1 VSOL 1043/2013-B-48
KSOL 16 INS 4542/2010 1 VSOL 1043/2013-B-48

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem Přerov, Bratrská 418/44, PSČ 750 02, korespondenční adresa Přerov, Budovatelů 4, PSČ 750 02, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 4542/2010, o zrušení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 24. října 2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 10.10.2013, č.j. KSOL 16 INS 4542/2010-B-37,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 10.10.2013, č.j. KSOL 16 INS 4542/2010-B-37, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci s poukazem na ustanovení § 412 odst. 1 písm. a) a § 418 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen též IZ) ve znění účinném do 31.12.2013 zrušil schválené oddlužení dlužníka Roberta anonymizovano (výrok I.) a prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (výrok II.).

V důvodech uvedl, že usnesením ze dne 11.5.2010 byl zjištěn dlužníkův úpadek a současně povoleno jeho oddlužení, usnesením ze dne 19.7.2010 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, první splátku měl dlužník uhradit 31.8.2010. Protože dlužník neplnil své povinnosti dle splátkového kalendáře, byl dne 5.3.2013 soudem vyslechnut v souladu s ust. § 418 IZ a zde soud zjistil, že dlužník dosud nezajištěným věřitelům nic nezaplatil, jelikož byl v důsledku autonehody v pracovní neschopnosti od 25.10.2010 do 31.11.2011 a přišel o práci. Protože dlužník tuto autonehodu způsobil, je povinen hradit náhradu škody, kterou splácí ve výši 2.000 Kč měsíčně, a to od 27. 5. 2012 do 27. 8. 2014 tj. v 28 splátkách. Od prosince 2011 je dlužník veden na úřadu práce bez nároku na podporu, od ledna 2012 je jeho příjmem pomoc v hmotné nouzi ve výši 10.656 Kč, rovněž jeho manželka je bez zaměstnání a jakéhokoli příjmu. U tohoto jednání byl dlužník poučen, že v případě, když nezačne platit věřitelům částky dle usnesení o schválení oddlužení, vystavuje se možnosti zrušení oddlužení a prohlášení konkurzu na jeho majetek, čímž se nezbaví svých závazků. Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 17.9.2013 soud zjistil, že dlužník i nadále neplatí nezajištěným věřitelům žádnou částku, nezískal žádnou práci, dar dle darovací smlouvy také není hrazen, od počátku oddlužení byla uhrazena toliko částka ve výši 587 Kč na odměnu insolvenční správkyně. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že dlužník déle než dva roky nezaplatil ani jednu splátku žádnému ze svých nezajištěných věřitelů, ačkoliv byl v pracovní neschopnosti ode dne 25.10.2010, neuhradil ničeho ani po skončení své pracovní neschopnosti, tedy od 1.12. 2011; od tohoto dne je veden na úřadu práce bez nároku na podporu, tedy déle než rok a tři čtvrtě. Proto soud schválené oddlužení dlužníkovi dle ust. § 418 odst. 1 písm. a) IZ zrušil, prohlásil na jeho majetek konkurs, který bude projednáván jakožto nepatrný (§ 314 odst. 1 písm. a/ IZ), protože dlužník je fyzická osoba, která není podnikatelem.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že v době povolení jeho oddlužení (11.5.2010) a následně schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pracoval jako řidič v ČSAD Ostrava, pobočka Olomouc, dne 25.10.2010 měl autonehodu, při níž utrpěl zranění a byl v pracovní neschopnosti do 31.11.2011. Uvedená firma mu předepsala nahradit škodu na vozidle a to 2.000 Kč měsíčně do srpna 2014 i přesto, že nehodu nezavinil, nicméně nikdo jej neposlouchal. Během pracovní neschopnosti byl popuštěn, po ukončení pracovní neschopnosti intenzivně hledal práci, všude byl odmítnut pro vysoký počet uchazečů nebo pro nedostatek kvalifikace. Aktivně spolupracoval s úřadem práce, práci však nesehnal, i když byl ochoten jít i do zahraničí. Nyní žijí s manželkou a třemi dětmi v pronajatém bytě, včetně zařízení, starý byt byl dán do dražby a výtěžek použit na manželčino oddlužení. Jeho příjem z dávek v hmotné nouzi činí 10.656, dále má příspěvek na bydlení 4.500 Kč, doplatek na bydlení 2.800 Kč. Výdaje na bydlení činí 9.700 Kč a při splátce ČSAD 2.000 Kč jím pro 5 člennou rodinu zbývá cca 5.000 Kč, hodnota jeho majetku se rovná nule. Proto věří ve spravedlnost a objektivitu soudu. Navrhl, aby soud nařídil správkyni předložit konečnou zprávu dle § 302 IZ a aby v souladu s ust. § 308 odst. 1 písm d) IZ konkurs na jeho majetek zrušil pro zcela nedostačující majetek pro uspokojení věřitelů.

Především je nutno uvést, že zákonem č. 294/2013 Sb. byl s účinností od 1.1.2014 insolvenční zákon novelizován. Podle přechodného ustanovení v čl. II zák. č. 294/2013 Sb., zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (to je od 1.1.2014) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a po nařízeném odvolacím jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Skutková zjištění, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná, dlužník tato zjištění ani v rámci svého odvolání nezpochybnil, kromě toho, že zmíněnou dopravní nehodu nezavinil. Proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí na zbývající zjištění soudu prvního stupně v celém rozsahu odkazuje. U odvolacího jednání odvolací soud doplnil dokazování toliko zprávou insolvenční správkyně ze dne 18.12.2013 z níž zjistil, že od poslední zprávy správkyně ze dne 17.9.2013 nedošlo k žádným změnám, dlužník nemá práci, oddlužení nadále neplní.

Dále se ze spisu soudu prvního stupně podává, že před rozhodnutím o úpadku dlužníka a povolením jeho oddlužení (usnesením ze dne 11.5.2010) dlužník oznámil, že od 4.5.2010 nastoupí do pracovního poměru k ČSAD Olomouc , jako řidič. Následně Úřad práce v Přerově ve sdělení ze dne 24.6.2010 uvedl, že dlužník byl veden jako uchazeč o zaměstnání od 16.4.2010 do 9.5.2010, kdy má nastoupit k ČSAD LOGOSTIK Ostrava, a.s. Insolvenční správkyně ve zprávě z téhož dne potvrdila, že dlužník nastoupil k tomuto zaměstnavateli 11.5.2010 a za měsíc květen jeho příjem činil 9.226 Kč. U jednání dne 13.7.2010 dlužník tvrdil (avšak ničím nedoložil), že jeho příjem bude činit 16.000-17.000 Kč. Do předmětného insolvenčního řízení přihlásili vůči dlužníku své pohledávky 4 věřitelé v rozsahu celkem 1.282.520 Kč, z toho 3 věřitelé s nezajištěnými pohledávkami ve výši celkem 362.699,06 Kč, 1 zajištěný věřitel (č. 1) s pohledávkou ve výši 919.821 Kč. U přezkumného jednání dne 13.7.2010 byly pohledávky všech nezajištěných věřitelů v celém rozsahu 362.699,06 Kč zjištěny, zajištěnému věřiteli byla popřena pohledávka ve výši 48.651 Kč, zjištěna byla ve výši 871.170 Kč. Tento věřitel sice podal žalobu na určení popřené pohledávky, svou žalobu však vzal zpět. Celkem tedy byly vůči dlužníku zjištěny pohledávky v rozsahu 1.233.869 Kč, z toho nezajištěné pohledávky 362.699,06 Kč (z toho 30% činí 108.809,71 Kč).

Usnesením ze dne 19.7.2010 (č.d. B-13) soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře, dle něhož stanovil dlužníku splátky zde označeným nezajištěným věřitelům, přičemž první splátku měl uhradit do 31.8.2010. Ze zprávy ČSAD LOGOSTIK Ostrava, a.s. ze dne 2.5.2011 (č.d. B-19) a potvrzení ze dne 10.1.2011 (č.d. B-17) vyplývá, že s dlužníkem byl ke dni 30.4.2011 ukončen pracovní poměr, jenž byl sjednán na dobu určitou; celkem mu bylo na oddlužení sraženo 1.074 Kč. Dlužník rovněž u odvolacího jednání potvrdil skutečnost, že i přes jeho nesouhlas, že škodu na vozidle dopravní nehodou zavinil, splácí bývalému zaměstnavateli škodu, a to měsíčně 2.000 Kč (zřejmě z příjmů z dávek v hmotné nouzi). Že by se dlužník dostal s těmito splátkami do prodlení, v tomto řízení najevo nevyšlo.

Podle ust. § 398 odst. 3 IZ (ve znění, jež platilo i v době schválení oddlužení) při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Ustanovení § 412 odst. 1 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 stanoví, že po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím a darem zpeněžit a jejich výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. lednu a k 15. červenci kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání plánu oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Podle ust. § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Z ust. § 415 IZ se dále podává, že je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Dle ustanovení § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a/ dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b/ se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c/ v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d/ to navrhne dlužník (odstavec 1).

V přezkoumávané věci lze skutkový stav shrnout tak, že na základě usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře ze dne 19.7.2010 měl dlužník uhradit každý měsíc po dobu 5 let stanovené splátky (§ 398 odst. 3 IZ) svým nezajištěným věřitelům, přičemž první splátku pro oddlužení, včetně zálohy na odměnu a výdaje insolvenční správkyně měl uhradit do 31.8.2010. Dlužník však uhradil na první splátku 587 Kč, v dalších 3 měsících toliko 500 Kč a po té až do současné doby nehradil ničeho. Nejprve proto, že v důsledku autonehody byl od 25.10.2010 do 31.11.2011 v pracovní neschopnosti, jeho pracovní poměr, sjednaný na dobu určitou, byl ukončen 30.4.2011, a dále proto, že se mu nepodařilo zajistit práci, od prosince 2011 dosud je veden na úřadu práce bez nároku na podporu. Od 31.8.2010 do vydání napadeného usnesení měl tedy dlužník z celkem 60 předepsaných splátek uhradit 38 splátek, z toho 5 splátek v roce 2010 (uhradil toliko 1.087 Kč), v roce 2011 a 2012 po 12 splátkách a 9 splátek v roce 2013, což se nestalo.

Za dané situace dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud v případě dlužníka schválené oddlužení zrušil. Nicméně odvolací soud je toho názoru, že shora uvedená skutková zjištění, i obsah jednotlivých zpráv insolvenční správkyně nasvědčují tomu, že dlužník neplnil splátkový kalendář v důsledku okolností, které objektivně vzato nezavinil. Dlužník po celou dobu se správkyní spolupracoval, byl však účastníkem dopravní nehody, přičemž v tomto řízení nade vši pochybnost nebylo zjištěno, že by dlužník autonehodu zavinil. Dlužník svou vinu popírá a šetření v tomto směru by bylo pro dané řízení neefektivní. V důsledku nehody utrpěl dlužník zranění, které jej po dlouhou dobu vyřadilo z práce, pracovní poměr sjednaný na dobu určitou mu ke dni 30.4.2011 skončil, následně se mu novou práci nepodařilo sehnat, ač s příslušným úřadem práce řádně spolupracuje. Proto nelze dle názoru odvolacího soudu učinit závěr, že dlužník v rámci schváleného oddlužení neplnil povinnosti uvedené v ustanovení § 412 odst. 1 IZ, a tudíž bylo namístě na daný případ aplikovat ust. § 418 odst. 1 písm. b) IZ (tedy ustanovení, dle něhož je nutno postupovat v případě, že ačkoliv dlužník plnil povinnosti dle § 412 odst. 1 a 3 IZ, měsíční splátky dle splátkového kalendáře se mu z objektivních důvodů hradit nepodařilo), nikoliv ust. § 418 odst. 1 písm. a) IZ (dle kterého je nutno postupovat v případě, kdy dlužník svým negativním přístupem zavinil, že splátkový kalendář nebyl plněn). V tomto směru odvolací soud odkazuje na závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2013, sp. zn. 29 NSČR 12/2013, jež bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77/2013, v čísle 7 z roku 2013 na str. 585. Zde dále Nejvyšší soud ČR učinil též závěr, že dlužníku, který neunesl tíhu insolvenčního režimu a u nějž došlo ke zrušení oddlužení plněním splátkového kalendáře a k prohlášení konkursu na jeho majetek proto, že v důsledku ztráty zaměstnání neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nic nebrání v tom, aby se po skončení insolvenčního řízení (po pravomocném zrušení konkursu) znovu pokusil o oddlužení na základě nově podaného insolvenčního návrhu.

I přes shora uvedené závěry napadené usnesení soudu prvního stupně přesto obstojí, neboť je v jeho výrocích věcně správné. Tedy včetně toho, že byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, který bude řešen jako nepatrný, protože dlužník je fyzická osoba, která není podnikatelem (§ 314 odst. 1 písm. a/ IZ).

Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že s ohledem na vše shora uvedené neměla na závěry odvolacího soudu vliv skutečnost, že pohledávka zajištěného věřitele č. 1 ACM Money Česká republika, a.s. (od 17.4.2012 obchodní firma ACEMA Credit Czech, a.s.) spadala do společného jmění dlužníka a jeho manželky Dany Blaťákové a že v insolvenčním řízení manželky dlužníka, vedeném pod sp. zn. KSOL 16 INS 2650/2010, byla tato pohledávka v rámci schváleného oddlužení zpeněžením majetkové podstaty uhrazena v rozsahu 709.663 Kč a že neuspokojena zůstala v rozsahu 161.507 Kč.

Na adresu dlužníka je dále třeba uvést, že pokud se v budoucnu rozhodne podat opětovně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, pak musí pečlivě a zodpovědně zvážit, zda je schopen všechny podmínky oddlužení splnit a to především s ohledem na výši svých závazků (zde je nutno upozornit, že do tohoto řízení se vůči dlužníku nepřihlásili všichni nezajištění věřitelé, které dlužník uvedl v předmětném insolvenčním návrhu) a s ohledem na výši a stabilitu jeho měsíčních příjmů, které lze pro oddlužení využít.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 15. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu