1 VSOL 1057/2013-A-10
KSBR 24 INS 27644/2013 1 VSOL 1057/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Erodim, s.r.o., se sídlem Pohořelice, Kostelní 74, PSČ 691 23, IČ: 25340280, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.10.2013, č.j. KSBR 24 INS 27644/2013-A-4 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.10.2013, č.j. KSBR 24 INS 27644/2013-A-4 se m ě n í tak, že dlužníku se ukládá, aby do 5 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč, a to a) na účet Krajského soudu v Brně vedený u České národní banky-pobočka Brno, číslo účtu: 6015-5720621/0710, VS 2449276443, KS 1148 nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby do 5 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník sice vlastní pohledávky, movité věci a peněžní hotovost, ovšem pokud se týká pohledávek, jejich splatnost nastala už v roce 2006 2008, a proto lze o jejich dobytnosti pochybovat. Co se týká movitého majetku, insolvenčnímu soudu je z jeho činnosti známo, že movité věci bývají obvykle obtížně zpeněžitelné a výtěžek zpeněžení nebývá vysoký. Finanční hotovost v pokladně dlužníka ve výši 25.515 Kč nepostačuje ke krytí předpokládaných minimálních nákladů insolvenčního řízení, a proto insolvenční soud stanovil k jejich krytí zálohu.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytýkal, že chybně zhodnotil jeho finanční a majetkovou situaci, neboť nepřihlédl k hotovosti v pokladně ve výši 25.515 Kč, k vlastnímu majetku spočívajícího ve zboží (záclony a závěsoviny) v celkové hodnotě 275.745 Kč, kdy se jedná o cenu nákupní z velkoobchodu, takže v maloobchodním prodeji je cena minimálně o 30 % vyšší, a to o obchodní marži prodejce. Veškeré zboží je kvalitní a ve výborném stavu a je uloženo tak, aby nedošlo k jeho poškození a bylo jej možno prodat za nejvyšší cenu. Dále soudu vytýkal chybné zhodnocení jeho pohledávek ve výši celkem 3.177,20 Kč vůči dlužníkovi Základní škole v Pohořelicích ve výši 391.020 Kč a společnosti Gorgony, s.r.o. ve výši 2.786 Kč. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 15.8.2013, doručeným soudu dne 4.10.2013, domáhal rozhodnutí o svém úpadku, aniž navrhoval způsob jeho řešení. Součástí tohoto návrhu dlužník učinil též seznam majetku a závazků, o nichž prohlásil, že jsou správné a úplné. Uvedl, že má v hotovosti na pokladně částku 25.515 Kč, pohledávky za dlužníky (Základní škola Pohořelice a Gorgony s.r.o. ve výši celkem 3.177,20 Kč) a že vlastní movité věci tvořící jeho sklad v hodnotě 275.745,20 Kč. Dále v návrhu uvedl, že byl zapsán v obchodním rejstříku s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, zprostředkování obchodu a služeb, dokončovací stavební práce. Dlužník provozoval svoji poslední prodejnu do 11.10.2011. Z důvodů dlouhodobě neuspokojivých ekonomických výsledků spojených s ekonomickou krizí prodejnu uzavřel a sklad umístil v prostorách v Břeclavi. Popsal závazky vůči 7 věřitelům ve výši celkem 308.622,50 Kč, s tím, že nejméně u 2 věřitelů uvedl splatnost více než 30 dnů, resp. více než 3 měsíce před podáním insolvenčního návrhu. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku. Vzhledem k tomu, že dlužník je ekonomicky nečinný, je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě sice nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, ovšem nikoliv ve výši 50.000Kč, neboť nelze pominout, že dlužník v seznamu majetku, který podepsal a opatřil prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, uvedl, že má finanční hotovost v pokladně ve výši 25.515 Kč. Naopak nelze v tuto chvíli zohlednit výtěžek zpeněžení zásob a ani počítat s uspokojením pohledávek, a proto je důvodné zavázat dlužníka ke složení zálohy ve výši 25.000 Kč.

Uložení zálohy ve výší 25.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). V posuzované věci dlužník sám uvádí, že vlastní zásoby zboží, a počítá s tím, že budou zpeněžovány. Nelze ovšem důvodně předpokládat, že výtěžek zpeněžení pokryje náklady zpeněžení včetně odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst.1 o.s.ř. změnil tak, že dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 28. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu