1 VSOL 1038/2014-A-9
KSBR 45 INS 22647/2014 1 VSOL 1038/2014-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Strážnice, Skácelova 1656, PSČ 696 62, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.8.2014, č.j. KSBR 45 INS 22647/2014-A-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.8.2014, č.j. KSBR 45 INS 22647/2014-A-4 se p o t v r z u j e.

.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že neobsahuje rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, neboť v něm schází zejména údaj o splatnosti jednotlivých závazků, ze kterých by vyplývalo, že tyto závazky jsou po splatnosti déle jak 30 dnů.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek uvedl v oddíle 07 formuláře, ve kterém mimo jiné uvedl, že má 3 věřitele, u nichž má celkem 3 závazky více než 30 dnů po splatnosti a tyto není schopen plnit, až že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků v průběhu roku 2012 a 2013. Z údajů zde uvedených je zcela jasně zřejmé, že dlužník má všechny závazky několik měsíců po lhůtě splatnosti. Dále dlužník odkázal též na obsah seznamu závazků, ve kterém upřesnil tučným písmem napsanou větou, že splatnost závazků je měsíc po poslední úhradě, popřípadě před vydáním vykonatelného rozhodnutí nebo před zesplatněním pohledávky . V této souvislosti se dovolával rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 26/2011, ve kterém dovolací soud formuloval a odůvodnil závěr, že při posuzování úplnosti vylíčení rozhodujících skutečností je třeba přihlížet i k seznamu závazků. Dále upozorňoval na rozhodnutí téhož soudu, které se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, a v nichž nebyl insolvenční návrh shledán vadným a nebylo rozhodnuto o odmítnutí insolvenčního návrhu.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobu k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 19.8.2014, doručeným soudu téhož dne, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením zpeněžením majetkové podstaty. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 07 mimo jiné uvedl, že má 3 zajištěné věřitele, a to Komerční banku, a.s., vůči níž má zajištěný závazek ve výši cca 83.586 Kč, Inkasní evropskou společnost S.E., vůči níž má zajištěný závazek ve výši cca 790.000 Kč a Agren Capital, spol. s r.o., vůči níž má zajištěný závazek ve výši cca

332.386 Kč, takže celková výše navrhovatelových závazků činí 1.205.972 Kč. Navrhovatel zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků v průběhu roku 2012 a 2013, a proto byly na návrh věřitelů Agren Capital, spol. s r.o. a Komerční banka, a.s. vydány exekuční příkazy. Vzhledem k výši vykonatelných závazků a výši navrhovatelových příjmů, který pobírá mzdu ve výši 16.876 Kč měsíčně, je mimo možnosti navrhovatele své závazky řádně splácet. Dále uvedl, že je vlastníkem nemovitostí, jejichž odhadní cena je cca 2.500.000 Kč, na kterých vázne zástavní právo smluvní pro věřitele Inkasní evropskou společnost S.E. a zástavní právo exekutorské ve vztahu k věřitelům Agren Capital, spol. s r.o. a Komerční banka, a.s. V kolonce 18 (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl pohledávku vůči Inkasní evropské společnosti S.E. ve výši 790.000 Kč a v kolonce 20 (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedl pohledávku vůči věřiteli Agren Capital spol. s r.o. ve výši 332.386 Kč na základě rozhodnutí 103 EX 20148/13-106 a pohledávku vůči Komerční bance, a.s. ve výši 83.586 Kč na základě rozhodnutí 081 EX 01162/2014-066. K návrhu připojil seznam závazků a věřitelů , ve kterém uvedl 3 zajištěné věřitele shodně s kolonkami 07, 18 a 19 návrhu s tím, že u pohledávky vůči věřiteli Agren Capital, spol. s r.o. uvedl, že se jedná o vykonatelnou pohledávku, na kterou byl dne 8.8.2014 vydán exekuční příkaz 103 EX 20148/13-106 a ke splatnosti uvedl, že po vykonatelném rozhodnutí nebylo hrazeno. Ve vztahu k věřiteli Komerční banka, a.s. uvedl, že se jedná o vykonatelnou pohledávku, na kterou byl vydán 2.8.2014 exekuční příkaz 081 EX 01162/14-066 a ke splatnosti uvedl, že po vykonatelném rozhodnutí nebylo hrazeno a k pohledávce věřitele Inkasní evropská společnost S.E. uvedl, že se jedná o nevykonatelnou pohledávku splatnou v roce 2013. Dále v seznamu uvedl, že splatnost závazků je měsíc po poslední úhradě popřípadě před vydáním vykonatelného rozhodnutí nebo před zesplatněním pohledávky . Tento seznam je dlužníkem řádně podepsán a opatřen prohlášením o správnosti a úplnosti. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolání, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 104 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odstavec 1). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odstavec 3).

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ustanovení § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ustanovení § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010).

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ, neboť v návrhu, jakož i v seznamu závazků schází řádné tvrzení o splatnosti alespoň 2 závazků vůči 2 věřitelům. Dlužník v návrhu pouze cituje zákonnou definici úpadku dle ust. § 3 odst. 1, písm.b) IZ, tedy že má peněžité závazky více než 30 dnů po splatnosti, ale splatnost uvedl pouze ve vztahu k věřiteli Inkasní evropská společnost S.E., když uvedl splatnost v roce 2013, zatímco ve vztahu k věřitelům Agren Capital, spol. s r.o. a Komerční banka, a.s. v konce splatnost uvedl že po vykonatelném rozhodnutí nebylo hrazeno , ovšem tato vykonatelná rozhodnutí blíže neoznačil. Uvedl pouze exekuční příkazy vydané dne 2.8.2014 a 8.8.2014, tedy bezprostředně před podáním předmětného insolvenčního návrhu (19.8.2014). lze sice předpokládat, že exekuční příkazy byly vydány na základě vykonatelných rozhodnutí, ale bylo na dlužníkovi, aby-když v seznamu uvádí, že splatnost závazků je měsíc po poslední úhradě popřípadě před vydáním vykonatelného rozhodnutí nebo před zesplatněním pohledávky -uvedl datum poslední úhrady, případně datum vydání vykonatelného rozhodnutí nebo datum zesplatnění pohledávky. Obecně totiž platí, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování zákonné definice úpadku není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141). Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na jakýkoliv listinný důkaz (např. exekuční příkaz), který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým č. 91/2009), s tím, že si insolvenční soud má sám na základě obsahu těchto důkazů zjistit potřebné skutečnosti o úpadku dlužníka. Odkaz na listinný důkaz lze výjimečně připustit pouze u insolvenčního návrhu dlužníka, je-li odkazováno na seznam závazků jako povinnou přílohu dlužnického návrhu dle ust. § 104 odst.1 IZ., ovšem dlužník k návrhu připojil listinu nazvanou jako seznam závazků a věřitelů , ve kterém ovšem schází údaj o splatnosti jednotlivých závazků, takže nemá náležitosti dle shora citovaného ustanovení § 104 odst.1, písm. b), odst.3 IZ, a proto ho nelze považovat za povinnou přílohu a nelze z něho při posuzování úpadku dlužníků vycházet.

Za situace, že dlužník neosvědčil existenci peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti alespoň vůči 2 věřitelům (§ 3 odst.1,písm. a), b) IZ), je nadbytečné zabývat se tím, zda osvědčil platební neschopnost (§ 3 odst. 1, písm. c), odst.2 IZ).

Pro úplnost odvolací soud dodává, že podle shora citovaného ustanovení § 128 odst.1 IZ se ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije, takže insolvenční soud nemůže vyzývat insolvenčního navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, a dále dodává, že rozhodovací praxe soudů se ustálila na závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst.1 IZ (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009), a proto odvolací soud již nemůže přihlédnout k případné opravě návrhu provedené dlužníkem až v odvolacím řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné v ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhujícímu věřiteli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 25.září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu