1 VSOL 1023/2014-B-26
KSOS 33 INS 21801/2013 1 VSOL 1023/2014-B-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Jeseník, U Kasáren 1135/15, PSČ 790 01, zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 84/9, PSČ 150 00, o způsobu řešení úpadku, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.8.2014, č.j. KSOS 33 INS 21801/2013-B-17

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl o nechválení oddlužení dlužníka podle ustanovení § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), a podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ prohlásil na majetek dlužníka konkurs (výroky I a II). V odůvodnění uvedl, že dlužník není ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1, odst. 2, písm. a) IZ osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání vůči věřiteli č. 1, který přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka svoji pohledávku ve výši 2.062.927,62 Kč, a který nedal souhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém především namítal, že dluh z podnikání vůči Moravia bance, a.s. je nyní s ohledem na ust. § 408 ObchZ v poloze naturální obligace, která by již neměla být pro účely insolvenčního řízení chápána jako závazek z obchodně závazkového vztahu. Dále namítal, že aplikací ust. § 389 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 dochází k nerovnoměrnému postavení fyzických osob mající dluhy z podnikání proti středním a velkým společnostem, které tuto možnost formou reorganizace ze zákona mají, tedy mají šanci na tzv. restart v případě jakéhokoliv selhání ve svém podnikání. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a schválil oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 29.7.2013, doručeným soudu dne 6.8.2013, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. V kolonce 06 návrhu uvedl, že je povinen splácet staré dluhy vůči Moravia bance, a.s., které odkoupil nový věřitel, přičemž dluh mezitím narostl na částku 2.615.659,40 Kč. V kolonce 18 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl závazek vůči věřitelce Aleně Skřivánkové ve výši 75.000 Kč z titulu půjčky na právní služby a soudní poplatek na předběžné opatření a v kolonce 20 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedl závazek vůči věřiteli Apston Capital Ltd., 4 Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko (právní nástupce Moravia banky, a.s.) ve výši 1.217.000 Kč z titulu zůstatku nesplaceného úvěru Moravia banka, a.s. Úvěr byl čerpán v roce 1994 a jeho splatnost byla 20.1.1998. Tato pohledávka je vykonatelná na základě rozhodnutí 5C 38/2001-161. Usnesením ze dne 29.1.2014, č.j. KSOS 33 INS 21801/2013-A-15 bylo mimo jiné rozhodnuto o úpadku dlužníka, insolvenčním správcem ustanovena Mgr. Ing. Eva Hepperová, povoleno řešení úpadku oddlužením, věřitelé vyzváni k podání přihlášek a na den 12.5.2004 nařízeno přezkumné jednání a svolána schůze věřitelů (následně odročeno na 19.5.2014). Věřitel č. 1 CASPER CONSULTING a.s., IČ: 63980401 přihlásil přihláškou č. 1 do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku ve výši 2.062.927,62 Kč z titulu smlouvy o úvěru reg.č. 119/04/011/S/94 ze dne 8.3.1994. V odůvodnění uvedl, že smlouvu o úvěru dlužník uzavřel původně s věřitelem Moravia banka, a.s., která mu poskytla úvěr ve výši 7.500.000 Kč. Tato pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.3.1997 ve znění dodatku č. 1 ze dne 15.5.1997 a dodatku č. 2 ze dne 28.11.1997 na společnost Česká finanční, s.r.o., dále byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky č. P 134 9097 45001251 ze dne 5.12.2005 na společnost JP MORGAN SECURITIES Ltd., následně byla smlouvou o postoupení pohledávky P 134 9097 45001251 APS ze dne 12.12.2005 postoupena na společnost Apston Capital Ltd. Na současného věřitele společnost CASPER CONSULTING a.s. byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky č. MD6 ČF03 9097 ze dne 20.6.2013. Dále uvedl, že tato pohledávka byla přiznána rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku č.j. 5C 38/2001-161 ze dne 13.7.2004 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č.j. 15 Co 6/2005-292 ze dne 30.5.2006 a k uspokojení této pohledávky byla nařízena exekuce usnesením Okresního soudu v Jeseníku č.j. 2 Nc 637/2006-50 ze dne 17.10.2006. Podáním ze dne 7.3.2014 věřitel CASPER CONSULTING a.s. soudu sdělil, že dlužník při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy jednal jako podnikatel a úvěr mu byl poskytnut jako střednědobý investiční, tedy pro účely podnikání. Dále věřitel v tomto podání uvedl, že závazek z úvěrové smlouvy je tedy závazkem vzniklým z podnikání dlužníka a tato skutečnost nasvědčuje tomu, že dlužník nesplňuje podmínky pro řešení úpadku oddlužením, resp. jedná se o skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Ze zápisu o přezkumném jednání a zápisu z první schůze věřitelů ze dne 19.5.2014 vyplývá, že pohledávka č. 1 přihlášená věřitelem č. 1 CASPER CONSULTING a.s. ve výši 2.062.927,62 Kč byla u tohoto přezkumného jednání přezkoumána jako vykonatelná a insolvenčním správcem dlužníka uznána. Tuto pohledávku popřel dlužník. Věřitel č. 1 na schůzi věřitelů sdělil, že dlužník úvěrovou smlouvu uzavíral jako podnikatel, návrhem dlužník sleduje nepoctivý záměr. Podáním návrhu dlužník zmařil zpeněžení nemovitosti v exekuci, nejsou splněny podmínky pro schválení oddlužení. Dlužník ve svém podání ze dne 17.6.2004 se vyjadřuje k pohledávce věřitele č. 1, a to tak, že namítá její promlčení s ohledem na uplynutí 10 leté promlčecí lhůty dle ust. § 408 ObchZ. Na schůzi věřitelů konané dne 30.6.2004 advokát dlužníka potvrdil, že závazek dlužníka vůči věřiteli č. 1 pochází z podnikání, ale zopakoval námitku promlčení. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 201 odst. 1 IZ, pohledávka je zjištěna a) jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů, b) jestliže ji nepopřel insolvenční správce a insolvenční soud odmítl její popření přihlášeným věřitelem, c) jestliže insolvenční správce nebo přihlášený věřitel, který ji popřel, vezme své popření zpět, nebo d) rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výši nebo pořadí.

Podle ustanovení § 201 odst. 2 IZ vykonatelná pohledávka je zjištěna také tehdy, jestliže insolvenční správce nepodal včas žalobu o její popření nebo byla-li taková žaloba zamítnuta anebo řízení o ní skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé.

Podle ustanovení § 410 IZ popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odstavec 2). Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že dlužník sice popřel pohledávku věřitele č. 1 při ve výši 2.062.927,62 Kč při přezkumném jednání dne 19.5.2014, ale toto jednání se konalo před schválením oddlužení a vzhledem k tomu, že účinky oddlužení jeho schválením nenastaly, když odvoláním napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o neschválení oddlužení, proto účinky tohoto popření pohledávky dlužníkem nenastaly. Za situace, že insolvenčním správcem dlužníka tato pohledávka věřitele č. 1 nebyla při přezkumném jednání popřena, považuje se ve smyslu shora citovaného ustanovení § 201 odst. 1, písm. a) za zjištěnou a je nadbytečné zabývat se důvody, které vedly dlužníka k jejímu popření, tedy otázkou promlčení této pohledávky, na níž zakládá i předmětné odvolání.

Podle ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, je rozhodující souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2, písm. a) IZ). V posuzované věci není pochyb o tom, že se jedná o pohledávku z podnikání dlužníka, takže úpadek dlužníka lze řešit oddlužením pouze se souhlasem věřitele č. 1, který však souhlas nedal. Ve shodě se soudem prvního stupně proto odvolací soud konstatuje, že na dlužníka nelze pohlížet jako na osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, což je skutečnost odůvodňující odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 390 odst. 3 IZ, a tím jsou současně dány podmínky pro neschválení oddlužení podle ustanovení § 405 odst.1 IZ a pro rozhodnutí o řešení úpadku konkursem podle ustanovení § 405 odst. 2.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhujícímu věřiteli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 13. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu