1 VSOL 1077/2013-A-20
KSBR 39 INS 25970/2013 1 VSOL 1077/2013-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Libora anonymizovano , anonymizovano , podnikatele, identifikační číslo: 657 75 562, bytem a místem podnikání Spešov 101, PSČ 679 02, o insolvenčním návrhu věřitele-navrhovatele Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrožská Nová Ves 788, PSČ 687 22, rozhodl o odvolání navrhovatele ze dne 10.10.2013, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.9.2013, č.j. KSBR 39 INS 25970/2013-A-6, t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.9.2013, č.j. KSBR 39 INS 25970/2013-A-6, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon -dále jen též IZ ) uložil navrhovateli Petru Bezděkovi, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel svým insolvenčním návrhem zahájil předmětné insolvenční řízení ve věci dlužníka, účinky zahájení nastaly dne 19. 9. 2013 v 8:38 hodin. Vzhledem ke skutečnosti, že z insolvenčního návrhu nevyplývají podrobnější informace o majetkové situaci dlužníka, není specifikováno jakou má majetek dlužníka strukturu a hodnotu, je pouze uvedeno, že dlužník vlastní několik strojů bez specifikace hodnoty, nemá insolvenční soud v danou chvíli dostatek informací o tom, zda dlužník disponuje též nějakými hotovými finančními prostředky, pomocí nichž by bylo možno pokrýt náklady na činnost insolvenčního správce v případě, že by byl shledán úpadek dlužníka a ustanoven insolvenční správce. Insolvenční soud se proto rozhodl uložit navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, která by měla postačovat na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. V případě, že by bylo po rozhodnutí o úpadku dlužníka správcem zjištěno, že dlužník disponuje dostatečným množstvím finančních prostředků pro pokrytí prvotních nákladů insolvenčního řízení, může být složená záloha na náklady insolvenčního řízení navrhovateli vrácena jako pohledávka za majetkovou podstatou.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil, neboť jak vyplývá z vyjádření dlužníka ze dne 10.10.2013, má dlužník ve svém vlastnictví 6 strojů (soustruh CNC, typ LNC 42, rok výroby 2006, soustruh CNC, typ STAR VNC-20, soustruh CNC, typ STAR V-12, soustruh hrotový typ SU-80 A/2000, stroj karusel SK 25, rok výroby 1952, frézku vertikální, typ FGV-40) v současné celkové hodnotě cca 1.870.000 Kč, což jistě postačuje k pokrytí nákladů insolvenčního řízení. Není tedy pravdou, že soud nemá podrobnější informace o majetkové situaci dlužníka, resp., že nelze pokrýt náklady insolvenčního řízení. Proto odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby je změnil tak, že se navrhovateli povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Dlužník se k podanému odvolání nevyjádřil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávaném případě ze spisu soudu prvního stupně odvolací soud především zjistil, že insolvenční návrh navrhovatele je projednatelný. Navrhovatel v něm tvrdí svou pohledávku za dlužníkem v řádech několika milionů Kč, splatnou od 1.4.2004 a označil další věřitele dlužníka s pohledávkami rovněž v řádech několika milionů Kč, splatných postupně od 2005-2013. Z toho navrhovatel dovozuje, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a není schopen plnit své splatné závazky po dobu delší 3 měsíců po splatnosti a současně zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků.

Dále ze spisu vyplývá, že na výzvu soudu prvního stupně (usnesením ze dne 20.9.2013, č.d. A-8) se dlužník k insolvenčnímu návrhu věřitele písemně vyjádřil, s jeho návrhem vyslovil souhlas a navrhl, aby jeho úpadek byl řešen konkursem. Ve svém vyjádření (aniž současně předložil v souladu s výzvou soudu samostatný seznam svého majetku a závazků s prohlášením o jejich správnosti a úplnosti) popsal svůj majetek-označil shora uvedené stroje, k nimž uvedl, že mají současnou hodnotu cca 1.870.000 Kč a dále uvedl, že jde o jeho jediný majetek; to zda má k dispozici nějakou finanční hotovost, ve vyjádření neuvedl.

Na základě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že vše nasvědčuje tomu, že dlužník je v úpadku a to jednak z důvodu insolvence a také z důvodů předlužení (je podnikatelem). Nic proto nebude bránit soudu prvního stupně, aby o úpadku dlužníka rozhodl a své rozhodnutí spojil s prohlášením konkursu na dlužníkův majetek, neboť dlužník nesplňuje podmínky pro řešení jeho úpadku oddlužením či reorganizací. Nicméně v této fázi řízení nebylo zjištěno, že by dlužník měl ve svém majetku nějakou finanční hotovost, která je nutná především pro počáteční činnost insolvenčního správce a v této fázi řízení nelze rovněž spekulovat ani nad tím, jakou hodnotu mají shora označené stroje a především zda a za jakou částku se podaří správci tyto stroje zpeněžit. Jinými slovy skutečný rozsah a hodnotu majetku bude zjišťovat v případě zjištění úpadku dlužníka insolvenční správce.

Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě je složení zálohy v požadované výši potřebné, neboť tato částka (hotovost) poslouží ustanovenému insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka k úhradě hotových výdajů správce (souvisejících s vyhledáním, soupisem a oceněním majetku dlužníka, správci dále vzniknou náklady na cestovném, poplatcích, archivaci apod.) a je rovněž zárukou pro úhradu odměny správce (§ 38 odst. 2 IZ) pro případ, že majetek dlužníka se nezdaří zjistit a zpeněžit v potřebném rozsahu, přičemž je nutno zdůraznit, že jen odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí, je-li zpeněžováno, minimálně 45.000 Kč.

Dále je třeba zdůraznit, že jestliže by se v dalším řízení, po rozhodnutí o úpadku dlužníka ukázalo, že nebude možno dohledat a zpeněžit majetek dlužníka v potřebném rozsahu (alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení), pak by při nezaplacení zálohy (kterou je možno požadovat pouze do rozhodnutí o úpadku) veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně, čímž by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl. Jak rovněž správně poukázal soud prvního stupně, nebude-li záloha správcem spotřebována, tzn., že hotové výdaje a odměna správce budou plně kryty z výtěžku zpeněžení majetku dlužníka, pak bude záloha, či její zbylá část, navrhovateli vrácena (jde o pohledávku za podstatou).

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 21. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu