1 VSOL 106/2013-A-15
KSOS 34 INS 23058/2012 1 VSOL 106/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Marcela anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo: 731 70402, bytem a místem podnikání Chotěbuz, Chotěbuzská 332, PSČ 735 61, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 8.11.2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.10.2012, č.j. KSOS 34 INS 23058/2012-A-6,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.10.2012, č.j. KSOS 34 INS 23058/2012-A-6, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 108, § 167 zákona č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet soudu.

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem se dlužník domáhal zjištění jeho úpadku; z návrhu a jeho příloh je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě předlužení a sám dlužník navrhuje řešit jeho úpadek konkursem. Dle sdělení dlužníka v návrhu a dle doložených listin dlužník vlastní nemovitý a movitý majetek, jehož ocenění nedoložil, má pohledávky za svými dlužníky v celkové výši 368.829 Kč, k jejich dobytnosti se vyjádřil negativně. Žádné finanční prostředky dlužník nemá. Z toho je nutno dovodit, že zde nejsou v majetku dlužníka žádné pohotové finanční prostředky, které by umožňovaly insolvenčnímu správci jeho činnost bezprostředně po jeho ustanovení do funkce. Z doložených výpisů z katastru nemovitostí (listu vlastnictví č. 6508 a č. 352) je navíc zřejmé, že na nemovitostech dlužníka vázne řada zástavních práv a že dlužník má celou řadu zástavních věřitelů. V případě konkursu budou z tohoto majetku uspokojováni především tito věřitelé a soudu není v této fázi řízení zřejmé, zda zde bude dostatek prostředků i pro náklady a odměnu insolvenčního správce. Smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit činnost insolvenčího správce od počátku a současně slouží jako záruka úhrady jeho odměny a hotových výdajů. Uložení této povinnost proto není podmíněno pouze tím, že dlužník nemá majetek, ale též tím, že nemá žádný pohotový majetek, který by bylo možno použit právě k úhradě nákladů vzniklých po rozhodnutí o úpadku a před zpeněžením tohoto majetku.

Proti tomuto usnesení podal dlužník, včasné odvolání, v němž namítal, že jeho nemovitý majetek má takovou hodnotu, že k úhradě nákladů insolvenčního řízení bude postačovat. V exekučním řízení byla zjištěna cena nemovitostí ve výši 2.800.000 Kč a dlužník má za to, že tato částka bude na náklady insolvenčního řízení postačovat. Je proti němu vedena celá řada exekucí, proto není oprávněn se svým majetkem nakládat, každý jeho úkon v tomto směru by byl neplatný. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Odvolací soud především souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný, že dlužník je v úpadku (má závazky ve výši cca 14.925.498 Kč) a že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem, neboť závazky dlužníka pochází z podnikatelské činnosti a oddlužení a zřejmě ani reorganizace u něj nepřichází v úvahu. Rovněž skutková zjištění ohledně skladby majetku dlužníka jsou správná a je rovněž správný závěr, že v této fázi řízení nelze spekulovat nad skutečnou hodnotou tohoto majetku a především nad tím, za jakou částku se tento majetek v konkursu zpeněží. Nicméně právě pro vyhledání (potřebných dokladů), soupis, ocenění tohoto majetku a pro úkony při zpeněžení bude ustanovený insolvenční správce potřebovat pohotové finanční prostředky, které dlužník ve svém majetku nemá. Je proto správná připomínka soudu prvního stupně, že dlužník měl povinnost podat insolvenční návrh natolik včas, to je v době, kdy ještě nějaké finanční prostředky měl. Jeho dluhy v uvedeném rozsahu zcela jistě nevznikly najednou, nýbrž postupně.

Odvolací soud dospěl za shora popsané situace k závěru, že úvaha soudu prvního stupně, že je v daném případě záloha potřebná a to v maximální výši, je proto správná, neboť prostředky na úhradu počátečních nákladů správce, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, skutečně nelze v současné době zajistit jinak. Nelze po správci spravedlivě požadovat, aby tyto počáteční náklady nesl ze svých prostředků a tyto náklady insolvenčního řízení nelze přenášet ani na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu. Přitom v případě řešení úpadku konkursem, činí pouze odměna insolvenčního správce (dojde-li ke zpeněžení) nejméně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a lze rovněž oprávněně očekávat, že správci vzniknou i hotové výdaje (na cestovném, poštovném apod.).

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím

soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 28. února 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu