1 VSOL 1085/2013-A-13
KSBR 27 INS 18238/2013 1 VSOL 1085/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Šárky anonymizovano , anonymizovano , bytem Uhřínov 107, PSČ 594 41, o insolvenčním návrhu věřitele Ing. Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Žďár nad Sázavou, V Zahrádkách 736/24, PSČ 591 01, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.10.2013, č.j. KSBR 27 INS 18238/2013-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhovateli dle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenční řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel se v posuzované věci domáhá rozhodnutí o úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek s tím, že bude-li návrhu vyhověno a na majetek dlužnice bude prohlášen konkurs, lze očekávat hotové výdaje a náklady insolvenčního správce představující cestovné, náklady na zjištění, sepsání, ocenění a zpeněžení majetkové podstaty, náklady správních, administrativních, bankovních a telekomunikačních poplatků, náklady na archivní služby, apod. Jelikož navrhovatel není od zálohy osvobozen a soud nemá v této fázi řízení za prokázáno, že v majetkové podstatě jsou pohotové finanční prostředky, uložil navrhovateli zálohu na náklady insolvenčního řízení, která umožní insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku výkon jeho činnosti a bude sloužit k překlenutí prvotního nedostatku peněžních prostředků do doby, než bude rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice. Dále uvedl, že nelze spravedlivě požadovat, aby tyto prvotní výdaje nesl ze svého insolvenční správce a aby následně byly tyto výdaje placeny z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Poukázal na ust. § 108 IZ a uvedl, že zákonodárce v tomto zákonném ustanovení vyjádřil možnost insolvenčního soudu uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000 Kč a ponechal využití této možnosti na uvážení soudu, aniž by bylo nutno vyžadovat zálohu paušálně. Uvedl, že účelem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce tam, kde v majetkové podstatě nejsou žádné finanční prostředky a dále ztížit možnost podávání šikanózních návrhů. Poukázal na skutečnost, že dlužnice má s manželem v SJM nemovitý majetek nacházející se v kat. území Uhřínov u Velkého Meziříčí, v obci Uhřínov s tím, že lze předpokládat zpeněžení tohoto majetku, čímž budou získány dostatečné finanční prostředky postačující k plné úhradě nákladů insolvenčního řízení, přestože se nejedná o pohotovostní finanční prostředky. Z uvedeného dovozoval, že prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak než prostřednictvím zálohy, a proto nejsou splněny podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Rovněž namítal, že záloha ve výši 50.000 Kč je nepřiměřená. Na podporu svého názoru odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.11.2012, sp.zn. 3 VSPH 559/2012-A, v němž Vrchní soud v Praze dovodil, že pokud lze předpokládat, že následným zpeněžením majetku dlužníka se podaří dosáhnout určitého výtěžku, není důvodné uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení v plné výši. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 27.6.2013 insolvenčním návrhem věřitele Ing. Františka anonymizovano , který se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužnice Šárky anonymizovano a prohlášení konkursu na její majetek. V návrhu uvedl, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 2.300.000 Kč představující neuhrazený směnečný peníz vyplývající ze směnky vlastní vystavené Čestmírem anonymizovano , anonymizovano , bytem Uhřínov 107, na řad navrhovatele, která byla splatná dne 31.1.2011 s doložkou bez protestu a avalovaná za výstavce dlužnicí a pohledávku představující zákonný úrok ze směnečného peníze ve výši 6 % p.a. ode dne 1.2.2011 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 1/3 procenta směnečného peníze. V návrhu označil dalšího věřitele-společnost DS Leasing, a.s., se sídlem Brno, Londýnské nám. 856/2, IČ: 48909238, s pohledávkou ve výši 10.265.467 Kč se splatností dne 5.9.2011. Z těchto skutečností dovozoval, že dlužnice je v úpadku. Soud prvního stupně uložil dlužnici usnesením ze dne 4.7.2013, č.j. KSBR 27 INS 18238/2013-A-3, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k insolvenčnímu návrhu a připojila listina, jichž se dovolává a aby ve stejné lhůtě předložila seznam svého majetku, svých závazků a zaměstnanců a poučil dlužnici o náležitostech těchto seznamů a o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Usnesení včetně insolvenčního návrhu bylo dlužnici doručováno obálkou typu III. a dne 4.10.2013 bylo vloženo do domovní schránky. Na tuto výzvu dlužnice reagovala podáním doručeným soudu prvního stupně dne 18.10.2013, v němž potvrdila, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 4.7.2013, č.j. KSBR 27 INS 18238/2013-A-3, obdržela a uvedla, že vzhledem k množství svých závazků není schopna vyjádření a podklady požadované soudem prvního stupně předložit ve stanovené 15 denní lhůtě, a proto žádala o prodloužení lhůty ke splnění uložených povinností minimálně o 3 kalendářní týdny. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 věty, první a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Odvolací soud po zhodnocení obsahu spisu s ohledem na shora citované zákonné ustanovení uzavírá, že odvolací námitky navrhovatele nejsou nedůvodné.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. V této fází řízení soud nemá přehled o majetkových poměrech dlužnice, neboť dlužnice nereagovala na výzvu soudu prvního stupně uskutečněnou usnesením ze dne 4.7.2013, č.j. KSBR 27 INS 18238/2013-A-3, jímž byla vyzvána k předložení seznamu majetku ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí (tj. do 21.10.2013-pondělí). Seznam majetku dlužnice nepředložila ani ve lhůtě následujících 3 týdnů, jak žádala ve svém podání ze dne 18.10.2013 a ani do rozhodnutí odvolacího soudu. Za této situace, kdy soud nemá představu o rozsahu majetkové podstaty dlužnice, je nezbytné uložil navrhovateli zálohu na náklady insolvenčního řízení a zajistit tak prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení a ke krytí odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty.

Odvolací námitka navrhovatele, že dlužnice má v SJM s manželem nemovitosti nacházející se v katastrálním území Uhřínov u Velkého Meziříčí, z jejichž prodeje je možno získat prostředky k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není důvodná. Ve vztahu k tomuto tvrzenému majetku dlužnice nelze v této fázi řízení předjímat, zda a za jakou částku se jej podaří zpeněžit, a zda by výtěžek z prodeje tohoto majetku bylo možno použít již na úhradu počátečních nákladů insolvenčního řízení a zda by tento výtěžek k úhradě těchto nákladů postačovat či nikoliv.

V případě, že by pak případný výtěžek získaný zpeněžením shora uvedeného majetku dlužnice nebylo možné použít pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení by nebylo třeba pouze za předpokladu, že by dlužník disponoval hotovými finančními prostředky, což se v daném případě z obsahu spisu nepodává.

Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že je třeba navrhovateli uložit zálohu v maximální výši 50.000 Kč. Z obsahu insolvenčního návrhu vyplývá, že navrhovatel se domáhá způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem, přičemž jiný možný způsob řešení úpadku dlužnice se ze spisu nepodává. Ze spisu nevyplývá, že by dlužnice byla podnikatelkou a nepřichází tedy v úvahu řešení jejího úpadku reorganizací (§ 316 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení dlužnice zatím nepodala (§ 390 odst. 1 IZ). V této souvislosti odvolací soud upozorňuje, že soud prvního stupně dlužnici řádně nedoručil insolvenční návrh postupem dle ust. § 103 odst. 4 IZ, § 49 o.s.ř., tj. do vlastních rukou. Lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení tedy dlužnici dosud nemohla uplynout (§ 390 odst. 1 IZ). Při řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí jen odměna insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, nejméně 45.000 Kč, přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje.

Z důvodů výše uvedených proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a navrhovateli se však doručuje také zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 17.prosince 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu