1 VSOL 1045/2013-A-10
KSOL 10 INS 25073/2013 1 VSOL 1045/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem Mikulovice, Hlavní 5, PSČ 790 84, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18.10.2013, č.j. KSOL 10 INS 25073/2013-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18.10.2013, č.j. KSOL 10 INS 25073/2013-A-5 se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), insolvenční návrh dlužnice s odůvodněním, že v něm schází vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek, neboť dlužnice v bodě 06 návrhu uvedla pouze výši měsíčních splátek vůči jednotlivým věřitelům a dále měsíční náklady na nájem, plyn, elektřinu, internet a vodu, v bodě 09 výši svého vdovského a starobního důchodu a v bodě 18 až 21 označila své věřitele pouze obchodní firmou a uvedla celkovou výši závazku. Soud proto nemá za osvědčené, že alespoň 2 závazky dlužnice jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť dlužnice vůbec ve svém návrhu neuvádí, kdy k jejich splatnosti došlo.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém uvedla, že dluží věřiteli CETELEM částku 55.000 Kč a měsíčně má splácet 2.400 Kč, věřiteli ESSOX dluží 25.000 Kč a má měsíčně splácet 1.250 Kč, věřiteli ESSOX extra dluží 10.000 Kč a měsíčně má splácet 678Kč, a Tomi Stachovi dluží 10.000 Kč a má měsíčně splácet 960 Kč. Platí pouze 2 splátky ve výši 1.300 Kč. Dále v odvolání zopakovala výši svých životních nákladů a uvedla, že jí se splátkami původně pomáhal syn, který v červenci 2012 zemřel.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 9.9.2013, doručeným soudu dne 10.9.2013, domáhala rozhodnutí o svém hrozícím úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením. Návrh podala na předepsaném formuláři a v bodu 06 uvedla 6 věřitelů, kterým má měsíčně splácet celkem 6.885 Kč s tím, že za nájem, plyn, elektřinu, internet a vodu platí měsíčně dalších 7.810 Kč. V bodu 09 uvedla, že měsíční splátky jsou vyšší než její měsíční příjem. V bodu 10 uvedla, že pobírá vdovský důchod ve výši 234,30 EUR, tj. cca 6.110 Kč a starobní důchod ve výši 8.383 Kč, tj. celkem 14.993 Kč. V bodech 18 až 21 pak uvedla stejné věřitele jako v kolonce 06 a navíc uvedla celkovou výši závazku vůči těmto věřitelům. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolání, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 3 odst. 4 o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatou část svých peněžitých závazků.

Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod pořadovým č. 88/2010). U insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, proto, že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 IZ), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčující hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas plnit podstatou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně 2 věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů, týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz.)

Soud prvního stupně zřejmě přehlédl, že dlužnice navrhuje, aby soud rozhodl o jejím hrozícím úpadku ve smyslu ustanovení 3 odst.4 IZ a nikoliv úpadku ve smyslu §3 odst. 1,2 IZ. Insolvenční zákon totiž v ustanovení § 3 odst. 4 dává dlužníkům možnost řešit svoji majetkovou situaci bez naplnění znaku úpadku. Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice nepostrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují její hrozící úpadek, tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 4 IZ, neboť dlužnice uvedla, že má příjem ve výši cca 14.993 Kč měsíčně, náklady na nájem, plyn, elektřinu, internet a vodu ve výši celkem 7.810 Kč měsíčně a splátky na 7 závazků vůči 6 věřitelům ve výši celkem 6.885 Kč měsíčně, z čehož vyplývá, že na jídlo a další základní životní náklady jí měsíčně zůstává jen 298 Kč. Obecně totiž platí, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141 a dostupný též na internetových stránkách www. nsoud.cz).

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst.1 o.s.ř. změnil tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 20. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu