1 VSOL 1088/2017-B-30
KSBR 32 INS 4200/2017 1 VSOL 1088/2017-B-30

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Bystřice nad Pernštejnem, Novoměstská 997, PSČ 593 01, o určení způsobu řešení úpadku, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.7.2017, č.j. KSBR 32 INS 4200/2017-B-16

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.7.2017, č.j. KSBR 32 INS 4200/2017-B-16 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 405 odst. 1zákona č. 182/20016 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném do 30.9.2017 (dále jen IZ ), o neschválení oddlužení (výrok I.) a podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ současně rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku konkursem, který bude řešen formou nepatrného konkursu podle ustanovení § 314 odst. 1 písm. a) a odst. 2 IZ (výroky II. a III.). V odůvodnění uvedl, že dlužnice nesplňuje podmínky pro schválení oddlužení, neboť se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že návrhem je sledován nepoctivý záměr, neboť dlužnice v době, kdy již byla v úpadku, se zavázala k poskytování finančních prostředků svým rodičům, a to v rozsahu výrazně přesahujícím její příjmy a bez ohledu na vlastní věřitele, a navíc řádně a včas nehradila zálohy na odměnu a isir.justi ce.cz náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, což dokládá její nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včas odvolání, ve kterém namítala, že zálohy na odměnu a náklady insolvenčního správce v plné výši uhradila před přezkumným jednáním, na kterém byl zástupcem věřitele zvolen věřitel č. 1 LEXICO, a.s., který souhlasil s tím, aby úpadek dlužnice byl řešen oddlužením, a to formou plnění splátkového kalendáře. K otázce nepoctivého záměru namítala, že soud rozhodoval pouze na základě přípisu osoby, která má s jejím otcem nevyřešený spor, a není věřitelem dlužnice, takže se do insolvenčního řízení dlužnice nepřihlásila. K otázce příjmů uvedla, že měla zajištěnou práci v Anglii, a to hlídání čtyřleté holčičky, což by na výzvu soudu doložila. Dále uvedla, že též doložila potřebné navýšení příjmů, a to na základě smlouvy o nájmu nákladního vozidla, které je v majetku dlužnice, přičemž tento příjem nebyl insolvenční správkyní zohledněn a do propočtu pro uspokojení věřitelů v oddlužení promítnut. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Insolvenční správce ve vyjádření k odvolání dlužnice uvedl, že dlužnice příjem plynoucí ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku, která byla datovaná dne 21.12.2015, neuvedla ve svém návrhu na povolení oddlužení, který podala dne 28.2.2017, tedy v době, kdy smlouva byl již více než rok platná a dlužnici z ní měly plynout příjmy. Za situace, že v návrhu tvrdila, že jejím jediným příjmem je příjem ze zaměstnaneckého poměru u společnosti Welt trans s.r.o., spatřuje v tomto jejím jednání nepoctivý záměr. Dále spatřuje lehkovážný přístup dlužnice k plnění povinností v oddlužení, neboť v usnesení o zjištění úpadku jí byla uložena povinnost platit zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčnímu správci, což zanedbala a zhojila až těsně před přezkumným jednáním. Navíc upozornil, že dlužnice insolvenčnímu správci ztěžuje výkon jeho funkce, neboť vytrvale znemožňuje uskutečnění prohlídky nemovitosti, jež je předmětem zajištění, a to zcela bez jakéhokoliv odůvodnění a navíc znemožňuje prověřit stav majetkové podstaty a její řádné ocenění a správu. Uvedl, že insolvenční soud zcela oprávněně oddlužení dlužnice neschválil a na její majetek prohlásil konkurs z důvodu, že dlužnice s návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 30.9.2017.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006) v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. Z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější právní úprava, však zůstávají zachovány. Náležitosti procesního úkonu učiněného před 1.7.2017 a jeho účinky se posuzují podle úpravy v době, kdy byl učiněn. Jestliže u takového procesního úkonu již od 1.7.2017 není vyžadována některá náležitost, soud k ní pro účely rozhodnutí o procesním úkonu již od 1.7.2017 nepřihlíží.

V posuzované věci bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a povoleno řešení jejího úpadku oddlužením usnesením ze dne 28.3.2017, č.j. KSBR 32 INS 4200/2017-A-15, přezkumné jednání a na to navazující schůze věřitelů, jejímž předmětem bylo projednání způsobu oddlužení a hlasování o přijetí způsobu oddlužení, se konala 14.6.2017, tedy před účinností zákona č. 64/2017 Sb., takže na to navazující rozhodnutí o schválení či neschválení oddlužení musí vydáno podle právní úpravy účinné před novelou.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném do 30.6.2017 (dále jen IZ).

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem ze dne 23.2.2017, doručeným soudu dne 28.2.2017, domáhala rozhodnutí o úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. V kolonce 11 (očekávané příjmy dlužníka v následujících pěti letech) uvedla příjem od zaměstnavatele Welt trans s.r.o., IČO: 01740989 ve výši 13.500 Kč. V kolonce 15 (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) uvedla osobní věci a mobilní telefon v pořizovací hodnotě 15.000 Kč. V kolonce 16 (majetek, který je předmětem zajišťovacích práv) uvedla nákladní automobil Man registrační značky 2J90721 za pořizovací cenu 72.000 Kč a nemovitosti zapsané na LV 1768 v k.ú. Bystřice nad Pernštejnem v pořizovací ceně 4.500.000 Kč. V kolonce 07 uvedla, že má závazky v celkové výši 5.225.321,48 Kč s tím, že z toho závazky zajištěné majetkem dlužníka jsou ve výši 4.520.727,41 Kč. V seznamu závazků uvedla mimo jiné též závazek vůči věřiteli AKCENTA, spotřební a úvěrní družstvo, IČO 64946851 (nyní Československé úvěrní družstvo) ve výši 1.100.920 Kč splatný 31.5.2016, dále závazky vůči dalším 14 věřitelům, vůči kterým má závazky splatné před datem 30.12.2016, kdy dle ověřovací doložky vlastnoručně podepsala smlouvu o poskytování plnění matce Evě anonymizovano ve výši 13.706 Kč měsíčně a otci Jiřímu anonymizovano ve výši 10.000 Kč měsíčně s tím, že se zavázala, že tyto částky bude poskytovat počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bude těmto dlužníkům schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, a to po dobu trvání účinků schváleného oddlužení. Usnesením ze dne 28.3.2017, č.j. KSBR 32 INS 4200/2017-A-15, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 28.3.2017 v 15:14 hodin, byl zjištěn úpadek dlužnice, povoleno oddlužení, ustanoven insolvenční správce a dlužnici uloženo, aby za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře platila insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 750 Kč a zálohu na náhradu hotových výdajů ve výši 150 Kč, a to včetně DPH, je-li insolvenční správce plátcem. Dne 13.6.2017 bylo soudu doručeno oznámení Jana Svobody ze dne 12.5.201 doplněné podáním ze dne 3.7.2017), ve kterém namítá nepoctivý záměr dlužnice při podání předmětného návrhu, spočívající mimo jiné v tom, že dlužnice nepřiznala v insolvenčním návrhu vlastnictví osobní vozidla Peugeot 407, jehož technický průkaz je založen v insolvenčním řízení jejích rodičů, a pokud se týká jejího očekávané příjmu u společnosti Welt trans s.r.o., IČO: 01740989 upozornil, že dlužnice je jediným společníkem této společnosti a její otec je jednatelem, který dlužnici píše mzdu podle momentální situace nebo jak je zrovna potřeba, neboť dlužnice ve skutečnosti studuje v Brně vysokou školu. K nákladnímu vozidlu Man RZ2J90721 uvedl, že bylo na dlužnici převedeno, aby bylo chráněno před ním jako věřitelem jejího otce, přičemž zástava na toto vozidla ve prospěch věřitelky Mgr. Ing. Zálešákové je pouze fiktivní, neboť dlužnici částku 550.000 Kč na údajnou rekonstrukci jejího domu nepůjčila, když žádná rekonstrukce domu není z venku ani zevnitř patrná. Dlužnice k namítanému poskytování plnění svým rodičům ve výši 13.706 Kč a 10.000 Kč uvedla, že šlo pouze o návrh na plnění a že pro poskytování plnění nemá finanční prostředky. Ve vyjádření k oznámení pana Svobody dlužnice uvedla, že její rodina se nachází ve značných finančních problémech a záměr oddlužit měl též její otec a matka, kterým chtěla poskytovat i finanční plnění. Platby měly být prováděny z jejího hlavního pracovního poměru v zahraničí, který měla přislíbený. Její matka má značné zdravotní problémy a otec pobývá často mimo domov, takže nemohla nechat matku dlouhodobě samotnou a do zahraničí neodešla. Pokud by v zahraniční pracovala, měla by dostatečný příjem na to, aby pomohla nejen rodičům, ale hradila i své závazky. Osobní vozidlo Peugeot 407RZ1J97978 v majetkové podstatě nemá, neboť je sepsáno v majetkové podstatě její matky v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. KSBR 24 INS 941/2017. Převod na její osobu byl totiž proveden v době, kdy na majetek matky byla nařízena exekuce, a tudíž tento úkon byl prohlášen za neplatný a neúčinný. Připustila, že do svého majetku opomněla uvést společnost Welt trans s.r.o., IČO: 01740989 (což následně do seznamu majetku doplnila), ovšem tato společnost nemá žádný majetek. Půjčku od Ing. Mgr. Ivany Přezkumného jednání a schůze věřitelů 14.6.2017 se účastnil insolvenční správce dlužnice a z věřitelů pouze věřitel č. 1 LEXICO, a.s., který byl zvolen za zástupce věřitelů. Schůze věřitelů rozhodla, že oddlužení dlužnice bude provedeno plněním splátkového kalendáře. Zálešákové použila na opravu garáže, koupi bojleru a na elektrické přímotopy. Na tomto základě bylo rozhodnuto odvoláním napadeným usnesením.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že po vydání odvoláním napadeného rozhodnutí musel insolvenční soud usnesením ze dne 31.10.2017, č.j. KSBR 32 INS 4200/2017-B-26 insolvenční soud nařídil prohlídku nemovitostí dlužníka podle ustanovení § 212 odst. 2 IZ, což může učinit je-li to potřebné, zejména neposkytuje-li dlužník insolvenčnímu správci součinnost potřebnou ke zjištění a zajištěné majetkové podstaty.

Z obsahu insolvenčního spisu Krajského soudu v Brně sp.zn. KSBR 24 INS 941/2017-A-12 vyplývá, že Jiří Slavíček a Eva anonymizovano (rodiče dlužnice) se návrhem ze dne 11.1.2017, doručeným soudu dne 17.1.2017, domáhali rozhodnutí o úpadku a navrhovali, aby byl řešen společným oddlužením manželů formou plnění splátkového kalendáře. V tomto řízení dlužníci předložili smlouvy o poskytování plnění, které dle ověřovací doložky osobně podepsala dne 30.12.2016 dlužnice Michaela anonymizovano , která se zavázala poskytovat počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bude schváleno oddlužení příjemce plněním splátkového kalendáře matce finanční plnění ve výši 13.706 Kč a otci ve výši 10.000 Kč měsíčně, a to po dobu trvání účinků schváleného oddlužení vždy ke každému 20.dni v měsíci. Vzhledem k tomu, že do tohoto insolvenčního řízení byl doložen průměrný čistý měsíční příjem dlužnice za rok 2016 ve výši 15.556 Kč a za leden 2017 ve výši 11.105 Kč, nebylo k těmto smlouvám o poskytování plnění přihlédnuto a dlužníci byli vyzváni k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že jejich úpadek bude řešen konkursem. Vzhledem k tomu, že požadovanou zálohu nezaplatili, bylo jejich insolvenční řízení dne 10.6.2017 pravomocně zastaveno.

Odvolací soud k námitce odvolatelky, že na schůzi věřitelů hlasoval jediný přítomný věřitel (věřitel č. 1 LEXICO, a.s.) pro oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, a proto mělo být toto rozhodnutí schůze věřitelů insolvenčním soudem respektováno, konstatuje, že z ustanovení § 402 odst. 3 insolvenčního zákona zároveň vyplývá, že rozhodnutí o způsobu oddlužení, tedy volba, který ze zákonem předvídaných způsobů oddlužení bude uplatněn, je plně v rukou věřitelů. Rozhodne-li o způsobu oddlužení schůze věřitelů, insolvenční soud již nepřezkoumává, zda je zvolený způsob oddlužení pro věřitele či dlužníka výhodný, není právně významné, zda dlužník prosazoval jiný než přijatý způsob oddlužení a insolvenční soud není oprávněn rozhodnutí schůze věřitelů o způsobu oddlužení měnit. Posuzuje jen to, zda v průběhu řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by jinak činily oddlužení nepřípustným (§ 405 odst. 1 insolvenčního zákona). Neshledá-li důvod k neschválení oddlužení, rozhodne dle § 406 insolvenčního zákona o schválení oddlužení způsobem, o němž rozhodla schůze věřitelů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 NSČR 91/2013, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2014, rozhodnutí ze dne 30.11.2016, sen. zn. 29 NSČR 127/2014, jakož i rozhodnutí ze dne 31.7.2017, sp.zn. 29 NSČR 21/2017, vše dostupné na www.nsoud.cz).

Promítnuto na poměry projednávané věci bylo třeba přezkoumat závěr soudu prvního stupně, že v průběhu řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak činily oddlužení nepřípustným (§ 405 odst. 1 insolvenčního zákona), neboť za této situace není pro insolvenční soud závazné rozhodnutí schůze věřitelů, která rozhodla o oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Odvolací soud se proto z pohledu níže citovaného ustanovení § 395 odst. 1 písm. a), odst. 2 IZ a zejména judikatury dovolacího soudu-zabýval otázkou, zda bylo důvodné spatřovat nepoctivost záměru dlužnice při podání návrhu na povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odstavec 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odstavec 2).

Otázkou nepoctivého záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení se Nejvyšší soud zabýval v rozhodnutí ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozhodnutí ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněném pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozhodnutí ze dne 28.3.2012, sen.zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozhodnutí ze dne 31. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 8/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2015, pod číslem 47), a v rozhodnutí ze dne 17. června 2015, sen. zn.

29 NSČR 47/2013, uveřejněné pod číslem 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K těmto závěrům se pak přihlásil např. v rozhodnutí ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 NSČR 153/2016, dostupném na www.nsoud.cz, ve kterém připomněl, že jeho judikatura je ustálena na závěrech, podle nichž: 1) Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. R 14/2012). 2) Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 insolvenčního zákona se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 insolvenčního zákona) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení (srov. R 112/2012). 3) Dlužník je ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) a odst. 3 insolvenčního zákona povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje. Z toho, že dlužník v seznamu závazků zamlčel své zahraniční věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil majetek tvořený podíly v zahraničních společnostech, lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo (srov. R 86/2013). 4) V tom, že si dlužník případně nechal před zahájením insolvenčního řízení poskytovat (za úplatu) neúplné, nepřesné nebo nesprávné rady o povinnostech, které v oddlužení (a obecně v insolvenčním řízení) má, od osoby (nebo osob), která jej v insolvenčním řízení v žádné jeho fázi (byť jen pro účely sepisu a podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení) nezastupovala, nelze spatřovat okolnost, jež by mohla zvrátit závěr, že povinnost předložit seznam majetku splnil dlužník v insolvenčním řízení nedbale (závěr, že dlužník nezavinil neúplnost seznamu majetku co do neuvedení podstatné části svého majetku /nemovitosti/, odtud neplyne). K tomu srov. R 24/2016. 5) Výpis z evidence rejstříku trestů neobsahuje záznamy o zahlazených odsouzeních, z čehož pro účely výkladu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. a) insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. prosince 2013) logicky plyne, že proběhlo-li v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením dlužníka (jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu) pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy a toto odsouzení je již zahlazeno, nelze odtud bez dalšího usuzovat, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Tento závěr lze podpořit též poukazem na ustanovení § 416 odst. 1 insolvenčního zákona, jež určuje, že osvobození podle § 414 a 415 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. Jinak řečeno, z ustanovení § 416 odst. 1 insolvenčního zákona plyne, že tomu, aby byl úpadek dlužníka řešen oddlužením, které vyústí (může vyústit) v rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, nebrání ani okolnost, že zde jsou majetkové sankce uložené dlužníku v trestním řízení pro úmyslný trestný čin (srov. rozhodnutí ze dne 31. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 8/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2015, pod číslem 47). 6) Skutečnost, že s účinností od 1. ledna 2014 bylo [zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů], změněno ustanovení § 395 insolvenčního zákona (a mimo jiné byl vypuštěn text § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když dle poznatků praxe byl příkladný výčet okolností, z nichž bylo lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka, obsažený v tomto ustanovení zavádějící viz důvodová zpráva k označenému zákonu, II. zvláštní část, část první, body 214 a 215), na uplatnitelnosti závěrů obsažených ve shora zmíněných usneseních (z hlediska posouzení podmínek pro přijetí závěru o tom, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr) nic nemění (srov. rozhodnutí ze dne 29. června 2016, sen. zn. 29 NSČR 98/2015, dostupné na www.nsoud.cz).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že pokud se dlužnice v době, kdy měla celou řadu splatných závazků zavázala smlouvami o poskytování plnění ze dne 30.12.2016 poskytovat svým rodičům částku ve výši 23.706 Kč měsíčně, a to po dobu trvání účinků schváleného oddlužení, nutno konstatovat její nepoctivost při podání návrhu na povolení oddlužení dne 28.2.2017. I za situace, že by pracovala v zahraniční a dosahovala dostatečně vysokých příjmů, které by jí umožňovaly toto plnění poskytovat, docházelo by tím k poškozování věřitelů dlužnice, kterým by tím byla krácena výše splátek na jejich pohledávky (uvažováno mimo insolvenční řízení). Pokud by dlužnice přiznala v rámci oddlužení svůj měsíční příjem dosahovaný v zahraniční, byla by povinna měsíčně splácet svým nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 398 odst. 3 IZ). Jinak řečeno, částka 23.706 Kč by dlužnici i na poskytování finanční pomoci rodičům do jejich oddlužení plněním splátkového kalendáře nezbývala. Nabízí se otázka, zda dlužnice neměla v úmyslu část svých příjmů zatajit, což by byl další důvod pro závěr o jejím nepoctivém záměru. Nepoctivost lze spatřovat též v tom, že v návrhu na povolení oddlužení ( jakož i v připojeném seznamu majetku) dlužnice zcela zatajila příjem ze smlouvy o nájmu nákladního automobilu ve výši 8.500 Kč měsíčně, jakož i to , že je jediným společníkem, tedy majitelem společnosti Welt trans s.r.o., IČO: 01740989. Odvolací soud tak uzavírá, že povinnost předložit řádný seznam majetku nesplnila, když původně zatajila příjem z nájmu nákladního automobilu, jakož i to, že je jedinou společnicí obchodní společnosti, která zřejmě má příjmy, když je u ní dlužnice v zaměstnaneckém poměru a pobírá příjem, z něhož hodlala v oddlužení plnit splátkový kalendář. Dosavadní výsledky řízení dokládají nedbalý přístup dlužnice v insolvenčním řízení.

Podle ustanovení § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a o.s.ř. jako věcně správné potvrdil

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost

dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 13. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu