1 VSOL 1053/2014-A-13
KSBR 37 INS 18896/2014 1 VSOL 1053/2014-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Daniely anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 681 27 171, bytem Jalubí 529, PSČ 687 05, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 18896/2014, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 3.9.2014 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. srpna 2014, č.j. KSBR 37 INS 18896/2014-A-8, t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. srpna 2014, č.j. KSBR 37 INS 18896/2014-A-8, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě od právní moci tohoto usnesení zaplatila na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Podle odůvodnění se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným soudu 10.7.2014 domáhala rozhodnutí o úpadku z důvodu její platební neschopnosti, označila závazky v celkové výši 2.389.267,93 Kč, majetek, který je tvořen movitými věcmi a nemovitými věcmi. Jelikož dlužnice nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky a v tuto chvíli nelze odhadnout, za jakou částku a v jakém časovém horizontu by mohl být majetek dlužnice zpeněžen, proto soud uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši 50.000 Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. při konkursu bez DPH činí 45.000 Kč (bez hotových výdajů). Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit (např. poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady na zjišťování majetku dlužníka). Pokud by odměna správce z důvodu nedostatku majetku v majetkové podstatě nemohla být uhrazena, nelze požadovat úhradu odměny insolvenčního správce státem.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítala, že skutková zjištění i právní posouzení v něm, nejsou správná. Soud sice zjistil, že vlastní majetek, který bude zpeněžen, přehlédl však, že z jeho zpeněžení lze hradit odměnu i hotové výdaje správce; movité věci lze zpeněžit snadno a bez nákladů. Nelze připustit, že nákladem insolvenčního řízení v jeho počátku je i odměna správce, neboť odměna za vykonanou práci je zpravidla splatná až po vykonání práce. Pokud by měl správce odměnu předplacenu , byl by oproti ostatním skupinám pracujících neoprávněně zvýhodněn. Požadavek na zálohu je tedy předčasný, protože insolvenční správce dosud nic nevykonal a není jisté, zda mu nárok na odměnu dle citované vyhlášky vznikne. V rozporu s ust. § 8 vyhl. č. 313/2007 Sb. je i závěr, že úhradu odměny správce nelze hradit státem. Navíc je přehlíženo, že v majetkové podstatě jsou hodnotné nemovitosti, proto nehrozí, že by nebyl získán výtěžek na odměnu správce. Dlužnice se i se dvěma nezletilými dětmi odstěhovala k rodičům, kteří mají pronajatý byt, na děti jí manžel (s nímž se rozvádí) hradí výživné 4.600 Kč měsíčně, dlužnice od 18.6.2014 nastoupila brigádu 4 hodiny denně, na 4 dny v týdnu, její mzda činí 60 Kč za 1 hodinu. Pracovní smlouvu dosud nemá, příspěvky od státu rovněž ne, protože bydlí u rodičů a má ve vlastnictví nemovitosti. Své potřeby nemůže řešit prodejem majetku, protože nemovitosti jsou zatíženy exekucemi a dlužnice s nimi nemůže nakládat. Aby mohla zajistit dětem výživu, čerpala v srpnu příspěvek od charity ve výši 3.000 Kč, v září 2.000 Kč. Za dané situace proto není schopna zálohu uhradit, aniž by se opět zadlužila, což je nejen absurdní, ale navíc by se dopustila trestného činu podvodu, neboť ví, že by půjčenou částku nemohla vrátit. Uložení povinnosti zaplatit zálohu je navíc i v rozporu s účelem insolvenčního řízení, kterým je uspořádání majetkových poměrů dlužníka a věřitelů. Jestliže dlužník musí podat insolvenční návrh, ale soud mu neumožní projít insolvenčním řízením, dostane se do naprosto absurdní situace, kdy bude nucen opakovaně podávat insolvenční návrh, který bude opakovaně odmítán pro nesložení zálohy, a to až do doby, kdy se nad dlužníkem smiluje některý věřitel, který sám podá insolvenční návrh a zaplatí příslušnou zálohu. Soud tak vázal pokračování v tomto řízení na splnění podmínky, která je fakticky nemožná a k takové podmínce nelze přihlížet. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá. Svá tvrzení v odvolání dlužnice doložila listinami (dohodou o provedení práce, doklady o příspěvcích charity), kterých v odvolání dovolávala.

Podle ust. § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že dlužnice se domáhá zjištění jejího úpadku s tím, že je vdaná, má s manželem 2 nezletilé děti, rozvádí se, mají 19 závazků vůči 17 věřitelům v celkové výši 2.328.267,93 Kč, některé závazky jsou společné, převážná většina z nich jsou závazky vykonatelné a řada závazků je zajištěna majetkem dlužnice. Dlužnice vlastní nemovitý majetek v odhadované ceně cca 2.700.000 Kč, dále z hodnotnějších movitých věcí vlastní osobní automobil, zakoupený v roce 2010 za 246.400 Kč, zbývající část movitých věcí spadá do společného jmění manželů.

Z údajů v seznamu závazků (z dat splatnosti) je zřejmé, že dlužnice je skutečně v úpadku a lze předpokládat, že její úpadek bude řešen konkursem. Ze seznamu majetku je dále zřejmé, že dlužnice sice není nemajetná, nicméně v jejím majetku nejsou žádné pohotové finanční prostředky.

Ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ stanoví, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2).

Ze shora citovaného ustanovení se tedy podává, že lze po insolvenčním navrhovateli, včetně dlužníka, zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadovat, pokud tyto prostředky, zejména pro počáteční činnost insolvenčního správce, nelze zajistit jinak, což je i případ dlužnice. Nelze rovněž přehlédnout, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit pouze do rozhodnutí o úpadku.

Proto za dané situace dospěl odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně k závěru, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v přezkoumávaném případě nutné a to včetně požadované výše. To proto, že po zjištění úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek, bude insolvenční správce zcela nepochybně zpeněžovat (nemovité věci a auto). Před vlastním zpeněžením však musí správce majetek prohlédnout, sepsat do majetkové podstaty a v případě nutnosti bude třeba tento majetek znalecky ocenit. S touto činností vzniknou správci zcela nepochybně hotové výdaje, např. na cestovném, na poplatcích a další náklady (znalečné), které je nezbytné uhradit ještě před vlastním zpeněžením. Nelze v této fázi řízení spekulovat nad tím v jaké přesné výši správci hotové výdaje a další náklady řízení vzniknou a rovněž nelze po správci spravedlivě požadovat, aby tyto hotové výdaje a další náklady hradil ze svých vlastních prostředků.

Nutno proto zdůraznit, že smyslem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a dále rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit (ať již zcela či částečně) z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z výše uvedeného je zřejmé, že postup zvolený soudem prvního stupně v dané věci je postupem, který zákonodárce předpokládal (§ 108 IZ). Proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení vyzván.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. d/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 31. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu