1 VSOL 1026/2013-A-10
KSBR 29 INS 29625/2013 1 VSOL 1026/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka STEL Hockey spol. s r.o., identifikační číslo: 262 29 978, se sídlem Brno, Střední 26 č.p. 595, PSČ 602 00, právně zastoupeného JUDr. Filipem Horákem, advokátem, se sídlem Brno, Radnická 11, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 25.10.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.10.2013, č.j. KSBR 29 INS 29625/2013 -A-5, t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.10.2013, č.j. KSBR 29 INS 29625/2013-A-5 se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě po právní moci tohoto usnesení zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti v pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Podle odůvodnění byl dne 22.10.2013 insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh dlužníka, ve kterém dlužník navrhl, aby bylo rozhodnuto o jeho úpadku a prohlášen konkurs na jeho majetek. Dále soud prvního stupně po té, kdy odcitoval ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) a vyložil co je účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení, jaké výdaje obvykle správci po zjištění

úpadku vznikají s tím, že nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně, uzavřel, že v daném případě je záloha ke krytí budoucích nákladů řízení nutná, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Na adresu dlužníka dále uvedl, že jeho povinností bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Smyslem a cílem insolvenčního řízení není odstraňování nefunkčních společností z obchodního rejstříku , ale uspořádání vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli. Dlužník si tak musí být vědom skutečnosti, že k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení může být insolvenčním soudem vyzván a že hotové finanční prostředky k zaplacení zálohy může dlužník získat i od osob, které včas nesplnily svou osobní povinnost podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh (§ 98 odst. 2 IZ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že odměna a náhrada hotových výdajů správce se primárně uspokojují z majetkové podstaty a pokud tato nepostačuje, tak až následně z poskytnuté zálohy. Její uložení by proto mělo nastat až za situace, kdy je zřejmé, že majetková podstata není dostačující k úhradě nákladů insolvenčního správce. Jak vyplývá z návrhu, včetně listin k němu připojených, dlužník vlastní majetek a to osobní automobil Škoda Fabia, registrační číslo 4B61512 a dle dostupných informací lze očekávat, že tento majetek bude zpeněžen za 50.000-80.000 Kč. Zpeněžení tohoto majetku nebude spojeno s překážkami a nebude pro správce nikterak nákladné; proto nebude správci nic bránit v tom, aby získané prostředky použil k výkonu své funkce v krátké době po jeho ustanovení do funkce. Soud prvního stupně se však v napadeném usnesení konkrétní majetkovou situací dlužníka nezabýval, pouze obecně vyložil institut zálohy, aniž se blíže vyjádřil k dosavadním výsledkům řízení. Ze všech těchto důvodů dlužník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

V přezkoumávaném případě z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že dlužník v insolvenčním návrhu (doručeném soudu 22.10.2013) tvrdí, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, veškeré jeho peněžité závazky dosahují částky 46.429.127,62 Kč s příslušenstvím, jsou 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a je tedy v platební neschopnosti. Dále v návrhu označil 3 své věřitele a to Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno III, s tím, že vůči němuž má závazky z titulu daně z přidané hodnoty (45.415.145 Kč), z příjmu fyzických osob (1.990 Kč) a na exekučních nákladech (547.707,92 Kč); dále Roberta Tschöpla s tím, že má vůči němu závazek ve výši 26.348,90 Kč s přísl., který je předmětem exekučního řízení (u Exekutorského úřadu Přerov, soudní exekutor JUDr. T. Vrána, sp. zn. 103 Ex 19688/13) dále Mgr. Tomáše Rašovského s tím, že má vůči němu vykonatelný závazek ve výši 437.935,80 Kč s přísl. z titulu Krajským soudem v Brně vydaného platebního rozkazu ze dne 26.6.2013, č.j. 8 Cm 32/2013-30. Tyto věřitele dlužník uvedl i v připojeném seznamu závazků, v němž prohlásil, že jde o seznam správný a úplný. Ke svému majetku dlužník dále uvedl (v návrhu i v seznamu majetku), že vlastní vozidlo Škoda Fabia, SPZ 4B6 1512 a má pohledávku vůči společnosti INVESTING spol. s r.o. (která je v konkursu) ve výši 613.856 Kč, kterou do konkursního řízení u Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 45 INS 2836/2008 přihlásil, dosud byla uspokojena jen částečně 2.7.2012 v rozsahu 8.599,32 Kč. Dle doloženého výpisu z účtu u UniCredit Bank Czech Republic, a.s., dlužník na něm nemá žádné finanční prostředky a to, zda má dlužník k dispozici finanční hotovost, z návrhu nevyplývá.

Na základě těchto zjištění odvolací soud především uzavírá, že dlužníkův návrh je projednatelný, neboť jsou v něm uvedeny všechny rozhodné skutečnosti, které (pokud se ukáží pravdivými) nasvědčují tomu, že dlužník je v úpadku a to jak z důvodu insolvence, tak z důvodu předlužení (s ohledem na rozsah majetku a výši jeho závazků). Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem a že za této situace je složení zálohy ve výši 50.000 Kč na náklady insolvenčního řízení nutné, neboť dlužník nemá v svém majetku žádné pohotové finanční prostředky a požadovaná částka poslouží ustanovenému insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka k úhradě jeho výdajů (cestovné, poštovné a jiné poplatky) a je rovněž zárukou pro úhradu jeho odměny pro případ, že majetek dlužníka se nezdaří zpeněžit alespoň v rozsahu potřebném na úhradu těchto nákladů a odměny správce (která při konkursu, je-li zpeněžováno, činí minimálně 45.000 Kč). Jak správně zdůraznil již soud prvního stupně smyslem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a dále je rovněž zárukou úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

K odvolacím námitkám dlužníka je třeba uvést, že v této fázi řízení nelze spekulovat, za jakou částku bude v insolvenčním řízení shora zmíněné vozidlo zpeněženo a zda se správci podaří vymoci pohledávku dlužníka. Jestliže by se v dalším řízení, po rozhodnutí o úpadku ukázalo, že nebude možno zpeněžit majetek dlužníka v potřebném rozsahu (alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení), pak by při nezaplacení zálohy (kterou je možno požadovat pouze do rozhodnutí o úpadku) veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně, čímž by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 15. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu