1 VSOL 1049/2016-B-24
KSBR 32 INS 9693/2013 1 VSOL 1049/2016-B-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové ve věci dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Ivanovice na Hané, Husova 792/48, PSČ 683 23, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 9693/2013, o splnění oddlužení dlužnice a o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce JUDr. Jiřího Habarty, se sídlem Slavkov u Brna, Pod Oborou 812, PSČ 684 01, k odvolání tohoto insolvenčního správce ze dne 4.8.2016 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.7.2016, č.j. KSBR 32 INS 9693/2013-B-15,

t a k t o:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. m ě n í tak, že hotové výdaje insolvenčního správce JUDr. Jiřího Habarty se schvalují v celkové výši 6.673 Kč, z toho část ve výši 4.174,50 Kč již byla insolvenčnímu správci uhrazena formou záloh v rámci oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a zbývající částka 2.498,50 Kč bude uhrazena v rozsahu 16,65 Kč ze zůstatku na účtu majetkové podstaty a v rozsahu 2.481,85 Kč ze zálohy složené dlužnicí na náklady insolvenčního řízení. isir.justi ce.cz

III. Ve výroku IV. se usnesení soudu prvního stupně m ě n í tak, že insolvenčnímu správci JUDr. Jiřímu Habartovi se vydává část složené zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.481,85 Kč.

IV. Ve výroku V. se usnesení soudu prvního stupně m ě n í tak, že dlužnici Marcele anonymizovano se vrací zbývající část složené zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 518,15 Kč.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 413 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ), vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice Marcely anonymizovano (výrok I.), schválil odměnu insolvenčního správce JUDr. Jiřího Habarty výši 24.502,50 Kč s tím, že část odměny ve výši 3.630 Kč si správce uspokojí ze zůstatku účtu majetkové podstaty (výrok II.), dále schválil hotové výdaje správce JUDr. Jiřího Habarty ve výši 4.900,50 Kč s tím, že část ve výši 16,65 Kč si správce uspokojí ze zůstatku účtu majetkové podstaty a část ve výši 709,35 Kč si uspokojí ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení (výrok III.), rozhodl o vydání správci části složené zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 709,35 Kč a dlužnici ve výši 2.290,65 Kč (výrok IV. a V.), vyzval dlužnici ke sdělení čísla účtu, na který jí má být část složené zálohy vyplacena (výrok VI.), insolvenčního správce zprostil funkce (výrok VII.) a osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit a rovněž i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu (výrok VIII.).

V odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 10.9.2013 (A-16) bylo mj. rozhodnuto o úpadku dlužnice a způsobu jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Jiří Habarta, usnesením ze dne 11.12.2013 (B-5) které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, bylo rozhodnuto o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a dlužnici bylo uloženo po dobu 5 let platit nezajištěným věřitelům stanovené částky a správci zálohu na jeho odměnu (750 Kč měsíčně), zálohu na náhradu hotových výdajů (150 Kč měsíčně) plus DPH dle aktuální sazby. Dne 4.2.2016 a 23.6.2016 sdělil správce soudu, že dlužnice řádně splnila povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když nezajištěným věřitelům uhradila 100% jejich pohledávek, poslední srážka z příjmu dlužnice byla provedena v listopadu 2015. Současně správce vyúčtoval zálohově hrazenou odměnu a náhradu hotových výdajů za období od ledna 2014 do listopadu 2015 (23 měsíců) ve výši celkem 25.047 Kč včetně DPH, dále vyúčtoval odměnu za období od povolení oddlužení do schválení oddlužení (tj. za měsíce září až prosinec 2013) ve výši 3.630 Kč a hotové výdaje za totéž období ve výši 2.317 Kč (náhrada cestovních nákladů, fotokopie, administrativní náklady). Dále správce uvedl, že dlužnice uhradila na splátkách částku celkem 141.334 Kč, k uhrazení pohledávek věřitelů byla použita částka 112.640,35 Kč a k uhrazení záloh na odměnu a náhradu hotových výdajů správce částka 25.047 Kč. Podáním doručeným 23.6.2016 požádala dlužnice o osvobození od placení pohledávek. Jelikož dle zjištění soudu dlužnice splnila řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného oddlužení, soud vzal toto splnění na vědomí, zprostil insolvenčního správce funkce a dle § 414 IZ dlužnici osvobodil od placení pohledávek. Pokud jde o nároky správce, soud určil jeho odměnu podle ustanovení § 3 písm. c) a § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013. Účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře trvaly od prosince roku 2013 (zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku) do července roku 2016 (zveřejněním usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení v insolvenčním rejstříku). Plnění splátkového kalendáře bylo prováděno od ledna 2014 do listopadu 2015. Zprávu o splnění oddlužení správce podal až v únoru 2016 bez zjevného důvodu k prodlení a dále opakovaně v červnu 2016. S ohledem na bezdůvodné prodlevy správce v době, kdy již nevykonával žádnou činnost a které nelze přičítat k tíži dlužnice, soud postupoval podle ustanovení § 38 odst. 3 věta druhá IZ, odměnu insolvenčního správce snížil a určil ji v rozsahu 27 měsíců trvání účinků schválení oddlužení (za dobu od prosince 2013 do února 2016 ) ve výši 24.502,50 Kč včetně DPH (27 x 750 Kč + 21 % DPH). Co se týká další uplatněné odměny za období po povolení oddlužení, pak pro řízení, v němž je úpadek řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře, je odměna insolvenčního správce určena paušální částkou podle uvedené vyhlášky a soud nemůže správci přiznat odměnu vyšší. Pokud jde o hotové výdaje správce, bylo o nich rozhodnuto dle § 7 odst. 4 uvedené vyhlášky. Účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře trvaly od prosince 2013 do července 2016 , vlastní plnění splátkového kalendáře bylo prováděno od ledna 2014 do listopadu 2015, v prosinci 2015 správce zajistil ukončení srážek a teprve v únoru 2016, tedy s prodlením, které nelze přičítat dlužnici, podal první zprávu o ukončení splátek. Soud proto schválil správci náhradu hotových výdajů za období od prosince 2013 do února 2016 , tedy za 27 měsíců ve výši 4.900,50 Kč (tj. 27x 750 Kč +21% DPH). Pokud jde o uplatněné náhrady hotových výdajů za cestovné, poštovní, telekomunikační poplatky, náklady na opisy a fotokopie, tyto jsou při oddlužení plněním splátkového kalendáře kryty paušální částkou podle uvedené vyhlášky a soud nemůže správci přiznat náhradu hotových výdajů v částce vyšší. Protože splátkami dlužnice uhradila celkem 141.334 Kč, z čehož 112.640,35 Kč sloužilo k úhradě pohledávek věřitelů a 25.047 Kč k úhradě záloh na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, pak přeplatek na účtu majetkové podstaty činí 3.646,65 Kč. Dne 13.6.2013 (č.d. A-12) dlužnice zaplatila na účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč, která nebyla dosud vyplacena. Zálohami byla dosud správci uhrazena odměna ve výši 20.872,50 Kč včetně DPH, zbývá uhradit její část ve výši 3.630 Kč včetně DPH. Proto soud rozhodl, že část odměny ve výši 3.630 Kč si insolvenční správce uspokojí ze zůstatku účtu majetkové podstaty. Zálohami byla správci rovněž uhrazena náhrada hotových výdajů ve výši 4.174,50 Kč včetně DPH a zbývá uhradit její část ve výši 726 Kč včetně DPH. Proto soud rozhodl, že část hotových výdajů ve výši 16,65 Kč si správce uspokojí ze zůstatku účtu majetkové podstaty a část ve výši 709,35 Kč ze složené zálohy a ve zbývající části 2.290,65 Kč se záloha vrací dlužnici.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční správce včasné odvolání s tím, že je napadá ve výrocích II.-IV. Nesouhlasil s tím, že mu soud (dle odůvodnění rozhodnutí) nepřiznal jednak nárok na odměnu za období od povolení oddlužení do schválení oddlužení a též doložené hotové výdaje, které vyčíslil v částce 2.317 Kč. Odkázal rovněž na svou závěrečnou zprávu ze dne 4.2.2016, ve které vše řádně vyúčtoval a hotové výdaje doložil a zdůraznil, že z jeho strany nevznikly žádné průtahy, naopak zprávu z 4.2.2016 pro nečinnost soudu musel znovu opakovat 23.6.2016 a kromě toho neúčtoval svou odměnu a výdaje za období po 31.11.2015, jak soud nesprávně uvádí. Navrhl, aby v napadených výrocích bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno, případně změněno.

Dlužnice se k podanému odvolání nevyjádřila.

Odvolací soud především konstatuje, že předmětné insolvenční řízení ve věci dlužnice bylo zahájeno 8.4.2013. S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v rozsahu, v němž bylo odvoláním napadeno, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, dle usnesení ze dne 30.4.2013 (A-10) dlužnice zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč (A-13), usnesením ze dne 10.9.2013 (A-16), soud zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a správcem ustanovil JUDr. Jiřího Habartu, současně mj. nařídil na 13.11.2013 přezkumné jednání a schůzi věřitelů. První zprávu o své činnosti správce podal 25.10.2013, současně předložil seznam přihlášených pohledávek, které projednal s dlužnicí a přezkoumal; doložil dále doklad o svém pojištění a doklad, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dne 8.11.2013 správce předložil podrobnou zprávu o výsledcích svého šetření s tím, že s ohledem na skutečnost, že dlužnice nemá žádný likvidní majetek, upustil od jeho soupisu do majetkové podstaty. Současně vyúčtoval a doložil své dosavadní hotové výdaje za pořízení fotokopií (294 Kč), za nákup kancelářského materiálu (128 Kč) a vyúčtoval cestovné (1.895 Kč). Přezkumného jednání a schůze věřitelů dne 13.11.2013 se správce osobně zúčastnil. Usnesením ze dne 6.12.2013 (č.d. B-5) soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (zveřejněným téhož dne), do něhož byly zařazeny zjištěné pohledávky věřitelů v rozsahu 112.640,35 Kč, dle tohoto usnesení měla dlužnice hradit první splátku do 25.1.2014 a současně i měsíční úhradu zálohy na odměnu správce ve výši 750 Kč a na hotové výdaje ve výši 150 Kč měsíčně, zvýšené o DPH dle aktuální sazby. Povinnosti dle splátkového kalendáře (včetně povinností ve smyslu ustanovení § 412 IZ) dlužnice v následujícím období řádně plnila, o čemž svědčí pravidelné zprávy správce ze dne 3.3.2014 (B-6), ze dne 1.9.2014 (B-9), ze dne 26.2.2015 (B-11), ze dne 4.2.2016 (B-13).

V této posledně uvedené zprávě správce oznámil, že dlužnice za dobu 23 měsíců splátkového kalendáře uhradila celkovou částku 141.334 Kč a že dosud nebyla čerpána její záloha na náklady insolvenčního řízení 3.000 Kč. Po úhradě splátek věřitelům 112.640,35 Kč a odpočtu záloh na odměnu a výdaje správce, které již byly zaplaceny v celkové výši 25.047 Kč v rámci splátkového kalendáře, zbývá na úhradu dosud nezaplacených nároků správce částka 6.646,65 Kč (včetně zálohy). Současně požadoval přiznat odměnu za měsíce září-prosinec 2013, tj. 4 měsíce po 750 Kč včetně DPH za období od povolení oddlužení (kdy byl ustanoven správcem) do doby realizace splátkového kalendáře, ve výši 3.630 Kč a úhradu svých doložených hotových výdajů, vzniklých do schválení oddlužení v celkové výši 2.317 Kč (tj. cestovné celkem 1.895 Kč-dne 9.10.2013 ze Slavkova do Vyškova na Městský úřad-42 Km, dne 14.10.2013 ze Slavkova do Vyškova na Katastrální úřad-42 km, dne 14.10.2013 ze Slavkova do Brna-vyzvednutí přihlášek-54 km, dne 26.10.2013 ze Slavkova do Ivanovic na Hané-53 km-místní šetření, dne 13.11.2013 ze Slavkova do Brna 54 km-účast na přezkumném jednání a schůzi věřitelů, dále administrativní náklady-pořízení fotokopií 294 Kč, nákup kancelářských potřeb 128 Kč). Z této zprávy rovněž vyplývá, že poslední splátka byla dlužnicí uhrazena v listopadu 2015 a po té dal správce pokyn k ukončení srážek. Tento závěrečný účet správce zopakoval v podání, soudu doručeném dne 23.6.2016 (B-14), současně byl doručen návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek ve smyslu ustanovení § 414 odst. 2 IZ.

Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 407 odst. 1 IZ, účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku.

Podle ustanovení § 413 IZ, splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Podle § 38 IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5).

Podle § 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb. v rozhodném znění (v daném případě ve znění účinném do 31.12.2013-viz čl. II. přechodných ustanovení vyhlášky č. 398/2013 Sb., neboť o způsobu řešení úpadku dlužnice-povolením oddlužení-viz § 4 odst. 2 písm. c/ IZ, bylo rozhodnuto usnesením ze dne 10.9.2013) platí, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Ustanovení § 5 shora citované vyhlášky dále stanoví, že nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Předně je třeba uvést, že vyhláška č. 313/2007 Sb. (v rozhodném znění, avšak i v nyní platném znění) výslovně řeší stanovení a výši odměny insolvenčního správce pouze za dobu trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 3 písm. b/) a za toto období řeší též nárok správce na náhradu hotových výdajů (§ 7 odst. 4). Neřeší již nárok na odměnu a úhradu hotových výdajů správce do dne, kdy nastaly účinky schváleného oddlužení.

Do 1.1.2014 tuto otázku neřešil ani zákon č. 182/2006 Sb., který až na základě jeho novely zákonem č. 394/2013 Sb., v ustanovení § 136 odst. 4 IZ, větě druhé s účinností od 1.1.2014 stanoví, že v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

V důvodové zprávě k zákonu č. 394/2013 Sb., a to k ustanovení § 136 odst. 4 IZ zákonodárce mj. uvedl, že: Doplnění pravidla, podle kterého v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu insolvenčního správce, reaguje na potřeby praxe zajistit, aby insolvenční správce i v době mezi rozhodnutím o povolení oddlužení a jeho následným schválením mohl čerpat odměnu za výkon své činnosti a současně přimět insolvenční soudy k tomu, aby se při zajištění tohoto cíle nesoustřeďovaly v těchto insolvenčních řízeních na vlastní zálohu na náklady insolvenčního řízení (§ 108 insolvenčního zákona). Jeví se smysluplnějším nepodmiňovat v počátečních fázích insolvenčního řízení rozhodnutí o insolvenčním návrhu, jenž je spojen s návrhem na povolení oddlužení, složením zálohy na náklady insolvenčního řízení a zajistit pravidelný přísun částek, jež mají krýt aktivity insolvenčního správce způsobem, jenž lépe odpovídá majetkovým poměrům tohoto typu dlužníků . K tomu dlužno dodat, že již do 1.1.2014 se rozhodovací praxe soudů ustálila na závěru, že insolvenční správce má nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů i za období od povolení oddlužení do doby, kdy nastanou účinky jeho schválení. Oba vrchní soudy proto sdílejí názor, že pokud s odměnou insolvenčního správce za toto období vyhláška č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013 nepočítá a upravuje jen odměnu a hotové výdaje po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je nutné ji určit úvahou soudu s přihlédnutím ke kritériím podle ustanovení § 5 této vyhlášky s tím, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v ustanovení § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 této vyhlášky. Proto odměnu insolvenčního správce za jeho činnost, jež nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, to je za jeho činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem, soud určuje zejména s přihlédnutím k délce této doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud insolvenčnímu správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity podle ustanovení § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky. Tyto závěry vyslovil Vrchní soud v Praze například v rozhodnutí sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSHP 620/2010-B ze dne 25.8.2010, sp. zn. MSPH 79 INS 14408/2013, 3 VSPH 161/2014-B ze dne 11.3.2010, sp. zn. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010 ze dne 19.5.2011. Vrchní soud v Olomouci je formuloval například v rozhodnutí sp. zn. KSOL 16 INS 7593/2009, 2 VSOL 292/2014-B-60 ze dne 26.6.2014, sp. zn. KSBR 39 INS 25831/2012, 1 VSOL 518/2013-B-16 ze dne 26.9.2013, sp. zn. KSBR 31 INS 5738/2009, 2 VSOL 522/2011-B-44 ze dne 23.11.2011 a sp. zn. KSOS 36 INS 2399/2010, 2 VSOL 281/2010-A-34 ze dne 9.9.2010 a dalších. Odvolací soud proto v nyní přezkoumávané věci uzavírá, a je nutno zdůraznit, že shodně se soudem prvního stupně, že správci vznikl v souladu s citovanou vyhláškou nárok na odměnu a hotové výdaje nejen po dobu plnění (realizace) splátkového kalendáře, kdy termín první splátky stanovil insolvenční soud od měsíce ledna 2014, nýbrž již od prosince 2013, neboť již k datu 6.12.2013 nastaly účinky schváleného oddlužení (§ 407 odst. 1IZ, § 3 písm. b/, § 7 odst. 4 shora citované vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2013). Z uvedených důvodů proto vznikl správci nárok na jeho odměnu i za měsíc prosinec 2013, tj. 750 Kč + DPH ve výši 21%, tj. 907,50 Kč a též nárok na náhradu hotových výdajů v paušální výši 150 Kč + 21 % DPH, tj. 181,50 Kč. Tato částka ve výši celkem 1.089 Kč však nebyla kryta zálohou v rámci splátkového kalendáře.

Se soudem prvního stupně však nelze souhlasit potud, že správce má nárok na odměnu až do doby, kdy soud vezme na vědomí splnění oddlužení. Jakmile je totiž oddlužení plněním splátkového kalendáře splněno, ať již uplynutím standardní pětileté doby jeho trvání, nebo dříve, úplným uspokojením pohledávek nezajištěných věřitelů, pak není žádného rozumného důvodu správce nadále honorovat, neboť povinnost plnit splátkový kalendář v takovém případě skončila a pominuly tak i účinky spojené se schválením oddlužení. V takovém případě insolvenční správce provede jen úkony, jež s ukončením oddlužení souvisí, tj. oznámí soudu jeho splnění a vyúčtuje svoji odměnu a hotové výdaje (viz rovněž závěry Vrchního soudu v Praze v usnesení ze dne 10.3.2014, č.j. KSLB 76 INS 1488/2012, 3 VSPH 1752/2013-B-35). Konečně v souladu s těmito závěry postupoval i insolvenční správce, který účtoval svou odměnu toliko do listopadu 2015, nikoliv též i za dobu do února 2016, kdy předložil závěrečný účet, či dokonce i za dobu do července 2016, kdy bylo vydáno napadené usnesení. Z tohoto hlediska byla proto nadbytečná úvaha soudu prvního stupně o nutnosti odměnu správce za toto další období jakkoliv krátit (tj. pro údajné prodlení správce, přičemž tento závěr soudu prvního stupně odvolací soud dle obsahu spisu nesdílí).

Důvodný však byl v daném případě požadavek insolvenčního správce na odměnu za září-listopad 2013 (3 měsíce), to je za období od povolení do konce měsíce, který předcházel schválení oddlužení. V tuto dobu správce vykonával svou funkci, vykonával ji řádně, když sestavil seznam přihlášených pohledávek, provedl jejich přezkum, jednal s dlužnicí, provedl místní i další potřebná šetření, včetně podávání zpráv soudu, zúčastnil se přezkumného jednání a schůze věřitelů. Proto odvolací soud jím požadovanou odměnu za toto období ve výši 750 Kč + DPH měsíčně, hodnotí jako zcela přiměřenou a její výše činí 2.722,50 Kč (tj. 3x750 Kč = 2.250 Kč + DPH 21 % ve výši 472,50 Kč).

Stejně tak byl důvodný požadavek správce na náhradu hotových výdajů za toto období 3 měsíců, které byly, jak správce doložil, spojeny se shora uvedenou činností správce. Jedná se o účelně vynaložené výdaje správce v prokázané celkové výši 2.317 Kč (viz doklady k vozidlu, pokladní doklady, faktura) ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 až 3 shora uvedené vyhlášky.

Odvolací soud proto uzavírá, že správci za celou dobu od povolení oddlužení, kdy byl ustanoven do funkce (10.9.2013) do listopadu 2015 (včetně) vznikl nárok na odměnu ve výši celkem 24.502,50 Kč včetně DPH (tj. 20.872,50 Kč po dobu plnění splátkového kalendáře, 907,50 Kč za prosinec 2013, a 2.722,50 Kč za září-listopad 2013) a náhradu hotových výdajů ve výši celkem 6.673 Kč včetně DPH (tj. 4.174,50 Kč v paušální výši po dobu plnění splátkového kalendáře, které již byly formou záloh uhrazeny a 181,50 Kč za prosinec 2013 a doložených 2.317 Kč za dobu září-listopad 2013, které nebyly uhrazeny-celkem neuhrazených 2.498,50 Kč).

Pokud tedy dlužnice z celkové zaplacené částky 141.334 Kč uhradila v rámci splátkového kalendáře svým věřitelům 100%, tj. 112.640,35 Kč, a dále z této částky formou záloh uhradila správci 20.872,50 Kč na odměně a 4.174,50 Kč na hotových výdajích, pak jí zbývá ze shora uvedené částky ještě 3.646,65 Kč. Z této částky lze proto uhradit dosud neuhrazenou odměnu správce ve výši 3.630 Kč (za prosinec 2013-907,50 Kč vč. DPH, dále za září-listopad 2013-2.722,50 Kč, vč. DPH). Zbude tedy částka 16,65 Kč. Proto pro zbývající dosud neuhrazené hotové výdaje správce ve výši 2.498,50 Kč, je nutno využít zálohu, kterou na náklady insolvenčního řízení zaplatila dlužnice ve výši 3.000 Kč. Celkem je tedy k dispozici na úhradu nároků správce na hotových výdajích ve zbývající výši 2.498,50 Kč částka 3.016,65 Kč. Po úhradě uvedené částky zbude ze zálohy 518,15 Kč, kterou lze vydat dlužnici.

Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II., jako věně správné potvrdil a v napadených výrocích III. a IV., včetně závislého výroku V., je změnil dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno shora ve výroku II.-IV. tohoto usnesení odvolacího soudu.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 31. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu