1 VSOL 1054/2015-B-16
KSOS 14 INS 28794/2014 1 VSOL 1054/2015-B-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníků: a) Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Marie Majerové 491, PSČ 738 01, b) Radomíry Kirschnerové, nar. 4.8.1967, bytem Frýdek-Místek, Marie Majerové 491, PSČ 738 01, zastoupené Mgr. Stanislavem Strakošem, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, 1. máje 741, PSČ 738 01, o neschválení oddlužení a o prohlášení konkursu, o odvolání dlužnice b) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.8.2015, č.j. KSOS 14 INS 28794/2014-B-8, tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), neschválil oddlužení dlužníků Františka anonymizovano a Radomíry Kirschnerové (výrok I.), na majetek dlužníka a) Františka anonymizovano prohlásil konkurs s tím, že bude veden jako nepatrný (výrok II.), na majetek dlužnice b) Radomíry Kirschnerové prohlásil konkurs s tím, že bude veden jako nepatrný (výrok III.), vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.) a vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkům, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkům, ale insolvenčnímu správci Mgr. Petru Schillerovi (výrok V.).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice b) u jednání soudu dne 11.2.2015 a dne 19.8.2015 namítala, že společný návrh na povolení oddlužení manželů podala pod tlakem, neboť jí bylo vyhrožováno ze strany manžela -dlužníka a) a ze strany zpracovatele insolvenčního návrhu, a že veškeré přihlášené pohledávky jsou výlučně závazky dlužníka a), a proto odmítá podepsat přezkumné listy. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že záměr dlužníků podat společný návrh na povolení oddlužení nebyl poctivý s ohledem na zásadní nesouhlas dlužnice s tím, že dluhy dlužníka a) jsou společnými dluhy, a proto dlužníci neměli společný návrh manželů na povolení oddlužení podávat. Z důvodu nepoctivého záměru spojeného s podáním návrhu na povolení oddlužení proto oddlužení dlužníků neschválil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem.

Proti výroku I. a tudíž i proti závislým výrokům II., III., IV. a V. tohoto usnesení podala dlužnice b) odvolání. Namítala, že soud prvního stupně pochybil, pokud rozhodl o jejím úpadku, ačkoliv z insolvenčního návrhu vyplývalo, že nemá žádné závazky, a že tudíž nesplňuje podmínky úpadku a insolvenční řízení vedené vůči její osobě je nedůvodné. Uvedla, že neměla v úmyslu společný návrh na povolení oddlužení podávat a návrh podepsala pouze jako manželka dlužníka a), nicméně v současné době je manželství dlužníků rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7.5.2015, č.j. 19C 48/2015, který nabyl právní moci dne 7.5.2015. Dlužník b) se na ni obrátil v říjnu 2014 se žádostí o podpis insolvenčního návrhu a vyvíjel velký nátlak s tím, že pokud návrh nepodepíše, budou proti němu vedeny exekuce a on nebude schopen platit náklady spojené s provozem domácnosti a dále argumentoval tím, že za sepsání insolvenčního návrhu zaplatil 18.000 Kč. K podpisu návrhu dlužnici b) donutila i pracovnice společnosti Abivia s. r. o., která pro dlužníka a) návrh připravovala. Přezkumné listy odmítla podepsat z důvodu, že sama žádné závazky nemá, a proto také popřela přihlášené pohledávky s tím, že veškeré závazky vznikly před manželstvím dlužníků a necítí se být jimi zavázána. Soud prvního stupně pochybil, pokud přesto provedl přezkum a rozhodl o řešení úpadku konkursem. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh dlužnice b) na povolení oddlužení odmítá, případně, aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice b) není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 23.10.2014 insolvenčním návrhem dlužníků a) a b) spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, jímž se dlužníci domáhali rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. V návrhu uvedli, že souhrn všech jejich závazků činí 434.992 Kč s tím, že charakteristika současného stavu závazků s uvedením aktuálního zůstatku, termínu splatnosti nebo termínu předepsané úhrady ke dni podání insolvenčního návrhu je popsána v příloze k bodu 7 návrhu, v němž jsou jako dlužníci uvedeni oba manželé. Návrh podepsali oba dlužníci, podpisy dlužníků jsou úředně ověřeny. K návrhu připojili seznamy majetku a závazků opatřené prohlášením o tom, že jsou správné a úplné a podpisy obou dlužníků a prohlášení manželů ze dne 23.4.2014, opatřené podpisy obou dlužníků, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů. K návrhu je připojeno čestné prohlášení dlužnice b), že nemá žádné finanční závazky. Soud prvního stupně usnesením ze dne 10.12.2014, č.j. KSOS 14 INS 28794/2014, rozhodl o úpadku dlužníků a) a b), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Schillera, se sídlem Ostrava, Ruská 87/11, PSČ 703 00, IČ: 02566419, dlužníkům povolil řešení úpadku oddlužením a nařídil přezkumné jednání na den 11.2.2015. Dne 5.2.2015 byla soudu doručena zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti, v níž správce uvedl, že dlužníci jsou kontaktní, ochotně spolupracují, jeví se jako bezproblémoví, poskytují všechny potřebné údaje a z jednání dlužníků nelze usuzovat na nepoctivý záměr nebo na jiné důvody pro neschválení oddlužení. Dne 11.2.2015 se konalo u soudu prvního stupně přezkumné jednání, k němuž se dostavili oba dlužníci a insolvenční správce. Před zahájením jednání dlužnice b) uvedla, že veškeré přihlášené pohledávky popírá, neboť návrh na povolení oddlužení podala pod tlakem, protože jí bylo vyhrožováno manželem-dlužníkem a) a pracovnicí společnosti Abivia s. r. o. Namítala, že všechny závazky vznikly dlužníkovi a) před uzavřením manželství a nejedná se o její závazky. Soud prvního stupně jednání odročil na neurčito. Dne 1.4.2015 byla soudu doručena zpráva o dosavadní činnosti insolvenčního správce, v níž správce sdělil, že s ohledem na povinnost uloženou mu soudem, aby zajistil písemné stanovisko dlužnice b) na přezkumných listech, se dohodl s dlužnicí, že připraví nové přezkumné listy obsahující její stanovisko, tedy popěrný úkon s příslušným odůvodněním a bude ji kontaktovat, aby mohla přezkumné listy podepsat, s čímž dlužnice b) souhlasila. Do dne podání zprávy se však správci nepodařilo dlužnici kontaktovat, dlužnice nezvedá telefony, neodpovídá na SMS zprávy. Dlužnici b) se mu podařilo zkontaktovat pouze jednou prostřednictvím dlužníka a), kdy si s ní domluvil schůzku, avšak dlužnice b) nebyla ve sjednanou dobu doma a opět měla vypnutý telefon. Proto není schopen soudu přezkumné listy se stanoviskem dlužnice předložit. Ze strany dlužnice není poskytována potřebná součinnost, kdy s ohledem na její postoj se dá toto předpokládat i do budoucna a je proto ohroženo řádné plnění splátkového kalendáře. Dlužníci spolu nekomunikují. Uvedl, že jsou zde skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. a), § 395 odst. 2 IZ a navrhl, aby soud oddlužení dlužníků neschválil a rozhodl o způsobu řešení jejich úpadku konkursem. Soud prvního stupně nařídil opakovaně přezkumné jednání a první schůzi věřitelů na den 19.8.2015, k němuž se dostavili oba dlužníci a insolvenční správce. Insolvenční správce sdělil, že manželství dlužníků bylo rozvedeno, a že dlužnice odmítla podepsat přezkumné listy. Poté soud prvního stupně provedl přezkum přihlášených pohledávek a rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Odvolací soud se nejprve zabýval námitkami dlužnice b), že neměla v úmyslu podat insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení a návrh podala pod nátlakem bývalého manžela-dlužníka b) a pracovnice společnosti, která pro dlužníka a) insolvenční návrh sepisovala.

Podle ustanovení § 41 odst. 1 o.s.ř., účastníci mohou provádět své úkony jakoukoliv formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu.

Podle ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř., každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

Podle ustanovení § 41a odst. 1 o.s.ř., nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně.

Podle ustanovení § 41a odst. 4 o.s.ř., úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem.

Odvolací soud uzavírá, že účastníci mohou provádět úkony vůči soudu jakoukoliv formou, pokud zákon pro některé úkony určitou formu nepředepisuje, přičemž soud posuzuje úkon vždy podle jeho obsahu. Podáním se rozumí každý procesní úkon adresovaný soudu, ledaže by bylo nepochybné, že nesměřuje k uplatnění práva, ke splnění povinnosti nebo k jiným procesně právním následkům, které s ním spojují právní předpisy. Podáním ve věci samé je zejména žaloba nebo jiný návrh na zahájení řízení. Případný omyl účastníka při procesním úkonu nemá právní význam. Podání tedy nelze považovat za vadné jen proto, že účastník své podání učinil nebo některé jeho náležitosti uvedl v omylu.

Insolvenční návrh dlužníků a) a b) spojený se společným návrhem manželů-dlužníků na povolení oddlužení byl perfektním procesním úkonem obsahujícím zákonem vyžadované náležitosti (§ 97 odst. 1, odst. 2, § 103 odst. 1, odst. 2, § 391 IZ), způsobil tedy zákonem předpokládané následky (§ 97 odst. 1 IZ) a soud prvního stupně postupoval správně, pokud s tímto návrhem jako s řádným návrhem nakládal. Případný omyl dlužnice b) při uskutečnění tohoto procesního úkonu nemá právní význam. Z tohoto procesního úkonu žádným způsobem nevyplývalo, že by jím dlužnice b) nechtěla dosáhnout procesně právních následků s návrhem spojených, nadto když tento úkon byl opatřen úředně ověřeným podpisem dlužnice b).

Odvolací soud se dále zabýval námitkami dlužnice b) směřujícími proti rozhodnutí soudu prvního stupně o jejím úpadku. K tomu odvolací soud uzavírá, že insolvenční řízení je rozděleno do několika relativně samostatných fází, z nichž první fáze končí rozhodnutím o úpadku. Každá fáze řízení má přesně zákonem stanovený rámec, od něhož se nelze odchýlit, a to z důvodu, aby v příslušné etapě byla jednak chráněna práva jednotlivých účastníků insolvenčního řízení, jednak aby nebyly zpětně zpochybňovány výsledky předešlých fází insolvenčního řízení.

V posuzované věci usnesení soudu prvního stupně o úpadku dlužníků a o povolení oddlužení nabylo právní moci a tudíž tuto fázi insolvenčního řízení již nelze zpochybňovat. Pro úplnost odvolací soud dodává, že soud prvního stupně při rozhodnutí o insolvenčním návrhu a o návrhu na povolení oddlužení vycházel z tvrzení dlužníků v insolvenčním návrhu a ze seznamu závazků, v nichž dlužnice b) výslovně prohlásila, že má závazky vůči označeným věřitelům a podpisem potvrdila správnost seznamu závazků i správnost údajů v insolvenčním návrhu.

Podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 395 odst.1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Odvolací soud dále přezkoumal závěr soud prvního stupně o nepoctivosti záměru dlužníků při podání návrhu na povolení oddlužení z pohledu níže citované judikatury Nejvyššího soudu ČR.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněném pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v § 395 insolvenčního zákona mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce § 405 odst. 1 insolvenčního zákona) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl následující: Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k ustanovení § 395 IZ uvedl následující: Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 insolvenčního zákona se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 insolvenčního zákona) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení. V poměrech dané věci Nejvyšší soud konstatoval, že důvody, pro které odvolací soud nepřičetl uvedenou skutečnost (tj. zpětné nabytí darovaného majetku) ku prospěchu dlužnice, přitom neobstojí z následujících příčin: 1/ Jakkoli lze vést diskusi o motivech, které dlužnici vedly k darování nemovitostí dceři (dlužnice udávala, že do chaty začalo zatékat a neměla peníze na opravu, jakož i to, že věřitel T. s převodem souhlasil-viz protokol o přezkumném jednání ze dne 14. prosince 2010), nemělo být přehlédnuto, že dlužnice informaci o darování nemovitostí před věřiteli a insolvenčním soudem netajila (sama ji sdělila insolvenčnímu správci, který při témže přezkumném jednání vyjádřil názor, že tato okolnost nebude mít vliv na uspokojení věřitelů). 2/ Po zjištění, že z popsaného jednání je dovozována nepoctivost jejích úmyslů, se dlužnice postarala o návrat ušlého majetku do majetkové podstaty. 3/ Zpětným převodem nemovitostí nebyl žádný z věřitelů poškozen či zvýhodněn (a odvolací soud se mýlí, uzavřel-li jinak).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v posuzované věci lze spatřovat nepoctivý záměr dlužníků spojený s návrhem na povolení oddlužení spočívající ve skutečnosti, že dlužnice b) návrh podala, aniž by měla opravdový zájem podrobit se režimu oddlužení a podílet se na uspokojení přihlášených věřitelů (§ 395 odst. 1 písm. a) IZ) a jsou tedy splněny podmínky pro neschválení oddlužení dle ust. § 405 odst. 1 IZ. Navíc odvolací soud v posuzované věci shledává podmínky pro neschválení oddlužení i z důvodu lehkomyslného a nedbalého přístupu dlužnice b) k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 IZ).

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 1.4.2015 vyplývá, že dlužnice b) přestala se správcem po přezkumném jednání dne 11.2.2015 spolupracovat, je nekontaktní, nezvedá telefony a neodpovídá na SMS zprávy a neposkytla správci součinnost při podpisu přezkumných listů, když s ohledem na přístup dlužnice b) lze předpokládat, že se takto bude chovat i do budoucna, což ohrožuje průběh oddlužení. Jelikož se dlužníci považují dle ust. § 394a odst. 3 IZ za jediného dlužníka, vztahují se výše uvedené důvody i na dlužníka a). Skutečnost, že po podání insolvenčního návrhu spojeného se společným návrhem na povolení oddlužení bylo manželství dlužníků rozvedeno, je irelevantní, neboť rozhodující je stav ke dni, kdy byl návrh doručen insolvenčnímu soudu.

Pro úplnost odvolací soud poukazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.2015, sp.zn. 29 NSČR 47/2013, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že skutečnost, že si dlužník případně nechal před zahájením insolvenčního řízení poskytovat za úplatu neúplné, nepřesné nebo nesprávné rady o povinnostech, které v oddlužení a obecně v insolvenčním řízení má, od osoby nebo osob, které je v insolvenčním řízení v žádné jeho fázi, byť jen pro účely sepisu a podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení nezastupovala, nelze spatřovat okolnost, jež by mohla zvrátit závěr, že dlužník postupoval v insolvenčním řízení nedbale.

V posuzované věci tudíž byly splněny podmínky pro neschválení oddlužení dlužníků dle ust. § 405 odst. 1 IZ a pro rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníků dle ust. § 405 odst. 2 IZ.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučen í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 26.listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu