1 VSOL 1081/2015-A-47
KSBR 38 INS 23306/2014 1 VSOL 1081/2015-A-47

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 605 44 708, bytem Čížov 43, PSČ 586 01, zastoupeného Mgr. Alešem Čápem, advokátem, se sídlem Jihlava Divadelní 1604/8, PSČ 586 01, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 38 INS 23306/2014, o insolvenčním návrhu věřitele AGRALL s.r.o., identifikační číslo osoby: 269 07 542, se sídlem Bantice č.p. 79, PSČ 671 61, zastoupeného Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem, se sídlem Písek, Velké náměstí 7/12, PSČ 397 01, o odvolání dlužníka ze dne 2.9.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. srpna 2015, č.j. KSBR 38 INS 23306/2014-A-38,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. srpna 2015, č.j. KSBR 38 INS 23306/2014-A-38 se ve výroku II. p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, § 136 odst. 1 a § 148 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), zjistil úpadek dlužníka Lubomíra anonymizovano (výrok I.), na majetek tohoto dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil AS ZIZLAVSKY v.o.s. (výrok III.) s tím, že

účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.) učinil výzvy vůči věřitelům, nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na 19.11.2015 a určil její program (výrok V.-VIII.), dále uložil dlužníku ve stanovené lhůtě sestavit a odevzdat insolvenčnímu správci seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (výrok IX.) a zavázal navrhovatele k povinnosti ve stanovené lhůtě uhradit soudní poplatek za návrh na zahájení insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč na označený účet soudu nebo v kolcích na připojeném tiskopise (výrok X.).

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu 26.8.2014 se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka s tím, že dlužník není schopen plnit po dobu delší než 30 dnů po splatnosti své peněžité závazky vůči více věřitelům. Ke své pohledávce uvedl, že dne 27.7.2009 uzavřel jako prodávající, s dlužníkem jako kupujícím, kupní smlouvu, jejímž předmětem byl kombajn CLASS LEXION 560, celková kupní cena včetně DPH činila 7.854.000 Kč, dlužník předmět koupě převzal 31.7.2009. V této se smlouvě bylo sjednáno, že financování bude řešeno společností Deutsche Leasing ČR, spol. s r.o., a tato společnost poskytla dlužníku úvěr ve výši 5.940.000 Kč úhradou na účet navrhovatele, zbývající část kupní ceny dlužník navrhovateli neuhradil. V rámci smlouvy o úvěru č. 141640709 uzavřené dne 3.8.2009 mezi Deutsche Leasing ČR, spol. s r.o., a dlužníkem učinil navrhovatel ručitelské prohlášení, jímž převzal solidární ručení za závazky dlužníka vyplývající z úvěrové smlouvy a společnost Deutsche Leasing ČR, spol. s r.o., vyzvala navrhovatele dne ke splnění tohoto závazku; dne 8.4.2011 navrhovatel svůj ručitelský závazek ve výši 5.877.754,13 Kč splnil. Dne 4.5.2011 uzavřel navrhovatel jako postupitel se společností Agrall servis, a.s. jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky, jíž postoupil část své pohledávky za dlužníkem ve výši 297.135 Kč. Dále navrhovatel uvedl, že podáním ze dne 5.5.2011 vyzval dlužníka k úhradě jím uhrazeného ručitelského závazku společnosti Deutsche Leasing ČR, spol. s r.o., ve výši 5.580.619,13 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení, dlužník na výzvu nereagoval. Rozsudkem ze dne 24.6.2013, č.j. 21 C 54/2012-106 rozhodl Okresní soud v Jihlavě tak, že dlužník je povinen zaplatit ve stanovené lhůtě navrhovateli pohledávku ve výši 5.580.619,13 Kč spolu s úrokem z prodlení od 17.5.2011 do zaplacení a náklady řízení ve výši 223.230 Kč; rozsudek nabyl právní moci dne 27.8.2013 a je vykonatelný dnem 2.9.2013. Jako dalšího věřitele dlužníka označil navrhovatel Agrall servis, a.s., s pohledávkou ve výši 372.654,09 Kč splatnou dne 17.5.2011 a dále uvedl, že proti dlužníku jsou vedena dvě exekuční řízení JUDr. Dalimilem Mikou, LL.M., soudním exekutorem, Exekutorský úřad Klatovy, od 9.2.2009, a JUDr. Jitkou Wolfovou, soudním exekutorem, Exekutorský úřad Plzeň -město od 22.7.2014. K návrhu navrhovatel připojil přihlášku své pohledávky a listiny, kterých v návrhu dovolával. V dalším podání doplnil, že věřiteli dlužníka jsou rovněž Zdeněk Macek a GI Holding s.r.o., s pohledávkou v celkové výši 20.000.000 Kč splatnou dne 31.7.2014.

Dlužník ve vyjádření k tomuto insolvenčnímu návrhu uvedl, že jde o návrh zjevně bezdůvodný, nejsou vůči němu vedena exekuční řízení označená v návrhu, namítal, že mezi společnostmi v rámci skupiny Agrall došlo k účelovému dělení pohledávky a že vůči společnosti GI Holding s.r.o., nemá žádný závazek. K pohledávce věřitele Zdeňka Macka uvedl, že jej navrhovatel několikrát kontaktoval s příslibem tzv. pomoci v řešení tohoto dluhu a dlužník tak nabyl přesvědčení o nepoctivém záměru navrhovatele. Dále uvedl, že od února 2011 nepodniká a ke svému podání připojil seznam majetku, pohledávek, seznam zaměstnanců a seznam závazků s prohlášením o jejich správnosti a úplnosti; v seznamu závazků dlužník uvedl dva své věřitele, a to navrhovatele s pohledávkou ve výši 7.239.830,90 Kč a Zdeňka Macka s pohledávkami ve výši 2.000.000 Kč a 15.536.368,80 Kč. Podáním doručeným 26.1.2015 se dlužník vyjádřil k přihlášce pohledávky č. 2 věřitele Agrall servis, a.s., kterou věřitel přihlásil dne 12.1.2015 svou pohledávku ve výši celkem 388.994,48 Kč a dlužník tvrdil, že pohledávka tohoto věřitele zanikla započtením vzájemných pohledávek v roce 2011 . K tomu dále uvedl, že daňovým dokladem č. 2010/19 ze dne 21. 9. 2010 vyfakturoval společnosti Agrall servis, a.s., provedené služby v celkové částce 979.036,32 Kč; tyto služby byly částečně uhrazeny, ke dni 31.12.2010 činil zůstatek dluhu 297.748,68 Kč. Dne 4.5.2011 postoupil navrhovatel část své pohledávky za dlužníkem společnosti Agrall servis, a.s. S ohledem na to, že vzájemné pohledávky věřitele a dlužníka byly stejného druhu a způsobilé k započtení, dne 4.5.2011 zanikly a ode dne 4.5.2011 dlužník nebyl společností Agrall servis, a.s. ani vyzván k úhradě. K prokázání svých tvrzení připojil inventarizaci závazků k 31.12.2010 společnosti Agrall servis, a.s. ze dne 25.1.2011 adresovanou dlužníkovi a daňový doklad-fakturu č. 2010/19 vystavenou dlužníkem 21.9.2010. V podání doručeném 3.4.2015 dlužník sdělil, že dluží Jaroslavu Pavelekovi částku ve výši 422.920 Kč, která byla vedena u soudní exekutorky JUDr. Jitky Wolfové v celkové částce 523.360,08 Kč, v seznamu závazků tento závazek neuvedl, jelikož se s věřitelem Jaroslavem Pavelekem dohodl na úhradě dluhu třetí osobou, a že náklady exekutorky ve výši 112.000 Kč již byly uhrazeny.

Na výzvu soudu podáním doručeným 8.1.2015 sdělil soudní exekutor JUDr. Dalimil Mika, LL.M., že nemá za dlužníkem splatné pohledávky a podáním doručeným soudu 26.1.2015 sdělila soudní exekutorka JUDr. Jitka Wolfová, že na základě pověření č.j. 2 EXE 942/2013-14 Okresního soudu v Jihlavě vede exekuci pro oprávněného Jaroslava Paveleka, proti dlužníku jako povinnému, a to ve věci vymáhání pohledávky ve výši 523.360,08 Kč.

U nařízeného jednání 16.7.2015 soud provedl dokazování listinami předloženými navrhovatelem, dlužníkem a dalšími věřiteli označenými v insolvenčním návrhu a uzavřel, že navrhovatel má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku po splatnosti po dobu delší než 3 měsíce nejméně ve výši nejméně 5.803.849,13 Kč a dále, i přes námitky dlužníka uzavřel, že dlužník je v úpadku, když sám ve svém v seznamu závazků předloženém soudu 6.10.2014 uvedl jednak navrhovatele jako svého věřitele, dále závazky vůči Zdeňkovi Mackovi ve výši 2.000.000 Kč a 15.536.368,80 Kč, které jsou splatné, a vede se o nich exekuční řízení. Pokud dlužník uvedl, že spolu s ním je zavázán vůči posledně uvedenému věřiteli syn Martin Machovec, který závazek průběžně splácí, lze přesto uzavřít, že dlužník má vůči věřiteli Zdeňku Mackovi splatný vykonatelný závazek ve výši nejméně 8,5 mil. Kč a vůči věřiteli Jaroslavu Pavelekovi ve výši 523.360,08 Kč. Co se týče pohledávky věřitele Agrall servis, a.s., vůči níž dlužník namítal, že zanikla započtením, pak tuto skutečnost ničím nedoložil. Naopak navrhovatel při jednání 16.7.2015 předložil smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 11.4.2011 uzavřenou mezi dlužníkem jako postupitelem a Zdeňkem Mackem jako postupníkem, z níž vyplývá, že dlužník své pohledávky za společností Agrall servis, a.s. postoupil Zdeňku Mackovi a současně navrhovatel doložil, že Zdeněk Macek svoji pohledávku za společností Agrall servis, a.s., uplatnil v soudním řízení podáním žaloby. K tomu dlužník sice uvedl, že pohledávku za společností Agrall servis, a.s., skutečně postoupil Zdeňku Mackovi, avšak tuto smlouvu následně zrušil ; tato svá tvrzení však nedoložil. Na základě uvedených skutečností a provedených důkazů má proto soud i pohledávku věřitele Agrall servis, a.s., ve výši 388.994,48 Kč za osvědčenou.

Ze všech shora uvedených důvodů proto soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníka ve smyslu ustanovení § 136 odst. 1 IZ (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ) a současně rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka dle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, neboť návrh na povolení reorganizace ani návrh na povolení oddlužení dlužník nepodal.

Proti tomuto usnesení, a to výslovně proti výroku II., kterým bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že v tomto směru jde o rozhodnutí předčasné a tudíž nesprávné, když soud nevyčkal na uplatnění pohledávek všech věřitelů a vzal v úvahu jen to, že navrhovatel žádal spojení rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu. Soud tedy nevyčkal na výsledky přezkumného jednání, jako by žádná pohledávka nemohla být popřena a nevyčkal ani na schůzi věřitelů, která by v souladu s ustanovením § 150 IZ rozhodla o způsobu řešení úpadku dlužníka. Nesprávně proto aplikoval § 148 odst. 1 IZ, ačkoliv měl postupovat dle ustanovení § 149 odst. 1 IZ. Soud tak nabyl přesvědčení, že dlužník se stal osobou, u které je reorganizace vyloučena, aniž však vyčkal, zda reorganizaci nenavrhne přihlášený věřitel. Navrhl proto zrušení rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Navrhovatel v písemném vyjádření opětovně vyjmenoval všechny věřitele dlužníka a jejich převážně vykonatelné pohledávky vůči dlužníku s tím, že sám dlužník se u jednání vyjádřil tak, že ukončil podnikatelskou činnost v roce 2011 a že jediným jeho příjmem je starobní důchod. Dlužník rovněž uvedl, že s rozhodnutím o úpadku nesouhlasí proto, neboť na pozemcích, které jsou v jeho vlastnictví a které by se v případě rozhodnutí o jeho úpadku staly součástí majetkové podstaty, hospodaří jeho syn Martin Machovec, jemuž by to znemožnilo další podnikání. Nicméně po rozhodnutí soudu prvního stupně do řízení vůči dlužníku přihlásili své pohledávky další věřitelé, z nichž některé navrhovatel rovněž označil. Není proto pochyb, že dlužník je v úpadku. Dále navrhovatel uvedl, že jestliže dlužník i přes výslovné poučení soudu v usnesení ze dne 11.9.2014 (A-4) nepodal návrh na povolení oddlužení a dále sám uvedl, že již nepodniká a tedy nemá podnik (§ 316 odst. 1, odst. 2 IZ), pak rovněž není co reorganizovat. Pokud tedy soud spojil rozhodnutí o dlužníkovu úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu na jeho majetek, pak jde o rozhodnutí správné. Proto navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud především konstatuje, že posouzením celého obsahu odvolání dlužníka (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), v němž dlužník uvedl, že dle poučení soudu prvního stupně lze proti jeho usnesení podat odvolání proti výrokům I. a II. a že tímto podáním dlužník podává své odvolání proti II. výroku , přičemž v další části svého odvolání dlužník uvádí, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil a tuto skutečnost spatřuje v tom, že rozhodl o konkursu na jeho majetek a rovněž ve zbývající části výslovně brojil proti tomu, že soud spojil rozhodnutí o jeho úpadku s prohlášením konkursu na jeho majetek, pak nemá odvolací soud žádných pochyb o tom, že dlužník svým odvoláním napadl rozhodnutí soudu prvního stupně pouze v této části, to je ve výroku II., kterým byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací přezkoumal napadené usnesení soud prvního stupně v té části, kterou bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka, to je ve výroku II., kterým byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212a odst. 1, 2 a 5 a § 221a o.s.ř.) a aniž za této situace musel nařizovat odvolací jednání (§ 94 odst. 1 písm c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 390 odst. 1 IZ platí, že návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Podle ustanovení § 316 IZ, reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odst. 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odst. 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odst. 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50 000 000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odst. 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odst. 5). Jde-li o insolvenční návrh věřitele a dlužník před rozhodnutím o úpadku požádá o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu podle odstavce 5, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku prodlouží tuto lhůtu nejdéle o 30 dnů (odst. 6).

Podle ustanovení § 317 odst. 1 IZ platí, že osobou oprávněnou podat návrh na povolení reorganizace je dlužník nebo přihlášený věřitel.

Ustanovení § 318 odst. 1 IZ dále stanoví, že dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že předmětné insolvenční řízení bylo vůči dlužníku zahájeno insolvenčním návrhem navrhovatele AGRALL s.r.o. dne 26.8.2014. Insolvenční návrh byl dlužníku doručen dne 24.9.2014 (dlužník převzal osobně) spolu s usnesením soudu prvního stupně ze dne 11.9.2014 (A-4) a v tomto usnesení byl dlužník výslovně poučen, že dlužník-fyzická osoba, která nemá dluhy z podnikání (s výjimkami dle ust. § 389 odst. 2 insolvenčního zákona), může nejpozději do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení podat návrh na povolení oddlužení, a to na předepsaném formuláři, který lze nalézt společně s dalšími informacemi na stránkách www.insolvencni-zakon.cz.

Dlužník přes shora uvedené poučení návrh na povolení oddlužení nepodal. Již z tohoto důvodu lze uzavřít (shodně se soudem prvního stupně), že jeho úpadek tímto způsobem nebylo možno řešit.

K tomu ovšem nutno pro úplnost dodat, že soud prvního stupně sice pochybil, pokud dlužníka současně při doručení insolvenčního návrhu navrhovatele nepoučil rovněž o tom, že pokud návrh na povolení oddlužení nepodá včas (to je ve lhůtě

30 dnů od doručení insolvenčního návrhu navrhovatele), pak později podaný návrh na povolení oddlužení soud odmítne, nicméně s ohledem na skutečnost, že závazky dlužníka (a to nejen) vůči navrhujícímu věřiteli nejsou zanedbatelné a pocházejí z dřívějšího podnikání dlužníka a sám navrhovatel žádal, aby soud spojil rozhodnutí o úpadku dlužníka s rozhodnutím o prohlášení konkursu na dlužníkův majetek, lze dovodit, že tento věřitel, který nemá své pohledávky zajištěny majetkem dlužníka, by s oddlužením dlužníka zcela nepochybně nevylovil souhlas (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ). Konečně ani ze samotného odvolání dlužníka nevyplývá, že by vůbec zvažoval návrh na povolení oddlužení podat.

Dále nutno uzavřít, že jelikož dlužník není již podnikatelem a jak sám uvedl, jeho živnost zemědělského podnikatele byla zrušena a od března 2011 je důchodce, pak již z tohoto důvodu v jeho případě reorganizace není přípustná (§ 316 odst. 2 odst. 4 a 5 IZ). Za dané situace, i pokud by návrh na povolení reorganizace nejpozději 10 dnů před první schůzi věřitelů podal některý věřitel, pak by s tímto návrhem nemohl být úspěšný.

Jestliže u dlužníka není přípustná ani reorganizace, avšak ani oddlužení, proto nebylo třeba vyčkávat na skončení první schůze věřitelů a soudu prvního stupně proto nic nebránilo, aby rozhodnutí o úpadku dlužníka spojil s rozhodnutím o prohlášení konkursu na dlužníkův majetek (§ 148 odst. 1 IZ). V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, které bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 96/2011.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a v napadené části, tj. ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu navrhovateli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem,

přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 29. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu