1 VSOL 1040/2013-A-15
KSBR 37 INS 24889/2013 1 VSOL 1040/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Mikulov, Majakovského 1403/5, PSČ 692 01, identifikační číslo: 752 60 361, o insolvenčním návrhu věřitele Komerční banky, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33/696, PSČ 114 07, identifikační číslo 453 17 054, o odvolání dlužníka ze dne 25.10.2013, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2013, č.j. KSBR 37 INS 24889/2013-A-9,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2013, č.j. KSBR 37 INS 24889/2013-A-9, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 95 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) změnil své usnesení ze dne 18.9.2013, č.j. KSBR 37 INS 24889/2013-A -7, tak, že insolvenční návrh věřitel se neodmítá. V důvodech uvedl, že po zhodnocení argumentace věřitele v jeho odvolání proti měněnému usnesení, dospěl k závěru, že skutečnosti uvedené v insolvenčním návrhu věřitele, osvědčující úpadek dlužníka, jsou dostačující.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že se závěry soudu prvního stupně, že insolvenční návrh věřitel obsahuje dostatečná a zevrubná vylíčení rozhodných skutečností, nesouhlasí. Pokud by věřitel ve svém insolvenčním návrhu tyto skutečnosti, vycházeje ze zápisu na příslušném listu vlastnictví, uvedl, musel by insolvenční návrh vzít zpět, protože by zjistil, že dlužník je předlužen. Také opomněl v návrhu uvést podstatnou skutečnost, že ohledně své pohledávky vede u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 11 C 322/2010 řízení o soudním prodeji zástavy, které není dosud skončeno. Dlužníkova majetková situace je navrhovateli známa a není pravdou, že by dlužník neměl snahu pohledávku navrhovatele hradit. Nicméně v současné době je dlužník bez pracovního poměru, živí jej dcera a manželka má snahu pohledávku navrhovatele, byť nepravidelně, hradit. Rovněž sám dlužník zvažoval podání insolvenčního návrhu, ale není schopen jej plnit, neboť kromě nemovitého majetku, nyní postiženého jak zákonným, tak nejedním soudcovským a exekutorským zástavním právem, nemá žádný jiný movitý majetek . Do této situace se dostal díky své podnikatelské činnosti v oboru autodoprava. To vše je navrhovateli známo, veškerá jednání s ním však zůstala bez odezvy, i když by bylo ke spokojenosti zúčastněných stran, vyřešit zaplacení dlužné částky převyšující 3,7 mil. Kč, úměrnými splátkami, než vyčkávat jak dopadne dražba, přičemž dlužník by se se svojí rodinou ocitl bez střechy nad hlavou a nadto by navrhovatel byl zřejmě uspokojen pouze z části.

Dále dlužník namítal, že tvrzení v insolvenčním návrhu nejsou v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ, kdy tradiční výklad velí k přesnosti a navrhovatel v návrhu neuvedl relevantní údaje, z nichž by vyplývaly důvody vzniku těchto pohledávek, právní tituly, na nichž se pohledávky zakládají . To, že jsou u dlužníka vedena exekuční řízení, která věřitel blíže neurčil, ani exekutory a podkladová rozhodnutí, svědčí o neúplném a nedostatečně určitém tvrzení. Proto dlužník navrhl, aby odvolací soud napadení usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Dle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

K posledně uvedené podmínce (pod písm. c/) ustanovení § 3 odst. 2 IZ dále stanoví vyvratitelnou domněnku, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

K posouzení náležitostí insolvenčního návrhu, včetně návrhu věřitele a okolností, za nichž lze odmítnout insolvenční návrh pro vady podle § 128 odst. 1 IZ, byla rozhodovací praxe soudů sjednocena především usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011, č.j. MSPH 88 INS 14537/2010 29 NSČR 14/2011-A-20, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS v čísle vydání (svazku) 3, ročník 2013, na straně 419, uveřejněným pod pořadovým číslem 44/2012, dále usnesením téhož soudu ze dne 21.12.2011, č.j. KSUL 77 INS 6209/2011 29 NSČR 45/2011-A-20, jež je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, v nichž tento soud mimo jiné formuloval závěr, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti . K tomu dále uvedl, že lze samozřejmě legitimně vést debatu o míře konkretizace pohledávek dalších věřitelů dlužníka, včetně míře konkretizace údajů o splatnosti těchto pohledávek. Podstatné však je, že údaje obsažené ve věřitelském insolvenčním návrhu musí vytvářet v konkrétní skutkové rovině takový obraz věci, z nějž by bylo lze logicky dovodit (kdyby byla tvrzení uvedená ve věřitelském insolvenčním návrhu shledána pravdivými) skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku.

Promítnuto na poměry v projednávané věci odvolací soud konstatuje, že z obsahu předloženého spisu se podává, že navrhovatel Komerční banka, a.s. ve svém insolvenčním návrhu (doručeném soudu 6.9.2013), kromě podrobné identifikace své pohledávky za dlužníkem ve výši 3.797.076,83 Kč z titulu úvěrové smlouvy reg. č. 062000524479, uzavřené dne 17.10.2005, zesplatněné ke dni 4.11.2010, k tvrzením o úpadku dlužníka dále uvedl, že je mu známo (z výpisu z katastru nemovitostí), že dlužník má další splatné závazky vůči třetím osobám, které neplní a to vůči společnostem:-VB Leasing CZ, spol. s r.o. ve výši 821.115,60 Kč s příslušenstvím, 515.150,70 Kč s příslušenstvím, 182.812 Kč s příslušenstvím, splatné nejpozději ve dnech 17.7.2011, 11.7. 2011 a 25.10.2011, když v tyto dny byly Exekutorským úřadem Brno-venkov vydány k vymožení těchto pohledávek exekuční příkazy o zřízení exekutorských zástavních práv;-UniCredit Leasing CZ, a.s. ve výši 410.127,40 Kč s příslušenstvím, splatný nejpozději od 16.3.2012, když v tento den byl Exekutorským úřadem Kladno vydán k vymožení této pohledávky exekuční příkaz k prodeji dotčených nemovitostí a exekuční příkaz o zřízení exekutorského zástavního práva;-Scania Finance Czech Republic, spol. s r.o. ve výši 517.177,80 Kč s příslušenstvím, splatný nejpozději od 24.7.2012, když v tento den byl Exekutorským úřadem Praha 3 vydán k vymožení této pohledávky exekuční příkaz k prodeji dotčených nemovitostí a exekuční příkaz o zřízení exekutorského zástavního práva;-Zasílatelství Řehák s.r.o. ve výši 55.261,50 Kč s příslušenstvím, splatný nejpozději od 20.4.2012, když v tento den byl Exekutorským úřadem Chomutov vydán k vymožení této pohledávky exekuční příkaz k prodeji dotčených nemovitostí a exekuční příkaz o zřízení exekutorského zástavního práva;-SMART Capital, a.s. ve výši 19.500 Kč s příslušenstvím, splatný nejpozději od 5.6.2012, když v tento den byl Exekutorským úřadem Praha 7 vydán k vymožení této pohledávky exekuční příkaz k prodeji dotčených nemovitostí a exekuční příkaz o zřízení exekutorského zástavního práva. V kontextu s tímto tvrzením (ohledně své splatné pohledávky a splatných a vykonatelných pohledávkách ostatních věřitelů) pak navrhovatel v návrhu dovodil, že dlužník je v úpadku z důvodu platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ).

Na základě shora uvedeného zjištění lze proto uzavřít, že navrhující věřitel ve svém insolvenčním návrhu tvrdí dostatečně konkrétní tvrzení a určité skutečnosti nejen ke své splatné pohledávce za dlužníkem, ale i dostatečná a určitá tvrzení o výši a splatnosti pohledávek dalších 5 věřitelů a to v takové míře, že lze z těchto tvrzení dovodit (pokud budou shledána pravdivými) nejen skutkový, ale i právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku a to přinejmenším z důvodu insolvence (§ 3 odst. 1 IZ).

Odvolací soud dále dodává, že i když navrhovatel u jednotlivých pohledávek dalších perfektně označených věřitelů neuvedl právní důvod jejich pohledávek, pak tato skutečnost nečiní jeho insolvenční návrh neprojednatelným, neboť pro posouzení úpadku dlužníka ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ je především rozhodující zjištění, zda dlužník má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší

30 dnů a že tyto závazky není schopen plnit, a to bez ohledu na právní důvod pohledávek těchto věřitelů. Navíc nelze v přezkoumávané věci přehlédnout, že jde o pohledávky vykonatelné a dále, že u prvních dvou z označených věřitelů jde o leasingové společnosti a že v případě věřitele SMART Capital, a.s. je všeobecně známo, že tato společnost má v předmětu podnikání především poskytování a zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Konečně vůči existenci pohledávek navrhovatelem označených věřitelů ani dlužník dosud ničeho konkrétního nenamítal.

Proto pokud soud prvního stupně napadeným usnesením v intencích ustanovení § 95 IZ zcela vyhověl odvolání navrhovatele Komerční banky, a.s., které směřovalo proti jeho usnesení ze dne 18.9.2013, č.j. KSBR 37 INS 24889/2013-A-7, kterým byl odmítnut jeho insolvenční návrh pro vady (neuvedení právního důvodu pohledávek označených věřitelů), pak byl jeho postup, dle závěrů odvolacího soudu, správný.

Ze všech shora uvedených důvod proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhovateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 15. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu