1 VSOL 1037/2016-A-19
KSBR 40 INS 4393/2016 1 VSOL 1037/2016-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Bidora, s.r.o., se sídlem Brno, Veveří, Moravské náměstí 754/13, PSČ 602 00, IČ: 29202698, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.7.2016, č.j. KSBR 40 INS 4393/2016-A-14

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.7.2016, č.j. KSBR 40 INS 4393/2016-A-14 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho isir.justi ce.cz

řešení (dále jen IZ ) zastavil insolvenční řízení z důvodu, že dlužník nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včas odvolání, ve kterém opakoval námitky uplatněné již v odvolání proti rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, tedy že u exekutorky JUDr. Aleny Blažkové, Ph.D., má dlužník blokovány disponibilní finanční prostředky ve výši minimálně 193.000 Kč a dále, že má pohledávku vůči společnosti ATLAS Maschinen GmbH ve výši cca 55.000 Kč, a dále pohledávku vůči společnosti OSTRAVAPOL BETA s.r.o., IČ: 25816675 ve výši 15.518 Kč, takže má dostatek prostředků, které mohou být použity na náklady insolvenčního řízení. Navíc namítal, že pokud exekutoři uváděli, že tyto prostředky neexistují, jde o nepravdu, protože v předchozím insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. 37 INS 11474/2015 tvrdili opak a byl prokázán opak. Rovněž Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 10.7.2015, č.j. KSBR 37 INS 11474/2015, 2 VSOL 664/2015-A-11 shledal, že peněžní prostředky existují a není důvod skládat zálohu. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb.( dále jen IZ ). Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením ze dne 2.3.2016, č.j. KSBR 40 INS 4393/2016-A-4, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.4.2016, č.j. 1 VSOL 466/2016-A-11, které nabylo právní moci dne 13.5.2016, bylo dlužníkovi uloženo, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Odvolací soud se v rámci přezkumu rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu zabýval námitkou dlužníka, že má u soudní exekutorky JUDr. Aleny Blažkové, Ph.D., deponovány finanční prostředky, které lze použít na úhradu zálohy a ze sdělení exekutorky zjistil, že nedeponuje žádné vymožené částky, neboť před zahájením insolvenčního řízení byla vymožena pouze částka 45.885 Kč, která již byla převedena oprávněnému. K pohledávkám uvedl, že jsou sice uvedeny v seznamu majetku, ale k jejich dobytnosti se dlužník nevyjádřil. Na základě sdělení účtárny Krajského soudu v Brně, že záloha nebyla ke dni 28.6.2016 zaplacena připsáním na účet, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Z insolvenčního spisu sp. zn. KSBR 37 INS 11474/2015 vyplývá, že dlužník podal předchozí insolvenční návrh dne 30.4.2015. Usnesením ze dne 3.6.2015, č.j. KSBR 37 INS 11474/2015-A-6, kterým byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, bylo odvolání dlužníka zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.7.2015, č.j. 2 VSOL 664/2015-A-11 s pokynem, aby se soud prvního stupně zabýval námitkou dlužníka, že má u soudní exekutorky deponovanou částku, kterou lze použít na náklady insolvenčního řízení. Soudní exekutorka JUDr. Alena Blažková, Ph.D. soudu dne 10.9.2015 sdělila, že výše deponovaných peněžních prostředků dlužníka činí 19.434 Kč a že tato částka přišla na účet soudní exekutora dne 13.5.2015. Usnesením ze dne 4.12.2015, č.j. KSBR 37 INS 11474/2015-A-23, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2.2.2016, č.j. 2 VSOL 77/2016-A-28, které nabylo právní moci 2.2.2016, byl insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ odmítnut, a tím bylo toto insolvenční řízení pravomocně skončeno, takže o povinnosti platit zálohu již nebylo rozhodováno.

Odvolací soud pro úplnost konstatuje, že insolvenční řízení v projednávané věci bylo zahájeno až návrhem ze dne 22.2.2016, doručeným soudu dne 24.2.2016, takže v období od 2.2.2016 do 22.2.2016 zde nebyly účinky zahájení insolvenčního řízení podle ustanovení § 109 odst. 1 písm.c) IZ, takže soudní exekutorka mohla deponovanou částku 19.434 Kč, o níž se zmiňuje ve shora citovaném sdělení ze dne 10.9.2015, vyplatit oprávněnému.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci není pochyb o tom, že rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nabylo právní moci, a proto v rámci tohoto odvolacího řízení, jehož předmětem je projednání odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení zálohy, již nelze přezkoumávat podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu. Insolvenční zákon ponechává na vůli insolvenčního soudu, zda z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení toto řízení zastaví nebo přikročí k vymáhání zálohy. Toto rozhodnutí zákonodárce ponechal na úvaze insolvenčního soudu. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (1 VSOL 20/2013, KSOL 10 INS 21861/2012), které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz, uvedl, že považuje za správný závěr odvolacího soudu, podle něhož nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (§ 108 odst. 1, věta první IZ). S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že formulací ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona ( může zastavit ) zákonodárce ponechal insolvenčnímu soudu prostor k úvaze, zda v případě nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví. Dále dovolací soud v tomto rozhodnutí k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 IZ uzavřel, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Odvolací soud proto jen prověřil, zda v intencích shora citovaných judikaturních závěrů bylo možno v řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy, a v této souvislosti konstatuje, že nikoliv, neboť trvat na uhrazení zálohy není v této věci nadbytečné a ani tu nejsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. V konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty, ve které tyto prostředky nejsou. V dalším pak odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění potřebnosti zálohy pro pokračování v insolvenčním řízení, které je obsaženo v usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.4.2016, č.j. 1 VSOL 466/2016-A-11.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího

soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 8. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu