1 VSOL 105/2015-B-48
KSOS 8 INS 3122/2011 1 VSOL 105/2015-B-48

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Silvie anonymizovano , anonymizovano , bytem Mosty u Jablunkova 369, PSČ 739 98, o zrušení schváleného oddlužení, o odvolání dlužnice ze dne 18.12.2014 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.12. 2014, č.j. KSOS 8 INS 3122/2011-B-31,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. § 398 odst. 3, § 418 odst. 1 a § 314 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zrušil schválené oddlužení dlužnice (výrok I.), prohlásil na její majetek konkurs (výrok II.), rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (výrok III.), deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (výrok IV.) a uložil správci, aby ve stanovené lhůtě podal zprávu (výrok V.).

V důvodech uvedl, že usnesením ze dne 3.4.2012, č.j. KSOS 8 INS 3122/2011-B4 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a uložil dlužnici, aby prostřednictvím insolvenčního správce po dobu 5 let od schválení oddlužení plnila nezajištěným věřitelům postižitelné částky svého příjmu ve stanovených poměrech. Dále ji poučil o povinnosti přednostně hradit odměnu a náklady insolvenčního správce a vždy k 15. listopadu a 15. květnu kalendářního roku předložit soudu a insolvenčnímu správci přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců. Termín první splátky byl stanoven do 31.5.2012. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 18.11.2014 (č.d. B-29/2) vyplývá, že dlužnice nesplňuje předpoklad uspokojení alespoň 30% přihlášených a zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů, když za období od května 2012 až říjen 2014 (30 měsíců) dlužnice uhradila pouze 4,21% svých závazků a předpokládané uspokojení tak činí 8,42%. Dlužnice byla opakovaně předvolána na slyšení o neplnění povinnosti, přičemž byla upozorněna na možnost zrušení schváleného oddlužení dle ust. § 418 IZ (viz např. protokol o slyšení na č.d. B-18). Usnesením č.j. KSOS 8 INS 3122/2011-B-13 ze dne 13.12.2012 bylo dlužnici uloženo, aby soudu doložila příjem nebo darovací smlouvu, kterou se třetí osoba zaváže k poskytování dalšího příjmu dlužnici tak, aby částka určená pro oddlužení dosahovala alespoň zákonem požadovaných 30%. Dlužnice však takový příjem nebo darovací smlouvu nedoložila. Usnesením č.j. KSOS 8 INS 3122/2011-B21 ze dne 9.12.2013 nařídil soud na 23.1.2014 jednání, jehož předmětem bylo projednání neplnění splátkového kalendáře. Dlužnice se dostavila, avšak další příjmy ani darovací smlouvu soudu nepředložila. Soud proto usnesením č.j. KSOS 8 INS 3122/2011-B-22 uložil dlužnici, aby ve lhůtě 2 měsíců doplatila dlužné částky v souladu s přijatým splátkovým kalendářem. V podání ze dne 9.4.2014 (č.d. B-25) se dlužnice zavázala od 9.4.2014 splácet měsíčně částku 12.000 Kč, aby splnila pohledávky věřitelů do výše alespoň 30%. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 18.11.2014 (č.d. B-29/2) však vyplývá, že za měsíc květen 2014 neuhradila dlužnice žádnou částku, za červen 2014 uhradila částku 10.000 Kč, za červenec 2014 částku 8.000, za srpen 2014 neuhradila žádnou částku a za měsíce září a říjen 2014 uhradila po 1.000,-Kč. Proto usnesením č.j. KSOS 8 INS 3122/2011-B-28 ze dne 3.10.2014 soud opět nařídil na 27.11.2014 jednání, jehož předmětem bylo projednání neplnění splátkového kalendáře. Dlužnice se dostavila, další příjmy ani darovací smlouvu však soudu nepředložila. Ze zprávy insolvenčního správce u jednání vyplývá, že dlužnice od května 2012 do dubna 2014 (tj. za 24 měsíců trvání oddlužení) uhradila věřitelům částku 44.936 Kč, tj. pouze 3,17% svých závazků a předpokládané uspokojení věřitelů v 5 letech tak činí 7,92 %. Jelikož se ukázalo, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, přičemž dlužnice byla na danou situaci již dříve upozorněna a také byla několikrát předvolávána na slyšení o neplnění povinností a dosud soudu nepředložila žádné další příjmy, ani darovací smlouvu, proto soud rozhodl podle ust. § 418 odst. 1 IZ o zrušení schváleného oddlužení a současně se zrušením schváleného oddlužení rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem, a jelikož dlužnice není podnikatelem, proto soud rozhodl, že konkurs bude v souladu s ust. § 314 odst. 1 písm. a) IZ, řešen jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž brojila proti výroků I.-III. Své odvolání především koncentrovala do námitek, že insolvenční návrh, který spojila s návrhem na povolení oddlužení, podala již 25.2.2011 a v něm mimo jiné žádala, aby její oddlužení bylo spojeno s oddlužením manžela Stanislava Malysze, který podal stejný návrh (řízení je vedeno pod sp.zn. KSOS 8 INS 3120/2011) a aby bylo rozhodnuto o schválení společného oddlužení. Soud však tomuto požadavku nevyhověl, usnesením ji vyzval ke složení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000 Kč s tím, že oddlužení v jejím případě nepřichází v úvahu. Vrchní soud v Olomouci k jejímu odvolání toto usnesení změnil s odůvodněním, že postup soudu prvního stupně nebyl správný, když mělo být řízení spojeno s řízením jejího manžela. Následně soud prvního stupně rozhodl o povolení jejího oddlužení (stejně jako v řízení u manžela), aniž vzal v úvahu uvedené usnesení Vrchního soudu v Olomouc a též judikaturu Vrchního soudu v Praze, a nyní vydal odvoláním napadené usnesení. Odvolatelka má za to, že soud prvního stupně tím, že nespojil obě řízení a rovněž nerozhodl o jejích opakovaných žádostech v tomto směru, pak jí odepřel právo na spravedlivý proces. Tímto postupem a především nespojením obou věcí soud prvního stupně odvolatelku poškodil a jedinou její možnou obranou je proto předmětné odvolání, i když je si odvolatelka vědoma ust. § 83a IZ ve znění účinném od 1.1.2014 a přechodného ustanovení k zákonu č. 294/2013 Sb., kterým byl insolvenční zákon s účinností od 1.1.2014 novelizován. Doslovný výklad těchto ustanovení by však byl pro odvolatelku nepřiměřeně tvrdý a tudíž je nutno je interpretovat ve smyslu spravedlnosti i s ohledem na úkony ve směru požadavku na spojení obou věcí, které učinila před 1.1.2014. Proto je rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávné, když by plán oddlužení společně s manželem splnila. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil, případně aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ke svému odvolání dlužnice přiložila svá podání, kterými v průběhu řízení žádala o spojení obou věcí a též zmíněné usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.11.2011, č.j. 2 VSOL 538/2011-A-18.

Předmětné insolvenční řízení ve věci dlužnice bylo zahájeno jejím insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 25.2.2011 a jak správně poukázala odvolatelka, zákonem č. 294/2013 Sb. byl s účinností od 1.1.2014 insolvenční zákon novelizován. Podle přechodného ustanovení v čl. II zák. č. 294/2013 Sb., zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (to je od 1.1.2014) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a po nařízeném odvolacím jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Dále je třeba uvést, že skutková zjištění, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná, dlužnice tato zjištění ani v rámci svého odvolání nezpochybnila. Proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí na tato zjištění soudu prvního stupně zcela odkazuje.

Lze jen doplnit, že dlužnice skutečně od počátku řízení žádala, aby její řízení bylo spojeno s řízením manžela, který rovněž žádá, o povolení oddlužení, neboť převážná část jejich závazků je společných a především spadajících do společného jmění manželů. V době podání návrhu pobírala dlužnice rodičovský příspěvek ve výši 3.800 Kč, dále tvrdila příjmy z dohody o provedení práce ve výši 4.000 Kč měsíčně (která však skončila 31.7.2011) a příjmy z darovací smlouvy uzavřené dne 11.3.2011 s panem Kamilem Drobkem na 13.700 Kč měsíčně. Těmito tvrzenými příjmy (vyjma rodičovského příspěvku) se odvolací soud zabýval již v uvedeném usnesení ze dne 28.11.2011 (č.d. A-18, jímž usnesení soudu prvního stupně ze dne 12.8.2011, č.j. KSOS 8 INS 3122/2011-A-13 změnil tak, že se dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá) a v něm shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že dlužnice sama zřejmě nebude schopna podmínkám oddlužení dostát. Nicméně s ohledem na zjištění ze spisu manžela dlužnice (sp. zn. KSOS 8 INS 3120/2011) odvolací soud v uvedeném usnesení na základě tehdy dostupného skutkového stavu dospěl k závěru, že z tehdejších příjmů manžela dlužnice (z pracovního poměru a dvou darovacích smluv) a s ohledem na výši jejich společných závazků, a při spojení obou věcí (řízení), budou oba dlužníci (manželé) společně schopni podmínky oddlužení splnit. Nicméně soud prvního stupně obě řízení nespojil a v předmětné věci usnesením ze dne 2.2.2012 (č.d. A-22) zjistil úpadek dlužnice, povolil její oddlužení a ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Daniela Siwy. Po přezkumném jednání a schůzi věřitelů, kdy byly zjištěny pohledávky všech věřitelů přihlášených vůči dlužnici a to v rozsahu celkem 1.420.845,69 Kč (pozn. nikoliv 1.417.845,69 Kč jak opakovaně a nesprávně uvádí jak soud prvního stupně i insolvenční správce v některých svých zprávách), soud prvního stupně vydal dne 3.4.2012 usnesení (č.d. B-4), kterým oddlužení dlužnice schválil, mj. s tím, že první splátku měla uhradit do 31.5.2012. Dle odůvodnění tohoto usnesení je zřejmé, že soud prvního stupně vycházel z příjmu dlužnice z darovací smlouvy uzavřené mezi dlužnicí a Kamilem Drobkem. Nicméně z dalších zpráv správce vyplývá, že dlužnice nebyla schopna plnit ze svých příjmů splátkový kalendář. Jak dále vyplývá ze spisu, dlužnice splátkový kalendář neplní jednak proto, že výplata rodičovského příspěvku skončila v květnu 2012 a také proto, že dárce nebyl schopen v jakékoliv výši dar dlužnici poskytovat, natož ve sjednané výši 13.700 Kč (viz sdělení dlužnice ze dne 1.2.2013 č.d. B-16, o vypovězení darovací smlouvy již ke dni 1.7.2012), pokud byla dlužnice evidována na Úřadu práce, pak z vyplácené podpory nebylo možno strhnout žádnou zabavitelnou částku. Je dále skutečností, že dle zpráv správce, dlužnice dosud uhradila svým věřitelům toliko 59.669,99 Kč, což je 4,21% z celkového objemu zjištěných pohledávek věřitelů v tomto řízení. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Ze zprávy správce ze dne 3.7.2015 odvolací soud dále zjistil, že mu není známo, zda a kde dlužnice pracuje, neboť je nekontaktní, proto mu nejsou známy její příjmy, od listopadu 2014 dlužnice neplní ničeho, a na odměně správce dluží 11.068 Kč.

U odvolacího jednání dlužnice shora uvedené skutečnosti potvrdila, včetně dluhu na odměně správce. Na splátkách neuhradila od poslední zprávy správce ničeho proto, neboť se snažili plnit splátkový kalendář manžela. K tomu, zda dlužnice v mezidobí nastoupila do pracovního poměru, se dlužnice na základě písemné výzvy odvolacího soudu nevyjádřila.

Na základě všech shora uvedených zjištění nutno souhlasit se závěry soudu prvního stupně, že dlužnice doposud nebyla schopna podmínky oddlužení řádně plnit, neboť dlouhodobě nemá dostatečný příjem. Za celou dobu plnění splátkového kalendáře od května 2012 dosud, uhradila svým věřitelům toliko částku 59.669,99 Kč, to je cca 4,2%, a vzhledem ke skutečnosti, že dárce darovací smlouvu dlužnici vypověděl a dlužnice nedoložila, že má zajištěn pracovní poměr a tedy dostatečný příjem, proto nelze důvodně předpokládat, že po zbývajících 21 měsíců, bude schopna podmínkám oddlužení dostát, tj. uhradit svým věřitelům nejméně 30% jejich zjištěných pohledávek (to je z částky 1.420.845,69 Kč nejméně 426.253,70 Kč) a dále odměnu a výdaje insolvenčního správce.

Správně proto postupoval soud prvního stupně, pokud za této situace oddlužení dlužnice dle ust. § 418 odst. 1 písm. b) IZ zrušil a prohlásil na její majetek konkurs, s tím, že bude projednáván jako konkurs nepatrný. To i přesto, že dle dosavadních zjištění ze spisu vyplývá, že dlužnice vlastní toliko movité věci nepatrné hodnoty a že lze očekávat, že konkurs bude zrušen pro nedostatek jejího majetku (§ 308 odst. 1 písm. d/ IZ).

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považuje odvolací soud za nutné na adresu dlužnice, s ohledem na její argumentaci, uvést, že po té, kdy byl insolvenční zákon novelizován s účinností od 1.1.2014, jeho ustanovení § 83a IZ neumožnuje spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení. Proto pokud soud prvního stupně její řízení s řízením manžela nespojil, v současné době tak již učinit nelze.

Nicméně s ohledem na skutečnost, že soud prvního stupně dle odůvodnění napadeného usnesení rozhodl o zrušení oddlužení dlužnice dle ust. § 418 odst. 1 písm. b) IZ, a tedy z důvodů, že není schopna hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, aniž porušila povinnosti uvedené v ust. § 412 odst. 1, odst. 3 IZ, proto dlužnici nebude nic bránit v tom, aby po pravomocném skončení tohoto řízení, podala nový insolvenční návrh, spojený s návrhem na povolení oddlužení a aby se o své oddlužení opětovně pokusila. To ovšem za předpokladu,

že dlužnice si zajistí skutečné a stabilní příjmy (ať ji z pracovního či obdobného poměru, případně od dárců, kteří ovšem budou schopni dar dlužnici poskytovat) a že z těchto příjmů bude schopna podmínkám oddlužení dostát. V tomto směru lze odkázat na závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, jež je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 8. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu