plyne, že hospodářská situace dlužníka vykazuje vzrůstající trend, když celková hodnota majetku vzrostla oproti předchozímu účetnímu období o nezanedbatelných 9.214 tis. Kč. Veškeré insolvenčním navrhovatelem tvrzené pohledávky považuje dlužník za sporné. O existenci těchto pohledávek se vedou soudní spory, na něž poukazuje sám věřitel, kdy rovněž uvádí, že se jedná o pohledávky nevykonatelné. Ačkoliv návrhový věřitel konstatuje existenci dalšího věřitele společnost ALADIN plus, a.s., přesto k údajné pohledávce tohoto věřitele netvrdí potřebné skutečnosti, které by dle názoru dlužníka měl tvrdit v souladu s rozhodnutím NS ČR ze dne 21.12.2011, sp.zn. 29 NSČR 14/2011. Podání insolvenčního návrhu není zjevně odůvodněno ekonomickou situací dlužníka k ochraně navrhovatele, potažmo dalších věřitelů, ale insolvenční navrhovatel zjevně zneužívá svá práva tvrzením sporných pohledávek, které jsou předmětem soudních řízení, na úkor dlužníka ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2, písm. c) IZ. -Dne 22.3.2016 insolvenční navrhovatel a) doplnil skutková tvrzení tak, že právní předchůdce navrhovatele společnost BJ.VITIS, s.r.o., dodávala dlužníkovi od roku 2008 jak hrozny vinné révy, tak i víno. Nikdy nebyla uzavřena kupní smlouva v písemné formě. Dodání zboží dlužníkovi musí navrhovatel prokazovat listinami, které prokazují jeho dodání, jedná se o mezinárodní nákladní listy, objednávky přepravy, fakturaci přepravy a záznamy o provozu vozidla. Současně pak jsou dopravci a řidiči navrhováni k výslechu jako svědci. Všechny níže uvedené pohledávky jsou zažalovány buď u Okresního soudu v Hodoníně, nebo u Krajského soudu v Brně, žádná z nich není promlčena. Insolvenční navrhovatel rozdělil pohledávky, které dlužník nepopírá, avšak namítá jejich zánik započtením, kdy zápočet ze strany dlužníka se opírá o tvrzenou pohledávku z titulu náhrady škody, kterou měla společnost BJ.VITIS, s.r.o., způsobit tím, že dlužníku dodala hrozny ze zahraničí, ačkoliv měla dodat hrozny tuzemské produkce. Vědomost dlužníka ohledně původu hroznů byla prokázána v trestním řízení vedeném proti Janu Bartoňovi u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 39 T 7/2013 ve výrokové části tohoto rozsudku, který byl potvrzen rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.2.2015, sp.zn. 6 To 64/2015. Dále doplnil skutková tvrzení k pohledávce ve výši 5.241.548 Kč s příslušenstvím projednávané u Okresního soudu v Hodoníně, sp.zn. 6 C 335/2014. Pohledávka ve výši 1.096.400 Kč s příslušenstvím je uplatněna v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 55 Cm 96/2013 a v původním insolvenčním návrhu nebyla uvedena. Pohledávka ve výši 2.080.000 Kč s příslušenstvím je uplatněna v řízení u Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 14 C 312/2014. Dále uvedl pohledávky, jejichž vznik a existenci dlužník popírá, a to k pohledávku ve výši 1.755.000 Kč s příslušenstvím, která je uplatněna v řízení u Okresního soudu v Hodoníně, sp.zn. 6 C 92/2015 a v insolvenčním návrhu nebyla uvedena. Dále uvedl pohledávku ve výši 1.170.000 Kč s příslušenstvím uplatněnou v řízení u Okresního soudu v Hodoníně, sp.zn. 14 C 207/2014 , další pohledávku ve výši 1.179.000 Kč s příslušenstvím uplatněnou v řízení u Okresního soudu v Hodoníně, sp.zn. 6 C 239/2015, další pohledávku ve výši 1.170.000 Kč s příslušenstvím, uplatněnou v řízení u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 4 C 177/2015 a pohledávku ve výši 1.170.000 Kč uplatněnou v řízení u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 4 C 130/2015, nyní spojenou do řízení sp. zn. 4 C 177/2015. K pohledávkám společnosti ALADIN plus a.s. doplnil skutková tvrzení tak, že pohledávka ve výši 1.418.376 Kč s příslušenstvím je uplatněna v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 15/41 Cm 12/2013, jedná se o úrok z prodlení z faktur vystavených v letech 2009 až 2010 dle připojené tabulky. Dále pohledávka ve výši 704.700 Kč s příslušenstvím je uplatněna v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 34 ECm 19/2013, jedná se o neuhrazenou dodávku vína ze dne 2.3.2012, vyúčtovanou fakturou č. 120100015 ze dne 2.3.2015 se splatností ke dni 6.3.2012 a pohledávka ve výši 704.700 Kč s příslušenstvím je uplatněna v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 36 ECm 20/2013, vyúčtovaná fakturou č. 120100016 ze dne 17.3.2012 se splatností ke dni 21.3.2012. Insolvenční navrhovatel a) přiložil k doplněnému návrhu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11.5.2015, č.j. 39 T 7/2013-2500 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.12.2015, č.j. 6 To 64/2015-2576, dále doložil faktury a dodací listy k jednotlivým uplatněným pohledávkám. -Insolvenční navrhovatel a) předložil do spisu přípis zástupce dlužníka Mgr. Víta Lukáše ze dne 6.5.2016, v němž mimo jiné sdělil, že představenstvo Templářských sklepů Čejkovice (dále TSČ) navrhuje, aby s ohledem na existenci insolvenčního řízení, jakož i množství sporů vedených před obecnými soudy, došlo ke generálnímu narovnání mezi předmětnými subjekty, tedy společností VÍNO CZ, ALADIN plus a TSČ, a to za podmínky, kdy TSČ jsou připraveny na základě dohodnutého splátkového kalendáře uhradit částku 4,2 mil. Kč, což je polovina částky plynoucí ze sporů, jejichž předmětem jsou tzv. sporné zápočty. Úhrada této částky bude podchycena dohodou o narovnání, kterou bude rovněž sjednán splátkový kalendář a která bude obsahovat ujednání, že společnost VÍNO CZ a ALADIN plus vezmou zpět podané insolvenční návrhy, jakož i všechny žaloby, o kterých je rozhodováno na úrovni obecných soudů. Dohoda o narovnání bude koncipována jako tzv. generální narovnání. -Dne 27.4.2016 se dlužník vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitele VÍNO CZ a ALADIN plus, v němž zdůraznil, že kromě insolvenčních navrhovatelů a), b), c) nepodali přihlášky žádní další věřitelé a skutečným důvodem k podání insolvenčního návrhu je vyvolání nátlaku na dlužníka, aby uhradil pohledávky, o nichž se dlouhodobě vedou soudní spory. Vyjadřoval se ke své dlouhodobě stabilizované ekonomické situaci a předložil požadovaný seznam majetku, seznam závazků, seznam zaměstnanců. Zdůraznil, že o všech pohledávkách insolvenčního navrhovatele VÍNO CZ s.r.o. je vedeno sporné řízení a podrobně se vyjadřoval k důvodu jejich vzniku s tím, že k pohledávkám doložil interní doklady dlužníka dokládající jednotlivé úhrady za období od 21.3.2011 do 8.2.2012, jednostranné zápočty, kompenzační dopisy dlužníka, kdy většinu neuhrazených pohledávek popírá. Pohledávky údajného věřitele společnosti ALADIN plus a.s. rovněž popřel co do jejich pravosti a poukázal na soudní řízení, která jsou ohledně tvrzených pohledávek vedena. K pohledávkám věřitele Břetislava anonymizovano se dlužník vyjádřil tak, že uplatnil pohledávky plynoucí z faktury č. 2005157 na částku 758.030 Kč a faktury č. 2005158 vystavené na částku 670.565 Kč. O těchto nárocích probíhalo řízení u Krajského soudu v Brně, jehož výsledkem byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24.11.2015, č.j. 15/13 Cm 229/2009-354, kterým byla žaloba zamítnuta. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12.5.2016, sp.zn. 4 Cmo 33/2016, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24.11.2015, č.j. 15/13 Cm 229/2009-354. Žaloba k nárokům, které uplatnil insolvenční věřitel přihláškou ze dne 31.5.2016, byla tedy pravomocně zamítnuta. Pokud se týče dalších věřitelem uplatněných pohledávek, pak dlužník zdůraznil, že věřitel ani nepřipojil smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 10.1.2005 ve znění dodatku č. 2 ze dne 30.5.2005, na základě které měl údajně nabýt pohledávky za předchozím věřitelem p. Františkem Strýčkem, a rovněž zbylé pohledávky popírá co do pravosti a namítal nedostatek aktivní věcné legitimace věřitele Břetislava anonymizovano . -Při jednání před soudem prvního stupně dne 8.6.2016 soud označil za nesporné, že o všech přihlášených pohledávkách insolvenčních navrhovatele a) je vedeno soudní řízení. K pohledávkám mezi dlužníkem a navrhovatelem b) označil nesporné, že pohledávky odvíjející se od faktur č. 2005157 a č. 2005158 (výše dlužných částek 758.030 Kč a 670.565 K) jsou předmětem soudních řízení a ohledně dalších soudních řízení vedených vůči dlužníkovi pod sp.zn. 13 Cm 229/2009 a 13 Cm 230/2009 dlužníkovi není nic známo. Při tomto jednání insolvenční navrhovatelé požadovali provést důkaz připojenými listinami k jednotlivým pohledávkám, případně připojení soudních spisů, ohledně nichž je vedeno sporné řízení, které soud prvního stupně zamítl pro nadbytečnost.

Na tomto skutkovém základě vydal odvoláním napadené rozhodnutí.

Odvolací soud na základě shora uvedených zjištění dospěl k závěru, že i přes rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31.5.2016, č.j. 34 ECm 19/2013-137, kterým byl dlužník zavázán zaplatit věřiteli c) částku 704.700 Kč s úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení ve výši 118.347 Kč, přičemž proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7Cmo 207/2016, o němž v době rozhodování odvolacího soudu o insolvenčním návrhu nebylo rozhodnuto, proto se i nadále jedná o pohledávku spornou, zůstalo v předmětném insolvenčním řízení před soudem prvního stupně sporné (i s ohledem na obsah podaného odvolání proti tomuto rozsudku), zda navrhovatel a) má za dlužníkem z titulu postoupených pohledávek od společnosti BJ.VITIS, s.r.o. splatné pohledávky či nikoliv. Nebylo přitom pochyb, že ohledně všech tvrzených pohledávek věřitelů a) a c), částečně i b) budou i nadále pokračovat soudní řízení. Současně nebylo vyloučeno ani to, že bude nutné provádět další, s ohledem na množství do spisu dodaných listinných důkazů, velmi obsáhlé dokazování či provést výslechy svědků. Sám insolvenční navrhovatel a) tvrdí obtížnost dokazování v tom, že dodávka zboží dlužníkovi probíhala bez písemných kupních smluv, navrhovatel a) musí dodání zboží dlužníkovi prokazovat mezinárodními nákladními listy, objednávkami přepravy, fakturací přepravy a záznamy o provozu vozidla. Současně v probíhajících soudních řízeních jsou dopravci a řidiči navrhováni k výslechu jako svědci.

Pokud se týče navrhovatele b), který se svým insolvenčním návrhem přistoupil k insolvenčnímu návrhu navrhovatele a), pak přihlásil pohledávku v souhrnné výši 5.586.562 Kč. Jednotlivé pohledávky byly splatné v období 21.6.2005 až 17.10.2005. O pohledávku ve výši 2.585.501,10 Kč bylo vedeno řízení pod sp.zn. 4 Cm 142/2009, které bylo pravomocně zastaveno usnesením Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. 8 Cmo 51/2011. O pohledávku ve výši 1.428.595 Kč bylo vedeno řízení u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 15/13 Cm 229/2009, v níž byla žaloba věřitele Břetislava anonymizovano zamítnuta a Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č.j. 4 Cmo 33/2016-399 rozhodnutí potvrdil. Ve vztahu ke zbylým pohledávkám, o nichž aktuálně neprobíhá sporné řízení, vznesl dlužník námitku promlčení. Proto ani tento věřitel do vydání napadeného usnesení neosvědčil své pohledávky za dlužníkem.

Pokud se týče navrhovatele c), který se svým insolvenčním návrhem do řízení rovněž přistoupil, pak přihlásil tři pohledávky vůči dlužníkovi. Pohledávka ve výši 1.418.374 Kč je předmětem řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 12/2013 a přihlášená pohledávka 704.700 Kč je předmětem sporného řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 ECm 20/2013. Pokud Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31.5.2016, č.j. 34 ECm 19/2013-137 zavázal dlužníka zaplatit věřiteli částku 704.700 Kč s úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení ve výši 118.347 Kč, pak toto rozhodnutí bylo napadeno odvoláním a v době rozhodování soudu prvního stupně se jednalo o pohledávku spornou. Z hlediska ustanovení § 146 odst. 2 IZ ve spojení s § 142 písm. c) IZ byl totiž pro odvolací soud v předmětné insolvenční věci rozhodující skutkový stav (na jeho základě mohl odvolací soud napadené usnesení věcně přezkoumat), který zde byl v době rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí insolvenčního návrhu navrhovatelů a), b) a c). Sám navrhovatel c) dále uvedl, že z pohledávek vyúčtovaných v letech 2010 a 2011 zůstalo neuhrazeno 400.000 Kč a tento nárok je předmětem řízení u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 335/2014. Z faktury č. 11450095 na částku

1.248.000 Kč splatnou dne 27.6.2011, dlužník neuhradil částku 770.000 Kč a probíhá spor u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 312/2014. Z pohledávky z faktury č. 11450097 na částku 1.248.000 Kč, splatné 1.7.2011 zůstalo uhrazeno 840.000 Kč a je předmětem řízení u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 14 C 312/2014. Nárok z faktury č. 11450100 na částku 1.315.680 Kč, splatný 8.7.2011zůstal neuhrazen do výše 1.096.400 Kč a je předmětem řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 55 Cm 96/2013. Proto ani tento věřitel do vydání napadeného usnesení neosvědčil své pohledávky za dlužníkem.

Jinými slovy odvolací soud uzavírá, že v tomto insolvenčním řízení před soudem prvního stupně, rovněž tak v odvolacím řízení zůstaly všechny pohledávky navrhovatelů a), b) a c) neosvědčeny, přitom osvědčení pohledávky insolvenčního navrhovatele je jedním z předpokladů, jejichž nesplnění v řízení před soudem prvního stupně musí vést bez dalšího k zamítnutí insolvenčního návrhu.

Namítali-li navrhovatelé a) a b) ve svém odvolání, že soud prvního stupně měl provést jimi navrhované a přiložené listinné důkazy, pak splněním tohoto požadavku by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení, které je o těchto pohledávkách dosud vedeno a kdy v probíhajících řízeních jsou navrhovány další důkazy, včetně výslechu svědků. K tomu viz závěry zmiňované soudem prvního stupně i dlužníkem usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009 (R14/2011) a dále v usnesení ze dne 12.7.2012, sen. zn. 29 NSČR 15/2010 (R10/2013). V tomto posledně uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud kromě jiného rovněž formuloval závěr, že v situaci, kdy insolvenční zákon (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, jenž takovou úpravu neobsahoval) zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (srov. § 141 odst. 2 IZ), jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě .

Jelikož navrhovatelé a), b) a c) v řízení před soudem prvního stupně do vydání napadeného usnesení neosvědčili své pohledávky za dlužníkem, neboť v rovině vlastních tvrzení uvedli, že přihlášené pohledávky jsou předmětem sporných řízení, proto nebyli k podání insolvenčního návrhu aktivně legitimováni (§ 143 odst. 2 IZ).

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrh věřitelů a), b), c) zamítl, aniž se mohl zabývat další otázkou, tj. zda dlužník je či není v úpadku.

Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolacímu soudu nezbývalo, než postupovat podle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu, jako věcně správné, potvrdit.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně úspěšnému dlužníkovi odměnu za 3

úkony právní služby, a to vyjádření dlužníka k odvolání ze dne 17.8.2016, vyjádření dlužníka ze dne 19.1.2017 a účast u jednání dne 25.1.2017 po 3.100 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále AT) a za 1 úkon právní služby v poloviční výši 1.550 Kč za účast u vyhlášení rozhodnutí dne 26.1.2017 dle § 11 odst. 2 písm. f) AT, tj. v částce 10.850 Kč, dále 4x paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT ve výši 1.200 Kč, náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT ve výši 400 Kč, 2x cestovné na trase Přerov-Olomouc a zpět (2x 50km) při průměrné spotřebě 4,76 l nafty/100 km a vyhláškové ceně nafty 28,60 Kč (136 Kč) a paušální náhradě 3,90 Kč/km ve výši 526 Kč a 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.725 Kč. Celkem náleží dlužníku náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 15.701 Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčním navrhovatelům, dlužníku a státnímu zastupitelství se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 26. ledna 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu